Reportáž

Není to tak dávno, co se za tyhle věci upalovalo

Zmínkou o upalování nás Kateřina, školitelka kurzu věšteckých technik, varovala hned na úvod. Naposledy se za čarodějnictví upalovalo v Polsku v roce 1811. To máme 202 let, snad budeme v pohodě. V roce 2013 sedí nás šest ženských na Žižkově ve sklepě, odkud za pět hodin odejdeme s certifikátem proškolené věštkyně.
AddThis
2013_11-horecka_reportaz_neni_to_tak_davno_co_se_za_tyhle_veci_upalovalo_01_s

 

Kurz věšteckých technik 

Na Sluníčkových stránkách tety Kateřiny (fakt se tak jmenují) se o semináři píše, že je určen pro všechny, kteří se chtějí seznámit se základy věštění, principy a zákonitostmi nejrůznějších věšteckých oborů. Zkrátka abyste si jako věštec začátečník osahali, o co jde, která metoda pro vás nejlépe funguje. Kurz trvá 5 hodin. Jo a nezapomeňte, psací potřeby, balíček nových jednohlavých karet a přezůvky s sebou.

Ano, je nás tu šest. První Helena trénuje hokejisty, takže by se jí šiklo před zápasem jim říct, jak to vypadá. Druhá Helena bubnuje s dívčí poprockovou kapelou a má hodně volného času, který by si ráda ukrátila. Bára učí děti v mateřské školce a od třinácti sbírá karty a křišťálové koule. Pak je tu ještě kadeřnice Mirka s fialovou hlavou, terapeutka Vendulka i s malým synkem, který tiše bublá v kočárku. A já s foťákem a sešitem na poznámky. Trochu nedůvěřivě se rozkoukávám po samolepicích tapetách, které bych spíš čekala v masážním salonu. Sakra, těšila jsem se na trochu temnoty. Aspoň vycpanou sovu nebo seschlý kuřecí pařátek. Ale nikde nic. Navíc Kateřina nemá hrb ani bradavici. Naopak, blondýna s melírem, původním povoláním herečka, sama si říká teta Kateřina a počítá se ke sluníčkovým lidičkám. A snad mi čte myšlenky nebo se tvářím moc nedůvěřivě, takže si vzápětí postěžuje, jak mají lidé předpovídání budoucnosti pevně spojené s atmosférou tajemna. „Vždyť to vůbec není potřeba. Nemusíte mít tmu, svíčky a černou kočku,“ rozčiluje se. „Podívejte se, jak to vypadá, když si na tajemno hrají třeba v  EZO TV. To je přece hrozný. Logicky myslící lidi to úplně odradí!“ Beru teda žlutou místnost na milost a prolistuju věštecká skripta, která nám teta Kateřina rozdává. Jde se na věc.

Každý máme sedmou čakru

„Někteří říkají, že na věštění musíte mít dar od Boha. Já si ale myslím, že všichni máme stejnou šanci. Všichni přece máme sedmou čakru,“ vysvětluje Kateřina a zkušeně míchá v rukou raritku – legračně maličké mariášové karty, se kterými se učila věštit ona. Během pěti hodin nás čeká hned 8 věšteckých technik, výklad z mariášových karet je jen jedna z nich. Kateřina otvírá kurz vyjmenováváním zásad, které bychom měly jako novopečené věštkyně dodržovat. „Lidi totiž mají tendenci vám nekriticky věřit, cokoliv řeknete. Je důležité nikdy nic za nikoho nerozhodovat. Pak by zodpovědnost za rozhodnutí byla na vás,“ varuje. To, co vyjde v kartách, je totiž jen to, co je v tuhle chvíli nejpravděpodobnější. „Vy sami si ale tvoříte svůj vesmír,“ říká lektorka, „takže vy to můžete přece změnit.“ Taky bacha na závisláky. Věštec totiž spoustě lidem supluje psychologa. Ale hodit si kartičky, jak říká Kateřina, byste si měli maximálně jednou za půl roku. Čas od času se ale stejně objeví člověk, který chce výklad třeba každý týden. „Jedna slečna mi kdysi dokonce strčila nohu do dveří a odmítala odejít, než jí řeknu, co má dělat,“ svěřuje se lektorka s úskalími věštecké kariéry.

Cinknutý karty

Pak se konečně vrháme do věštecké praxe a s šustením celofánu a lupnutím plastové krabičky otvíráme fungl nové balíčky mariá­šových karet, které jsme si měly na kurz přinést. Tarotu se věnovat nebudeme. Je moc komplexní a filozofický. Cikánské karty jsou zase moc explicitní. Zato mariášky, ty jsou perfektní pro praktické věci. Prostě karty do života. Láska, sex, peníze a zdraví. To jsou evergreeny, na které se lidi ptají nejčastěji. Kateřina spiklenecky rozvine vějířek ohmataných kartiček a ukazuje drobné, mnohde už nečitelné nápisy na každé kartě.

Prostě karty do života. Láska, sex, peníze a zdraví.Prostě karty do života. Láska, sex, peníze a zdraví.

 

„Já se vám k něčemu přiznám. Moje první karty byly cinknutý.“ A skutečně, na každé kartě stojí tužkou její základní význam. „Není na tom nic špatného. Je to nejlepší způsob, jak se významy naučit.“ A pak nás vyzve, abychom si svoje balíčky také popsaly. Cizí žena, úřady, zvědavost, zisk z rizika, dítě… opisujeme významy na jednotlivé karty podle svých věšteckých skript. Vzpomenu si, jak jsem na základce musela za trest opisovat školní řád. S cinknutýma kartama si poprvé vzájemně vykládáme. Já i kadeřnice Mirka se na sebe rozpačitě usmíváme. Jsem o to nervóznější, protože Mirka chce předpověď na záležitosti lásky. Co jí jako budu říkat? Vždyť ji vůbec neznám! To bude akorát tak trapas a žádná věštba. Že jsem sem sakra lezla. Několik karet mi při míchání vypadne z ruky. „Nic není náhoda,“ volá Kateřina. „Ty karty do výkladu patří!“ Rozložím karty po stole a civím na obrázky. Naštěstí jsou to dobré barvy, hodně srdcí a zelených.

Jasně že vím, co si tam čmáráte...Jasně že vím, co si tam čmáráte…

 

„Neboj, dopadne to dobře,“ uklidňuju Mirku a ta se trošku nervózně usměje. Nadechuju se, začínám s výkladem. Mozek prý bývá při výkladu na obtíž, takže se snažím moc nedumat. Mirka poslouchá a přikyvuje. „To je hustý, mám husí kůži,“ raduje se, když se mi povede podle obrázků na kartách překvapivě přesně popsat situaci u nich doma. Kateřina výklad zkontroluje, mírně poupraví a Mirce potvrdí, že se fakt nemá čeho bát. Ale to už se střídáme a Mirka si bere na paškál mě. „Tvůj chlap chce, abys byla víc doma a míň honila karié­­ru,“ prohlásí pak věcně, s pohledem upřeným na pečlivě vyskládanou řadu karet. Trefa na komoru.

Kosočtverec na dlani

Balíme svoje cinknuté karty, já zpytuju svědomí. Aspoň bych mu mohla večer upéct buchtu, slibuju si. Přece jen trávím větší část soboty na jakémsi kurzu věštění a ne vytvářením rodinné pohody. Všechny jsme ale příjemně překvapeny, jak se nám výklad nad očekávání podařil. Ale to už se vrháme na druhou disciplínu, chiromantii, tedy věštění z ruky. A civíme si do dlaní. Na článku prstů pod malíčkem počítám podle zářezů, kolik budu mít dětí. Vypadá to na holčičku a chlapečka. Určitě musím upéct tu buchtu.

Taky koukám na čáru života. Na levé ruce je v čarách předpoklad, tam je hezky dlouhá. Na pravačce, která ukazuje to, co jsme si za život vytvořili sami, je o něco kratší. To jsou určitě ta cigára, co jsme na gymplu hulili za altánem. V dlaních máte dokonce vepsán i počet partnerů nebo svoji sexuální náruživost: „Téda,“ hlesne jedna z nás, když si důkladně prozkoumá masitý hrbolek dlaně pod palcem. Nakonec dává Kateřina k dobru historku, jak kdysi pohlédla do dlaně paní, která měla čáry na ruce srovnané do hezkého, pravidelného kosočtverce. „Co na to říct, že jo,“ směje se.

Vrh čímkoliv

Projedeme ještě výklad snů, kdy Kateřina prozradí, že snáře jsou nesmysl, a doporučí, abychom si vedly snový deník. Pak nás čeká několik praktik, které by se daly shrnout pod disciplínu věštění vrhem. Předpovídání budoucnosti z různě poházených předmětů frčelo odjakživa. Třeba šamani kolem sebe s oblibou rozhazovali kosti nebo vnitřnosti, aby určili, jestli zaprší. Údajně je to docela spolehlivá metoda, což ostatně potvrzuje i můj oblíbený komiks, kde se píše, že z takového vrhnutí vedle postele ráno docela dobře vyčtete, jaký byl předcházející večírek.

Vrháme se na vrhání. Házíme třemi mincemi, sestavujeme hexagramy a z I-ťing neboli Knihy proměn čteme orákula.

Vrháme se na vrhání. Házíme třemi mincemi, sestavujeme hexagramy a z I-ťing neboli Knihy proměn čteme orákula. Je to rychlovka, žádný crcání. Ty z nás, na které nevyšly speciální čínské mince, loví z peněženky dvoukoruny. Je to hodně civilní věštění, dvoukačky fakt nemají punc temné magie. Pak testujeme saské hůlky. Se zavřenýma očima rozsype každá z nás dlouhé a krátké tyčky, které podle toho, jakým směrem dopadnou k hlavní hůlce, dají odpověď ano nebo ne na naši otázku. Uvědomuju si, že jsem se vlastně zapomněla hůlek na něco zeptat. Odpověď je ale jednoznačné ano. Kateřina pak vytahuje plátěný pytlík, ve kterém chřastí runy. Ty si má každý vyrobit sám, ideálně z přírodních materiálů. Kateřina je má tuší namalované na malých oblázcích. A protože runy jsou magické jako blázen, nemají se nikomu půjčovat. Kateřina je tedy jen vysypala před nás na stůl a přečetla z kamínků několik značek.

Vrhání mě moc nevzalo. Ve skriptech je psáno, že teď nás čeká věštění z kávy. Na to se  těším nejvíc. Možná bych mohla po kurzu stát v práci každé ráno v kuchyňce u dřezu, koukat lidem do hrnku a mít z toho bokovku k platu, maluju si  budoucnost. Varovat mě mělo už to, že v malé kuchyňce, která sousedí s jásavě žlutou konferenční místností, má Kateřina jen instantní kafe. Kde není mletý, tam není turek. A kde není turek, tam není lógr. A kde není lógr, tam není věštba. Takže nám lektorka předvádí, jak otáčet šálkem a jak vykydnout lógr na talířek, jen nasucho. Vyloženě zklamání. Navíc když nám prozrazuje, že věštění z kávové sedliny je vlastně díra na věšteckém trhu. Z karet vám dneska vyloží i Bohuna odnaproti, ale věštce z kafe aby jeden pohledal. A zrovna tak lukrativní oblast my odbudeme!

Věštkyně s papírem

Na závěr nás mělo čekat věštění z koule. Gule je podle mě absolutní must have každé věštkyně. Ani tu ale Kateřina nepřinesla, natož abychom do ní zíraly. Prý bychom tam stejně nic nevykoukaly, protože k tomu je potřeba klid, soustředění a být aspoň trochu v transu. Kateřina nám jen ze skript přečetla, že kromě koule se dá věštit i ze sklenice vody, z lupy, hezky po erbenovsku z hladiny jezera, anebo dokonce ze zrcadla. Ale to už je prý pro věštce hardcore. A vůbec tihle zrcadloví jasnovidci nekončí moc dobře, zamýšlí se Kateřina.

Zásady věštění podle tety Kateřiny 

Jestli se chcete dát na věštění, dělejte to pořádně. Černou kočku nepotřebujete, ale tyhle věci byste měli dodržovat.

Stoprocentní diskrétnost. Žádný slepičení, kdo má jaké trablíky. Věštecké tajemství je jako lékařské tajemství.


Vhodný čas a prostředí.  Atmosféru tajemna nepotřebujete, ale na diskotéce to taky nebude ono.


Centrem zájmu je klient. Tak ne abyste si odbíhali zamíchat svíčkovou.


Výklad řídí vykladač. 


Vy určujete pravidla. 


Nevyzvídejte před výkladem ani po něm. 


Neurčujte budoucnost. Nevidíte, co se stane, vidíte jen tu nejpravděpobnější možnost.  


Nerozhodujte za klienta. Jinak za to ponesete zodpovědnost.


Nesdělujte nikomu dobu jeho smrti. Ani když o to požádá.

Dlouze se pak rozpovídá o tom, že u těchto praktik je důležitá ochrana. Neříká ale jaká. Na základce nám ochranu rozdali zatavenou v malých čtverečcích, každému po jednom kuse. Tady jsem dostala strach taky a čtvereček nikde. Pak nafasuju certifikát s potvrzením o absolvování kurzu. Takže jsem certifikovaná věštkyně. Těším se, že si doma hodím kartičky na to, jestli na tom můžu začít vydělávat. Sakra, toho kafe je mi ale fakt líto. To jsme si přece mohly dát každá jednoho turečka, ne? K tomu domácímu výkladu si udělám pořádný kafe. S lógrem do nízkého bílého hrnečku, přesně jak to stojí v mých magických skriptech.

AddThis
0 comments

Pokec

Vyhlašuju válku kunám!

Měl zlé tušení. Tak vběhl dovnitř. A hned ho spatřil. Od krve. Bez života. Holubář Miloš Nevrkla ztratil svého přítele Sonixe – nejstaršího holuba v Česku. Sonixovi bylo dvacet šest let a Nevrklovi se po něm nepřestává stýskat.

Kácíme modly

Vitamín C je při nachlazení na nic

Lidé žijící v reklamách to mají snadné. Chytnou rýmu, napijí se šumáku s vitamínem C a zázračně uzdraveni si vesele skotačí dál. My sice můžeme vitamínové nápoje pít taky, ale rýmě to bude celkem šumák.

Podobné články: Reportáž

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Jo jo, ten je vopravdickej

Tržnice v pražských Holešovicích má fantastickou atmosféru. Vydali jsme se mezi stánky, levné kožené kabelky a zlaté kočky s kývající rukou zjistit, jak se za posledních deset let změnila. Odpověď je - nijak. Obchodníci i zákazníci spolu mluví pořád stejně jako v časech kuponové privatizace. Víme to, poslouchali jsme je.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Lepší bejt hajzl než panic aneb Příběh pickupera

„Lidi jako my se od zbytku populace vždycky lišili. Vždycky jsme byli elita, který ostatní záviděli a přáli si být jako my. A to už od počátku lidstva. Co si myslíte, že bylo vyrytý na tabulkách v Sumeru? O čem myslíte, že je Bible? A o čem se filozofovalo ve starým Římě?“ Týpek v kožené bundě, který právě začal svůj proslov, dramaticky rozpřáhne ruce.

2017 | 6 | Atlas braků

Vítejte v nebi, pařmeni

Ocitli jsme se v muzeu, kde sice nemají na stěnách obrazy starých mistrů, ale zase tu můžete někomu vyrvat srdce v Mortal Kombatu.
COOKIES
Google+