Čumenda

Bio natvrdo

Farmářské trhy, lokální potraviny a bio zboží obecně jsou v západním světě móda. V Rusku místní lidé svoje produkty prodávali na ulici vždycky. Fotografku Annu Skladmannovou fascinují, a tak jim nafotila portréty. Narodila se sice v Německu, ale oba její rodiče jsou Rusové, a tak neměla problémy se s trhovci domluvit. Sluší jim to, co říkáte?

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

V dívčím pokojíčku

Pokoj mladé dívky je království přístupné jen velmi omezenému počtu bytostí. Patří mezi ně nejlepší kámoška, náhradní nejlepší kámoška za tu krávu bývalou nejlepší kámošku a výjimečně rodiče. Díky nám se teď můžete podívat, jak to v takových tajných místnostech vypadá.

Šmrnc

A jsou fuč

Rodiče nečekaně odjeli. Gympláci bývají rychlí, takže zorganizovat celonoční mejdan netrvá ani hodinu. Jak takovéhle akce končí, víte sami...

Podobné články: Čumenda

2018 | 7 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+