Téma

Byl to nekonečnej mejdan

Glen Emery je živá kronika časů, kdy Praha byla hlavní cíl nejšibnutějších dobrodruhů a ztracených existencí z celého světa. Jeden jako druhý končili v podnicích, které Glen a jeho kumpáni zakládali.
AddThis

Kdy jste vlastně přijel do Československa poprvé? Bylo to ještě před revolucí? Někdy v osmdesátých letech?
Dokonce v sedmdesátých. V Praze jsem byl poprvé v roce 1979. Bylo mi kolik… patnáct? 

Takže jste si tenkrát ani nedal pivo.
Napoprvé ne, protože jsem tu byl s mámou. Brzy jsem ale přijel do Prahy znovu se svými slovenskými kamarády. To už těch piv pár bylo. Jeli sem na brigádu sekat trávu v parcích, žili jsme na Strahově a chodili k Flekům. Bylo tam nejdražší pivo ve městě. Stálo asi 2,80. 

Jakou roli to hrálo ve vašem rozhodnutí se sem po roce 1989 přestěhovat?
Já jsem někdy na podzim 1989 koukal na univerzitě na televizi a viděl v ní zprávy, co se děje v Evropě. Jak padá Berlínská zeď, revoluci v Československu, Rumunsku… Když jsem se pak rozhodoval, co budu dělat v létě, měl jsem dvě možnosti. Buď jít pracovat, abych si vydělal na další rok studia, anebo se sebrat a jet do Prahy. No a samozřejmě jsem si řekl – kašlat na práci, jedu do Prahy, tam se teď mění dějiny. V devadesátém prvním už jsem potom jel do Prahy nastálo.

Proč zrovna do Prahy, a ne třeba do Berlína?
V Praze jsem už tehdy měl známé, město jsem trochu znal. Navíc Praha pro nás byla vždycky lákadlo. Už jen anglické jméno Čech – Bohemia – říkalo, co se tu asi bude odehrávat. 

Měl jste tehdy ponětí, co tu budete dělat?
Vůbec ne. Můj první plán vznikl až po příjezdu. S jedním Američanem jsme zařídili laundromat. Samoobslužnou prádelnu. Jmenovala se Laundry King, stála na Hradčanské. Jenže pak jsme se nepohodli a já byl zase bez parťáka. V tu chvíli už jsem ale měl město trochu zmapované a viděl díru na trhu – chyběl tu bar.

Myslíte bar pro cizince, expaty? 
Ne. Prostě jen bar. V Praze neexistoval normální podnik, kde byste mohli stát u baru, kecat s lidmi a dát si koktejl. Všude byly jen hospody, kde se sedělo u stolu a pilo pivo. 

Existovaly tehdy kluby, kam se chodilo tancovat?
Moc ne. První byl Bunkr, pak Rock Café, Lávka a rockový klub Borát, kam mimochodem jezdil Sacha Baron Cohen. Sem tam se objevil nějaký nový, často to byly hodně divné podniky. Třeba ten v pasáži mezi Michalskou a Jilskou ulicí v podzemí. Neměl ani jméno, říkali jsme mu Royalty Club. U vchodu se muselo zvonit, aby se člověk dostal dovnitř. V jednom kuse jsme tam potkávali Magora Jirouse, obyčejně stál nahý na stole a něco hulákal. 

Jak to vypadalo v klubech? Tenkrát asi ještě neexistovalo něco jako DJ a taneční scéna, nebo ano?
Ne tak jako dneska. V klubu byl občas někdo, kdo pouštěl muziku. Z kazet nebo snad ještě z kotoučového magneťáku. Už si to fakt nepamatuju. Pak ale vzniklo Roxy, my jsme v 93. roce pak otevřeli Repre v Obecním domě a už to šlo rychle. Každou chvíli se otvíral nový bar nebo klub. 

Asi se vás na to ptá kdekdo, ale písničku Thirsty Dog vážně složil Nick Cave ve vašem stejnojmenném baru? 
On hrál tehdy v Praze šňůru koncertů v Lucerně a mezi nimi se vždycky s kapelou zašil k nám do baru. Napsal o tom „I’m sitting feeling sorry in the Thirsty Dog“. Tuhle jsme tu písničku hráli v Bukowski’s a nějaký starší chlapík tvrdil, že je to nejslavnější píseň o pražském baru na světě.

Dnes se  může zdát dost neuvěřitelné, že jste třeba ilegálně otevřeli kavárnu Slavia. 
To jsme fakt udělali. Slavia měl pronajatou nějaký Ind, který si v ní udělal skladiště. Nás to štvalo, tak jsme šli, vylomili dveře a na výročí revoluce jsme kavárnu otevřeli. Nanosili jsme tam zásoby z Obecního domu, kdo chtěl, zaplatil, kdo nechtěl, tak pil zadarmo. Tenkrát jsme to mohli udělat. Politici byli na naší straně, Havel pořád tlačil na to, aby se Slávie otevřela. Já jsem tam nakonec čtrnáct dní přespával, dokud FAMU nevypověděla tu divnou nájemní smlouvu a Slavia nebyla zase kavárna. 

Pak přišly hypotéky a všechno skončilo

Kdy skončila doba „Nového levého břehu“?
Já o tom píšu v knize Žízniví psi, kterou jsem o té době napsal. Až někdy do 94., 95. roku probíhal v Praze nekonečný mejdan. Fakt to byl blázinec. Každou noc, ať byl všední den nebo víkend, se všude pilo, tancovalo a slavilo. Nonstop. V klubech, hospodách, na ulici, všude. Pak přišel moment, kdy banky začaly prodávat hypotéky a leasingy, v trafikách se objevily časopisy jako Cosmopolitan a Elle a všechno skončilo. 

Glen Emery

Zakladatel mnoha pražských podniků, dnes majitel baru Bukowski's. V Praze žije od roku 1991. O devadesátých letech v ní napsal knihu Žízniví psi.

Není trochu divné, že se z té doby v podstatě nic nezachovalo? Jak to, že třeba nevznikla nějaká párty čtvrť, která by pokračovala? 
Na to, aby taková čtvrť vznikla, má Česko moc rozbitou historii. Každou chvíli tu vládl někdo jiný, měnila se pořád pravidla a podmínky. V zemích, kde mají dlouhou, kontinuální historii, si vlády a samosprávy uvědomily, že je výhodné mít ve městech zóny vyhrazené pro různé účely. Noční život a zábava tím pádem bývá soustředěná do jednoho místa, kam se lidi stěhují a bydlí s vědomím, že něco jako noční klid v té oblasti prostě neexistuje. Mimo tu čtvrť jsou podniky regulované. Kdybych si chtěl v Kanadě otevřít bar, jako je Bukowski’s, musel bych za licenci zaplatit takových sto tisíc dolarů. O otvíračce do tří do rána bych si mohl nechat jedině zdát. V Česku ani městské zóny, ani licence na prodej alkoholu neexistují. Tím pádem je tu spousta hospod, barů a klubů, ale nejsou soustředěné na jednom místě. Taky tady úplně chybí fronty před kluby, které jsou jinde ve světě běžné. 

Myslíte, že se ta doba Nového levého břehu někdy vrátí?
Asi ne. Tehdy tu panovala zvláštní atmosféra. Běžný turista Prahu považoval za ne úplně bezpečné místo. Nefungovaly tu kreditkarty, nebyl tu McDonald’s málokdo mluvil anglicky. Tím pádem se sem sjížděli lidé, kterým takové prostředí vyhovovalo. Ta doba už je ale pryč. Pořád se spekuluje, co bude Nová Praha. Jestli Kyjev, nebo nějaké město ve Vietnamu. Nejvtipnější názor, co jsem slyšel, je, že Praha je Nová Praha.

AddThis
0 comments

Téma

Lidi choděj jenom tam, kam choděj lidi

Jdu na schůzku s bossem české párty scény Džejkobem Čížkem. Jeho agentura pořádá akce, kam běžně dorazí tři tisíce studentů. Nevíte, jestli se máte dříve dívat na vyprsené krásky, nebo na momenty z divokých mejdanů, kde šampaňské teče proudem a Leo Beránek olizuje zájemkyním obličeje.

Téma

Léky na kočku

Zaručený lék na těžkou hlavu po lehké noci by byl okamžitý komerční trhák. Z čistě vědeckého hlediska na jeho nalezení neexistuje příliš velká šance.

Podobné články: Téma

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Trendy, ikony a kde se vzaly

Většina z nás zaregistruje trend až ve chvíli, kdy je všude. Někdy je poměrně jasné, kde se vzal. Například zrod popularity konzervativních, blankytně modrých šatů lze snadno dohledat do okamžiku, kdy se v nich v roce 2010 objevila Kate při zásnubách s princem Williamem. U jiných módních fenoménů to tak jednoduché není.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Kokony na vzestupu

Zatímco před pár lety o módních trendech rozhodovali všemocní šéfové tlustých časopisů, dnes se trendsetterem může stát doslova každý cucák. Tady máte nevjlivnější světové cucáky uplynulého roku a trendy, které díky nim trendovaly.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Trendy kousky ála Čilichili

Podívejte se, tohle byste možná nosit nechtěli, ale my jsme to vymysleli jako trend a ty by se měly následovat, ne?
COOKIES
Google+