Reportáž

Nikdy nechoď pod karton!

Přesně to pronesl Azbest, když mi koukal přes rameno do objednávkového formuláře. Tam jsem vepisovala počty lahví vína, které si chci z letošního Putování po vinicích odvézt. „Jedna flaška na večer ve dvou je málo. Potřebuješ aspoň dvě,“ vypočítával. „Jestli je to dobré, tak zbytek archivovat.“
AddThis

To ale znamená, že po čase je třeba víno přechutnat, jestli se nezlomilo. To jsou z kartonu tři. A protože jedna lahev na večer je, jak známo, málo, musí dva kousky zůstat do konce archivace, že jo. „A ta šestá flaška?“ neseděly mi počty. „Ta ti zůstane za odměnu.“

Vinou se vinnou stezkou

Rodiče mého chlapce to se mnou neměli lehké. Nejprve zjistili, že nosím ocel v nosní přepážce. Pak je šokoval fakt, že přestože jsem od Znojma, nikdy jsem nebyla na žádné ochutnávce vína. Proto nás vyvezli do mého rodného města na putování po přilehlých sklepích a vinicích. Abych taky konečně poznala, že pivo Hostan fakt není to nejlepší, co může Znojmo nabídnout.

Znovín Znojmo pořádá velká putování dvakrát ročně. Na podzim se vyráží po archivních sklepích v okolí. Každý sklep je něčím zvláštní. Někde mají unikátní sudy, jinde se specializují na sekty a třeba v tom jaroslavickém se schovává nejstarší víno v Česku. Je to Modrý Portugal z roku 1945 a prý je ho tam ulitých posledních sedm flašek. To znamená karton a jedna za odměnu. Jarní putování jsou hezky na čerstvém vzduchu. Courá se po vinicích, kde vám zelenající se hlavy révy dosahují maximálně po prsa, ale kořeny mají zavrtané do země klidně až do desetimetrové hloubky. Navíc nafasujete kapsičku kolem krku, kde nosíte koštovací skleničku. A tu si dokonce smíte nechat.

SLOVNÍČEK VINNÉHO ZAČÁTEČNÍKA

Abyste si neutrhli ostudu a neplácli někde, že opakem suchého vína je víno mokré a sladkého slané. Celé je to totiž o cukru.  

1. STOLNÍ VÍNO

Znáte to přísloví „Život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno”? Tak na stolní se rovnou vykašlete. Sem patří Hradní svíce i Sklepmistr. Údaj o odrůdě se na flašce, nebo teda spíš krabici nesmí objevit.

2. JAKOSTNÍ VÍNO

Od teď se bavíme o víně a ne o vodě s alkoholem obarvené načerveno. Jakostní víno může být buď odrůdové, což znamená, že obsahuje aspoň 85 % jedné odrůdy hroznů, a nebo známkové, kdy jde o směs několika odrůdových jakostních vín.

3. VÍNO S PŘÍVLASTKEM

Vyrábí se ze schválených kvalitních hroznů v oblasti, kde byly sklizeny, nesmí se doslazovat ani přibarvovat a smí se smíchat jen tři odrůdy. Rozeznáváme následující vína s přívlastkem:

 

Kabinet 
Cukr prokvasil alkohol, takže jde spíš o suchá vína. Nebývají to těžká vína, takže si je dáte normálka k jídlu.

 

Pozdní sběr 
Hrozny už jsou hezky vyzrálé a mají vyšší cukernatost. Jdou dobře rozpoznat rysy jednotlivých odrůd.

 

Výběr z hroznů 
Hrozny jsou nadprůměrně vyzrálé, obsahují hodně cukru a nesou zřetelně charakter vína. Červená vína u nás tak vyzrají málokdy, takže odsud dál se bavíme skoro jen o bílých odrůdách.

 

Výběr z bobulí 
Tohle je nejvýš, kam mohou hrozny přirozeně dozrát. Víno se sklízí ručně a k lančmítu by toho byla fakt škoda.

 

Výběr z cibéb
Bobulím, které seschnou na keři, se říká cibéby. Sklízejí se ručně a dávají víno, které má nad 100 gramů cukru v jednom litru. Sedmičku nečekejte, hledejte dvojky a trojky.

 

Ledové víno
Hrozny se nechají na mrazu a ručně se sklízí, pokud je 7 pod nulou. Až do lisování musí zůstat zmrzlé. Je to kumšt takové víno udělat. Bývají hodně sladká a prodávají se v malých lahvičkách, obvykle za velký peníz.

 

Slámové víno
Hrozny se ručně sklidí, a suší se aspoň tři měsíce na slámě, rákosu nebo volně zavěšené. Lisují se až když seschnout tak, že připomínají hrozinky. A zase malá flaštička, vysoká cena a neuvěřitelné sladké víno, které si dáte místo zákusku.

Čeká nás práca

Rodiče mého chlapce, stejně jako jejich kamarád Azbest, jsou zkušení harcovníci po sklepech i vinicích. A tak vědí, který z devatenácti autobusů, které podle vymakaného logistického plánu provezou lidi po čtyřech vybraných vinicích, je ten nejlepší. Základem báječného zážitku je totiž kultovní dvojice sommeliérů pan Jaroslav a pan Luboš. O místa v jejich autobuse se div nestrhnou bitky. Pan Jaroslav s kultivovanou vizáží a pečlivou mluvou televizního hlasatele srší ostrovtipem. Pan Luboš, hvězda vinařské kultury, je chlap jak hora, který se ale nestydí nad chutí či vůní vína ve sklence dojmout až k slzám.

Maminka mého chlapce vybojovala místo v Lubošově voze, takže spokojeně posloucháme pana Luboše, jak se na úvod do mikrofonu mírně, ale upřímně dojímá nad tím, kolik vidí známých tváří. Cestou na první vinici Weinperky se rozhovoří o ročníku 2012. „Výtěžnost byla malá co do kvantity, ale dobrá do kvality. Počasí nás potrápilo. V létě bylo velké sucho, ale réva je inteligentní rostlina, dovede s vláhou hospodařit. Některé odrůdy, třeba tramíny, dokonce dozrály o měsíc dřív. Ovšem v listopadu udeřily nečekaně velké mrazy, které kmínky révy doslova roztrhaly,“ odmlčí se. „Vinaři tenkrát klečeli na vinicích a plakali,“ šeptá kdosi na sedačce za námi a otevírá s lupnutím plastovou krabičku s uzeným. Maso se rozvoní, lupají další krabičky. Na čtyřech vinicích během odpoledne zvládneme pohonit po jazyku šestnáct vzorků a na to je potřeba mít pořádný základ, žaludek vymaštěný. A večer je v Louckém klášteře připravena druhá šestnáctka. „Tož, čeká nás práca, děcka,“ uzavírá Azbest v triku s obrázkem opěvované vinice Šobes, zatímco studuje Degustační list třináctého Putování.

LUBOŠ SLIBUJE VZÁCNÉ PETROLEJOVÉ TÓNY. PETROLEJ SI PŘEDSTAVIT DOVEDU

O chlebu a vodě

U každé vinice se z autobusů vysype různorodá směska lidí, která se pěšinkou mezi řádky šine ke stánku, kde čeká víno. „Já bych to rozdělil do kategorií lokální snobové, kultivovaní alkoholici, Pražáci a mlaďoši, co se výhledově zařadí do jedné z předchozích kategorií,“ rozumoval můj chlapec rozhlížeje se kolem sebe. „A Slováci.“ Jakmile je všechno na místě, asistentky nalejí přednostně pánům sommeliérům a pak se nechají spolknout davem a do nastavených skleniček rozlévají první vzorek. Pan Luboš na střídačku s panem Jaroslavem představují vína, ukazují po svazích kolem sebe, kde se pěstuje jaká odrůda. Lidi přiťukávají skleničkami, zkoumají víno proti světlu, očichávají, krouží, válejí ho po jazyku a do degustačních listů si vepisují poznámky. Přes rameno zahlédnu několik hodnotících škál. Počty hvězdiček, čísla od jedné do deseti, známky jako ve škole… Mě ale nejvíc baví komentáře pánů sommeliérů a plně důvěřuji jejich hodnocení.

Vinou se vinnou stezkouVinou se vinnou stezkou

 

Moje poznámky proto vypadají takto: „mazel na večer“, „zelené, zelené, zelené“, „víno, co se odvděčí“, „svěží a křupavá kyselinka“, „ryngle“, „šeřík“, „všeho moc!“ nebo všeříkající „JO!!! CHCEM!“ „Máte všichni?“ ujistí se pan Jaroslav do mikrofonu, podívá se proti světlu na Rulandské modré 2012 – výběr z hroznů a praví: „Víte, lidi tak strašně rádi pijou víno s kolou. Že prej je to sladký. Tak my jsme jim ho namíchali už rovnou.“ Válím po jazyku vzorek neobyčejně sladké rulandy neboli Pinot Noir nebo taky Spätburgunderu a do degustačního listu kreslím tečku. Ta znamená, jakože ji berem. Karton, samozřejmě. Líbí se mi, že se tu důležitě nerozjíždějí ujeté monology o tom, že ve víně máte cítit prašnou letní cestu. O té opravdu nevím, jak chutná. Naopak znalosti, komentátorský um a fórky panů Jaroslava a Luboše zbavují celou ochutnávku dojmu, že by se snad mělo jednat o nějakou snobárnu. Pít víno je prostě normální. „Hele,“ šťouchá do mě můj chlapec, „to víno jde cejtit jak zpocený člověk, nepřijde ti?“ Opakovaně strká nos do skleničky rosé, sápe se po objednávkovém listu a píše počet kusů. „To budeme brát s sebou na večírky, jo, to víno, co smrdí jak zpocenej chlap.“ Trošku zatoužím po té poetické prašné cestě.

S dvojkou na krkuS dvojkou na krku

 

Ale už je tu další vzorek, není čas na prostoje. Někteří poctivě žahnou každou skleničku do dna, jiní slévají zbytky do připravených kameninových váz a prokládají vzorky zodpovědně připravenou vodou a chlebem. Ten totiž vygumuje dojmy z chuťových pohárků. Asistentky proběhnou dav a plní skleničky dalším vínem, u kterého Luboš slibuje vzácné petrolejové tóny. Petrolej si představit dovedu. A pak hurá do busu, další vinice před námi.

„… Někde mezi tím osciluje myšlenkový proud „Proč bychom budovali archiv, když nám ho nový přítel naší manželky vypije,“

Müllerka za pětadevadesát vočí

Po pauze na večeři vyrážíme do Louckého kláštera na druhé kolo. Obrovská budova je po radnici, rotundě a Mikulášském kostele nejoblíbenější motiv na pohlednice ze Znojma. A dost si toho zkusila. Do roku 1993 tu byla kasárna a vojáci dali klášteru slušně zabrat. Část se ho podařilo dát do pucu, hlavně tedy Štukový sál, takže když se ve Znojmě koná nějaké mecheche, které má stát za to, musí se konat v Louce.

S nelibostí zjišťuju, že na večerní řízenou ochutnávku jsme vychytali jinou dvojici, Bohouše s Martinem. Vysvětlují nejprve, proč začínáme netradičně vzorky červeného. Na závěr nás totiž čeká několik vzácných bílých ledových vín, která jsou velmi sladká. „Ty si budete tak pomalu lízat,“ lišácky pomrkává Martin a já se rozhodnu, že mu dám šanci. Vzápětí si mě získává tvrzením: „Podívejte se, Müllerku já nemám rád. Vytlačila odsud Sylvánské zelené. Ale tahle,“ pozvedne skleničku, „to je společník na celý den. A pokud k vám nějaká návštěva chodí častěji, než by si zasloužila, tady je Müllerka za pětadevadesát vočí.“ Píšu si puntík. Příjemná nekomplikovaná chuť, které rozumím. A za pětadevadesát vočí, neber to.

To nevypadá na remízuTo nevypadá na remízu

 

Pak se rozhoří spor ohledně archivace. Zatímco o generaci mladší Martin zastává postoj „Nearchivujeme, kontinuálně odpíjíme“, tradicionalista Bohouš razí heslo „Uvědoměle archivujeme“. Někde mezi tím osciluje myšlenkový proud „Proč bychom budovali archiv, když nám ho nový přítel naší manželky vypije“, dodává Martin.

Řízená ochutnávka končí a to nás čeká ještě pět vzorků na „nezřízenou“ ochutnávku. U Frankovky 2009 dokonce v Degustačním listu stojí „svatební víno“. Zdůrazňuji tento fakt svému chlapci, který mě přes cimbál asi neslyší nebo co. Rychle a nepozorovaně tedy ještě do objednávky připisuju šest kusů svatebního vína (co kdyby, že jo) a s uspokojením kontroluju, že jsme téměř dvojnásobně překročili sumu, za kterou je obecně slušnost nakoupit vína po Putování. Na poslední chvíli ještě stihnu odevzdat seznam do prodejny, kde si zítra s čistou hlavou vyzvedneme zabalené krabice vína. Ty kousky, u kterých se Luboš obzvlášť dojímal, necháme archivovat v boxu u rodičů mého chlapce. Zbytek pak budeme až do dalšího Putování jednoznačně kontinuálně upíjet.

AddThis
0 comments

Pokec

Nechci být na premiéře v plechovce

Než jsme dopili kávu, definitivně jsem se přestal bát stáří. Nikdy jsem nepotkal tak moderního osmdesátníka, jakým je Vlastislav Toman. Kdysi dávno (moje matka nosila plíny) začal psát do dětského časopisu ABC. Pak ho přes třicet let řídil a udělal z Ábíčka legendu. A dodnes pro něj píše.

Kácíme modly

Všude dobře, doma nejhůř

Kdekdo se stará o čistý vzduch v ulicích. O křišťálovou vodu na horách. O to, aby bio krávy nežraly zaprášenou trávu. Bohužel, nejvíc jedů na nás ani zdaleka nečeká pod širým nebem.

Podobné články: Reportáž

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Jak se vinyl nevrátil

Sbírání gramofonových desek je krásný koníček, okolo kterého se ale točí tolik pověr a dezinformací, že často vytváří nezávisle fungující paralelní reality. Když se do nich zaplete ambiciózní agentura a uspořádá v Česku vinylový veletrh, dopadne to všelijak.

2017 | 1 | PF 2007

Hotel Bejrút

„Cítíš to? Po třech měsících už to začíná vážně smrdět,“ řekne Tres, vysoký vousatý Američan, a podává mi další cigaretu. Stojíme na střeše jednoho z výškových domů v centru Bejrútu, za námi je BBQ party plná místních expatů v plném proudu a kouřením se snažíme přebít smrad odpadků vyskládaných na několik metrů vysokých hromadách dole na ulici.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Zahraj něco rytmickýho

„Dobrý den, já tu budu večer hrát, můžu si tu prosím vás někde složit věci?“ Pán, kterému je moje prosba určena, mě pozoruje silně podezřívavě. Nemám mu to za zlé, protože je vrátný a podezřívavý kukuč je 99 % jeho pracovních dovedností. Já jsem DJ a jedu hrát na firemní večírek.
COOKIES
Google+