Téma

Díky nim víme, že je možné jíst šneky

Snobové jsou něco jako sůl země. Samozřejmě speciální, minerální aromatizovaná sůl z Mrtvého moře. Požádali jsme čtyři znalce prostředí, ve kterých se snobové pohybují, aby nám řekli, za co všechno jim vděčíme.
AddThis

Vladimír Poštulka

Gourmet, externí hodnotitel prestižních časopisů Der Feinschmecker a The Restaurant Magazine

Prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc. 

Literární vědec a bývalý ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd

Vítek Fashionisto Ivičič 

Módní blogger, autor blogu Czech Fashionisto’s Diary

Marko Jelič 

Obchodník s vínem a provozovatel facebookové stránky winegeek.cz

Jsou snobové důležití?

Vladimír Poštulka: Gastronomie snoby potřebuje, protože bez nich by nikdy nedosáhla vysokých kvalit. Nejvyšší gastronomie není levná a musí tak trochu počítat s tím, že ji budou financovat lidé, jejichž zájem není čistě labužnický. Podle mého názoru minimálně polovina z hostů, kteří chodí do špičkových restaurací, tam chodí proto, že se s tím chtějí později pochlubit. Což je svým způsobem definice snobismu. Pamatuji si na dobu, kdy bylo projevem snobismu jít na Štědrý den do Klášterní vinárny na šneky. Dnes si šneky můžete dát leckde, je to módní trend a ne každý, kdo si šneky oblíbil, musí být snob. Snobové ale o možnosti jíst šneky udrželi povědomí v době, kdy je nikdo jiný nejedl. 

Pavel Janoušek: Snob je tak trochu komická postava, nicméně pro literární svět nesmírně důležitá. Vytváří totiž nátlak na ostatní čtenáře, kteří si mohou říct „když to přečetl on, já to musím zvládnout taky, abych nezaostával.“ Taková potřeba držet krok byla dřív například mezi studenty daleko větší. Dnes začíná chybět a i literární snob je pozitivním přínosem. 

Snobství každopádně považuji za přirozenou fázi vývoje každého nadšence.

Marko Jelič: To je otázka. Já osobně jsem třeba zastánce přírodních vín. Vznikají ve vinicích bez syntetických postřiků a hnojiv, ve sklepě pak bez umělých kvasinek, čiřidel, aromat a jiné chemie. Myslím si, že rozšiřovat povědomí o tomto druhu vín je správné. Teď si vezměte, že existují i takoví vinní snobové, kteří odmítají cokoliv jiného než tato přírodní vína a zarytě ten názor šíří, často se zbytečnou nadřazeností. Je to správně, nebo ne? Na jednu stranu se díky nim o přírodních vínech může spousta lidí dozvědět, zvlášť když je to někdo známý s hodně fanoušky na Facebooku. Na druhou stranu je snob­ské trvání na jediné správné volbě tak otravné, že může zrovna tak spoustu lidí od přírodních vín odradit. 

Označil někdo někdy za snoba vás?

Vítek Fashionisto: Spoustukrát. Když dám na blog příspěvek, že mám na sobě sako Hugo Boss, tak se to na mě sesype. Jenže já si nekoupím sako Hugo Boss kvůli značce, ale proto, že je dobře ušité a hezky vypadá. Ale má to smysl. Za tu dobu, co blog píšu, se hlavně pánská móda zlepšila. Pánové už nenosí ponožky do mokasínů, nebojí se ohrnout kalhoty, vezmou si na sebe blejzr s košilí, a ne jen tričko a mikinu. I nabídka v obchodech se zlepšila. Jestli mě má kvůli tomu někdo za snoba, tak já si z toho moc nedělám.

Taková potřeba držet krok byla dřív mezi lidmi daleko větší.

Marko Jelič: Asi si to o mně pár lidí minimálně myslelo. Já snobství považuji za přirozenou fázi vývoje každého nadšence. Většinou nastává v momentu, kdy má člověk pocit, že „tomu začal rozumět“. Tam je jeho ego nejsilnější a má potřebu své moudro předávat dál. Část lidí se potom přesune do dalšího stadia, kdy zjistí, že vínu nelze rozumět a že žádné nejlepší víno na světě neexistuje. Už jen proto, že nikdy fyzicky nemůže zvládnout ochutnat ani zlomek toho, co na světě vzniká. Kdo se takto posune, stává se vinným geekem s chutí dál poznávat a objevovat. Kdo si to nepřipustí, stane se snobem.

Jak oddělit snoba od odborníka?

Vladimír Poštulka: I labužník může být snobem a nezřídka se s tím ani netají. Například Miloslav Macek se svou bývalou ženou napsal knihu „Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby“. V té otevřeně tvrdí, že je snob, že se za to nestydí a že snobismus k labužnictví patří. A je to opravdu tak. Zkuste si otevřít anglický Restaurant Magazine, který vyhlašuje každoroční hlasování o nejlepší restaurace světa San Pellegrino Award. Přestože jsou výsledky sestavovány na základě hlasování nezávislých odborníků, na prvních místech se pravidelně objevují ty nejdražší restaurace, jako jsou El Bulli nebo Fat Duck. Já pro ty nejdražší nehlasuji, udělá mi větší radost, když najdu pařížské bistro, kde servírují dokonalé andouilletky za deset eur. Nicméně to nemá ve společnosti takovou váhu, jako když se pochlubíte, že jste večeřeli ve Fat Duck. Je to důkaz snobismu? Myslím, že ano.

Jakákoliv láhev pod dva tisíce není dost dobrá.

Vítek Fashionisto: V oblékání se snob pozná celkem jednoduše podle viditelnosti a velikosti značek. Člověk, který má rád módu, se obléká, aby hezky vypadal. Snob se obléká proto, aby dal najevo, kolik ho oblečení stálo. Oba dva si mohou koupit polo triko Ralph Lauren. Snob si ale vybere to, na kterém je obrázek jezdce přes půl hrudníku, a ještě si vyhrne límeček, aby byl vidět nápis skrytý pod ním. Existují asi i takoví snobové, co by nikdy neoblékli nic jiného než alternativní designérskou kusovou módu, ale je jich tak málo, že je za snoby nikdo nepovažuje.

Pavel Janoušek: V literární vědě je ta hranice těžko definovatelná. Dá se vysledovat třeba podle četnosti citací autorů, kteří jsou právě populární. Když si vzpomenu, tak za mou kariéru byla období, kdy každý literární vědec musel mít v článku citaci Lotmana, Foucaulta, Doležela, Bachelarda. Je to projev snobství, nebo je to nezbytné, abychom si navzájem měli o čem povídat? U někoho jsou ty citace opodstatněné, u někoho máte dojem, že jejich prostřednictvím jen dává najevo, že je znalec.

Zvládl byste uvést jasný příklad snobství?

Marko Jelič: Vinný snob je někdo, kdo si prostřednictvím vína pěstuje svoje ego. Většinou na to jde přes značky, které prohlásí za jediné přijatelné. Anebo přes cenu, když tvrdí, že nebude pít laciné víno. Čímž nechci říct, že bychom měli vína za osmdesát korun považovat za kvalitní. Když si spočítáte cenu hroznů, k tomu připočtete láhev, korek, etiketu a další položky, tak se pod určitou částku nedostanete ani teoreticky. A nad tuto částku buď platíte kvalitu nebo marketingové oddělení vinařství. Jenže snob tyhle výpočty neprovádí. Ten rovnou řekne, že jakákoliv láhev pod pětistovku pro něj není dost dobrá, a kdo si myslí něco jiného, je buran.

Pozná se snadno podle velikosti a viditelnosti značek.

Vladimír Poštulka: Pro mě je to japonská ryba fugu, jejíž některé části jsou smrtelně jedovaté a připravovat ji smí jen kuchař, který složil přísné zkoušky. Já jsem ji ochutnal v restauraci v Los Angeles, kde si ji objednal můj kolega. Není na ní opravdu nic zvláštního, žádná velká lahůdka, český okoun je daleko chutnější. Lidé si fugu objednávají jen pro pocit výlučnosti. Druhý příklad je třeba hospoda U Tygra. Já si ji pamatuji jako podnik, kam chodili pouze štamgasti a všichni se navzájem znali. Pak tam začal chodit Hrabal a najednou se z návštěvy U Tygra stala snobská záležitost. Protože si tam sedne jen někdo a dát si pivo má punc privilegia. Přitom nešlo o peníze, protože jde o levnou hospodu a mezi štamgasty patřila i paní domovnice odnaproti, která na pivo chodila v teplákách. Je zajímavé, že u stolu vpravo za dveřmi sedávala mírně snobská společnost Zlatá Praha, která od Tygra odešla, protože jim prostředí připadalo moc snobské.

Pavel Janoušek: Vyhledejte si na internetu povídání mého kolegy P. A. Bílka o nutriích.

Máte představu, kam se bude snobství vyvíjet?

Pavel Janoušek: Snobové se přesouvají do oborů, kde se jim dostává pozornosti a kde můžou budit ohlas. V literatuře nebo vážné hudbě je jich dnes daleko méně než za socialismu. Tehdy vycházel každé úterý přehled nových knih, které ve čtvrtek přišly do obchodů. Ve frontě před knihkupectvím pak člověk s jistotou narazil na řadu snobů, kteří si knihy kupovali jen proto, aby si je mohli vystavit v knihovně. Oni tím ale zároveň vytvářeli potřebu určité knihy mít, a někdy dokonce i když šlo navíc o knihu oficiálně zakázanou. Dnes se knihy nezakazují a vychází jich tolik, že se v této oblasti už snob nemůže realizovat. Nadprodukce a všeobecná dostupnost snoby zabíjí.

Takoví, kteří by nikdy neoblékli nic jiného než alternativní designérskou kusovou módu.

Vladimír Poštulka: Mění se podle toho, jak se posunuje ekonomická situace. Typickým příkladem je golf – sport, kam se stahují snobové sportovní. Není náhodnou, že u golfových hřišť najdete dobré restaurace, třeba v Čeladné je Miura. Když v Česku golf začínal, byl tak nákladný, že si ho mohli dovolit hrát jen bohatí lidé a mnozí z nich byli snobové. Dnes počet hřišť a hráčů mnohonásobně narostl, náklady šly naopak dolů a s nimi i podíl snobů v golfu. To samé platí v gastronomii. Snoby neláká nic, co je přístupné mnoha lidem. 

Kdybyste měl snobům připsat jednu základní, charakteristickou vlastnost, která by to byla?

Vítek Fashionisto: Když jdu na otevření nové restaurace nebo na degustaci luxusních vín, tak velká část hostů má na sobě obrovské krokodýly Lacoste a mohutné hodinky přes celé zápěstí. Snob módní bývá snob všeobecně.

Vladimír Poštulka: Pro snoba není důležitý jeho zážitek, ale fakt, že se s ním bude moci pochlubit.
Pavel Janoušek: Snob se bere vážně a chybí mu smysl pro humor. Když vzbuzuje smích, tak jen bezděčný.

AddThis

Téma

Co bychom bez nich neznali.

Jsou věci, které udržují v obecném povědomí jenom snobové. Nikoho jiného by totiž nikdy nemohly zajímat. Ale přijít o ně nadobro, to by přeci jenom byla škoda. Posuďte sami.

Čumenda

Nad vodou a pod vodou

Fotograf Michael Marten dlouho hledal způsob, kterým by vyjádřil, jak se krajina neustále mění v důsledku přirozených procesů. Pak na to kápnul. Začal fotit místa, která dramaticky proměňuje příliv a odliv.

Podobné články: Téma

2017 | 3 | e-Bitka

Nafoťte si babiččin oběd

Když fotil venkovský fotbálek, dostal málem nafackováno. Zahradní verzi Karlštejna, která zdobila kdejakou českou zahrádku, mu skoro nacpali do auta, a ve středním věku zjistil, že vepřo knedlo zelo naaranžované na kostkovaném ubrusu může mít i jinou než kulinářskou hodnotu. Tomáš Pospěch se jako fotograf snaží zachytit prchavý fenomén češství.

2017 | 3 | e-Bitka

Jak e-vyhrát v e-bitce

Na příštích stránkách si řekneme, jak v internetové diskusi roznést soupeře na kopytech, rozšlapat ho na kaši a zadupat do země. Předtím ale musíme zjistit, proč do facebookových a komentářových válek vůbec vstupujeme. Co nás na tom tak láká?

2017 | 3 | e-Bitka

How to vyhrát na internetu

Kdo se pohybuje v prostředí opravdových webových diskusí, ten ví, že lidi, co se drží argumentů a logiky, by v nich nevydrželi ani tři příspěvky. Pravidla virtuální džungle zní úplně jinak.
COOKIES
Google+