Zoom

Studený pivo u Teplýho psa

Přes přízemní okna starého měšťanského domu je vidět těžké stroje, jak se nimrají v dlažbě rozkopaného náměstí. Do skla se zvenčí opírá odpoledně který v sobě spojuje to lepší z klasické hospody a stylizovaného baru. Adam a Sergej tenhle podnik na maloměstě vedou a žijí tu spolu jako pár.
AddThis
  • Text: Petr Mecner

názor

Aktivista a bývalý předseda Sdružení organizací homosexuálů Jiří Hromada říká:

„Zatímco na začátku devadesátých let akceptovalo homosexualitu 10 procent Čechů, dneska je to 75 procent a to, za co se na Západě bojovalo osmdesát let, stihlo se tady za dvacet. Bohužel mám pocit, že majorita u nás trochu předběhla minoritu. Kromě adopce dětí mohou mít dneska gayové a lesby v Čechách pocit plné rovnoprávnosti, ale jako by se často pořád báli vystoupit ze stínu. Podmínky pro to mají připravené. Vím, že to nemusí být vůbec lehké, ale teď už záleží jen na nich, zda dokážou sebrat odvahu a přestat se skrývat.“ 

Oba skoro třicátníci pocházejí ze středně velkých měst. Zatímco první se narodil ve Slezsku, rodný gorod druhého leží pár set kilometrů severovýchodně v Bělorusku. Žili a poznali se v Praze. Adam tam vystudoval sochařinu na UMPRUM, Sergej design na ČVUT. Začali spolu chodit, následovala svatba a stěhování do osmitisícového Rýmařova v Jeseníkách, kde už skoro dva roky společně žijí. Stali se tak trochu bílými vránami. Většina gayů a lesbiček prý z vesnic a maloměst prchá skrýt se před předsudky okolí do anonymity velkoměsta. Kluci zvolili směr opačný.

Výzva jménem zapadákov

Vyměnit multikulturní, anonymní, a tedy i mnohem tolerantnější Prahu za cosi mezi větší vesnicí a malým městem v regionu by mladý pár asi jen tak nenapadlo – nebýt nabídky zkusit vést tady spíš krachující hospodu na náměstí, nad ní mít ateliér a nad ateliérem ještě byt. Oba měli po škole a znělo to jako výzva. Začít něco budovat a realizovat se. Nakonec se rozhodli pro.

„Jestli jsme se báli, jak nás tady přijmou? Jasně, že jo, hlavně já z toho měl dost strach,“ přikyvuje Sergej a familierně se na dálku zdraví s dnešními prvními štamgasty. „Musím zaklepat na dřevo, že co se týče útoků vůči naší orientaci, nemáme do dneška víceméně žádný extra negativní zážitek. Ani v Praze, ani tady. Jasně že občas někde zaslechneš nějakou narážku, ale od doby, kdy mi bylo -náct a přestal jsem skrývat, že jsem na kluky, už to tolik nevnímám,“ doplňuje Adam. Člověk tu prý občas zaslechne, že se místo na pivo k Psovi chodí k Teplému psovi, případně k Teploušům. Spíš než nějakou nesnášenlivost to ale hoši berou jako jistý místní folklór a smějou se tomu. S hosty žádný problém nemají, což potvrzuje i fakt, že kromě mladých, kteří sem chodí hlavně večer, si podnik udržel i většinu původních štamgastů, kteří byli zvyklí zaskočit sem na pivo po cestě z práce.

Nedůvěra k exotům

Pokud byste se kluků zeptali, jestli se cítí jako exoti, odpověď bude znít, že asi trochu jo. Patrný je ale vývoj, kdy si spousta lidí a hostů skrze jejich fungování rozptyluje svoje divoké obavy a roztodivné perverzní představy. I po více než ročním provozování hospody tak není žádnou výjimkou, že do podniku zabloudí ostražitě a poněkud nervózně vyhlížející nový návštěvník, aby po prvním pivu obsluze udiveně a s úlevou sdělil, že čekal Sodomu Gomoru, a ona je to přitom normální hospoda, a že si teda dá ještě jedno.

Nejde ale jen o otevřenost vůči okolí. A nejde vždycky jen o čistě problém menšiny. Drbny potkáte všude. Pozice gayů a leseb a heterosexuální většiny tady je i není podobná. Příklad. Kdyby hospodu přebral přistěhovavší se heterosexuální pár, najde se určitě někdo, kdo bude  řešit přeliv paní šéfové, aby ve finále pološeptem začal rozebírat, jestli spolu s mužem vůbec spí. Rozdíl je v tom, že by se tak dělo potajmu.

Ale představte si, že u vás v hospodě přijdete k barmanovi, o němž nevíte nic moc víc, než že se jmenuje Lojza a žije s Marií, a zeptáte se ho: „A vy spolu jako dneska večer třeba budete normálně spát, jo?“ Respektive umíte si představit, že se vašeho barmana takhle zeptáte, aniž byste měli v plánu vyprovokovat rvačku? Pro hospodské od Psa nic zas tak neobyčejného. „Na jednu stranu mě to dost štve, protože ti lidi si vůbec neuvědomují, jak necitlivě tím narušují náš osobní prostor, na druhou stranu v tom necítím provokaci, ale spíš čistou nevědomost a údiv. Prostě je to zajímá, protože tomu nerozumí. Setkáte se s tím i v Praze, tady ale mnohem častěji. A překvapivě i mezi mladýma,“ komentuje Sergej s lehkým úsměvem „apoštolství“, skrze které jsou oba kluci nuceni zasvěcovat periferii do problematiky vztahu muže s mužem.

AddThis
0 comments

Kácíme modly

Vitamín C je při nachlazení na nic

Lidé žijící v reklamách to mají snadné. Chytnou rýmu, napijí se šumáku s vitamínem C a zázračně uzdraveni si vesele skotačí dál. My sice můžeme vitamínové nápoje pít taky, ale rýmě to bude celkem šumák.

Letem světem

I když jen zpívá a kyne davům

V Banátu je divočina furt. Teď právě tam pole leží pod zmrzlou šlehačkou a lidi se snaží přežít z toho, co okopali od jara do podzimu. A z toho, co prodali českým muzikantům, kteří v srpnu přijeli oživit ves Eibenthal na festival Banát. Místní určitě na tu divnou mládež s kytarami vzpomínají. My zavzpomínáme taky, protože jsme se dostali k zápiskům přímého účastníka, Kuchaře.

Podobné články: Zoom

2017 | 5 | Harddiskobolos

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.
COOKIES
Google+