Téma

Napsal bych si to na počítači a pak to přepsal rukou

Sezvali jsme lidi z Magdiny třídy, protože nás zajímalo, jak si tihle ulízaní a rozumní teenageři představují svět. Nejzajímavější odpovědi jsme poskládali pod sebe.
AddThis

Jaká je první světová událost, kterou si pamatujete?

– Nálet na dvojčata. Přišel za mnou strejda a řekl: „Vy si tu sedíte a v Americe padají mrakodrapy.“ 

– Dost mi ovlivnil život příchod Facebooku. Pro život a ka–riéru není nic důležitějšího než kontakty. 

Zasáhlo vás ve zprávách něco letos?

– Smrt Margaret Thatcherové. Mám pocit, že bych o ní měla něco vědět, ale vím jenom, že byla první žena ve funkci premiéra a říkalo se jí Železná lejdy. Spoustu lidí zpráva o jejím úmrtí překvapila, protože si mysleli, že je dávno mrtvá. 

Hádali jste se ve škole při volbě prezidenta?

– Moc jsem to neprožívala, ale ve škole se to řešilo. Každý, kdo mohl k volbám, volil Karla. Proč? O politice nevím moc, ale vím, jak na mě člověk působí. Nesouhlasím s nějakými jeho názory, jako třeba zavedení školného. Ale cítím, že by tu funkci bral jako službu národu a ne jako svou osobní výhru, na kterou se někde v lese deset let připravoval. 

– Prodiskutovali jsme o tom spoustu hodin a to napětí mezi zastánci Karla a Zemana nás trochu semlelo. Volil jsem Karla, ale když jsem četl zprávu o cestě Zemana na Slovensko, kam s sebou vzal plné letadlo českých podnikatelů, tak mi to přišlo sympatické. Šel bych si s ním klidně pokecat do hospody. 

Rozumíte slovensky?

– Slovenština se nám hrozně líbí. Slyšíme ji od Slováků, kteří bydlí v Praze.

– Nebereme je jako cizince. V Bratislavě jsem se cítil spíš jako v Ostravě nebo v Brně. 

Kdy jste byli poprvé za hranicemi? 

– V Itálii se školkou.

– V pěti letech s rodiči na Mallorce.

– V šesti letech na rodinném výletu k moři. 

Máte kamarády v cizině? 

– Máme, ale stýkáme se jenom přes Facebook.

– Já mám kamarády z Itálie, se kterými jsem se potkala ve škole ve Skotsku. Znám lidi z Belgie, Anglie, Švýcarska
a píšeme si s Američankou, která nás učila.

– Mám spoustu kamarádů z mezinárodních matematicko-fyzikálních soutěží a soustředění. Nejvzdálenější jsou asi Korejci a Brazilci. 

2013_10-gymnazistka-tema-v_divcim_pokojicku_03_sq

Stopujete? 

– Zkusili jsme to jednou. Plánovali jsme jet stopem k moři, ale skončili jsme na Pražském okruhu. 

Jezdíte s rodiči na chatu? 

– Chatu nemáme a ani o ni moc nestojím. Evokuje mi to představu chatové zahrádkářské kolonie. Kdybych si něco pořizoval, tak chalupu na horách. Nebo ještě líp penzion.

Byli jste někdy na táboře? 

– Nástupy, rozcvičky a koupání ve studené vodě jsme na táborech nezažili. Jednou jsem byla na zálesáckém táboře, kde se spalo pod stanem, ale normálně bývají na táborech záchody jako v restauraci a wifina. Hodně populární jsou tábory podle knížek, třeba podle Harryho Pottera.

– Já jezdím na vandry. Klasicky. Vlakem, se spacákem a celtou. Ale uvědomuju si, že to je vymírající zábava.

Píšete rukou, nebo na klávesnici? 

– Píšu dopisy. Ručně na papír do obálky. Na internetu je stránka, kde se zaregistrujete a ona vám automaticky vygeneruje náhodného kamaráda odněkud ze světa. A s tím si pak píšete dopisy. Nebo pohledy. Pohledy si posíláme běžně, z vesnice do vesnice, když jedeme na výlet. 

– Že se někdy psaly dopisy ručně, jsem si uvědomil, až když se mi svěřil kamarád, že jeden nedávno napsal. Připadá mi to super, má to kouzlo. Ale přes Facebook je to jednodušší. Kdybych ho psal, tak bych si ho napsal na počítači a pak ho přepsal rukou. 

Jak se dělíte ve třídě? 

– Ve škole se dělíme na ty hustý, co chodí kalit, a na šprty. Pak jsou sportovci a huliči, co spolu chodí kouřit za školu. Ještě je zvláštní skupina pábitelé. Pábitel je člověk, co dělá kraviny. Na koncertě třeba vyleze na strom. Rozdělení podle muziky moc neznáme. Co to znamená depešáci a metalisti?

– Dělili jsme se podle oblečení, muziky, podle toho, kdo kouří a kdo ne. Ale postupně se tyhle rozdíly stírají. Možná se dělíme podle intelektuální úrovně. Na lidi, co mají jasno a vědí, co se životem, a na ty, co nevědí, co budou studovat nebo kde chtějí pracovat. 

Kalit chodíte v pátek večer? 

– Spousta spolužáků už od primy pravidelně každý víkend chodí na diskotéky, za Prahou se nalévání nezletilým moc neřeší. Hulí se taky celkem běžně, ale kromě trávy jiné drogy nefrčí. 

– Kalit se chodí od šestnácti. Já jsem začal ve čtrnácti, což člověka asi poznamená, ale teď mám díky tomu možnost si tu zkušenost přebrat a vyvodit z ní závěry. Není to tak, že bychom šli v pátek kalit a v sobotu ráno už se nemohli dočkat večera, až půjdeme zase. Drogy nepodporujeme. Neznám nikoho, kdo by třeba bral pervitin.

Je učitel váš nepřítel? 

– Neznám případ, že by gymnazisti šikanovali učitele, nahrávali si ho na video a věšeli to na YouTube. Na druhou stranu nepovažujeme učitele za samozřejmou autoritu. Nebereme někoho, kdo se nad nás povyšuje a nesnaží se s námi vyjít. Daleko horší je ale základka. Druhý stupeň, to je pro učitele prověrka. Zažila jsem, že se učitelka zamkla před devátou třídou do kabinetu. 

– Připadá mi, že na pedagogických fakultách studují podprůměrní lidé a vycházejí z nich neschopní učitelé. Tím pádem je těžké je považovat za nějakou autoritu. Jednou bych si proto rád založil školu, jezdím už kvůli tomu na konference, účastním se diskusních fór. 

Řešíte nějak komunismus?

– Komunismus je minulost, šeď, nesvoboda. Nemyslím si, že by se mohl vrátit. Je jiná doba, máme internet, Facebook, komunikaci není možné kontrolovat jako v minulosti. 

– Podle toho, co vím od rodičů, tak bych to asi nevydržela. Nedovedu si představit, že bych nemohla cestovat. Na druhou stranu tehdy nebyla závist. Aspoň mi to říkala máma. Prý měli všichni všechno stejné. A taky drželi víc pohromadě a byli schopní něco společně tvořit, dělat. Dnes se všechno tlačí přes individualitu. Když jsem doma drzá a babička se pohoršuje, tak se mě máma zastává. Aby mě nebrzdila, protože s jiným přístupem bych to daleko v životě nedotáhla. 

– Nedovedu si představit, že bych neměl možnost se svobodně realizovat. Cestovat. Mít plány, jak a kde budu podnikat. Když mi někdo vysvětluje, že byly i pozitivní stránky, tak ho neberu. Cokoliv bylo pozitivního na komunismu, můžu najít i dnes. Já vidím na komunismu pozitivní dvě věci. První je, že díky němu u nás převládá ateismus. Druhá je, že ukázal, že tudy cesta nevede. 

Co dali Češi světu?

– Kontaktní čočky a silonky. 

– Pivo. 

AddThis
8 comments
Hugo Matousek
Hugo Matousek

Copak je pozitivního na ateismu? Já to beru jako velké negativum.
A to s tou závistí (že nebyla) jste schrastili kde?

Btw.. Jak se jmenuje ta stránka na dopisování s lidma ze světa?

Jarka
Jarka

@Hugo Matousek Co je pozitivního na ateismu? Považuju se za ateistu, který přiznává, že neví, jak věci s životem a smrtí fungujou a díky tomu mám otevřenou mysl a nenalhávám si žádnou pohádku typu "budu hodná a dostanu se do nebe". Hluboce si vážím života teď a tady. "Hodná" jsem z přesvědčení, že je to nejlepší způsob, jak dobře žít. Vesmír je složitější, než můžeme vnímat a chová se podle svých pravidel, které náboženství nepostihujou.  Podle mě jsou zlem právě náboženství, která samozřejmě něco dobrého obsahovat musí, ale jsou manipulativní, "žárlivá", člověkem k ovládání lidí vytvořená. A navíc, stejně jako většina ostatních "uměn" se soustředí hlavně na člověka, jako mimino se soustředí na sebe samotné. To věda má pro mě sympatičtější přístup - wow,svět, koukněte, není úžasný?

Hugo Matousek
Hugo Matousek

@Jarka @Hugo Matousek Já jsem věřící a troufám si říct, že jsem velice inteligentní.
Jsem tedy věřící, ale přiřadit mě k církvi by bylo velice obtížné. Narodil jsem se ale ve střední Evropě, takže mám logicky nejblíže ke katlolickému vyznání. Ovšem to absolutně neznaméná, že bych se cítil nějak omezený. Já také nevím, co bude "po tom". Je dost možné, že nic jako nebe není, že není nic, nebo, že je úplně něco jiného, ať už to má co dočinění s Bohem/bohy nebo ne. To ovšem neznamená, že bych nemohl věřit. Víra je to, co by nám mělo pomoci v těžkých chvílích, to je ta naděje, pro kterou má cenu žít za jakýkoliv okolností. Vsadil bych se, že bude mnohem větší počet sebevražd u nevěřících než naopak, to samé raždy, krádeže, podvody a další. Víra je podle mě hrozně důležitá, otázka církve je už něco jiného, ale i ta má svou velkou roli. Konec konců může člověk věřit třeba v Řecké bohy, ale stále tam ta víra je, ta víra, která může člověka změnit, donutit ho obšas přemýšlet o vých činech a jejich následcí. Ono krom jiného bude něco na tom, jaká je (kupříkladu sociální) situace ve věřícím Německu a našem ateistickém Česku. Tohle téma je na dlouhou debatu a dal by se o něm sepsat celý svazek knih.. Pokud budu mít čas a energii, tak se ještě jistě vyjadřím, ale toto je prozatím vše, co jsem sesmolil.

iyan
iyan

@Jarka @Hugo Matousek U nás jsou naprostá většina lidí agnostici, jen neví, že ten pojem vůbec existuje a proto se pak všude uvádí, že jsou ateisti a přitom uvažují podobně, jak píšeš, což ateismus opravdu není ;)

Marcela121994
Marcela121994

@iyan @Jarka @Hugo Matousek  Tak ono, když se to vezme do podrobna, tak agnostici nejsou ti, co tvrdí, že Bůh není, agnostik spíše pochybuje, ale nenalézá tvrzení ani že je, ani že není. Má to blízko k postupu metodické skepse. Ateismus to ale opravdu není, souhlasím:)
Slyšela jsem jednou pojem "neteista, nedeista". To by asi bylo nejblíže. Tak se tedy asi cítím i já. Nevěřím v Boha současného, ale Boha, který byl dříve nejvyšší Ideou, abstraktním nepojmenovatelným a nevyslovitelným pojmem mimo naše chápání... Pochybuji, že jsme "pány světa" a vše si řídíme my... ale to by bylo na delší rozepisování, nebudu dělat přednášky z filosofie:)

Téma

Gymnazistka u zpovědi

Seznamte se s Magdou, gymnazistkou dneška. Nekouří, nefetuje, zaracha dostala jednou v životě. Chce studovat ve Skotsku, umí 3 jazyky a ve svých devatenácti navštívila víc zemí, než kolik my jich v jejím věku viděli na videu. Roste nám ta nejnudnější, nebo ta nejschopnější mládež, jakou tahle země kdy nosila?

Téma

V dívčím pokojíčku

Pokoj mladé dívky je království přístupné jen velmi omezenému počtu bytostí. Patří mezi ně nejlepší kámoška, náhradní nejlepší kámoška za tu krávu bývalou nejlepší kámošku a výjimečně rodiče. Díky nám se teď můžete podívat, jak to v takových tajných místnostech vypadá.

Podobné články: Téma

2017 | 3 | e-Bitka

Nafoťte si babiččin oběd

Když fotil venkovský fotbálek, dostal málem nafackováno. Zahradní verzi Karlštejna, která zdobila kdejakou českou zahrádku, mu skoro nacpali do auta, a ve středním věku zjistil, že vepřo knedlo zelo naaranžované na kostkovaném ubrusu může mít i jinou než kulinářskou hodnotu. Tomáš Pospěch se jako fotograf snaží zachytit prchavý fenomén češství.

2017 | 3 | e-Bitka

Jak e-vyhrát v e-bitce

Na příštích stránkách si řekneme, jak v internetové diskusi roznést soupeře na kopytech, rozšlapat ho na kaši a zadupat do země. Předtím ale musíme zjistit, proč do facebookových a komentářových válek vůbec vstupujeme. Co nás na tom tak láká?

2017 | 3 | e-Bitka

How to vyhrát na internetu

Kdo se pohybuje v prostředí opravdových webových diskusí, ten ví, že lidi, co se drží argumentů a logiky, by v nich nevydrželi ani tři příspěvky. Pravidla virtuální džungle zní úplně jinak.
COOKIES
Google+