Reportáž

Polský Woodstock: Tři čtvrtě milionu hipíků s jeptiškami

U našich severních sousedů se toho od dob, kdy jsme po revolci vyráželi na trhy do Kladska kupovat zaručeně pravé kožené bundy, změnilo zatraceně hodně. Už se nedrncáte po rozbité silnici, ale vezete se po nové nebo rovnou po dálnici. V obchodě ani v restauraci zdaleka neušetříte, ale zato vás oslní nabídka kvalitního lokálního ovoce a zeleniny na tamních trzích, které se přinejmenším v Poznani konají denně. A polská kultura je ve světě daleko známější a žádanější než ta naše. Jeden příklad za všechny – Woodstock.
AddThis

Je to tak, Poláci mají festival inspirovaný tím slavným americkým. Letos se konal už dvacátý ročník. Velikostí, záběrem a věhlasem vyráží dech a jeho reálie zní českým uším, přivyklým na malé a drahé Trutnovy nebo barevné Ostravy, zatraceně nereálně.

Vždyť celý Woodstock je úplně zadarmo, hrají na něm hvězdy jako Prodigy nebo Kaiser Chiefs a návštěvnost dosahuje 750 000 osob všech myslitelných typů a subkultur. To je dvakrát tolik lidí než na původním americkém Woodstocku. Velká část návštěvníků přijíždí několik dní před začátkem, aby vůbec našli vhodné místo pro stan a nejlépe co nejblíž k hlavním scénám, protože jinak trvá přejít festival z jednoho konce na druhý minimálně hodinu. Během největší vřavy je to kvůli beznadějné lidské zácpě prakticky nemožné.

2014_10-At_zijou_snobove-Reportaz-Polsky_woodstock_4c
2014_10-At_zijou_snobove-Reportaz-Polsky_woodstock_5c

To vše se děje pouhých cca 150km od českých hranic, u Kostřína nad Odrou, na rozlehlém poli a v okolních lesích, kde na pár dní živelně vznikne několikasettisícové stanové městečko, jehož neorganizovanost narušují jenom nekonečné řady pečlivě seřazených toitoi budek a primitivní sprchy nebo spíš lavory s vodou, na které se beztak stojí hodinové fronty, jako ostatně na všechno. Ale za hygienou se na Woodstock nejezdí, všude vládne uvolněná a tolerantní nálada. Narazíte na chlapce, muže, ženy i dívky s cedulemi, prostřednictvím kterých nabízejí nezištné objetí, polibek, případně i něco víc. Meze ani hranice kupodivu neexistují, což z české perspektivy poněkud bizarně kontrastuje s korzujícími faráři a jeptiškami, kteří oslovují kolemjdoucí, rozmlouvají o víře, o Bohu a kdo ví o čem všem ještě. Zdaleka největší popularitě se ale těší hnutí Hare Krišna, které má svoji vlastní hudební stage a několik dalších stanů s výstavami, knihkupectvím, obrovskou kuchyní a ještě jedním malým pódiem. To vše na ploše větší než fotbalové hřiště. 

Narazíte na chlapce, muže, ženy i dívky s cedulemi, prostřednictvím kterých nabízejí nezištné objetí, polibek, případně i něco víc.

Převážně rockově koncipovaný repertoár festivalu lze poslouchat na několika pódiích od brzkého dopoledne nepřetržitě až do čtvrté v noci. Každý má možnost se bezplatně zúčastnit řady doprovodných akcí, zajít do Kina Volnost, na výstavy fotografií, přednášky o umění, diskuze, lekce jógy, zumby nebo kurzy veganského vaření. V rozlehlém areálu nečekaně najdete i na pár dní postavený supermarket Lidl nebo pobočku místní banky včetně několika bankomatů.

Kromě domácích Poláků narazíte nejčastěji na Němce, vždyť z Berlína je to do Kostřína jen 80 kilometrů. Potkal jsem však i Finy, Francouze, Nizozemce, a dokonce Argentince a Brazilce. Po české přítomnosti jsem však pátral marně, nezahlédl jsem ani auto s českou SPZ. V Česku o Woodstocku prakticky nikdo nic neví, nikdo do Polska nejezdí a nikdo se se o něj nezajímá. Máme bohužel ve zvyku se na „pšonky“ nabubřele koukat spatra, zatímco oni nás milují a v mnohém k nám i vzhlížejí. Zatím.

 

2014_10-At_zijou_snobove-Reportaz-Polsky_woodstock_7c
 
2014_10-At_zijou_snobove-Reportaz-Polsky_woodstock_8c
2014_10-At_zijou_snobove-Reportaz-Polsky_woodstock_1c
 

FESTIVAL WOODSTOCK POLSKO

20 let


Každý rok na začátku srpna


www.wosp.org.pl

AddThis
1 comments
SominSonovsky
SominSonovsky

To je škoda že jste o to naše auto s českou SPZ nezavadili. .-/ 

Pokec

Lovec lží

Jestli máte e-mail, určitě na vás občas vyskočí úpěnlivá zpráva o nešťastných štěňátkách, hledajících domov. Anebo varování před zavirovanými přílohami. Rozhořčené zprávy o hamburgrech, co nikdy nezplesniví. O éčkách, čárkových kódech a pangasiích nadopovaných hormony z ženské moči. Odhalování těchhle nesmyslů, končících frází "pošli to dál" se už patnáct let věnuje Josef Džubák a jeho server Hoax.cz

Kácíme modly

I crowdfunding má svoje mouchy

Crowdfunding naboural zažité představy o tom, jak se rodí projekty, kde se bere kapitál a co je potřeba k tomu, aby něco vzniklo. Internet je plný příběhů o skvělých deskách, hrách či knihách, které vznikly díky drobným dárcům. Co už neuslyšíte, je rub těchhle úspěchů: fakt, že vydělat crowdfundingem na cokoliv je zatraceně těžké a někdy i nebezpečné.

Podobné články: Reportáž

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Lepší bejt hajzl než panic aneb Příběh pickupera

„Lidi jako my se od zbytku populace vždycky lišili. Vždycky jsme byli elita, který ostatní záviděli a přáli si být jako my. A to už od počátku lidstva. Co si myslíte, že bylo vyrytý na tabulkách v Sumeru? O čem myslíte, že je Bible? A o čem se filozofovalo ve starým Římě?“ Týpek v kožené bundě, který právě začal svůj proslov, dramaticky rozpřáhne ruce.

2017 | 6 | Atlas braků

Vítejte v nebi, pařmeni

Ocitli jsme se v muzeu, kde sice nemají na stěnách obrazy starých mistrů, ale zase tu můžete někomu vyrvat srdce v Mortal Kombatu.

2017 | 4 | Soumrak missek

S Němcem ve Stalingradu

Je to zvláštní místo. Zvláštní místo, které umí vyvolat zvláštní pocity a silné emoce – a na mladého kluka v uniformě, která mu je moc velká, to zjevně funguje. Jsme v hale památníku Mamajev Kurgan, kde hoří Věčný oheň za všechny ty, co tu padli, a na stěnách kolem nás jsou vypsaná jejich jména, nebo spíš některá z nich, protože všechna se ani do téhle chladné obří haly nemůžou vejít.
COOKIES
Google+