Kácíme modly

Vitamín C je při nachlazení na nic

Lidé žijící v reklamách to mají snadné. Chytnou rýmu, napijí se šumáku s vitamínem C a zázračně uzdraveni si vesele skotačí dál. My sice můžeme vitamínové nápoje pít taky, ale rýmě to bude celkem šumák.
AddThis

Schválně – co vás napadne, když se řekne vitamín? S největší pravděpodobností to bude citrón, pomeranč, šumivý celaskon nebo cokoliv jiného, v čem je až po okraj našlapaná kyselina askorbová neboli vitamín cé. Céčko je bezkonkurenční favorit mezi vitamíny (snad s výjimkou béčka, kterého je hodně v pivu) a nutno říct, že si to zaslouží. Podporuje tvorbu tkání, hojení, působí jako přírodní energetický nakopávák, bez jeho dostatečného přísunu dostanete kurděje a vypadají vám zuby a nehty. A každou chvíli budete kýchat, kašlat a poteče vám z nosu, chce se dodat každému, kdo kdy koukal na podzim na televizní reklamy. Jenže tady musíme trochu přibrzdit.

Zběsilý pan Pauling

Všeobecná popularita vitamínu C coby léku na chřipku a nachlazení je natolik zažitá, že kyselinu askorbovou povýšila na takřka univerzální všelék. Najdou se dokonce vitamínologové, kteří vám budou schopni tvrdit, že koňské dávky céčka pumpované rovnou do žil vyléčí prakticky cokoliv. Od zaražených větrů až po nejtěžší nemoci. Seménko této víry začalo klíčit už koncem 60. let a nenastartovala ji žádná lehká váha, nýbrž přímo nositel Nobelovy ceny za chemii Linus Pauling. Na počátku jeho tažení za slávou céčka byla jeho dodnes populární kniha s všeříkajícím názvem Vitamín C a běžné nachlazení. Jak asi tušíte, tvrdí se v ní, že vysoké dávky vitamínu C nejenže působí jako prevence proti nachlazení, ale také výrazně zkracují jeho průběh. Jeden gram céčka denně má podle Paulinga snížit riziko nachlazení až o 45 %, ovšem některým pacientům doporučuje pro jistotu brát 2,3 gramu (pro představu – obecně uváděná doporučená denní dávka vitamínu C je jen asi 60 mg). 

NEUPLYNE DEN, KDY BY INTERNETEM NEPROSVIŠTĚL TEXT TEPAJÍCÍ FARMACEUTY.

Kniha šla na dračku a netrvalo dlouho a Pauling napsal její pokračování, ve kterém zařadil ještě vyšší rychlost. Kromě toho, že jí dal název Jak žít déle a cítit se lépe, v ní popisuje preventivní účinky céčka proti srdečním a nádorovým onemocněním a tvrdí, že dokonce zpomaluje proces stárnutí. Doporučená dávka narostla až na 20 gramů denně (sám Pauling prý užíval až 40 gramů) a stejně rychle se rozšiřoval seznam nemocí, které lze céčkem léčit. Ke konci své karié­ry Pauling tvrdil, že pouhým užíváním vysokých dávek vitamínu C lze vyléčit 75 % všech druhů rakoviny.

Šarlatáni na postupu

Pro dnešní zastánce kytičkových léčebných metod jsou Paulingovy myšlenky neodolatelné. Neuplyne den, kdy by internetem neprosvištěl článek tepající farmaceutické lobby, které nám utajují zázračné účinky laciného vitamínu, aby mohly profitovat na drahých a náročných terapiích. Což je trochu nešťastné, protože sám Pauling byl s výrobci léků nejlepší kamarád. Od samého začátku tvrdil, že syntetický vitamín C je identický s tím, který je obsažen v ovoci a zelenině, a že drahé „organické zdroje“ jsou jen způsobem, jak vytáhnout z lidí peníze. Později, když založil svůj slavný Institut Linuse Paulinga pro vědu a medicínu, byl jeho hlavním podporovatelem farmaceutický gigant Hoffmann-La Roche – největší výrobce vitamínu C na světě. Přes  štědré mecenášství ale začaly vitamínologické výzkumy Institutu narážet na problémy. Tvrzení pana Paulinga se totiž nedařilo potvrdit vědecky ověřitelnou metodou.

Linus Pauling s pomerančemLinus Pauling s pomerančem

 

Žádný zázrak

Jeden z prvních „whistleblowerů“ byl Paulingův nejbližší spolupracovník a spoluzakladatel Institutu Arthur Robinson. Jeho výzkumy totiž žádné zázračné léčebné vlastnosti velkých dávek vitamínů neprokázaly, ba dokonce zaznamenal u některých pokusů negativní vedlejší účinky. Když oznámil výsledky své práce šéfovi, byl vyzván k rezignaci na své místo, záznamy o experimentech byly skartovány a sám Pauling jeho výzkum označil za neodborný a amatérský. Robinson Institut obratem zažaloval a vysoudil na něm půl milionu dolarů za pomluvu. Víra v zázračné účinky vitamínu C proti závažným onemocněním dostala vážné trhliny a co hůř – obtížné se ukázalo i prokazování všeobecně přijímaného faktu, totiž že céčko působí proti nachlazení.

Každý ho prožívá jinak, každý má proti němu jinou odolnost a potřebuje jinou dobu k zotavení. Přesto se během posledních čtyř dekád vědci snažili ověřit, jak na nachlazení céčko ve skutečnosti působí. Otestovali tisíce dobrovolníků, kterým vstřikovali virus do nosní sliznice, drželi je v uzavřených místnostech a nutili je navzájem si olizovat neumyté prsty. Prováděli testy na jednovaječných dvojčatech, prováděli experimenty krátkodobé i testy trvající několik let. Výsledek? Testovaní nadopovaní céčkem chytali nachlazení stejně často a léčili se z něj stejně dlouho jako skupiny, které dostávaly placebo. V roce 2005 otiskl časopis Public Library of Science Medicine závěry 55 dlouhodobých studií, které suše konstatují, že vitamín C žádné prokazatelné účinky proti nachlazení nemá. Ani jako prevence, ani jako lék.

PROBLÉM S TESTOVÁNÍM LÉKU PROTI NACHLAZENÍ SPOČÍVÁ V TOM, ŽE NACHLAZENÍ JE VELMI NEOBJEKTIVNÍ NEMOC.

Jak skončil nositel

Přes množící se skeptické názory setrval Linus Pauling ve své víře po celý zbytek života. V osmdesátých letech se už bez ohledu na svou vědeckou pověst stavěl za zjevné šarlatány. Svědčil například ve prospěch Oscara Falconiho, který prodával vitamínové pilulky s tvrzením, že léčí bakteriální i virové choroby, působí jako prevence rakoviny a odstraňují závislost na drogách. Na lavici svědků obhajoby zasedl i v případě doktora Michaela Gerbera, který namísto léků předepisoval svým pacientům mamutí dávky vitamínů a vyplachoval jim střeva kávou (svědectví nepomohlo, doktor Gerber ztratil lékařskou licenci a dnes se živí jako homeopat). Nakonec Linus Pauling bohužel nedokázal svou vitamínovou kúrou vyléčit ani sám sebe. Přestože tvrdil, že vysoké dávky vitamínu C mu prodloužily život a zmírnily průběh jeho nemoci, odebral se v roce 1994 na věčnost. Po jeho smrti nastaly problémy s finančními příspěvky na provoz jeho Institutu pro vědu a medicínu a o dva roky později prodělal ústav zásadní změny. Byl přejmenován na Institut Linuse Paulinga a namísto honby za zázračným céčkem se začal orientovat na seriózní výzkumnou a vzdělávací činnost v oblasti výživy a prevence nemocí. Dnes je z Institutu respektovaná a hojně citovaná instituce. O vitamínu C se na jeho stránkách dočtete pouze to, že Paulingova doporučení byla založena na „teoretických předpokladech“ a že dnešní vědecké poznatky poskytují daleko spolehlivější náhled na jejich účinnost. 

Bacha na všeléky

To, že vědecké výzkumy tvrdí něco jiného než televizní reklamy, není nic zvláštního. Céčko, stejně jako další vitamíny, je pro náš organismus nezbytné a rozhodně nemá smysl přestat si mačkat do čaje citrón a pít pivo (už jsme zmínili, že je to bohatý zdroj vitamínu B?). Považovat je za zázračné ochránce a všeléky v sobě ovšem skrývá nebezpečí, že se na ně začneme příliš spoléhat. Riziko takového názoru zmiňuje i jeden z největších výzkumů účinnosti vitamínových doplňků publikovaný v časopise Journal of the American Medical Association. Ten sledoval jejich účinky na zdravotní stav více než 15 000 mužů po dobu jedenácti let. V závěru se píše: „Hlavní riziko užívání vitamínů tkví v tom, že je lidé používají jako jednoduchou a zázračnou alternativu k náročné prevenci. Studie se zúčastnila řada pacientů s rizikem výskytu kardiovaskulárních chorob, kteří přesto vedou sedavý život, jedí polotovary a jídlo z fastfoodů, kouří a opomíjejí předepsané léky. Koupí a konzumací vitamínů a dalších dietních doplňků nabývají dojmu, že pro prevenci srdečních nemocí dělají dost.“

AddThis
0 comments

Reportáž

Není to tak dávno, co se za tyhle věci upalovalo

Zmínkou o upalování nás Kateřina, školitelka kurzu věšteckých technik, varovala hned na úvod. Naposledy se za čarodějnictví upalovalo v Polsku v roce 1811. To máme 202 let, snad budeme v pohodě. V roce 2013 sedí nás šest ženských na Žižkově ve sklepě, odkud za pět hodin odejdeme s certifikátem proškolené věštkyně.

Zoom

Studený pivo u Teplýho psa

Přes přízemní okna starého měšťanského domu je vidět těžké stroje, jak se nimrají v dlažbě rozkopaného náměstí. Do skla se zvenčí opírá odpoledně který v sobě spojuje to lepší z klasické hospody a stylizovaného baru. Adam a Sergej tenhle podnik na maloměstě vedou a žijí tu spolu jako pár.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Pohádka o velkém Nikolovi

Dvoumetrový srbský krasavec s uhrančivým pohledem, který přesto odmítal davy obdivovatelek s tím, že by ho avantýry rušily při práci. Geniální excentrik s dokonalou pamětí a schopností vizualizovat technologie před tím, než je sestrojil. Držitel více než 300 patentů v 26 zemích světa, se spoustou dalších vynálezů, které nikdy neopustily jeho laboratoř. Myslitel, který chtěl dát světu neomezený zdroj volné energie a byl kvůli tomu pronásledován a umlčen mocipány. Dámy a pánové – Nikola Tesla.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Soda s octem, na lysinu past

Jestli mluvíte anglicky a uvidíte někde napsáno „No poo movement“, asi se začnete hihňat, protože tenhle termín může docela dobře označovat lidi, kteří se rozhodli nechodit na velkou. Ve skutečnosti jde o lidi, kteří se rozhodli nemýt si hlavu. Což dává zhruba stejný smysl.

2017 | 6 | Atlas braků

Plochá země a pokřivený selský rozum

Až vyrazíte o dovolené směrem na jih, dávejte si pozor, abyste nezajeli moc daleko. Mohli byste totiž narazit do zdi ohraničující okraj světa, popřípadě být zastřeleni agentem NASA. Aspoň tak nás varují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nežijeme na zeměkouli, ale zeměplacce.
COOKIES
Google+