Letem světem

První černoch v goretexu

Nevěřte afrikanofilům, když říkají, že Afrika není především chudoba, etnické konflikty a AIDS. Je. Na druhou stranu jen úplný ignorant si nevšimne zrychlujícího se tempa, s jakým se tento kontinent zvedá od socioekonomického dna. Nemluvě samozřejmě o fantastické přírodě kolem. A v Keni můžete zažít všechny možné tváře současné Afriky relativně jednoduše a bezpečně.
AddThis
  • Text: Filip Hrubý
  • Foto: Filip Hrubý, Profimedia

Safari, což mimochodem znamená svahilsky „cesta”, je často hlavním důvodem, proč lidi do Keni jezdí. Na rozdíl třeba od sousední Etiopie, kde narazíte tak na pár opelichaných hyen, se v Keni s ochranou zvířat začalo už v polovině minulého století a je to znát. Už při přistání v hlavním městě Nairobi dost možná uvidíte stáda zeber, antilop a žiraf popásat se nedaleko ranveje a po pár dnech v jakémkoli z několika desítek národních parků, či v soukromé rezervaci pochopíte, že tihle kopytníci jsou vpravdě takový safari plevel, na který narazíte častěji než na zajíce a srnky u nás. Vy ale samozřejmě na safari chcete vidět zejména tzv. velkou pětku –, lva, slona, leoparda, nosorožce a buvola, tedy zvířata, která koloniální lovci označili za nejnebezpečnější. Jste-li například v národním parku Masai Mara a máte-li štěstí, můžete potkat všech pět krasavců i v jednom dni.

SMEČKA LANDROVERŮ

Tedy potkat… Samozřejmě přitom nebudete courat nožky sloní trávou, ale budete se vozit hezky v teréňáku, protože synonymem safari a cestování v Africe vůbec je 4WD. Do většiny parků vás jinak než s autem nepustí, a když už někde můžete pěšky, tak většinou jen v doprovodu ozbrojených strážců. Rizikem nejsou kupodivu ani tak lvi, ale stáda buvolů a hrochů, kteří mají každý rok na svědomí největší počet mrtvých zvědavců. A nedejte se zmást vysmívanou hroší obezitou. Tenhle buldozer lehce vyvine rychlost až 30 km/h! Nicméně pravdou je, že po několika dnech, které prosedíte zavření v landroveru, se pocit afrického dobrodružství může drobet vytratit a ježdění po tankodromu v Milovicích se vám může zdát jako větší zábava.

Cestou necestouCestou necestou

 

Každopádně chcete-li mít ze safari co nejautentičtější zážitek, vyhněte se organizovaným zájezdům. Půjčte si vlastní džíp a průvodce, přibalte stan, vařič a zásobu potravin a vyhraďte si na safari alespoň tři dny. Nic se nevyrovná noci ve stanu v buši! Máte-li dost času, získáte se soukromým průvodcem především soukromí a u hodující lví rodinky se nebudete tlačit s dalšími deseti landrovery.

„A S TIM NÁKLADEM SPOĎÁRŮ SE SEM FAKT PLAVÍTE AŽ Z BOMBAJE?“ PTÁM SE. „SURE TING, BWANA!“

Samozřejme pozor na jeden malý detail: safari není levná záležitost. Turismus je po vývozu čaje a kávy hlavním příjmem keňské ekonomiky, která si sice vede zdaleka nejlépe v rámci východní Afriky, ale přesto musí sytit menšinu zkorumpovaných politiků a většinu chudých Keňanů, z nichž takřka polovina žije pod hranicí chudoby a nemá stálou práci. Takže jasně, můžete s průvodcem smlouvat o ceně, jako když jste si v Hurgadě kupovali jízdu na velbloudovi, ale zároveň vězte, že váš průvodce ze svého platu pravděpodobně živí rozvětvenou rodinu, živořící v zapadlé vesnici na druhém konci Keni. Nic, nic, dost moralizování, a protože když už máte kartu ve foťáku přecpanou žirafími krky a sloními choboty, můžete si vychutnat také zbytek Keni, na který tolik peněz nepotřebujete. 
 

CO SE TU JÍ?

Keňská kuchyně je ovlivněna nutností živit CHUDÉ a dominuje jí superhutná kukuřičná kaše ugali a místní špenát sukuma. KEŇANÉ  nedají na tuhle dietu dopustit, protože spolehlivě zalepí žaludek

Fakt, že víc než dvě stě kilometrů dlouhé keňské pobřeží omývají vlny Indického oceánu, má dva pozitivní důsledky. Prvním je fakt, že se místní pláže a korálové útesy vyrovnají těm na Bali a v Thajsku. Druhým je ohromná kulturní rozmanitost, kterou s sebou Indický oceán po staletí přináší. Byť je svahilština oficiálním jazykem celé Keni (a také Tanzanie a Ugandy), skutečné Swahilce najdete víceméně právě jen na pobřeží. Na první pohled se nijak neliší od Keňanů z vnitrozemí, ale stačí chvíle a hned dostanete lekci malého lokálního rasismu. „Podívej, moji předci sem připluli v roce 1649, máma z Gudžarátu a táta z Ománu,“ poučil nás majitel penzionu v Lamu a vzápětí dodal, „tady ty černý zulukafři lezli nahatý po stromech a vůbec nevěděli, která bije, takže táta s mámou a jejich kamarádi postavili město Lamu včetně obecní kanalizace a Lamu je dnes jedno z nejstarších měst v celý Africe.“ A taky rozjeli transoceánský byznys s černými otroky, sluší se dodat. A právě promícháním arabských a perských obchodníků a mořeplavců s otroky vznikla jedinečná svahilská kultura. Na souostroví Lamu nebo v největším keňském přístavu Mombase se tak můžete procházet autentickými arabskými medinami, pochutnat si na ultralahodném kari a večer si dát vodní dýmku, masala tea a sledovat v přístavu tradiční arabské plachetnice dhows. A nejde o žádnou turistickou potěmkiádu. Díky mizerným silnicím se ani dnes zásobování Lamu bez dhows úplně neobejde a v mombaském přístavu kotví vedle obřích ropných tankerů dřevěné indické šalupy, na jakých se plavil snad ještě Sandokan. „A s tim nákladem spoďárů se sem fakt plavíte až z Bombaje?“ ptám se. „Sure ting, bwana!“ ujistil nás indický kapitán.
 
No nekupte toNo nekupte to
 

 

JEDEME NA HORY

Cynik by mohl nejvyšší horu Keni, nazvanou trochu nenápaditě Mount Kenya (5199 m.n.m), lehce označit za „Kilimandžáro chudých“, protože je prostě tou druhou nejvyšší horou Afriky.  Vynechat ale tenhle a další kopce při keňském putování by byla chyba. Díky globálnímu oteplování si sice o ledovcovém lezení už můžete nechat jen zdát, ale přesto se připravte na noční teploty hluboko pod nulou a sníh ve vrcholových partiích. Na Mt. Kenya existuje mnoho výstupových cest a ty nejfrekventovanější zvládnete díky horským chatám po cestě i bez průvodce a stanu. Na druhou stranu, pokud si chcete vychutnat celý masiv a zdolat víc vrcholů, průvodce se díky neexistenci rozsáhlejšího značení vyplatí. A pozor, průvodci tady nejsou žádní kokosové na sněhu. „Některý bělouši se nejdřív trošku pošklebujou, když mě poprvé vidí – černoch v goretexu. Tak jim ukážu fotky, jak jsem na vrcholu Aconcaguy v Andách nebo na Mount McKinley na Aljašce, což mi obvykle získá trochu respektu,“ říká James, keňský horolezec a průvodce, který zdolal tři nejvyšší vrcholy tří kontinentů. Takřka třetina Keni se  rozkládá ve výšce okolo dvou tisíc metrů nad mořem (odtud jsou ti maratónští běžci s ufounskými plícemi, kapišto?), takže i když nebudete mít morál zrovna na její nejvyšší vrchol, můžete si vyšlápnout alespoň na některý z mnoha třítisícových vrcholů třeba v pohoři Aberdare. A ve výšce dva tisíce metrů nad mořem tam narazíte i na slony.

Třeba ochutnáte oblíbený masajský koktejl mursik ze zkvašeného mléka smíchaného s kravskou močí

Pořád tady mluvím o Keňanech a přitom jsem za půl roku života v Keni potkal jediného; respektive jediného, který na otázku, z jakého je kmene, hrdě odpověděl: „Já jsem Keňan.“ Úplně se mi zatajil dech nad tak příkladným občanským postojem toho milého kandidáta manažerského titulu MBA. Pravdou ale je, že stejně jako většina afrických zemí zůstává i Keňa do jisté míry umělým státem, narýsovaným bílými kolonizátory. Celkově sdružuje 42 kmenů a kmenová příslušnost bohužel stále hraje roli nejen v politice, ale i v byznysu. Advokát z kmene Luo má především Luo klienty, protože většina Kikujů by se „neobřezaným“ nenechala zastupovat. 

No, vy v Keni samozřejmě chcete vidět Masaje, ty africké Siouxe, které díky Vzpomínkám na Afriku a Bílé Masajce spousta lidí de facto ztotožňuje s Keňany. Ve skutečnosti představují asi 2 % populace, ale jako jeden z mála keňských kmenů do jisté míry naplňují drobet předsudečné představy některých běloušů o Africe plné nahatých a krví pomalovaných divochů stopujících lva. 

Hod krabem na cílHod krabem na cíl

 

Masajové dodnes žijí povětšinou v buši, zejména na jihu Keni podél hranic s Tanzánií, ale protože kočují za pastvou pro svá nadevše ceněná stáda dobytka, narazíte na ně i na předměstích Nairobi. Když si má žena před časem vyrazila s kolegy, nadnárodními manažery, na oběd, srazili se u brány Nairobi Business Parku se stádem skotu vedeným hrdým Masajem, který s ochrankou právě vyjednával možnost pastvy na přilehlé „louce“, argumentuje přirozeným právem na půdu svých předků. Jasně, vypadalo to trochu jako scéna z filmu Bohové musí být šílení, dobře to však vystihuje smutnou realitu současné Keni, kde je nedostatek půdy a boj o ni je jedním z hlavních sociálních problémů. A tedy příčinou lokálních etnických půtek a šarvátek, při nichž ovšem každý rok přijdou o život desítky lidí. Přesto se návštěva masajských vesnic třeba v rámci národního parku Masai Mara může lehce stát vrcholem vaší dovolené. Možná se vám poštěstí ochutnat oblíbený masajský koktejl mursik sestávající ze zkvašeného mléka smíchaného s kravskou močí, osobně jsem to však nezkoušel.

KDE SPÁT

KEŇA MÁ SNAD NEJVĚTŠÍ KONCENTRACI HOTELŮ NA SVĚTĚ! CO NA TOM, ŽE VĚTŠINA Z NICH JSOU PLECHOVÉ BOUDY, DO AFRIKY PŘECE NEJEDETE SPÁT V HILTONU.

Noc v takovém roadside motelu nestojí víc než 50 korun a jde o neuvěřitelný zážitek. Na opačném konci cenového spektra jsou pak luxusní safari lodge, kde za noc vysolíte klidně 5000, ale zase vám šampaňské skoro servírují žirafy. 

CO NEDĚLAT

NAOPAK NIC KEŇANY NENAŠTVE TAK, JAKO KDYŽ ÚVODNÍ KONVERZAČNÍ TANEČKY PŘESKOČÍTE A JDETE ROVNOU K VĚCI, PROSTĚ KDYŽ PO EVROPSKU SPĚCHÁTE (HARAKA).

Keňané mají tohle naše haraka za neslušné a hloupé. „Vy Evropani jste hrozně hrrr, hned máte na všechno názor, hned chcete dojít k řešení, ale všechno má přece svůj čas," poučil mou ženu keňský kolega, když mu připomněla dodání týden opožděné prezentace.

Jezero v poušti

Pokud chcete zažít opravdickou divočinu a na oltář svého dobrodružství jste ochotni obětovat nejen standardní obezličku tzv. nezávislých cestovatelů v podobě průvodce Lonely Planet, ale také veškerý komfort, jistoty a bezpečí, pak se musíte vydat do Severovýchodní provincie. Ta zabírá takřka polovinu keňského území a rozkládá se na sever a na východ od Nairobi podél etiopských a somálských hranic. Hrozí-li vám v případě setkání s Masaji na jihu maximálně průvan v peněžence, narazíte-li na turismem zkaženou vesnici, kmeny Samburu a Turkana na severu jsou ultimativní nomádi, kteří s kalašnikovy v rukou chrání obří stáda svého skotu a na nějaké turisty rozhodně nejsou zvědaví. Teda ty kalašnikovy mají hlavně proti zlodějům z konkurenčních kmenů a vám hrozí v horším případě okradení o pár cenností, pokud však chcete zažít africké cestování jak za časů výprav Emila Holuba, bez určité míry rizika se neobejdete. Bez čeho se naopak budete muset obejít, jsou asfaltové cesty, mobilní signál a vlastně i pořádné mapy. Vyrazíte-li vlastním vozem, zapomeňte na lžičtyřkolky typu Toyota Rav4 nebo Honda CRV. S čím můžete na severu jakž takž projet a hlavně přežít, jsou velké vozy jako Toyota Landcruiser nebo Landrover Defender, samozřejmě se dvěma rezervami a extra kanystry na naftu a vodu, které je na polopouštním severu nedostatek. 

Dobrodruhy pak sever Keni láká především proto, že je to místo, kde můžete zažít skutečnou cestovatelkou samotu, již vám jen občas zpestří samburské vesnice, kočovnická stáda a velbloudí karavany pašující z/do Somálska všechno možné od cukru po střelivo, A samozřejmě jezero Turkana! Největší pouštní jezero na světě, odkud se první živý běloch vrátil sotva před šedesáti lety, a které uprostřed pouště působí svou nefritově zelenou hladinou jako z jiné planety. Ačkoli se okolo rozkládá poušť a teploty tu běžně dosahují 40 a více stupňů Celsia, daří se zde nebývale dobře nilským krokodýlům, což je jeden z důvodů, proč byste k průzkumu zejména vulkanických ostrovů na jihu a severu jezera měli využít služby místních průvodců. A ještě jedna poznámka. Severovýchodní provincii můžete samozřejmě prozkoumat i bez vlastního vozu pouze za využití místní dopravy (tzn. rustikálních japonských náklaďáků). Připravte se ovšem na vpravdě buddhistické cvičení trpělivosti, kdy na odvoz z místa A na místo B můžete čekat i týden.

NA LOUPEŽ

Chtě nechtě se při své návštěvě Keni nevyhnete hlavnímu městu Nairobi, které díky obrovské kriminalitě bílí expati nelichotivě překřtili na Nairobbery. Při krátké turistické návštěvě je však riziko zanedbatelné a pár dnů se tomuhle ohromně kulturně rozmanitému městu určitě vyplatí věnovat. Najdete tady velké rezidenční indické čtvrti s hinduistickými chrámy, jedinečné etiopské restaurace, somálský Eastleigh, kterému se přezdívá male Mogadišo, a take nairobské Klánovice, tedy ultrakoloniální čtvrť Karen s echt viktoriánskými sídly a farmou, kde žila autorka slavných Vzpomínek na Afriku Karen Blixenová. A slumy! V nich žije více než polovina obyvatel Nairobi a bez jejich návštěvy bude vaše keňská zkušenost poloviční. Do Kibery, největšího slumu v Africe, můžete i s oficiálním průvodcem, když se ale do slumu vydáte bez jakýchkoli cenností a oželíte-li fotografování, můžete je s trochou rizika navštívit i sami. 

Subsaharská Afrika se mění ohromným tempem. Existují tu země, které prudký socioekonomický růst žene vstříc západní prosperitě (JAR, Botswana), i ty, které už více než půlstoletí zoufale kolabují (Středoafrická republika, Somálsko). Keňa rozhodně patří spíše do první skupiny, přesto zde stále doutnají lokální etnické konflikty, existuje tu ohromná chudoba a obří rozdíly mezi životem ve velkých městech, jako jsou Nairobi nebo Mombasa, a odlehlým severem. Právě proto je Keňa ideálním státem pro první návštěvu subsaharské Afriky. Můžete tady relativně přehledně vidět minulost i budoucnost černého kontinentu.

AddThis
1 comments

Zoom

Co dělat, abyste byli nekonečně bohatí?

Ano, existují lidé, kteří disponují víceméně nekonečným bohatstvím. Jejich světem se zabývají manželé Monique a Michel Pinçonovi. Napsali o nich hodně knih, z nichž se může zdát, že být bohatý musí být pěkná fuška.

Fenomén

Zní to jako banda irskejch retardů aneb láska mezi hudebníky

Averze ke kolegům patří k hudbě odpradávna. Salieri prý uštval Mozarta, Čajkovskij označoval Brahmse za bastarda a Miles Davis nadával rovnou na všechny. Když hodnotil společnou nahrávku jazzových gigantů Duka Ellingtona, Maxe Roache a Charlese Minguse, málem si odplivl: „Co na to mám říct? Je to směšný. Copak neslyšíte, jak tu muziku mrví?“

Podobné články: Letem světem

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Sběratel přerostlých letadýlek

Air Park ve Zruči u Plzně působí neuvěřitelným dojmem. Není nijak velký, odhadem tak dvě fotbalová hřiště na kraji vsi. Na téhle ploše se ale tlačí doslova záplava strojů. Křídlo na křídle tu stojí řady letadel, vrtulových i proudových, vojenských i dopravních. Poblíž plotu narušuje leteckou hegemonii řada tanků a podobných obrněných vozidel. Sem tam je pro pestrost přidán vrtulník. Vypadá to tu jak ve výstavní skříni obřího sběratele modelů.

2014 | 3 | Brno jako Brno

100 meetingů v Dubaji

Za sedmihvězdičkovým hotelem Burdž al-Arab zapadá slunce. Růžové světlo ozařuje siluety kotvících jachet. O kousek dál se tyčí panoráma mrakodrapové čtvrti Dubai Marina. V šíleně velkém nákupním středisku Dubai Mall se mezitím proplétají desetitisíce lidí z celého světa.

2014 | 2 | Jak prorazit na webu

Kobra naježená přes řeku

Jiskrné víno někdy svede, co ani šavle nedovede. Tohle gruzínské přísloví vydá za několik armád. Opijete se, přejíte se, objetí nebudou brát konce a nakonec se stanete dobrovolným kavkazským zajatcem.
COOKIES
Google+