Téma

Léta dřiny a ohrnování nosu

V podmínkách naší společnosti je takřka nemožné aspoň občas nebýt snobem. To napsal W. M. Thackeray, odborník na slovo vzatý, do své Knihy o snobech.
AddThis

První snobové byli neurození studenti prestižních anglických univerzit, kam měla po staletí přístup pouze šlechta. Synkové bohatých kupců sice neměli – na rozdíl od mnoha aristokratů – nikdy hluboko do kapsy, ale ve společnosti nafrněných mladých lordů recitujících Vergilia v originále trpěli pocitem méněcennosti. Aby nebyli za úplné burany, museli být šlechtičtější než šlechtici. Učili se rozpoznávat ušlechtilá vína, drtili nazpaměť brevíře stolovací etikety, vymetali premiéry oper a samozřejmě o tom všem rádi a nahlas vyprávěli.

OBTÍŽNÝ SNOB MÁ MOŽNÁ TAK TROCHU PRAVDU.

Stejně jako zkrachovalí aristokraté, ani my dnes nemáme rádi, když nám někdo strká pod nos svou nadřazenost. Obzvlášť, když v nás hlodá podezření, že ten obtížný člověk má možná tak trochu pravdu. Kdybychom si to dokázali připustit, tak bychom možná místo snobů viděli lidi s vysokým standardem, kteří od něj neuhnou ani ve chvíli, kdy s ním začnou lézt svému okolí na nervy. Jenže právě díky snobáckým foodies jsme začali odmítat jíst salámy z kostní moučky a kvůli pruzení snobských fashion bloggerů nosit do sandálů ponožky. Bez frflání samozvaných sommeliérů bychom nevěděli o přirozených vínech, nebýt audiosnobů, nepřežila by vinylová deska a bez filmových geeků by projekce izraelských animovaných dokumentů zely prázdnotou.

Jak je poznat

Virginia Woolfová napsala v eseji „Jsem snob?“, že esencí snobismu je touha ohromovat lidi kolem sebe. Kde je hranice mezi touhou ohromovat okolí erudicí v oblasti vážné hudby a upřímnou snahou zmírnit level buranství v lidech, na kterých vám záleží? Asi jediná možnost, jak odlišit snoba od zapáleného geeka, je osobně se s nimi potkat. Oba vám po půl hodině vymluví díru do hlavy. Půlhodina s vínogeekem ve vás probudí odhodlání nelít si do hlavy průmyslově upravované patoky. Po půl hodině s vinným snobem budete mít chuť říznout si sklenku archivního bordó kokakolou jen proto, abyste mu přivodili infarkt. Což by byla škoda, protože pravý snob je velmi limitovaný a ve své podstatě užitečný tvor. Sice nás dokáže otrávit, ale na druhou stranu nás vytrhává z lenivé pohody a nutí nás k prozkoumávání obskurních oblastí lidské existence, už jen proto, abyste ho mohli utlouct argumenty. A ruku na srdce. Snobů kolem nás není určitě tolik, aby každé odfrknutí „cywe, to je ale snob“ bylo stoprocentně oprávněné.

 

Snobové nám otvírají nové obzory, testují nové trendy a zároveň zachraňují leccos, co lehkovážně odhazujeme na smetiště dějin. Važme si jich. Už jen proto, že být někým takovým není vůbec jednoduché. Jak zpívá Hana Hegerová v šansonu Jsem snob: „Jsou v tom léta snažení a dřiny. Dřiny, vážení.“

Obětní beránci 

Snobobijci vznikli přibližně ve stejné době jako jejich terč. Cílenou kampaň proti snobům zahájil spisovatel William Makepeace Thackeray v už citované Knize o snobech, dnes se do nich strefuje kdekdo. Nemají je rádi odborníci, kteří prohlašují, že jim polovzdělaní snobové kazí dobré jméno, a ve skrytu se děsí, že by za ně mohli být sami považováni. Nemají je rádi burani, kteří fakt nestojí o to, aby jim někdo strkal pod nos nějaký nadutý názory. Třeba, že moderní umění není patlání hovadin, že vepřové hody v hospodě U Antoníčka nemusí každý považovat za vrchol kulinářství, že hudba není definována playlistem rádia Impuls a kinematografie seriálovou nabídkou TV Barrandov. Snobové útoky sami na sebe nemůžou vyvrátit jednoduše proto, že sám sebe za snoba skoro nikdo nepovažuje. Jsou prostě záhada, kterou lze těžko definovat blíž, než to udělal filozof George Santayana. Ten prohlásil, že snob je nejasná definice, ale velmi jasná urážka.

AddThis

Rozjezd

Rozjezd

Hora Říp se rozemele na štěrk, kyslík je jenom pro slabý a vedle kaiserek se začaly prodávat lábusky. Tyhle a ještě mnohem víc novinek můžete zjistit z pravého ČILI Rozjezdu.

Téma

Snobosloví aneb Jak být hvězdou sám pro sebe

Jestli se chcete zapojit do zlepšování světa pomocí nadřazené nadutosti, stačí si vybrat obor. Můžete samozřejmě vyniknout i v několika najednou, ale je to náročná práce. Abychom vám ji ulehčili, máme pro vás rychlého průvodce.

Podobné články: Téma

2017 | 6 | Atlas braků

Večery byly podaná ruka

I spisovatelka Hana Marie Körnerová, jejíž knihy na některých školách patří do doporučené literatury, v 90. letech vydala knihu v edici Večery pod lampou. Jak k tomu došlo a jak na to autorka seriózní beletrie dnes vzpomíná?

2017 | 6 | Atlas braků

Romantice škodí realita

Renčina červená knihovna je místo na internetu, kam chodí pro tipy, recenze a doporučení fanynky romantické literatury. Fanoušci vlastně taky. Málokdo ví o tomhle žánru víc než Renča.

2017 | 6 | Atlas braků

Atlas braků

Vedle knížek, co do nás ve škole hustila češtinářka, existuje ještě jiná literatura. Literatura mimo čítanky. A už v té škole se čte mnohem víc a s úplně jiným nadšením. Krváky, slaďáky, westerny a sci-fi nás zvou do světů, ve kterých chceme být.
COOKIES
Google+