Fenomén

Hudební čórky

V populární hudbě se krade odjakživa a vlastně na tom není nic divného. Vezměte si, že máte k dispozici plus minus patnáct not a jejich kombinací máte vytvořit něco, co ještě nikdo neslyšel. Když si to uvědomíte, je vlastně divné, že někomu stojí za to vymýšlet aspoň trochu originální muziku. A jiným že stojí za to na kolegy žalovat.
AddThis

Na příběhu kradené hudby je nejzábavnější, že se jí nevyhýbají ani největší hvězdy. Teď nemluvíme o Madonně, která obšlehla kdeco od textů přes melodií až po obaly alb, ale o opravdových veličinách. Například Johnu Lennonovi. Beatles celou svou ranou kariéru založili na předělávkách starých osvědčených soulových fláků jako Please Mr. Postman od The Marvelletes nebo Twist and Shout od Isley Brothers (kterým navíc Brouci štípli falzetem pištěné „oooh“). V době, kdy nahrávali své poslední album Abbey Road, už ale kopírovat cizí nápady nepotřebovali. Přesto si velký John neodpustil ještě jedno hrábnutí do kořenů rokenrolu. Neohippie hymna Come Together může znít na první poslech originálně, ale jen pro ty, kdo nemají nadrceného Chucka Berryho a netrsali na jeho naspeedovaný rokec You Can’t Catch Me. Když si ho zpomalíte přibližně na poloviční rychlost, vyleze vám z něj znepokojivě přesná podoba Come Together, včetně pár frází v textu. 

Když Lennona Berryho dědici zažalovali, přiznal se, že You Can’t Catch Me ho doopravdy inspirovalo, ale že píseň naschvál zpomalil, aby „zněla víc originálně“. Pokud by to nebyl John, říkalo by se tomu čórka, jenže v případě hudebních gigantů se na plagiátorství pohlíží poněkud shovívavěji. Koho by vlastně zajímalo, že Johnny Cash ukradl Folsom Prison Blues (Crescent City Blues  vs. Folsom Prison Blues), Led Zeppelin mají na svém druhém albu hned dvě nepřiznané předělávky nebo že Rod Stewart svou disko odrhovačku Do Ya Think I’m Sexy bezostyšně notu po notě ukradl z krásné kompozice Taj Mahal od Brazilce Jorge Bena. 

O tom, jestli vám čórka projde, nebo ne, rozhoduje váš status, nepozornost autora originálu anebo prostě jen náhoda.

Dvojitý Michael

Do dějin předělávek se zapsal zajímavým způsobem i samotný Michael Jackson. Ještě coby člen rodinné kapely The Jacksons se v létě roku 1978 ocitl ve studiu před notami skladby Blame it on the Boogie, která vzápětí vyšla na singlu coby předzvěst alba Destiny. V R’n’B hitparádě se vyšplhala na třetí místo, skomírající Jacksony tak dostala zpátky do hry a pomohla nastartovat Michaelovu sólo kariéru. Budoucí Král popu ovšem netušil, že Blame it on the Boogie v tu stejnou dobu nahrává i její autor, britský zpěvák jménem (beze srandy) Michael Jackson. Michael, který si nechal říkat Mick, se později nechal slyšet, že demo nahrávku skladby půjčil Jacksonovic manažerovi Peterovi Kerstinovi, a když zjistil, že ji vypráskaný šíbr odnesl rovnou do studia, rozhodl se, že ji vydá dřív. Obě verze pak vyšly takřka současně, současně se také hrály v rádiích a dodnes málokdo tuší, že Mick Jackson a Michael Jackson jsou dvě různé osoby. Zmatek v tom trochu měla i Maruška Rottrová, která skladbu s textem Jarka Nohavici přezpívala pod názvem Muž č. 1. V kreditech na desce je sice coby autor uveden správný M. Jackson, ale originální titul je bůhvíproč změněn na Playin’ the Boogie. 

Největší zloději

Kdyby se udělovala Grammy v kategorii „Nejzlotřilejší hudební plagiátor“, asi by ji získali britští Oasis. Kapela si užila chvíli světové slávy v půlce devadesátých let. Po pár měsících už byli pouze největší britskou kapelou a dnes se hrají takřka výhradně na českých rádiích po boku Enyi a Montserrat Caballé. O tom, že jejich projev je až nápadně podobný Beatles, se vědělo od samého začátku. Kapela se s tím ani moc  netajila a na koncertech Brouky pravidelně hrála. Jenže pak se začali ozývat další a další muzikanti, k jejichž intelektuálnímu vlastnictví se Oasis tak hrdě nehlásili.

2014_11-Fenomen_Hudebni_corky-Rodina_na_dobu_urcitou-2ATereza Vašků

Za chvíli už se valily žaloby ze všech stran. Od kapely T-Rex, jejichž klasický hit Get It On skončil jako Cigarettes and Alcohol, po Stevieho Wondera, který si nemohl nevšimnout, že Step Out zní notu od noty stejně jako jeho Uptight. Nejvyšší skóre na žebříčku bizarnosti ale Oasis zaznamenali žalobou od Coca Coly, která je obvinila, že ve skladbě Shakermaker okopírovali jejich reklamní song I’d Like to Teach the World to Sing, a vysoudila na nich půl milionu dolarů. Hezkou tečku za celým případem udělala skupina No Way Sis (Oasis revival), která nahrála cover verzi I’d Like to Teach the World to Sing a dostala se s ní v roce 1996 do Britské Top 25. 

Láska je ukradená láska

Když jsme narazili na Stevieho Wondera, těžko nezmínit legračního rappera Coolia, který v roce 1995 udělal díru do světa s Gangsta’s Paradise. Jeden z nejprodávanějších hiphop singlů všech dob (a titulní skladba soundtracku filmu Dangerous Minds) přitom není nic jiného než doslovná kopie Wonderova syntezátorového nářku Pastime Paradise. V tomto případě ale Coolio za použití poctivě předem zaplatil a se Steviem si dokonce zazpíval na předávání cen Billboard Awards. Udělal dobře, protože v půlce devadesátých let už se hiphop začal brát vážně a jeho producentům začaly chodit soudní obsílky kvůli dříve velmi svobodně používaným samplům. 

Ještě v roce 1990 mohl M. C. Hammer vykrást Superfreak Ricka Jamese a udělat z něj Can’t Touch This. O dva roky později už hiphopoví hippíci Arrested Development museli zaplatit Princovi 100 000 dolarů za to, že ve skladbě Tennessee zazní Princovo slovo „Tennessee“, které malý velký umělec pronesl ve své písničce Alphabet Street (zazní na 0:57‘‘). Těžko říct, jestli o tomto incidentu věděl Ondřej Soukup, když z Alphabet Street notu od noty opisoval a na plagiátu s titulem Láska je láska startoval kariéru Hanky Zaňákové (pardon, Lucie Bílé). Soukupova kopírka je tak očividná (ušislyšná?), že se o ní mluví dokonce i na anglické stránce Wikipedie věnované Princovu originálu. Jediné vysvětlení, jak to mohl Prince nechat plavat, je, že ho zrovna hlodalo svědomí z vlastních výpůjček a inspirací. Třeba když svůj superhit Cream vytvořil z kopie Get It On od T-Rex (ano, přesně té skladby, která už tu zazněla v souvislosti s Oasis). 

Prezident ve Hvězdných válkách

Na začátku jsme řekli, že v hudbě se krade odjakživa a bude se krást, dokud hudba bude existovat. O tom, jestli vám čórka projde, nebo ne, rozhoduje váš status, nepozornost autora originálu anebo prostě jen náhoda. Dnes, když je velká část hudby dohledatelná a okamžitě přístupná na internetu, se uniká daleko hůř. Schválně – myslíte si, že by dnes mohl nejslavnější skladatel filmové hudby John Williams tak lehce ukrást Antonínu Dvořákovi úvod ze čtvrté věty Novosvětské a přetavit ji do riffu stupňovaného napětí při útoku žraloka v Čelistích? Možná ano. Koneckonců, když okopíroval titulní melodii filmu Kings Row a použil ji jako titulní melodii do Star Wars, tak mu to prošlo taky. A to prosím v Kings Row hrál hlavní roli Ronald Reagan.

NEJKRADENĚJŠÍ PÍSNIČKA

Jestli si chcete užít překvapení, pusťte si na YouTube video parodické kapely Axis of Awesome s názvem 4 chords song. Zjistíte, kolik světových hitů je postavených na stejném základu čtyř akordů. Od Let It Be od Beatles přes You’re Beautiful od Jamese Blunta po Can you Feel The Love Tonight Eltona Johna jsou tam za sebou naskládané desítky písní, které zaručeně znáte. Jestli chcete vidět i všechny jejich interprety, najděte si to video jednoduše pod názvem Nejkradenější písnička ze všech (The most stolen song in the history of music). 

AddThis
1 comments
FilipSklenar
FilipSklenar

Ale že to všichni poslouchají a líbí se. Oasis mám rád, Beatles taky a v tom množství hudby v dnešní době nikdo moc asi "ukradené" 4 akordy neřeší.

Kácíme modly

Jak je to s tím crowdfundingem

V minulém čísle ČILICHILI jsem se s radostí vrhnul na článek o crowdfundingu. Začátek textu o tom, že crowdfunding naboural zažité představy o možnostech financování projektů, nicméně že uspět v téhle oblasti je zatraceně těžké, mi přišel výstižný. Zbytek článku ale hodně kulhá.

Sporák

Vánoční rybovka

Vánoce jsou za bukem, takže je načase naučit se tu rybí polívku už konečně pořádně. Klidně si ji zkuste před svátky dvakrát třikrát nanečisto. Uvidíte, že si na ní s chutí pošmáknou i ti, co říkají, že oni teda rybí asi raději neeee. Uděláme ji z té nejlepší české sladkovodní ryby, což kupodivu není tradiční kapr, ale candát. Kapr se jenom válí v bahně, candát je dravec. Ten se mrská.

Podobné články: Fenomén

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Když mají muzikanti veletrh

Colours Of Ostrava se stávají největším hudebním festivalem u nás. Patří k nim i různé doprovodné akce. Muzikanti tam například mají něco jako konferenci nazvanou Crossroads. Před vlivnými lidmi světového hudebního byznysu se představují kapely od nás i od sousedů a ucházejí se o možnost zahrát si za hranicemi. Na práci týmu Crossroads se podílí i dramaturg Colours Jiří Moravčík, tak jsme se zeptali, co znamená, když mají hudebníci byznys zasedání.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Všechna poprvé se snažím zapomenout

Když se díváte, jak Martin Janecký pracuje, pravděpodobně vám to vyrazí dech. Disciplínu, kterou ovládá, je obtížné jen tak potkat, natož popsat. Stručně řečeno dělá sochy z foukaného skla a své jedinečné umění vyučuje po celém světě. V létě. V zimě fouká na Aljašce.

2016 | 10 | Instantní strach

Jak taky mohly vypadat kultovní filmy

Práce filmového scenáristy je nevděčná, zdlouhavá a plná nekonečného přepisování. Než se jeho vize zhmotní na plátně, nezbude z její první verze častokrát skoro nic. Občas to ovšem není na škodu.
COOKIES
Google+