Téma

Čí je město?

V Drážďanech je Neustadt, v Berlíně Kreuzberg, v Londýně Camden, v Lisabonu Bairro Alto. Proč u nás kromě Stodolní žádné tradiční párty čtvrti nejsou a jestli vzniknou jsme se zeptali sociologa Jana Sládka.
AddThis

Je párty čtvrť urbanistický fenomén, nebo náhodný úkaz, který se zkrátka někde objeví a někde ne?
Je to známý a popsaný fenomén, ale ne všude se objevuje. Sám ho znám například z New Orleans, kde je v podstatě veškerá zábava stažená do ulice Bourbon Street. Jezdí do ní lidé z celých Států. Párty čtvrť tam není jediná část města, kde se sdružuje určitá vymezená komunita. Stejně tak v něm existují čtvrtě, kde bydlí takřka výhradně Číňané, Hispánci, najdete tam ale například i gay distrikt, stejně jako v San Franciscu, New Yorku a dalších městech v USA. V Evropě je taková skladba města poměrně neobvyklá a ještě víc neobvyklá je u nás.

Vznikají etnické čtvrti ve městech podobně jako ty zábavní?
Do etnického prostředí se většinou narodíme nebo to je volba vynucená prostředím. Pro vznik zábavní čtvrti či komunity je potřeba aktivní úsilí. Impuls k němu dodávají často jedinci, kterým se věnuje ve svých knihách sociolog Robert Florida. Říká jim Creative Class – lidé, kteří jsou hybatelé dění kolem sebe. 

Obyvatelům města přináší kulturně rozmanitá čtvrť jiný užitek. 

Něco takového se dělo v devadesátých letech. Tehdy vznikla kolem několika jedinců v Ostravě původní Stodolní ulice, v Praze a Brně klubová a divadelní scéna…
Devadesátá léta byla pro vznik takových komunit výjimečně vhodná, protože se měly kde usazovat. Ve městech existovaly neobydlené, zanedbané oblasti, objekty s nevyjasněným vlastnictvím a chaos je prostředí, které kreativní a podnikaví lidé dokážou využít, kde najdou či vytvoří nějakou niku. Typickým příkladem je ostravská Stodolní. Zanedbaná, vybydlená lokalita s velmi nízkými nájmy, přitom skoro přímo v centru města. 

Anebo slavný pražský klub Repre, který vznikl víceméně ilegálně v opuštěném Obecním domě. Ty doby jsou ale už pryč. Znamená to, že jsme prošvihli šanci vybudovat zábavní ulici v hlavním městě?
V centru města se to pravděpodobně nestane – to je jednak takřka vybydlené a jednak těžko využitelné kvůli vysokým nájmům. Vznikají ale místa v takzvaných brownfields – bývalých industriálních čtvrtích. A když máme mluvit přímo o ulici, tak ta vzniká v Krymské kolem Café V lese. Kdybych měl někoho v Praze vzít do místa se zajímavým alternativním způsobem zábavy, vezmu ho právě tam.

Stodolní vznikla kolem antikvariátu U Černého pavouka Jana Oravce, Meet Factory kolem Davida Černého a Krymskou táhne Ondřej Kobza. Je zapotřebí vždycky někdo, kdo ji nastartuje?
Je. Když se podíváte například opět do San Francisca, v něm existovala vždycky početná gay komunita. Až Harvey Milk jí dal tvář, směr, esprit. Lidé jeho typu jsou právě ta Creative Class, o které píše sociolog Florida. Je potěšující, že v poslední době se jich objevuje čím dál víc, a navíc jsou i lépe organizovaní a dokážou se prosazovat i v rámci oficiálního fungování města. Čímž se dostáváme k další zásadní podmínce pro vznik komunit.

K ochotě města je podporovat nebo alespoň tolerovat?
Přesně tak. Stodolní v Ostravě mohla vzniknout a fungovat kvůli tomu, že ji město podporovalo. Oproti tomu například Praha v tomhle ohledu selhává. Pro magistrát jsou priority technikálie, jako je tunel Blanka, kulturní ma­nagement naprosto neřeší. Pro město, které je významnou turistickou destinací, je to velká chyba. Pro turisty přestává být Praha zajímavá jako postkomunistická metropole, vlastně skanzen, a pokud jim nebude schopna nabídnout atrakci typu Christiania nebo Kreuzberg, tak jednoduše pojedou jinam. 

Může se o vznik takové čtvrti město zasadit?
To si nemyslím. Může ji ale velmi snadno zahubit. Buď tím, že jejím tvůrcům bude házet klacky pod nohy, anebo podporou procesu, kterému se říká gentrifikace. Typický příklad se děje opět ve Stodolní, což můžu dosvědčit osobně. V roce 2009 jsem do ní zavítal s kapelou a hrozně jsme se tam těšili. Představte si partu kluků z Budějovic, co jedou hrát  do té legendární Stodolní! Když jsme do ní přijeli, viděli jsme ulici nově vydlážděnou za podpory fondů EU, hospody jedna k nerozeznání od druhé a všude turisti. Totéž se stalo například squatterské komunitě v Amsterodamu. Stala se z ní módní záležitost, a tím pádem se naprosto změnilo její sociální složení, fungování. 

Jan Sládek

Na Univerzitě Karlově přednáší  sociologii města a ve volném čase hraje na kytaru v kapele Potrubí. 


„Lidé si čím dál více uvědomují, že podoba města závisí na nich. Když se podívám na Prahu, tak vidím, že vznikají občanské iniciativy jako Žižkov sobě, Letná sobě, které čím dál více ovlivňují dění ve čtvrtích. Začínají se měnit radnice, dostávají se do nich lidé, pro které je kulturní dění důležité. Nedá se to uspěchat, ale já bych nějakou šanci viděl.“

Musí tedy nastoupit nová generace?
Nová generace a často i nové místo. V New Yorku existovala v 70. letech kulturní a zábavní čtvrť Tribeca. Do vybydlených loftů se tam stěhovala umělecká komunita a bohémové, vznikaly galerie, divadla, kluby. Dnes je z ní luxusní čtvrť a nová generace umělců se stěhuje do Brooklynu. V New Yorku to může fungovat, protože má pružný trh s nemovitostmi. Českým městům taková dynamika chybí a přeměnit ulici nebo celou čtvrť je u nás skoro nemyslitelné. 

Je vůbec v zájmu města takovou čtvrť mít?
Francouzský filozof Henri Lefebvre položil už v padesátých letech otázku: „Čí je město? Kdo má na něj právo?“ Udržovat a podporovat ulici, jako bývala původní Stodolní – s malými nezávislými podniky, kavárnami, galeriemi –, není z čistě finančního pohledu výhodné. Pokud se na ni bude město dívat jen jako hospodář, tak si samozřejmě řekne: lokalita v centru města by nám mohla přinášet daleko víc peněz – a prodá ji developerovi obchodních domů. Jenže pak je druhý pohled, který ukazuje, že obyvatelům města přináší kulturně rozmanitá čtvrť užitek. Ten se finančně nedá vyjádřit, ale není o nic méně důležitý. Vezměte si, jak z existence nezávislé kulturní scény těží například Berlín. Rozhodnutí, které stanovisko město zaujme, závisí především na politické reprezentaci města. Ano, je to politikum.

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Jak dostat pryč mouchy, Kate do časáku a další informace, které jste nutně nepotřebovali vědět, ale prostě si nemůžete pomoc. Prostě Rozjezd Čilichili.

Téma

Lidi choděj jenom tam, kam choděj lidi

Jdu na schůzku s bossem české párty scény Džejkobem Čížkem. Jeho agentura pořádá akce, kam běžně dorazí tři tisíce studentů. Nevíte, jestli se máte dříve dívat na vyprsené krásky, nebo na momenty z divokých mejdanů, kde šampaňské teče proudem a Leo Beránek olizuje zájemkyním obličeje.

Podobné články: Téma

2017 | 3 | e-Bitka

Nafoťte si babiččin oběd

Když fotil venkovský fotbálek, dostal málem nafackováno. Zahradní verzi Karlštejna, která zdobila kdejakou českou zahrádku, mu skoro nacpali do auta, a ve středním věku zjistil, že vepřo knedlo zelo naaranžované na kostkovaném ubrusu může mít i jinou než kulinářskou hodnotu. Tomáš Pospěch se jako fotograf snaží zachytit prchavý fenomén češství.

2017 | 3 | e-Bitka

Jak e-vyhrát v e-bitce

Na příštích stránkách si řekneme, jak v internetové diskusi roznést soupeře na kopytech, rozšlapat ho na kaši a zadupat do země. Předtím ale musíme zjistit, proč do facebookových a komentářových válek vůbec vstupujeme. Co nás na tom tak láká?

2017 | 3 | e-Bitka

How to vyhrát na internetu

Kdo se pohybuje v prostředí opravdových webových diskusí, ten ví, že lidi, co se drží argumentů a logiky, by v nich nevydrželi ani tři příspěvky. Pravidla virtuální džungle zní úplně jinak.
COOKIES
Google+