Čumenda

Život bez slunce

Kiruna leží za polárním kruhem. Je tam půl roku den a pak půl roku noc. Martin von Krogh nechtěl fotit za dne, protože to je pro fotografa moc velká brnkačka. A tak vyfotil život ve městě bez světla…

Svéráz Kiruny hodně ovlivňuje její provázanost se zdejším dolem. Celé město funguje jako jeho obrovské zázemí. Jak velký je to podnik, zjistíte, až když přijedete k tunelu vedoucímu do nitra – vjezd je nejfrekventovanější silnice ve městě. V roce 1900 tu stála hora plná železné rudy. Dnes už je místo hory rokle a železo se dobývá z čím dál větší hloubky. Nejhlubší tunel vede 1400 metrů pod povrchem. V dole nepracují chlapi se sbíječkami. Tvrdá ruda se těží dálkově ovládanými stroji. Horník v tomhle pojetí je chlapík v bílém tričku s límečkem, který sedí u obrazovky a hýbe joysticky. Zdejší ložisko je obrovské. Celý důl žere 2 % celkové spotřeby elektrické energie ve Švédsku a 6 % veškeré produkce betonu padne na jeho výztuže. Denně z něj vyrubou železa za 13 milionů dolarů. Město závislé na fungování dolu je tímtéž dolem ohroženo. Klesající půda donutila město k velkému stěhování, které právě začíná. Stavbu nové Kiruny má prý dostat na starosti kontroverzní (někdo říká šílený) architekt Anders Wilhelmson, který žije v domě bez zdí a chce v nitru hory vybudovat zasklený deštný prales.

V Kiruně je málo hospod, ale o to víc tu najdete tělocvičen, bazénů a sportovních hal. Hned za městem je dokonale upravená běžkařská dráha s umělým osvětlením. V každém domě je sauna. Kromě toho jsou lidé daleko víc spjatí s přírodou. Když v září začne lovecká sezóna, polovina chlapů se sebere a dva týdny je doma nikdo neuvidí, protože jdou na losy. Nejde tam o zábavu. Před pár desítkami let byl sever Švédska chudý a bylo zvykem uloveného losa do posledního kousku zpracovat. Stejně to funguje dnes a spousta rodin díky tomu nekupuje maso v supermarketu. Když přijdete na návštěvu, můžete dostat na tácu celé uzené losí srdce. Které mimochodem není vůbec špatné.

AddThis
19.53 hod. Desetiletý Albin Vanhatalo hraje hokej se svým tátou Asou. Albin trvá na tom, že vyhrává.

19.53 hod. Desetiletý Albin Vanhatalo hraje hokej se svým tátou Asou. Albin trvá na tom, že vyhrává.

00.12 hod.  Policie dnes vyjela zpacifikovat agresivní opilce nebo zachránit před zmrznutím ty neagresivní už desetkrát.

00.12 hod. Policie dnes vyjela zpacifikovat agresivní opilce nebo zachránit před zmrznutím ty neagresivní už desetkrát.

14.34 hod. Pojízdná rybí prodejna v centru.

14.34 hod. Pojízdná rybí prodejna v centru.

14.38 hod.

14.38 hod.

21.19 hod. Tobbe (26 let): lidi tu v tý tmě umírají jako mouchy. V posledních dvou letech jsem přišel o pět kamarádů. Někteří dojeli na drogy, jiní to zabalili sami. Všechno kvůli tý tmě.

21.19 hod. Tobbe (26 let): lidi tu v tý tmě umírají jako mouchy. V posledních dvou letech jsem přišel o pět kamarádů. Někteří dojeli na drogy, jiní to zabalili sami. Všechno kvůli tý tmě.

AddThis

Téma

Du bist ein Fischkopf

O každém z německých států a státečků se v Německu říkají ošklivé věci. Pro začátek bude stačit přehled základních stereotypů o těch nejznámějších.

Pokec

Lidi si nebyli jistý, jestli jsem výstřední, nebo zdegenerovanej

Malý pokoj v malém domku na okraji Prahy je plný knížek, fotek, obrazů a podivných talismanů. Uprostřed toho všeho sedí vlasatý vousáč, jeden z posledních skutečných androšů Viktor Hait (57). Měří kolem dvou metrů a na hlavě nosí úzkou čelenku, co svět světem stojí. Tahle nekompromisní mánička je nepřehlédnutelná.

Podobné články: Čumenda

2017 | 5 | Harddiskobolos

Posedlost posedy

Jana Holkupa vždycky fascinovala lidová tvořivost. Prý se v ní projevuje lidský důvtip, improvizační schopnosti a svérázná estetika. A tak se začal věnovat focení posedů. Ty si staví myslivci sami a používají k tomu různé materiály. Tyhle originální konstrukce zpočátku potkával při toulkách přírodou, časem je začal sám vyhledávat. „Když někam jedu autem, dávám přednost neznámým trasám po silnicích 2. a 3. třídy, dalekohled vždy při ruce. Navštěvuji také několik mysliveckých diskuzních serverů, kde mi dávají tipy samotní myslivci,“ svěřil se nám. A prý bude rád, když mu napíšete na mail holkup@centrum.cz, pokud nějaký dobrý posed objevíte. Kdoví, třeba pak vydá i knihu.

2017 | 4 | Soumrak missek

Medvědice

Mají stehna jak dřevorubec a místo elegantních punčocháčů jim nohy zdobí krvavé modřiny. Svět ženského rugby zmapovala ve své sérii The Bears fotografka Alejandra Carles-Tolraová. „Skrze své fotky pomáhám lidem pochopit jejich skupinovou identitu a stereotypy o jejich maskulinitě. Existuje vůbec něco jako rugbistka? Není to spíš holka, co hraje rugby?“ ptá se fotografka. Podívejte se na její fotky z Brownovy univerzity v Providence v USA a udělejte si obrázek sami. Nebo si alespoň položte vlastní otázky. Nic totiž není tak jednoduché, jak to vypadá, a tenhle sport, který to konečně dopracoval až na olympiádu, už vůbec ne.

2017 | 3 | e-Bitka

Tam, kde končí Londýn

Londýn je jedno z nejnavštěvovanějších měst planety, ale do jeho okrajových částí kromě místních zabloudí málokdo. Fotograf Philipp Ebeling tu sbíral materiál pět let a pak si přidal ještě desetidenní pěší túru o délce 250 kilometrů po okrajích metropole. Proto, aby tahle nesourodá předměstí zachytil a představil čtenářům v knize London Ends. „Nasednete na metro, někde vystoupíte a je to totálně jiný svět,“ říká o své sérii Ebeling.
COOKIES
Google+