Čumenda

Ruční noviny

Lauren DiCiocciové přišlo, že z novin jako nosiče informací se stává zastaralá, sentimentalitu vyvolávající záležitost. Není to podle ní špatně, ale protože se jí začalo stýskat, vyřešila to po svém. Začala noviny vyšívat.

„Moje práce zkoumá fyzickou, hmatatelnou krásu těchto běžných, sériově vyráběných mediálních objektů. Novin, časopisů, ale třeba i kancelářských papírů nebo diapozitivů. Jsou zastaralé a budou brzy nahrazeny. V některých případech je to dobře, ale zůstane po nich díra. Co se stane, když už se nemůžete informace dotknout? Když už si nemůžete utřít prsty do starých novin? Zdlouhavou, až obsedantní ruční prací chci připomenout tyhle jednoduché, ale intimní kousky každodenního života a vyprovokovat záchvěv nostalgie po jejich důvěrném fyzičnu,“ vysvětluje Lauren. Ano, podle nás lze takhle životnost jednoho vydání novin prodloužit.

AddThis
Big Brown, The New York Times, 18.  květen 2008

Big Brown, The New York Times, 18. květen 2008

John McCain, The New York Times, 11. červen 2007

John McCain, The New York Times, 11. červen 2007

The New York Times, 1. listopad 2007

The New York Times, 1. listopad 2007

AddThis
0 comments

Téma

Politické předvídání

Nekonečno mají v oblibě pohřební řečníci, žvanilové u hrobů neznámých vojínů, odhalovači pamětních desek a taky politici. Mrkněte se na pár politických věčností.

Šmrnc

Poslední holka na Zemi

Představte si, že máte stroj na věčné mládí. Všichni ostatní kolem vás už jsou mrtví, takže na sebe můžete hodit cokoliv. Oblíkáte se už jen sami pro sebe a zkoušíte ty nejbláznivější kombinace ze všech. Vžít se do role nesmrtelné osamělé dívky dokonale dokázala blogerka Kaa z blogu Infitatis.

Podobné články: Čumenda

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Bitva o živobytí

Sledovat přijímací testy uchazečů o práci ve státní správě, to musí být tedy zábava, říkáte si asi. Fotograf Michele Borzoni si to neřekl. Proseděl v rámci projektu Workforce – Open Competitive Examinations hodiny na takových zkouškách s tisícovkami Italů, kteří touží po práci. Na snímcích přeplněných sportovních a koncertních hal je ale nejsmutnější to, co není vidět. Selekce odosobněných mas lidí, kteří nemají na živobytí, zato mají malou šanci uspět. V Itálii je nyní bez práce víc než 40 procent mladých lidí, takže boj o potenciální výplatu u policie, v nemocnicích nebo školách přece jen napínavý je. Jen málokdo se dostane do dalšího kola.

2018 | 1 | Spolubydlící

STRACH, kam se podíváš

Prádelny, bary, obchody, kavárny, obýváky – svítící televizní obrazovky se zprávami plnými nemocí, terorismu a válek najdete ve Spojených státech doslova na každém kroku. Jakou silou vlastně znepokojivé zprávy působí na lidské podvědomí? Žijí Američané v úzkosti, které nelze uniknout? Stírá kabelovka hranice mezi tím, co je imigrace, co terorismus a co třeba epidemie eboly? Tyhle otázky si položil fotograf Michael P. Amato ve své sérii Fear Culture, USA. Podle něj média vyzdvihují znepokojivé novinky a zahlcují jimi své diváky v rutinním prostředí, ať už jde o vlastní domov, nebo veřejně navštěvovaná místa. Neustále tak zasahují každodenní život lidí skrze zdánlivě neškodnou obrazovku. Podvědomě ovlivňují naše názory a rozhodnutí, což ale za „neškodné“ rozhodně považovat nemůžeme.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

NEVIDITELNÍ

Jestli je něco opravdu na hraně, tak fotograf, který nakráčí do slumu v jedné z nejchudších periferií na světě a začne místní chudáky fotit stejně jako modelky do lesklého časopisu o módě. Má to být ironie? Nebo to naopak přiláká pozornost veřejnosti a otevře jí oči v tom, jak to na vyloučených místech v rozvojových zemích vypadá? Třiatřicetiletý fotograf Hadi Uddin z Bengálska dennodenní realitu upracovaných a extrémně chudých lidí žijících v bangladéšském hlavním městě Dháka zná. Jeho originální a syrová série z městské části Rayer Bazaar se jmenuje Here, For Now. „Chci, aby lidé viděli, že i přes chudobu a nevyhovující podmínky vzývají místní obyvatelé život, žijí naplno a jsou to zajímavé různorodé osobnosti,“ vysvětluje Uddin.
COOKIES
Google+