Zoom

Chtěl opustit lidstvo a žít jako osamělá šelma

„Cesta z města“ je nejprofláknutější slogan desetiletí. Lidí, kteří se dokážou zříct civilizace a opravdu utéct do náruče přírody, je ale čím dál míň. Přitom ve společnosti existovali vždycky a dřív bývali i ctěni. Jak jsou na tom poustevníci dneska?
AddThis

Před několika týdny proběhla médii zpráva o „posledním americkém poustevníkovi“, který přebýval v lesích poblíž Maine sedmadvacet let. Slogan „poslední poustevník“ v titulku se může zdát nadnesený, ale možná není daleko od pravdy. Původní smysl poustevničení – tedy meditace a cesta k duševnímu a náboženskému osvícení, pomalu vychází z módy. Lidí žijících o samotě sice najdete dost, ale většina z nich se rekrutuje z řad ekoaktivistů anebo je najdete v bývalých hipíckých komunitách, například ve Španělsku nebo v indickém Goa. Je přitom otázka, jestli lze za poustevníka považovat hipstera, který z pasivní dřevostavby administruje online prodej biomoštu. Anebo britského důchodce žijícího na osamělém ostrůvku, odkud se za odlivu přebrodí na pláž a dá si s turisty kapučíno.

Praví poustevníci zkrátka vymírají. Jak to s nimi nakonec dopadne, možná naznačuje inzerát radnice švýcarské obce Rüttenen. Ta vypsala výběrové řízení na obecního poustevníka a správce poustevny, ze které se stalo vyhledávané poutní místo. Požadavky, které musí poustevník splňovat? Měl by to být optimisticky naladěný, věřící, psychicky i fyzicky odolný člověk, který se rád setkává s lidmi. Ehm…

Muž, který stavěl sochy z písku

Manfred Gnädinger, známý jen jako „Muž“, se narodil v Německu, odkud na začátku 60. let odešel na pěší pouť napříč Evropou. Nikdo neví proč, ale ukončil ji na nejzápadnějším pobřeží Španělska Costa da Morte. Postavil si tu chatrč, živil se zeleninou z malé zahrádky, oblékal se jen do bederní roušky a denně naběhal desítky kilometrů. Místní ho znali pouze jako „Muže“, s nikým se nestýkal a jediným projevem jeho existence byly sochy, které stavěl na plážích z písku, kamení a naplaveného dřeva. Postupně se stal místní ikonou, za kterou dojížděli lidé z celé Evropy. Muž je většinou přijal, nechal je nahlédnout do svého soukromého muzea a na oplátku je požádal, aby mu nakreslili obrázek do deníku. Do poustevníkova života bohužel zasáhla v roce 2002 ekokatastrofa, když jeho pobřeží zamořila ropa vyteklá z havarovaného tankeru Prestige. Muž přestal vycházet z chatrče a po několika dnech ho sousedé našli mrtvého. Podle své poslední vůle byl v poustevně pohřben a dnes je považován za neoficiálního patrona lidí zasažených průmyslovým znečištěním.

Poustevník z kruhového objezdu

Józef Stawinoga je důkazem, že poustevník nemusí nutně žít v jeskyni daleko od lidí. Stawinoga byl původem Polák, který uprchl do Anglie před sovětskou invazí v roce 1939. Protloukal se životem a živil se jak se dalo, až nakonec odložil všechen majetek a oddal se poustevničení. Svou chýši si ale nezbudoval v lese, ale na ostrůvku uprostřed kruhového objezdu ve Wolverhamptonu. Žil zde od roku 1970 až do své smrti v roce 2007. Stal se lokální celebritou, byl mu udělen čestný akademický titul a místní indická komunita ho považovala za svatého muže. Radnice mu občas přes jeho odpor pomohla opravit chýši, kterýžto proces vyžadoval (podle reportéra z BBC) „součinnost armády, policie, sociálních služeb a odboru veřejného zdraví“. Po jeho smrti se zjistilo, že po sobě zanechal malé jmění v podobě penzijního fondu, ze kterého nikdy nevybral ani penny. Přihlásili se o něj dědicové žijící v Německu.

Tom zvaný Leopard

Většina poustevníků jsou duchovní bytosti, které příliš nedbají o svou tělesnou schránku. Tom Leppard tvoří výjimku. Než v 53 letech odešel žít do lesů skotského ostrova Skye, nechal si 99 % těla pokrýt tetováním leopardích skvrn a na špičáky si nechal implantovat imitace dravčích tesáků. Leppard prý trpěl traumaty z brutální výchovy v internátní škole a služby v armádě. Chtěl proto opustit lidstvo a žít jako osamělá šelma. Kromě občasných rozhovorů s novináři a zástupci Guinessovy knihy rekordů (několik let byl držitelem rekordu v rozsáhlosti tetování) se s nikým nestýkal. Jednou za týden si dojel na kajaku vyzvednout penzi a nakoupit konzervy a veškerý čas strávil v okolí své chatrče. Z osamělosti vyšel po dvaceti letech, dnes žije ve zděném domku na okraji vesnice Broadford.

2014_10-At_zijou_snobove-Zoom-PoustevniciZoom

Poustevníci pod Býčí skálou

V Česku najdete spoustu míst, kde poustevníci čili eremité po věky žili. Na Šumavě, Plzeňsku nebo v Českém krasu, poblíž vesnice Svatý Jan pod Skalou, kde prý sídlil poustevník Ivan. Tradice českého poustevničení ale přetrvávala nejdéle v Moravském krasu. Ve zdejších jeskyních se ukrývali poustevníci odpradávna. Za první republiky tu přebýval „lesní muž Vincek“, který se do jeskyně přestěhoval z nedaleké vesnice Habrůvka a žil tu až do smrti. Podle jeskyňářů ve zdejších jeskyních přespávají lidé stále, ale nedokážou říct, jestli jde o poustevníky, nebo bezdomovce. Jistota panuje jen v případě poustevníka s velkým „P“, známého Marka Poustevníka, zvaného též Gyaneshwarpuri. Marek Poustevník se do jeskyní dostal díky aktivní speleologii a začal v nich trávit čím dál víc času. Zpočátku ho správa Moravského krasu tolerovala a považovala ho za zajímavou a vcelku neškodnou figurku. Pak ale začal zkrášlovat své okolí malbami a nápisy, což v chráněné krajinné oblasti není moc vhodná zábava. Začal také psát bizarní webové stránky, kde se prohlašoval za svatého muže jménem Gyaneshwarpuri, zamořoval speleologická diskusní fóra výhrůžkami a nakonec zdemoloval jeskyňářům srub, rozřezal nožem nábytek a rituálně spálil kytaru. Po konfliktu se načas odstěhoval do jeskyní ve Slovenském krasu, kde ovšem narazil na stejné problémy. Ředitel národního parku se nechal slyšet, že proti meditujícím poustevníkům nic nemá, ale štve ho, když své okolí zdobí malováním citátů nesmyvatelnou barvou. Podle dostupných zpráv byl poslední český poustevník hospitalizován kvůli duševní poruše. Moc se o něm neví a přežívá jen v pověstech českého internetového undergroundu. Jeho zasloužilí členové se dodnes častují sloganem: „Zmiz, odporný hakře, ve jménu trikolóry odejdi!“

Poslední poustevník a jeho smysl života

Příběh posledního amerického poustevníka, o kterém tu už padla zmínka, je podobně smutný. Christopher Thomas Knight odešel ve svých dvaceti letech z domova a v lesích v americkém Maine žil po dvacet sedm let. Za tu dobu prý nikdy nerozdělal oheň a nepronesl ani jedno slovo. Protože se bál odhalení, spal přes den ve stanu a primitivních chýších a noci věnoval shánění potravy. Na rozdíl od kolegů poustevníků, kteří pěstovali zeleninu a dojili kozy, pořádal Knight loupeživé výpravy do osamělých usedlostí, dětských táborů a rekreačních zařízení. Za skoro tři dekády se stal předmětem pověstí. Místní ho měli za záhadného lesního tvora nebo ducha, kterému přezdívali Poustevník od Severního jezera. Přespolní jim nevěřili a považovali ho za legendu. Ta ale skončila po Knightově posledním nepodařeném vloupání do letního tábora, během kterého spustil tichý alarm a byl zatčen. Během čekání na soud si Knight začal dopisovat a pak se i stýkat s novinářem časopisu GQ Michaelem Finkelem, kterého fascinoval. Během jejich setkání se z něj snažil dostat důvod, proč odešel na třicet let ze světa. Nedozvěděl se nic. Žádný důvod prý Thomas Knight neměl. Líbilo se mu prý žít o samotě a přemýšlet. Když se ho Finkel zeptal, jestli za těch třicet let meditací přišel na zásadní myšlenku či snad smysl života, odpověděl poustevník: „Dobré je hodně spát.“

AddThis
0 comments

Kácíme modly

I crowdfunding má svoje mouchy

Crowdfunding naboural zažité představy o tom, jak se rodí projekty, kde se bere kapitál a co je potřeba k tomu, aby něco vzniklo. Internet je plný příběhů o skvělých deskách, hrách či knihách, které vznikly díky drobným dárcům. Co už neuslyšíte, je rub těchhle úspěchů: fakt, že vydělat crowdfundingem na cokoliv je zatraceně těžké a někdy i nebezpečné.

Zoom

Nejdelší nudle z tuby

Vzali jsme nejznámnější zubní pasty v tubách s objemem 75 ml a vyzkoušeli, která udělá nejdelší čáru. Protože taková pasta vám nejdýl vydrží.

Podobné články: Zoom

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Festivalové průšvihy

Festivalová sezona už letos odezněla, takže si můžete oddychnout a zrekapitulovat, co se zase událo. A jestli si myslíte, že nejhorší, co se vám může na fesťáku přihodit, je, že nepřijede Krajčo, tak se pletete.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.
COOKIES
Google+