Fenomén

Zní to jako banda irskejch retardů aneb láska mezi hudebníky

Averze ke kolegům patří k hudbě odpradávna. Salieri prý uštval Mozarta, Čajkovskij označoval Brahmse za bastarda a Miles Davis nadával rovnou na všechny. Když hodnotil společnou nahrávku jazzových gigantů Duka Ellingtona, Maxe Roache a Charlese Minguse, málem si odplivl: „Co na to mám říct? Je to směšný. Copak neslyšíte, jak tu muziku mrví?“
AddThis

Beef Hop

Žánr, který vzájemné osočování povýšil na regulérní vyjadřovací prostředek, je hip hop. Soupeření a poměřování eg je v něm zakořeněné už od dřevních dob, kdy proti sobě v Bronxu stavěli přední DJové své soundsystémy. O soubojích dodnes kolují legendy. Jedna například vypráví, jak duchovní otec hip hopu Africa Bambaataa vyzval na souboj mocného Koola Herca, který se mu nemohl rovnat technicky ani selekcí desek, ovšem vlastnil coby bývalý reggae DJ zdaleka nejsilnější soundsystém přezdívaný Herculoid. Zatímco Bambaataa a jeho parta mixovali jako o život a hecovali Herca, ať ukáže, co umí, dvoumetrový obr se kymácel kolem a v klidu zapojoval zesilovače. Když se Herculoid probudil k životu, zahlásil jeho pán do mikrofonu: „Bambaato, koukej to vypnout,“ a náporem decibelů sfouknul protivníka ze scény. Přes všechno soupeření spolu první generace hiphoperů kamarádila. Jejich následovníci už to s takovým nadhledem nebrali. Do hry vstoupily velké nakladatelské stáje, které svým koňům nadiktovaly image drsných gangsterů. V hip hopu zakrátko vznikl svébytný podžánr zvaný „diss“, což v podstatě znamená rýmované urážení. Začal celkem nevinným špičkováním, ale protože se osvědčil jako mocný marketingový nástroj (nic nemají média radši, než když se dvě celebrity perou), rozmohl se postupem doby natolik, že koncem 90. let přerostl ve skutečné násilí. Poté, co mu padly za oběť ikony západního a východního pobřeží Tupac Shakur a Notorious BIG, se zdá, že se vody zase zklidnily. Ne že by se kluci s mikrofony přestali „beefovat“, ale kérování se přeneslo zpátky na obrazovky televizorů a stránky časopisů. Příkladem může být pětiletý souboj Nase a Jay-Zho, který oba bývalé kamarády udržoval v hledáčku médií, prodával jim desky, a jakmile vyšuměl, honem se usmířili a zahostovali si na albech. 

Profimedia

Lily Allen o Cheryl Cole

Kariéra svlékání, kroucení zadkem a nahánění bohatejch fotbalistů musí být velmi naplňující. Tvá matka je na tebe určitě moc pyšná, krávo.


Lily Allen o Madonně

Asi někdy pro někoho něco znamenala, ale ve své věkové kategorii nikoho takového neznám.

Profimedia

Mark E. Smith o Mumford & Sons

Slyšel jsem je na zkoušce a byli tak hrozní, že jsem po nich musel hodit flašku s pivem. Zní jako banda irskejch retardů.


Joni Mitchellová o Bobu Dylanovi

Bob je plagiátor a jeho hlas je stejně falešný jako jeho jméno.

České sody

Jelikož všichni čeští muzikanti chodí do stejných hospod, vyříkávají si všechno radši u piva a veřejné bitvy nastávají sporadicky. Jeden z mála zajímavých okamžiků nastal, když Ivan Hlas konečně řekl nahlas, že muzikály Michala Davida jsou pokleslá šmíra, a normalizační hitmaker kontroval poněkud nepochopitelnou poznámkou, že chudák Hlas asi nemá na pivo. Polínko do ohně si samozřejmě čas od času přiloží hiphopeři, ale jejich beefy většinou nepřekročí hranici žánru a nezasvěcenec se o nich nemá šanci dozvědět. Kromě nich oživují scénu českých muzikantských sporů jen krátká období nenávisti vůči aktuálně odhaleným konfidentům StB, hádky, jestli je Žito vůl, nebo spasitel, a společně sdílená nenávist vůči skupině Mandrage. Dalo by se až říct, že v české scéně se nosí spíš spory vnitroskupinové, které většinou vyústí v rozpad kapely a její následovné znovuseskupení pod jiným jménem a bez neoblíbeného člena. Schematicky znázorněno: Support Lesbiens – Hynek Toman = Portless. 

Vnitřní záležitosti

Hádky mezi členy kapel nejsou samozřejmě výjimkou ani v zahraničí a nevyhýbají se ani nejslavnějším z nejslavnějších. Keith Richards a Mick Jagger nevynechali jedinou příležitost jeden do druhého pořádně zarýt a celá 80. léta spolu v podstatě nemluvili. Členové Pink Floyd se podle zvěstí nesnesli ani ve studiu a alba po Wish You Were Here nahrávali separátně. Bubeník The Police Stuart Copeland prý nenáviděl Stinga natolik, že si nechal stavět činely tak, aby na něj při koncertech neviděl. Korunu rozvracečů si ale zaslouží Mark E. Smith z kapely Fall, který se před jedním vystoupením pohádal s kapelou tak hustě, že spoluhráče zamkl v šatně a odehrál koncert jako sólo. 

Profimedia

David Lee Roth (Van Halen) o Elvisu Costellovi

Hudební kritici mají většinou rádi Elvise Costella, protože hudební kritici většinou vypadají jako Elvis Costello.


ELVIS COSTELLO O MORRISSEY

Morrissey dokáže napsat krásné názvy písní. Bohužel už k nim nedokáže napsat ty písně.


Robert Smith (The Cure) O MORRISSEY

Když Morrissey řekne, že by lidi neměli jíst maso, tak začnu jíst maso. Tak moc ho nesnáším.

O Paulovi pak John prohlásil, že jeho hudba se hodí akorát do výtahu.

To, že ze sporů mezi muzikanty může vzniknout i něco pozitivního, dokazuje případ Johna Lennona a Paula McCartneyho. Poté, co Lennon začal randit s jistou japonskou umělkyní, přestávali si Beatles rozumět a McCartney nakonec kapelu rozpustil a zahájil sólovou kariéru s The Wings. Co si myslí o jeho tvorbě, dal Lennon svému dlouholetému kamarádovi vědět v kontroverzním blues How Do You Sleep. Živá verze songu je zvěčněná v dokumentu Imagine produkovaném Yoko Ono, což pravděpodobně hodně vypovídá o tom, kdo Johna při skládání inspiroval. Každopádně McCartneyho nešetří. Jeho tvorbu nemilosrdně zdrbe, prohlásí, že je použitelná jedině jako hudba do výtahu, a v úplném závěru ho počastuje velmi nepublikovatelným přízviskem (koukněte se na YouTube). Moc sympatií si tím nevysloužil. Dokonce už při nahrávání, když Lennon zpívá: „Jediný, cos kdy napsal, bylo Yesterday,“ po něm hodí hostující George Harrison znechucený pohled, kterým jakoby říká: „Hele, nepřeháníš to trochu?“ Později si to uvědomil i sám autor a v televizním interview se snažil vysvětlit, že vlastně zpívá sám o sobě, což mu věřil málokdo, tím méně Paul. Odpověď přišla nadvakrát. Poprvé v až neuvěřitelně přesně lennonovsky znějícím blues Let Me Roll It, ve kterém jakoby McCartney říká: „Poslouchej, hudba do výtahu, a zní to jako od tebe.“ K druhé, daleko upřímnější reakci ale McCartneyho bohužel inspirovala až Lennonova smrt. Here Today je dojemné vyznání lásky ke kamarádovi, se kterým jste si občas nerozuměli, ale který vám bude navždy chybět. Fanoušci Beatles ji považují za poslední duet dvou velkých muzikantů, i když ji McCartney zpívá sám.

Profimedia

Nick Cave o Red Hot Chili Peppers

Vždycky když si u rádia řeknu: „Bože, co to je za hrůzu,“ vždycky to jsou Red Hot Chili Peppers.


Courtney Love o Trentu Reznorovi (Nine Inch Nails)

Nedávej svý kapele jméno devítipalcový hřeby, když tvůj hřebíček má palce sotva tři.

Profimedia

Elton John o Keithu Richardsovi

Je jako revmatická opice, co se potácí po pódiu a snaží se vypadat mladě.


ELTON JOHN O madonně

Kdokoliv prodává lístky po pětasedmdesáti librách a pak zpívá na play­back zaslouží odstřelit.


MORRISSEY o madonně

Víc než s muzikou má společnýho s organizovanou prostitucí.

Profimedia

Christina Aguilera o Lady Gaga

Já vlastně vůbec nevím, kdo ta osoba je. Ani jestli je to chlap, nebo ženská.


Quincy Jones o P Diddym

Dokáže sice prodávat vodku a oblečení, ale notu nerozezná, ani kdyby ho trefila mezi oči. 

Profimedia

Boy George o Elton John

Tolik peněz má a pořád má účes jako kuchařka v kantýně.


Boy George o Princovi

Vypadá jako trpaslík, kterýho namočili do kýblu chlupů.


Rick James o Princovi

Zakrslej egomaniak, kterej by chtěl být světlejší a vyšší.

Profimedia

Anton Newcombe o Ericu Claptonovi

Proč vlastně lidi mluví o Eriku Claptonovi? Co kdy dokázal, kromě toho, že vyhodil syna z okna a napsal o tom písničku?

Noel Gallagher (Oasis) o Kaiser Chiefs

Kromě toho, že se strojí jako na maškarní, jsou absolutně nezajímaví. Vlastně nezajímají vůbec nikoho, s výjimkou jejich nablblejch a hnusnejch přítelkyň.


Noel Gallagher (Oasis) o Jacku Whiteovi

Vypadá jako Zorro na extázi.

AddThis
0 comments

Letem světem

První černoch v goretexu

Nevěřte afrikanofilům, když říkají, že Afrika není především chudoba, etnické konflikty a AIDS. Je. Na druhou stranu jen úplný ignorant si nevšimne zrychlujícího se tempa, s jakým se tento kontinent zvedá od socioekonomického dna. Nemluvě samozřejmě o fantastické přírodě kolem. A v Keni můžete zažít všechny možné tváře současné Afriky relativně jednoduše a bezpečně.

Sporák

Hruška na sýrovo

Že salát patří k létu? Nebuďte konzervy. Čerstvé saláty dnes koupíte po celý rok, a když přidáte sezonní suroviny jako jsou hrušky nebo hroznové víno, máte super lehký salátový podzimní oběd nebo večeři. Tady máte hruškový salát s gorgonzolou.

Podobné články: Fenomén

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Všechna poprvé se snažím zapomenout

Když se díváte, jak Martin Janecký pracuje, pravděpodobně vám to vyrazí dech. Disciplínu, kterou ovládá, je obtížné jen tak potkat, natož popsat. Stručně řečeno dělá sochy z foukaného skla a své jedinečné umění vyučuje po celém světě. V létě. V zimě fouká na Aljašce.

2016 | 10 | Instantní strach

Jak taky mohly vypadat kultovní filmy

Práce filmového scenáristy je nevděčná, zdlouhavá a plná nekonečného přepisování. Než se jeho vize zhmotní na plátně, nezbude z její první verze častokrát skoro nic. Občas to ovšem není na škodu.

2016 | 6 | Všechno, co jsme milovali

Osm hitů, které jsou o něčem jiném, než si myslíte

Někdy si říkáte, že alespoň v tomhle máte jasno. Tohle je prostě ta nejlepší písnička o lásce a tahle zase o rozchodu. A pak se někde náhodou dostanete třeba k vyjádření autora a zjistíte, že je všechno jinak.
COOKIES
Google+