Čumenda

Ruční noviny

Lauren DiCiocciové přišlo, že z novin jako nosiče informací se stává zastaralá, sentimentalitu vyvolávající záležitost. Není to podle ní špatně, ale protože se jí začalo stýskat, vyřešila to po svém. Začala noviny vyšívat.

„Moje práce zkoumá fyzickou, hmatatelnou krásu těchto běžných, sériově vyráběných mediálních objektů. Novin, časopisů, ale třeba i kancelářských papírů nebo diapozitivů. Jsou zastaralé a budou brzy nahrazeny. V některých případech je to dobře, ale zůstane po nich díra. Co se stane, když už se nemůžete informace dotknout? Když už si nemůžete utřít prsty do starých novin? Zdlouhavou, až obsedantní ruční prací chci připomenout tyhle jednoduché, ale intimní kousky každodenního života a vyprovokovat záchvěv nostalgie po jejich důvěrném fyzičnu,“ vysvětluje Lauren. Ano, podle nás lze takhle životnost jednoho vydání novin prodloužit.

AddThis
Big Brown, The New York Times, 18.  květen 2008

Big Brown, The New York Times, 18. květen 2008

John McCain, The New York Times, 11. červen 2007

John McCain, The New York Times, 11. červen 2007

The New York Times, 1. listopad 2007

The New York Times, 1. listopad 2007

AddThis
0 comments

Téma

Politické předvídání

Nekonečno mají v oblibě pohřební řečníci, žvanilové u hrobů neznámých vojínů, odhalovači pamětních desek a taky politici. Mrkněte se na pár politických věčností.

Šmrnc

Poslední holka na Zemi

Představte si, že máte stroj na věčné mládí. Všichni ostatní kolem vás už jsou mrtví, takže na sebe můžete hodit cokoliv. Oblíkáte se už jen sami pro sebe a zkoušíte ty nejbláznivější kombinace ze všech. Vžít se do role nesmrtelné osamělé dívky dokonale dokázala blogerka Kaa z blogu Infitatis.

Podobné články: Čumenda

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+