Pokec

Lovec lží

Jestli máte e-mail, určitě na vás občas vyskočí úpěnlivá zpráva o nešťastných štěňátkách, hledajících domov. Anebo varování před zavirovanými přílohami. Rozhořčené zprávy o hamburgrech, co nikdy nezplesniví. O éčkách, čárkových kódech a pangasiích nadopovaných hormony z ženské moči. Odhalování těchhle nesmyslů, končících frází "pošli to dál" se už patnáct let věnuje Josef Džubák a jeho server Hoax.cz
AddThis
  • Foto: Michael Kratochvíl

HOAX

Nevyžádaná, většinou poplašná e-mailová zpráva. Varuje, prosí o pomoc či vyžaduje jiný druh účasti a obvykle obsahuje výzvu k dalšímu rozeslání. Informace v ní jsou většinou nerelevantní, zcela falešné, nebo dokonce nebezpečné.

O hoax.cz vím už dlouho. Nedávno mi vás připomnělo vyvrácení několika přeposílaných „pravd“ o tom, jak nepřizpůsobiví neplatí v lékárnách a přizpůsobiví tím trpí. Jak jste se k falešným poplašným zprávám vlastně dostal?
Doménu hoax.cz mám registrovanou téměř patnáct let a kolem fenoménu hoaxů neboli poplašných zpráv se motám ještě o něco déle. Začínal jsem jako správce sítě v době, kdy se u nás teprve začaly rozjíždět e-maily. Od samého počátku se objevují řetězově rozesílané zprávy typu: „Šíří se vir, varuj všechny známé.“ Anebo „Pozor, spěchá! Rozešli tento e-mail co nejvíc lidem, za každou kopii dostane nemocné dítě peníze na operaci.“ 

Ty si ještě pamatuju. Ještě před nimi existovala podobná sorta hoaxů šířených obyčejnou poštou. Dopis se musel desetkrát opsat a poslat dál a člověk pak dostal milion. Připadaly mi ale jako neškodná pitomost. Nenapadlo by mě, že se proti nim musí bojovat.
Řetězové dopisy štěstí se z papírové podoby rychle přenesly do elektronické. Zejména pro, že jejich šíření a posílání je tak snadné a levné. Elektronickou poštou také začaly využívat ke svému šíření i první e-mailové viry. V začátku působnosti jsem se seznámil s lidmi z Grisoftu (dnešní AVG Technologies), Avastu nebo slovenského Esetu, se kterými jsem se potkával na různých konferencích. Zahraniční antivirové firmy už tehdy na svých stránkách před hoaxy varovaly a zabývaly se jejich odhalováním. U nás to nikdo nedělal a Petr Odehnal z Grisoftu nadhodil, že by bylo fajn, kdyby hoaxy někdo začal podchytávat i u nás. Tak jsem si řekl, že to zkusím.

Jaké byly ty první?
První byly celkem neškodné řetězové maily. Jak se internet rozrůstal, začínaly se rozrůstat i hoaxy a lidi na mé stránky začali postupně chodit a ptát se. Zároveň jsem spolupracoval s českými antivirovými firmami, které hoax.cz od samého počátku podporovaly. Díky tomu jsme v roce 2002 informovali o prvních podvodných dopisech typu „scam 419“ neboli „nigerijské podvody“. E-maily, ve kterých nějaký právník, většinou z Nigérie, žádá o pomoc s převedením milionů dolarů do zahraničí a slibuje za to provizi. Tyto podvody se v elektronické podobě objevovaly již dříve zejména v USA, ale s větším využíváním emailů a zkvalitňováním technologie se postupně dostávaly i k nám. 

Ty už tak nevinné nebyly. Co vím, tak jedna kauza údajně skončila střelbou na nigerijské ambasádě v Praze…
Může se to zdát neuvěřitelné, ale mezi lidmi, kteří se dali nachytat, jsou i vzdělaní lidé. Hned za těmito e-maily se začaly šířit falešné loterie, v roce 2004 už to byl první phishing, tedy snaha dostat z lidí citlivé informace, třeba číslo jejich kreditky. To už jsem věděl, že věnovat se prostým hoaxům nebude stačit. Proto v naší databázi nejsou jen klasické hoaxy typu „Jak přežít infarkt“, „Recyklované mléko“ nebo „Národní galerie koupila obraz F. R. Čecha“, ale právě i phishing, podvodné loterie, malware… 
2014_10-At_zijou_snobove-Pokec-Lovec_lziInterview pro Čilichili

prý mu chodily smsky typu „jestli ty pejsky utratíš, tak tě přijedu utopit taky…“ 


Asi dokážu pochopit motivaci skupin, co šíří malware, díky kterému získávají přístup k počítačům a rozesílají jejich prostřednictvím spam. Co ale motivuje člověka k tomu, aby rozesílal nesmysly a apeloval na adresáty, ať je šíří dál?
Musím přiznat, že nevím. Asi je to zábava nebo uspokojení z toho, kolik lidí nachytali a že se jejich výmysl šíří internetem. Určité zprávy se můžou šířit proto, že si někdo řekne „já to radši pošlu, co kdyby to někomu fakt pomohlo,“ a ani se nenamáhá zjistit skutečný stav. To je třeba případ e-mailů, kterými se šířila prosba o pomoc s hledáním dárce krve. Zněla: „Jeden clovek zomiera na onkologii – potrebuje krv skupiny A1B RH neg, ktora je vraj zriedkava. Ak ju niekto ma a moze darovat, nech zavola na telefonne cislo…“ Ta zpráva nebyla vymyšlená. V nemocnici opravdu ležel člověk se vzácnou krevní skupinou, kterou ovšem lékaři byli schopni za dva dny najít v databázi dárců krve. Kamarád toho nemocného ale rozeslal e-mail a ten se začal šířit. Postupem doby prošel několika proměnami, byl přeložen do češtiny, změnilo se jméno pacienta a o čtyři roky později dokonce vyšel jako tištěný inzerát v Právu. Největší paradox je, že krev byla potřeba v prosinci 2000, ale zpráva se začala masově šířit až někdy v dubnu následujícího roku. Mluvil jsem po pár letech s lékařkou dotyčné nemocnice a ta si na případ živě pamatovala. Museli tenkrát vyčlenit jednoho člověka, aby zvedal telefony a oznamoval, že výzva už je neaktuální. 

Na vašich stránkách čtu pod tímto případem připomenutí: „Šířením řetězových e-mailů se proviňujete proti zásadám netikety – pravidel chování na internetu.“ Pamatuji si, že „netiketa“ se prosazovala za dřevních dob internetu. Máte dojem, že se někdy uchytila? Podařilo se v nějakém momentu internet aspoň trochu zcivilizovat?
Civilizovaných míst, kde jsou uživatelé ochotni dodržovat stanovená pravidla, je na internetu spousta. Daří se to ale většinou v uzavřených komunitách, kde si ta pravidla uživatelé hlídají sami. To ale platí v reálném světě taky. Řekl bych, že na internetu vůbec platí podobné principy jako v reálném životě. Všude jsou slušní lidé a všude se najdou hulváti. Internet má ovšem nevýhodu, že na něm může být každý do jisté míry anonymní a anonymita svádí k extrémnímu chování.

Když jsem před nějakým časem psal článek o temném internetu a vypravil se do něj na výzkumy, zažil jsem deziluzi. Viděl jsem samozřejmě jen miniaturní zlomek, ale ten „skutečně svobodný internet“ byl zamořený pornem a obchodními portály s ilegálním zbožím.
Pokud na internetu existuje prostředí, které takovým aktivitám zajišťuje vyšší anonymitu, tak je logické, že se tam budou soustřeďovat. Zajímavě o tom píše Brian Krebs, bývalý novinář Washington Post, který se internetovou kriminalitou řadu let zabývá. Dokáže proniknout do uzavřených skupin, které prodávají malware, pronajímají zombie počítače, šíří spam, viry. V jeho článcích se dočtete, že jde o vysoce organizované společnosti, které mají managery, programátory i obchodníky. Říká se, že zisk z internetových podvodů, phishingu, falešných loterií, virů a podobných záležitostí už mnoho let převyšuje zisky z prodeje drog. 

Motivaci ziskem chápu, ale jakou motivaci má člověk, který šíří sociálními sítěmi pomluvy o tom, že Romové nemusejí platit za léky v lékárnách? Je to bizarní forma PR nějaké krajně pravicové skupiny?
Já si to netroufnu posoudit. Řekl bych ale, že spíš jde o nějakého frustrovaného jedince, který si tímhle způsobem vylije zlost. 

Setkal jste se někdy s autorem nějakého hoaxu?
Osobně ne, ale psal jsem si třeba s autory nesmrtelného hoaxu o opuštěných štěňátkách. Ten pán opravdu našel v lese krabici se štěňaty a poslal několika známým e-mail, jestli se jich nechtějí ujmout. Ti známí to samozřejmě poslali dál a e-mail se začal masově šířit. Když se dostal k nám, volal jsem na uvedené číslo, jestli je zpráva pravdivá. Pán mi řekl, že ano, ale že štěňata během dvou dnů udal a od té doby se snaží tu lavinu neúspěšně zastavit. 

Takže hoax může vzniknout i z dobrého úmyslu?
Může, ale bezmyšlenkovité šíření ničemu neprospěje. Často se stává, že se původní, celkem nevinná zpráva během šíření začne měnit. To je případ dalšího štěněčího hoaxu, ke kterému kdosi přidal dodatek, že když se štěňata nepodaří udat do určitého data, tak budou utracena. U zprávy navíc bylo uvedeno reálné telefonní číslo. Ten pán žádná štěňata neměl, někdo mu jen chtěl tímhle způsobem ublížit. Paradoxně šlo o člověka, který stál u úplných počátků internetu v Čechách a nenapadlo ho, že po pár letech se stane jeho obětí. Prý mu chodily SMSky typu: „Jestli ty pejsky utratíš, tak tě přijedu utopit taky.“  

Doplatil někdy někdo na přeposílání hoaxu?
Existuje hoax o zmražené rybě z jednoho obchodního řetězce, ve které byli červi. Původní zpráva byla anonymní, ale nějaká paní ji bezmyšlenkovitě rozeslala dál s automaticky nastaveným podpisem a kontakty. Ten řetězec k tomu vydal tiskové prohlášení, že v rybě nejsou červi, ale kousek mlíčí, které se má před přípravou vypláchnout, a na paní podal žalobu za pomluvu. 

Dá se hoax zničit? Vy ho můžete dát do své databáze, napsat k němu vyjádření dokazující jeho nepravdu, ale přesto se šíří dál.
Hoax se dá většinou lehce poznat, ale zničit jen těžko. Když ve zprávě někdo apeluje „pošlete to dál“, je jasné, že s ní něco nebude v pořádku. Když se ale podíváte na měsíční top10 hoax.cz, vidíte, že nejpopulárnější hoaxy se pravidelně vracejí. Třeba varovná zpráva o „zavirovaném spořiči žába Budweiser“ se objevila v roce 2007, vrátila se v roce 2011 a nedávno opět kolovala na Facebooku. 

Jak se proti němu lze bránit? Neexistuje nějaký antihoaxový program?
Nejúčinnější a nejjednodušší je používat mozek. To platí nejen pro hoax, ale všeobecně, třeba pro i emaily se zavirovanou přílohou. Když to neděláte, tak vás nemusí ochránit ani antivir. 

To by byla skvělá pointa, chci se ale zeptat ještě na jednu věc: Celý velký hoax.cz děláte vy sám, nebo za ním stojí nějaká komunita?
Víceméně ho spravuju já. Spřátelená firma má na starosti programování a hosting. Pár lidí mi pomáhá s databází a velký dík patří všem odborníkům, kteří jsou ochotni mi pomoct s odhalováním hoaxů, poslat mi k nim své vyjádření a podepsat se pod něj. 

A je to vaše práce, nebo koníček?
Hoax.cz býval koníček, dnes je to už pořádný kůň. Na obživu to není. Těch pár bannerů, co na stránkách mám, mi přispívá na provozní náklady. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to je boj s větrnými mlýny a jestli s tím nemám seknout. Třeba, když mi chodily e-maily, co že se zastávám Romů, co neplatí v lékárnách. Pak mi ale přijde poděkování od někoho, komu hoax.cz pomohl, a utvrdí mě v přesvědčení, že to celé má smysl. No a hlavně, když něco děláte patnáct let, tak je to takové vaše děcko a nemůžete to jen tak opustit.

AddThis
3 comments
MartinDvorak
MartinDvorak

Jinak velký respekt pane Džubáku - sám používám hoax.cz často právě pro potírání hoaxů, neboť nejen jako správce sítě se s nimi potkávám často a občas "Don Quijotesky" odpovím na všech těch 150 emailů, které se přeposíláním staly součástí vlastního emailu :-))

MartinDvorak
MartinDvorak

Opravte si i/y "Tyto podvody se (...) postupně dostávali i k nám.

Čumenda

Nad vodou a pod vodou

Fotograf Michael Marten dlouho hledal způsob, kterým by vyjádřil, jak se krajina neustále mění v důsledku přirozených procesů. Pak na to kápnul. Začal fotit místa, která dramaticky proměňuje příliv a odliv.

Reportáž

Polský Woodstock: Tři čtvrtě milionu hipíků s jeptiškami

U našich severních sousedů se toho od dob, kdy jsme po revolci vyráželi na trhy do Kladska kupovat zaručeně pravé kožené bundy, změnilo zatraceně hodně. Už se nedrncáte po rozbité silnici, ale vezete se po nové nebo rovnou po dálnici. V obchodě ani v restauraci zdaleka neušetříte, ale zato vás oslní nabídka kvalitního lokálního ovoce a zeleniny na tamních trzích, které se přinejmenším v Poznani konají denně. A polská kultura je ve světě daleko známější a žádanější než ta naše. Jeden příklad za všechny – Woodstock.

Podobné články: Pokec

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Postav skatepark, posílíš mír

Jestli jste četli Stopařova průvodce po Galaxii, tak víte, že primární potřeba každého cestovatele je ručník. Kuba Novotný si ale na cesty balí jako první skateboard. Prý díky němu dokáže kdekoliv na světě najít partu, se kterou si bude rozumět. Díky podobným nadšencům se dnes na prkně s kolečky prohání děti třeba i v Palestině nebo v Jordánsku.

2017 | 1 | PF 2007

Vař, jez a mel

Čerstvý diplom z práv nechala Jana Bilíková doma, sbalila nabroušené nože a vstoupila do kuchyně vyhlášené pražské restaurace La Degustation. Odtud pak vyrážela do světa na zkušenou – pár let provařila v top podnicích s michelinskou hvězdou. A že ona sama je top, dokazuje fakt, že nyní je kreativní šéfkuchařkou sítě restaurací Ambiente.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Na blešáku v ČKD by měl natáčet National Geographic

Fotografů, kteří cvakají pózující lidi v městském prostředí, je milion. Jestli ale chcete někomu ukázat autentickou reportáž ze současné Prahy, podívejte se na facebookový blog Made in Praha. Američan Constantino na něm vystavuje produkty své dlouhodobé fascinace obyvateli našeho hlavního města.
COOKIES
Google+