Kácíme modly

To počká…

Na začátek jedna dobrá zpráva: Podle výsledků průzkumu pracovitosti v Evropě jsou Češi druzí nejpilnější mravenečci na kontinentě. Každý týden strávíme v rachotě skoro 42 hodin. Déle zařezávají jenom v Řecku (tam je ovšem spousta lidí bez práce). Znamená to, že toho uděláme nejvíc?
AddThis

Nejkratší dobu se proti nám pracuje v Nizozemsku (30,5 hodin), v Dánsku (33,8 hodin) a v Irsku (35 hodin). V Nizozemsku navíc skoro polovina lidí dělá na částečné pracovní úvazky (u žen je to skoro 80 %). Je naše statisticky dokázaná pilnost důvod k uznalému poplácání po rameni? Jak se to vezme. Pokud se podíváme na žebříček zemí, kde se pracuje nejefektivněji, můžeme se zrovna tak začít škrábat za uchem. První příčky jsou obsazeny státy, kde se týdně odpracuje lážoplážo 31 až 35 hodin. My, hrdí stachanovci, se potácíme až na devátém místě od konce. Jak to?

Zkraťte to a pak to zkraťte

Obecná logika pracovní doby praví, že za víc času stihne zaměstnanec víc práce. Podle stejné logiky se řídí i studenti lokající redbully v předzkouškovém období a vůbec všichni, co si občas povzdechnou: „Co já bych toho stihnul, kdyby den měl aspoň třicet hodin.“ Ve skutečnosti ale přímá úměra mezi množstvím vykonané práce a délkou pracovní doby neexistuje. Víc odpracovaných hodin vede pouze k horším výsledkům, nižší produktivitě a zaměstnancům na neschopence. To prosím netvrdí žádní hlasatelé prokrastinačních evangelií, ale hned několik vlivných organizací, mezi nimi i Mezinárodní organizace práce nebo Evropská nadace pro zlepšování životního a pracovního prostředí. Z výzkumů těchto institucí vyplývá, že nejlepší produktivitu práce vykazují lidé s pružnou pracovní dobou a zaměstnanci pracující ve zkrácených pracovních poměrech. A pozor – oni nejenže pracují nejefektivněji, ale odvádějí i kvalitnější výsledky, a hlavně vedou šťastnější mimopracovní život. Výzkumníci šli dokonce tak daleko, že určili ideální pracovní dobu na 30 hodin týdně.

2013_10-gymnazistka-modly-to_pocka_01_sq

Jestli si při tom doporučení pracovat 30 hodin klepete na čelo a říkáte si: „Já dělám šedesát a stejně nestíhám,“ tak to ještě není všechno. Další vědecké veličiny totiž doporučují, abychom do osekané pracovní doby ještě cíleně zakomponovali nicnedělání. V roce 2009 vyšel v časopise Journal of Neuro-science velký článek o výzkumu nizozemského Neurologického institutu Rudolfa Magnuse. Ve studii, která se zabývala procesy v lidském mozku, vědci tvrdí, že pro zachování plné koncentrace mozek potřebuje občas vypnout. Stavy, kdy několik minut trávíme civěním doblba, jsou tedy naprosto přirozené – asi jako pro automobil zastávky u benzínové pumpy.

Boj proti prokrastinaci

V Česku nějakou formu boje proti prokrastinaci využívá přes 80 % zaměstnavatelů. Dvě třetiny z nich třeba blokují přístup na určitý druh stránek – hlavně nahotinky, seznamky, sociální sítě, videokanály a nákupní servery. Jen jedna z deseti firem nechává zaměstnancům volnost. Například šéf Makra Martin Kraus komentoval anketu Hospodářských novin slovy, že když jeho zaměstnanci zvládnou udělat svou práci rychle, tak ať si ve zbytku času koukají třeba na slečny. Přijmout zahálku jako nedílnou součást práce není pro zaměstnavatele snadné. V naší produktivitou posedlé kultuře má nicnedělání přibližně stejnou pověst jako ve středověku rouhání: Každý to občas dělá, ale běda tomu, kdo je při tom přistižen, nebo se k tomu dokonce drze přizná. Jenže pokud ji z pracovního procesu, nebo dokonce z celého našeho života eliminujeme a budeme své úkoly horempádem hrotit, tak si zaděláváme na průšvih zrovna tak. 

Dělejte míň, uděláte víc

Publicista a bývalý bankovní úředník Frank Partnoy popisuje ve své knize Wait. The Art and Science of Delay (Počkat. Umění a věda pauzy) zajímavou příhodu, kterou se dozvěděl při zpovídání vysokých manažerů Lehman Brothers. Ti se mu svěřili, že v roce 2005 inicioval prezident společnosti Joe Gregory seminář pro top management o umění spontánního rozhodování. Hlavním přednášejícím byl Malcolm Gladwell, autor slavné knihy Blink (Mžik), která tvrdí, že nejlepší rozhodnutí člověk učiní spontánně v prvním okamžiku po seznámení se s problémem. Jak dnes víme, účastníci semináře se po jeho absolvování vrátili do svých kanceláří a poslušni rad pana Gladwella učinili sérii těch nejhorších rozhodnutí v dějinách finančních trhů. Frank Partnoy je oproti tomu zastánce metody odkládání nezbytného rozhodování na poslední možný okamžik. Tvrdí, že nejen rozhodnutí, ale i například omluvu je nejlepší odložit „napotom“ a zbývající čas věnovat něčemu jinému. „Pokud máte na rozhodnutí hodinu, rozhodněte se v 59. minutě. Pokud týden, počkejte na neděli večer,“ tvrdí. Podle časopisu The Creativity Research Journal takto pracuje většina výherců grantového programu Intel Scien–ce Talent a stejným způsobem vymyslel Jack Dorsey Twitter, Bill Bowerman odpruženou podrážku prvních najků a Sara Blakelyová dámské stahovací spodky. Zajímavé je, že paralely lze najít i ve světě fyzickém. Například vrcholoví sportovci dosahují nejlepších výsledků, pokud jsou schopni prodloužit na maximum přípravnou fázi svého výkonu – nejlepší tenisté podle měření fyziologů provádí úder až v poslední možné milisekundě, stejně tak „odkládají“ nejlepší skokani odraz nebo plavci záběr. 

Lidé nejsou stroje a nejsou stavění na to, aby vykazovali optimální úroveň výkonnosti po neomezeně dlouhou dobu. Mnohem spíš pracujeme v intervalech intenzivní kreativity následované dobou, kterou chtě nechtě musíme věnovat dobití baterií a hihňání nad animacemi roztomilých koťátek. Až tedy dočtete tento text, položte hezky nohy na stůl a dejte si s klidným svědomím dvacet. Jestli vás někdo přiběhne seřvat, sveďte to klidně na nás.

Proč pracujeme tolik, kolik pracujeme? 

Pětidenní a 40hodinový pracovní týden je výsledkem dlouhého boje odborářů se zaměstnavateli. Začal na začátku 19. století v USA a Anglii a v roce 1848 anglický parlament uzákonil desetihodinovou pracovní dobu.

Přestože majitelé fabrik proti zákonu protestovali, zjistili, že celková produktivita jim začala růst. Zásadní zářez pak provedl velký Henry Ford, který (podpořen vlastním desetiletým výzkumem) zavedl ve svém podniku osmihodinovou pracovní dobu a zároveň dělníkům zdvojnásobil plat. Jeho příkladu následovali (chtě nechtě) i ostatní průmyslníci, až byl v roce 1937 osmihodinový pracovní den potvrzen zákonem. Všechny studie provedené od té doby potvrzují, že osm hodin práce denně je maximum, které je člověk dlouhodobě schopen odvádět.

pozor soutěž!!!

Kniha Umění prokrastinace od Johna Perryho čeká na vítěze soutěže, kterou jsme pro vás chtěli vymyslet, ale ještě jsme se k tomu nedostali.

Jestli máte nějaký nápad, jak by mohla vypadat soutěž o prokrastinaci, pošlete nám ho a my si ho ve volné chvíli přečteme. A pokud bude nejlepší ze všech, zabalíme vám knížku a pošleme ji rovnou k vám. Teda až se odtrhneme od Facebooku. Možná.   

AddThis
0 comments

Reportáž

Jepaš tuke, jepaš mange, hop, hop, hop!

„Jsem původem Gruzínka, tak zapadnu,“ odrážím obavy kolegů před odjezdem. Ale po pravdě netuším, co mě čeká. V předvečer protiromských pochodů ohlášených po celé republice se předposlední prázdninový pátek chystáme do Kolína na romskou zábavu.

Letem světem

Jak se mlaská v Goa

„Držte se kousek zpátky, ať nikdo nevidí, že jdeme spolu!“ Nechci se urážet, ale ze strany hostitele si dovedu představit i lepší úvod společně stráveného večera. Jelikož už jsme ale poučeni, že místní vědí dobře co a proč, zpomalíme a necháme naši hostitelku Sheetu hopsat po pláži kousek před námi.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Kvanta nesmyslů

Vztah ezoteriků k vědě je složitá záležitost. Některé vědecké poznatky, například evoluci nebo kulatost zeměkoule, prohlašují naši milí šamani za podvrhy. Jiné, daleko složitější, si naopak rádi přivlastňují a ohýbají podle svých poněkud pokřivených představ. Těžko říct, co je horší.

2016 | 10 | Instantní strach

Na apokalypsu buď připraven!

Skoro každý druhý film se odehrává po nějaké světové katastrofě. Na netu si apokalyptici vyměňují tipy na voděvzdorné sirky. I takový Václav Cílek prý u sebe neustále nosí filtr na vodu, aby mohl pít z Vltavy, až to bouchne. Když takhle vyvádí vědec z flegmatických Čech, tak to v survivalistických vodách pravých paranoiků musí vřít.

2016 | 4 | Ajťáci nám vládnou

Zlo má jméno delfín

Máme je za roztomilá a inteligentní zvířata. No možná bychom si to ještě rozmysleli, pokud bychom o těchhle milých kytovcích věděli víc. Třebo to, že by nás nejradši zatáhli na otevřené moře a znásilnili…
COOKIES
Google+