Zoom

Dosáhněte svých cílů...
Dosáhněte svých cílů...

Stejně jsi jenom tlusťoška!

Mysleli jste si, že s anorexií se hlavně bojuje? Chyba. „Anorexie není nemoc, ale životní styl“ nebo „Pokud se chcete uzdravit, odejděte,“ hlásají stovky webových stránek, které se souhrnně označují jako pro-ana. Neboli pro anorektické.
AddThis

Tyhle osobní blogy, kterých je dost i s koncovkou .cz, navštěvují ženy a dívky, které rozděluje vzdálenost, věk i vzdělání. Sdílejí na nich boje, cíle, vítězství a prohry na anorektických misích k devastaci vlastních těl. Pokud jste o nich nikdy neslyšeli, nejste sami. V češtině existuje k tématu jediná bakalářská práce. O nebezpečí, které pro-ana blogy představují pro náhodnou návštěvnici surfující po síti, se skoro nemluví.

 

Bohyně blití

Pro-ana stránky slouží k tomu, aby anorektický svět popularizovaly a sdílely se zbytkem světa jeho velmi specifické znaky. Mezi ty patří mystické postavy Ana a Mia, na které se holky, co vydrží týden nic nejíst, všechny do jedné odvolávají. Ana je něco jako bohyně anorexie a Mia zase vládne bulimii. „Pokojně se odevzdám do Aniných rukou, neboť vím, že ona na mě dohlédne, postará se o mě a nenechá mě znova padnout na dno. Ona jediná ví, co je pro mě nejlepší a já ji budu následovat, kamkoli bude chtít,“ modlí se jedna z bloggerek. Jiná publikuje dokonce dopis od fiktivní Any. Píše se v něm: „Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.

Kdykoliv se ozve pud sebezáchovy, pohled na zápěstí jí vrací odvahu pokračovat…

Umožním ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickými výpočty. Jen o mně nesmíš nikomu říct.“ Mia zase na růžové a kytičkované stránky přispívá podrobnými návody na to, jak efektivně vyvolat zvracení včetně takových rad jako využívání kartáčku na zuby či „malého předmětu“ přivázaného na vlasec.

Čtyřicet kilo inspirace

Aniny stoupenkyně se navzájem poznají podle červeného náramku, zatímco bulimičky prý nosí fialový. Vypadá to jako jakýkoliv jiný dívčí fanklub, jenže v tomhle jde o život. K nošení náramků se bloggerky navzájem vyzývají také proto, že kdykoliv se v jejich nositelce ozve pud sebezáchovy, pohled na zápěstí jí vrací odvahu pokračovat v započaté sebedestrukci. Bloggerky si vzájemně gratulují k jídelníčkům, na kterých se třikrát týdně pětkrát denně objevuje sladké nic, závidí si silnou vůli a odvahu trpět pro krásu. „Kosti říkají, kdo jsi, tak je ukaž,“ je jedna z největších kravin, které v těchto vodách kolují jako motivační fráze. Pokud některá hladovějící selže a spořádá o suchar navíc, Kit Kat nebo tyčinku Mars, dostane se jí podpory, lítosti a ujištění, že takového pochybení se napříště určitě vyvaruje. Další velkou motivací je povinná rubrika každého pro-ana blogu, a sice tzv. Thinspo neboli Thinspiration. Jde o fotogalerie narvané vyretušovanými fotkami superštíhlých modelek a celebrit, skutečné vyzáblé holky a kůží potažené kostry. Thinspo lze také rozdělit na podrubriky se zaměřením na paže jako párátka, vystupující klíční kosti nebo vylezlé kyčle či další části těla, které představují ideál, jehož chtějí bloggerky dosáhnout. Sluší se také v záhlaví blogu uvést své míry, stanovit si cílovou váhu a tu v průběhu hubnutí neustále snižovat. 50 kg, 47 kg, 45 kg a tak dále.

Ve světě nablýskaných módních magazínů posedlých dokonalostí mají za to, že když nebudou opravdu hubené, nestojí vůbec za nic.

Jen chci být šťastná

Jsou to jen pubertální manýry, z toho vyrostou, napadá vás možná. Skutečnost je ovšem mnohem komplikovanější. Pro-ana blogy poskytují kromě jiného svým návštěvníkům také poměrně hloubkovou sondu do duší autorek. Většina z nich se upíná k hypotéze, že čím hubenější bude, tím šťastnější a hodnotnější se bude cítit. A pokud se jim to nedaří dostatečně rychle, efektivně a bez zaškobrtnutí o Kit Katy a Marsy, jejich sebehodnocení klesá. A následuje přísný trest v podobě hladovky či půl lahvičky projímadla a 150 sedů lehů. Některým je čtrnáct a jiné mají vysokoškolský titul. Proč tyto dívky a ženy staví váhu, respektive neváhu nade všechno ostatní a v bezvýhradné poslušnosti Aně je nemůže zviklat vůbec nic? Proč je „lepší být mrtvá než tlustá“? Ve světě nablýskaných módních magazínů posedlých nedosažitelnou dokonalostí jsou přesvědčeny, že pokud nebudou hubené, nestojí za nic. Všichni ti úspěšní, bohatí a krásní lidé jsou přece hubení. A tak postupně odstřihávají kamarády, vyměňují si tipy, jak Anu utajit před rodinou i lékaři, věnují jí veškerou svou energii. S podporou blogů v tom nejedou samy a případné komentáře, že by se měly zamyslet, shazují ze stolu: „Stejně jsi jenom nepřející tlusťoška, co se neumí ovládat.“

thin (hubená)

USA 2006

Dokumentární snímek popisuje život čtyř žen, které žijí s anorexií. Jedna přežívá jen díky výživě z implantované trubice. Další se trestá na těle za každý snědený kousek jídla. V jediné rodině trpí anorexií matky i dcera. Každá sedmá žena s touto diagnózou umírá.

Zakázat to?

Pro-ana stránky mají neblahý vliv především na děti a jedince, kteří mají k poruše příjmu potravy již našlápnuto. Navzdory peticím a tlakům organizací na pomoc takto postiženým však stále existují a zřejmě existovat budou. Některé sociální sítě, například My Space, zastávají názor, že rozlišit mezi stránkami nabízejícími pomoc a pro-ana blogem je příliš složité, a také někteří experti varují, že represe povede jen k tomu, že se komunita ještě více semkne a zatvrdí. Tumblr, americká platforma pro bloggery, zablokovala všechny pro-ana blogy v únoru 2012. Po ní totéž uničily i Instagram a Pinterest a mažou cokoliv označeného jako thinspirace. Facebook ruší pro-ana účty již od roku 2008. K ničemu to ale moc nevede. Majitelky zkrátka přesunou stránky jinam nebo vymažou klíčová slova, a než je cenzoři vystopují a zablokují, trvá často měsíce.

AddThis
0 comments

Kácíme modly

Všude dobře, doma nejhůř

Kdekdo se stará o čistý vzduch v ulicích. O křišťálovou vodu na horách. O to, aby bio krávy nežraly zaprášenou trávu. Bohužel, nejvíc jedů na nás ani zdaleka nečeká pod širým nebem.

Osobnost

Useknutou hlavu děláme zvlášť

Dveře nám otevírá dívka, co má místo úsměvu plátek melounu a účes jako oběť hurikánu. Z kuchyňky vychází další a ta má pro změnu do krve rozdrásanou tvář a v náručí zjevně pár týdnů mrtvé mimino. Jdeme dělat rozhovor s divadelním a filmovým maskérem Petrem Fadrhonsem.

Podobné články: Zoom

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Mámo, už nám vyrostlo maso?

„Za padesát let už nebudeme muset pěstovat celé kuře, abychom mohli jíst prsíčka nebo křidélka. Vypěstujeme si jednoduše jeho jednotlivé části,“ tvrdil údajně v roce 1931 Winston Churchill. Trvalo to trochu déle, ale ta doba se blíží.
COOKIES
Google+