Téma

Experti na štěstí

Neuvěřitelnou poptávku po osobním rozvoji, větší sebejistotě, úspěchu, poslušných dětech, perfektním vztahu, uznání a lepším životě vůbec vysvětluje uznávaný americký psycholog William Cole zcela prostě: „Všem nám bylo řečeno, že bychom od života měli očekávat určité věci, a většina z nás je nemá. Takže pokud nám někdo nabídne řešení, okamžitě po něm skočíme.“ A životní koučování je přesně takovým, na první pohled zcela logickým řešením.
AddThis

Já kouč, ty kouč

Podle deníku National Post je profese trenérů a osobnostních poradců druhý nejrychleji se rozvíjející byznys na světě (hned po IT). Roční obraty se pohybují v devítimístných číslech a internetové servery věnované tomuto fenoménu se předhánějí v oslavném juchání nad statistikami. Na Amazonu zase najdete tisíce knih o životním koučování a podle odhadů působí jen ve Velké Británii 100 000 koučů. Což je cca každý 630. Brit. Je to praktické, místo toho, abyste s každým ze svých problémů navštěvovali jiného odborníka, váš osobní kouč je tu od toho, aby je vyřešil všechny. A odkud se všichni tihle multifunkční koučové vzali? Jennifer Corbinová, prezidentka jedné z největších organizací na koučování na světě, říká, že: „Teoreticky vzato si slovo kouč může na vizitku napsat kdokoliv. Spousty lidí, kteří ‚koučují‘, nemají ani ponětí, co to vlastně znamená, nikdy se v této oblasti nevzdělávali a nemají žádný diplom. Existují i ‚školy‘, které vám nabídnou akreditaci po tříhodinovém kurzu, a lidé, kteří si přečtou knihu nebo zhlédnou video a řeknou si ‚Já jsem kouč‘.“

Máte kolo? Tak jezděte!

Že ví, o čem mluví, potvrzuje i Tom Mitchelson, redaktor britského Daily Mailu, který jeden takový kurz v Londýně podstoupil. Trval šest dní a vyšel bratru na 53 000 korun. Společnost, kterou Tom kvůli obavám z žaloby nejmenoval, slibovala používat „zrychlené učební techniky“, díky kterým se studenti kvalifikují mnohem rychleji. Do telefonu redaktorovi sdělili, že mezi jejich klienty patří i dolní sněmovna britského parlamentu a státní zdravotní pojišťovna, což u něj vzbudilo údiv, kam že všude tečou státní peníze, a po minutě rozhovoru ho ujistili, že „jistě bude dobrým koučem“. Kurz musel zaplatit ihned, devět týdnů před jeho začátkem, a když se konečně dostavil do evidentně narychlo pronajaté kanceláře, kde se hodně dlouho nevětralo, divil se ještě víc. Skupina studentů, z nichž velkou část tvořili bývalí zaměstnanci zkrachovalých bank, se pod dohledem začala vzájemně koučovat. A ke svému zděšení Tom zjistil, že kromě neustálého zdůrazňování obrovského finančního potenciálu koučů se tu vlastně mluvilo jen o zcela zřejmých a evidentních věcech, které by vám poradil i prodavač v trafice. Chcete zhubnout? A máte kolo? Pak na něm jezděte! Výborně! Řešení je tu. Pro větší důvěryhodnost je studentům doporučeno kopírovat řeč těla svých klientů, protože „lidem, kteří jsou jako my, věříme“. A co je horší, všichni účastníci kurzu bez ohledu na to, jestli jsou vybaveni aspoň nejzákladnější empatií nebo na půlce kurzu chyběli, odcházejí s diplomem. A jdou koučovat. Třeba i vás. Na závěr svého článku autor doporučuje zájemcům o koučing, aby se obrátili třeba na souseda nebo pošťačku a ušetřili si nemalé výdaje za drahé kouče.  

Pořiďte si kámoše!

K podobným závěrům dospěla také epizoda amerického dokumentárního seriálu Penn & Teller: Bullshit!, který kriticky sleduje nejrůznější všeobecně rozšířené mýty a omyly od balené vody přes konec světa až po vybírání daní. Penn & Teller se v květnu 2005 pokusili odpovědět na otázku, co že to vlastně to životní koučování obnáší. Postupně seznamují diváky s několika individui, která se úspěšně živí jako kouči, a jejich klienty. A je to rozhodně zajímavá podívaná, volně dostupná na YouTube. Někteří z mistrů se pohybují na hranici příčetnosti či schizofrenie, honosí se autorstvím knih Šťastní během tří dnů apod., jiní zase inkasují nehorázné částky za to, že zapisují myšlenky svých klientů na tabuli a prodávají předražené balíčky kancelářských potřeb nebo provozují tzv. mazlicí party, kam za poplatek docházejí osamělí lidé a tulí se k sobě. V pořadu se také dozvíte, co si o koučovací mánii myslí Rick Ross, expert na kulty, který fenomén lifecoachingu studoval celých 7 let. Pokud se ptáte, co mají kulty společného se službami životního kouče, pak vězte, že: „Od počátku jde o nevyrovnaný vztah, klienti mají tendence dostávat se do závislosti na svém kouči a ten se pak stává jakýmsi jejich guruem, který vynáší veškeré jejich hodnotové soudy a bez jeho rady nejsou schopni se obejít,“ říká pan Ross. A dodává, že iluze toho, že za vás někdo může vyřešit vaše problémy, odpovědět na vaše dilemata, a to pokud možno ihned, je pro emocionálně nevyrovnané či momentálně zničené klienty velmi nebezpečným lákadlem. Katarzí celého pořadu je pak doporučení obou pánů moderátorů: „Zapomeňte na kouče, pořiďte si kamarády.“ 

Stejně jako kterýkoliv jiný obor, který neprodukuje objektivně změřitelný produkt, má i koučovské řemeslo tendenci přitahovat šarlatány, a navíc má tu smůlu, že jsou mezi kvalitními trenéry těžko k rozeznání.

Osm důvodů, proč potřebujete kouče podle certifikované koučky Amandy Owenové


1. Nevíte, kudy kam


2. Jste v háji


3. Jste nešťastní


4. Jste v pohodě a chcete s něčím začít


5. Právě jste ukončili vztah


6. Je vám výjimečně dobře


7. Bojíte se něčeho


8. Právě jste skončili s terapií


Takže, prosíme, ruku nahoru, kdo z vás nepotřebuje kouče.

Socioložka Micki McGee píše v knize Makeover Culture in American Life (Kultura přeměny v životě Ameriky), že epidemické množení různých poradců, životních koučů a guruů má kořeny ve společenské náladě konce 80. let. Tvrdí, že trh s lidskými zdroji byl „prodchnut chronickou úzkostí a nejistotou, na kterou existoval jediný protilék v neustálém sebehodnocení a sebezdokonalování“. V roce 2005 se například dostal do hlavních zpráv kurz The Turning Point (Bod obratu), který za 700 dolarů učil své žáky „čerpat ze studnice skrytého hněvu“. Jeden z absolventů se krátce po skončení kurzu ubodal a další účastnice začala v práci z ničeho nic hystericky ječet, svlékla se do naha a vyskočila z okna.

tři mrtví na správné cestě

Pořádnou paseku napáchal také neblaze proslulý Large Group Awareness Training (skupinový trénink hromadného uvědomění). Jeho účastníci jsou pod psychickým, často i fyzickým nátlakem nuceni prozrazovat před ostatními nejhorší a nejintimnější zážitky svého života, čímž mají dojít k duševnímu osvobození a uvědomění si sama sebe. Bizarní je, že určité formy této metody používaly při firemních teambuildingových akcích i velké korporace, a největší prominent LGAT, guru James Arthur Ray, platí v USA za regulérní celebritu. Za účast na Rayových kursech se platily desetitisíce dolarů, on sám vystupoval v show Larryho Kinga, natočil několik filmů a jeho kniha Harmonic Wealth (Harmonické bohatství) vedla po dva týdny žebříček bestsellerů NY Times. V únoru 2010 se při tréninkové seanci, kdy byli účastníci hromadně zavíráni do jakési obří sauny, tři žáci udusili a desítky dalších skončily v nemocnicích. Guru šel na tři roky za katr, ale nepředpokládá se, že by to nějak ubralo na přesvědčení jeho následovníků, že jeho cesta je správná.

Množící se tragédie vyprovokovaly v místech největšího výskytu samozvaných expertů protiakci úřadů. V některých státech USA, například v Tennessee, Coloradu nebo na Havaji zakázali koučům plést se do řemesla psychologům, zejména v oblastech rodinného, osobního a partnerského poradenství – tedy tam, kde mohou rychlokvašení trenéři napáchat největší škodu. U nás zatím takový zákon nemáme, takže mohou koučové a poradci nabízet v podstatě cokoliv. Od „poradenství v osobnostním rozvoji jedince“ přes „školení zaměřené na trénink mozku“ až po „kurzy svádění a návod, jak sbalit ženu či holku“. Kdo se v nabídce ztratí, ten se může s důvěrou obrátit na pana ing. Studeného, který to bere hezky šmahem a na svých internetových stránkách inzeruje: „Nabídku tréninků vedoucích ke zlepšení.“ 

Kdo neumí, koučuje?

Kouče, kteří se snaží zachránit dobrou pověst svého odvětví, iritují inzeráty typu: „Zbavím vás veškerého stresu za 6 dní“, nebo „Štěstí garantováno“. I kouč je jen člověk. A asi každý z nich vám řekne, že nemusí být ani šťastnější ani vyrovnanější než vy, aby vás mohl koučovat. Jeden nejmenovaný odborník k tomuto tématu používá historku o tom, jak trenér maďarského plaveckého olympijského týmu sám neuměl plavat, a přesto své borce dovedl ke zlatu. Asi však uznáte, že pokud vám má radit s podnikáním někdo, kdo v životě žádný byznys neřídil, je to trochu na hlavu. A totéž platí asi i pro osobní koučing. Není bez zajímavosti, že guru moderního koučingu Thomas J. Leonard zemřel v roce 2003 ve svých 47 letech na infarkt, protože si ho odmítl připustit a nevyhledal lékařskou pomoc. Podle slov jeho blízké spolupracovnice Susan T. Austinové zemřel tedy přesně tak, jak se nejvíc obával. V bolestech a o samotě, svobodný a bezdětný, ve své schránce měl 1400 nepřečtených e-mailů.

AddThis
0 comments

Téma

Schody k úspěchu

Školitelé lepšího života neboli life koučové se šíří rychleji než chřipka v zapocené tramvaji. To by v tom byl čert, abyste to nedali také.

Téma

Jak se stát nadčlověkem

Jmenuju se Michael Kratochvíl a rozhodl jsem se projít čtyřmi kurzy osobního rozvoje v oblastech, kde mám největší rezervy.

Podobné články: Téma

2017 | 4 | Soumrak missek

Partnerce nevadí, že strávím 4 dny na jachtě s misskama

David Váňa dva roky fotí v zákulisí České Miss. Tak jsme se zeptali, jak to tam vypadá.

2017 | 4 | Soumrak missek

Královny jsou nahé

Nastala nám zase ta chvíle, kdy se na televizních obrazovkách objeví pán v decentním obleku a za ním řada vyšponovaných a vysolárkovaných krasavic. Během následujících 100 minut budou podstupovat potupné rozhovory s celebritami, recitovat vlastní básně, tancovat a nakonec se projdou na pódiu v bikinách, zatímco ten pán v obleku bude ohlašovat rozměry jejich hrudníků, pasů a boků. Jinými slovy, bude se volit Česká Miss.

2017 | 4 | Soumrak missek

Porota

Neodmyslitelnou součást volby Miss tvoří porota, která je dnes už vlastně důležitější než samotné soutěžící. Jejími členy obvykle jsou:
COOKIES
Google+