Letem světem

Zevlování v království rumů

Tahle oblast patří zevlounům. Jsou všude, kam se podíváte. Zkouření rastamani povykující na každém rohu, pijani rumu na verandách, ležáci na plážích. Pohyb jen na předpis. Jsme na Guadeloupe.
AddThis

Kolem nás se rozprostírá černota. Jen kdesi v dálce jako by se rojily světlušky. Tak vypadá největší město Pointe-à-Pitre. Nebudete tomu věřit, ale tady, v Karibiku, na severu Malých Antil, jste na území Evropské unie. Guadeloupe je jedním ze zámořských území Francie. Je to dvojostrov, který z výšky vypadá jako motýl. Nový druh, karibásek závětrný. Super exemplář do cestovatelské sbírky.  

Karibský trojboj

Ostrovy, prales a moře. Karibský trojboj by měl absolvovat každý. Mířím na ostrovy Les Saintes, vyhrazené romantikům. V penzionu u Francine Bon Bon to ale moc romanticky nevypadá. Stará kreolka kouří dýmku a podle všeho je mistryní světa v pomalosti. Trvá to, než se konečně dozvím, že mám na výběr ze čtyř pokojů. Hamounsky si vyberu ten největší. Až v podvečer zjistím, jak jsem si zavařil. Dírou z půdy se sem slétají hejna komárů, moskytiéra jim slouží jako prolézačka a já jako transfuzní stanice. Repelenty na ně neplatí.

Jako ranní ptáče proto už úderem osmé jdu na promenádu a posnídám Tourments d’amour, tedy Zamilované koláčky. Okrouhlé buchty slepené džemem, které mají skvělou pověst. Spolujedlíci se prý do sebe navždycky zabouchnou a na Les Saintes se budou vracet.

Takhle pšouká La SoufrièreTakhle pšouká La Soufrière

Na zdi si přečtu nápis: „Zasraní běloši.“ 

Poté, co připlujeme do přístavu Trois-Rivières, zrovna začíná prohlídka v místním přírodním parku. Dokonale zmaštěný rastaman vede naši skupinku husím pochodem pralesem. Hází rukama na všechny strany a rozšafně se usmívá. „Tohle vám bude chutnat, z tohohle byste měli sračku a z toho smrt,“ ukazuje na vegetaci. Dozvím se taky, že některé krásné květy není dobré ohmatávat, protože můžou silně popálit kůži. 

Autobusem se pak dostaneme do opravdové džung–le, ke Cascade aux écrevisses, tedy Krabím vodopádům. Všude kolem je spousta pokojových rostlin, které člověk zná z květináče, ale tady dorůstají obřích rozměrů. Tchynin jazyk, monstera skvostná a další. Až se člověk bojí, jestli tyhle Adély už večeřely. 

Z ghetta na sopku

Metropole Basse-Terre je plná života. Nová tržnice vypadá jako ocelové čelisti obrovského žraloka. Byla postavena podle návrhu Gustava Eiffela. Některé uličky jsou však prý životu nebezpečné. „Tam ghetto, gangy, gangsteři,“ varuje mě jeden zevloun a rukou předstírá dekapitaci. Stejně zahnu. Vyjdu desítky schodů, kde na mě pokukují nenávistnými pohledy ošátkovaní „gangstas“. Na zdi si přečtu nápis: „Zasraní běloši.“ A to je všechno. Až domácí, co mají vilku nad městem, mi vysvětlí, jak to tady s rasovou nesnášenlivostí chodí. „My jsme se sem přistěhovali na důchod a našli rozdělenou společnost. Ani starousedlíci obou barev kůže se spolu moc nebaví. Nezaměstnaná mládež jede v drogách, takže může být nebezpečná,“ sdělují. Na Guadeloupe, jak jsem si všiml, nicméně zevlují úplně všichni. Mladí i staří, pracující i nezaměstnaní, černí, kropenatí, bílí. 

La Désirade

Maličký ostrov je nejklidnější část Guadeloupe, Každý rok se tu koná festival koz, při kterém je místní  oblékají do podivných kostýmků. 

Hlavní město je rozdělené do tří výškových pásem. Přístav, vily v kopcích a sopka La Soufrière. Skrývá se za bílým kloboukem z mraků a vrchol je prý vidět jen párkrát do roka. Ostatně město leží v jednom z lávových koryt. Takže když sopka zvrací, přichází evakuace. Poslední erupce se odehrála roku 1976 a bylo to zlé. Vulkán je prý přes podzemní tunely spojen se sopkou Soufrière Hills na britském ostrově Montserrat, která v roce 1995 pohřbila tamní metropoli Plymouth. Ale dost hrůz. Korytem se dostávám nahoru. Okolo vědeckého vulkanologického centra až k bráně národního parku. Příkré stoupání je v okolní vlhkosti vyčerpávající, ale najdou se i kyborgové, co po zdejších sopkách běhají každý rok maraton. Takže zatnout zuby a do mraků. 

Ukážu vám AdélyUkážu vám Adély

 

Lávová pole jsou zarostlá kapradím, všude mlha. Po stoupání, při němž musí i zkušený harcovník občas vyvažovat strany, jsem skoro tam. Lije jak z konve, takže hupsnu do betonového bunkru kousek od vrcholu. Partička z Lyonu si tady dělá piknik. Rum namíchaný s několika druhy ovoce, kterému říkají punč, teče proudem. Po dešti razím dál. Na vrcholovou značku vidět je, ale dva metry za ní všechno ukrývá mlžná opona. Nejvyšší vrchol Malých Antil měří 1467 metrů, takže si na konto připisuji zase jednu zdolanou pidihoru. Ústa sopky zalévaná dost častými srážkami spokojeně dýmají a vůkol se rozkládají nádherné přírodní zahrady. Jsem jako kostička ledu, proto se utíkám ohřát pod linii mlhy.

Místní staříci si ale první doušek rumu dávají už ráno a na lačno. Říkají tomu „odlepit se od země“ anebo „zahřátí stroje“.

Rozesmátá krajanka 

Městečko Deshaies se v průvodcích líčí jako divukrásná zátoka s malebnými zákoutími a nefalšovaný zemský ráj. V reálu jde o jednu ulici u moře, kde jsou samé obchody a restaurace. Na zátoku shlíží bílý kostelík. Na obou koncích jsou polorozpadlé dřevěné chýše, u benzínové pumpy pijí povaleči levná piva a pokřikují na ostatní. Ženám naznačují nabídku kopulace ve vertikální poloze, mužům hrozí atrofovanými svaly. Když jdu od pobřeží dál do vnitrozemí, zánovní vilky střídají smetiště křížená s vrakovišti. Právě v Deshaies, tedy v té lepší čtvrti, bydlí na Guadeloupe nejdéle žijící Češka. 

7

zástupců má GuadEloupe ve francouzském parlamentu.

Bois Bande

je přírodní afrodiziakum, taková ostrovní viagra. Kreolské babky bylinkářky jsou kvůli němu v obležení turistů hlavně mužského pohlaví.


THIERRY HENRY

slavný francouzský fotbalista je konverzační téma, kterým se trefíte. Jeho otec  z Guadeloupe pocházel a Thierry sem často jezdí

Když jsem se přes konzulární oddělení v Paříži na Veroniku Šťouračovou dostal, ještě jsem netušil, jak pozitivní bytost poznám. Na dotaz, co by chtěla přivézt z domoviny, odpověděla: „Makové koláče, ty klasické kulaté.“ Není divu, ve Francii berou mák jako drogu a není vůbec k dostání. Potkávám se   s rozesmátou ženou, absolventkou práv na Univerzitě Karlově. Tady se stará o několik společností a vládne právem obchodním.

PalírnaPalírna

Poprvé sem přiletěla v roce 1996 na prázdniny, protože sehnala pekelně levné letenky. „To jsem ještě neuměla moc francouzsky. Vzaly jsme si se ségrou baťůžky, stopovaly nebo jezdily autobusem. Na Guadeloupe byly tehdy tři kempy, ale už je zavřeli, protože sem moc trampů nejezdí. Většinou si tady lidé pronajmou bungalovy. Chtěla jsem si tehdy zkrátit zimu a nakonec se mi teď po sněhu občas zasteskne,“ vysvětluje. Ve slunném a pohodovém Karibiku se jí totiž zalíbilo tak, že se sem následně vrátila a spustila kotvu. Nyní se na ostrově, kde je na silnicích kupodivu vidět dost škodovek, stala českou honorární konzulkou.

Království rumů

Ve znaku Guadeloupe leží pod slunečním kotoučem několik stébel cukrové třtiny. Ta je  zdejší rostlinou číslo jedna. Rum z ní vyráběný je zase nejoblíbenějším destilátem. Jde ho koupit v tržnicích po celé zemi, a na ostrovech dokonce probíhá nekonečné rumové derby. Na jednom křídle motýla lidé nedoporučí nic jiného než značku Bologne, co má ve znaku loď jako náš Tuzemák. Na druhém nedají dopustit na rum Damoiseau. Patrioti jsou schopni se o jejich kvalitě hádat hodiny, mně připadaly podobné. Nicméně přivandrovalec si na karibský rum musí nejdřív zvyknout. Místní staříci si ale první doušek dávají už ráno a na lačno. Říkají tomu „odlepit se od země“ anebo „zahřátí stroje“. Prý to má blahodárné účinky na krevní oběh. 

Obyvatelé Guadeloupe vypijí pětašedesát procent zdejší produkce rumu. Pěstování cukrové třtiny tu slouží výhradně k jeho výrobě. Sklízí se od ledna do června. K mání jsou dva druhy rumu. Bílý a pak starý, který má nahnědlou barvu, protože se nechává tři roky dozrát v dubových sudech. 

Sklízíme rumSklízíme rum

 

Místní láska k rumu má jednu nevýhodu, nebezpečné silnice. Domorodci často řídí pod rumovlivem. Na druhou stranu je rum z cukrové třtiny krví Gaudeloupe, proto další dny koštuju, co to dá. Nakonec už si připadám jako rumová pralinka. Ještěže se čas krátí.  Všechno okolo jaksi ztrácí pevné obrysy. Chytání karibáska závětrného končí. Odlétám za dne, takže si jej můžu foťákem ulovit z nebetyčné výšky v celé kráse. Teď už ho jen doma přišpendlit do sbírky.

AddThis

Zoom

Kurníky na umění

Znáte to z filmů. Něco mezi obřím loftem, squatem a továrnou ponechanou napospas čelistem času. Prostory, které přitahují nadějné umělce jak krmítko sýkorky a ti je pak označkují haldami pláten a pestrobarevnými cákanci barev. Průmyslové budovy, změněné v umělecká centra, jsou už i v Praze.

Fenomén

Češi chodí na kapely, které už znají...

Jsou tři věci, které se v České republice musí stát každý rok – zvýší se státní dluh, Lucie Bílá vyhraje Slavíka a s velkou slávou přijedou koncertovat Kosheen.

Podobné články: Letem světem

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Sběratel přerostlých letadýlek

Air Park ve Zruči u Plzně působí neuvěřitelným dojmem. Není nijak velký, odhadem tak dvě fotbalová hřiště na kraji vsi. Na téhle ploše se ale tlačí doslova záplava strojů. Křídlo na křídle tu stojí řady letadel, vrtulových i proudových, vojenských i dopravních. Poblíž plotu narušuje leteckou hegemonii řada tanků a podobných obrněných vozidel. Sem tam je pro pestrost přidán vrtulník. Vypadá to tu jak ve výstavní skříni obřího sběratele modelů.

2014 | 3 | Brno jako Brno

100 meetingů v Dubaji

Za sedmihvězdičkovým hotelem Burdž al-Arab zapadá slunce. Růžové světlo ozařuje siluety kotvících jachet. O kousek dál se tyčí panoráma mrakodrapové čtvrti Dubai Marina. V šíleně velkém nákupním středisku Dubai Mall se mezitím proplétají desetitisíce lidí z celého světa.

2014 | 2 | Jak prorazit na webu

Kobra naježená přes řeku

Jiskrné víno někdy svede, co ani šavle nedovede. Tohle gruzínské přísloví vydá za několik armád. Opijete se, přejíte se, objetí nebudou brát konce a nakonec se stanete dobrovolným kavkazským zajatcem.
COOKIES
Google+