Čumenda

Moje sbírka Amíků

Fotograf Stanislav Bříza projel stopem Spojené státy a prý to z něj udělalo jiného člověka. Samozřejmě u toho fotil a ty fotky jsou parádní vyprávění.

Vyrazit stopem po Americe by chtěl kdekdo. Fotograf Stanislav Bříza se prostě sebral a udělal to. Od srpna do září se svou kamarádkou projeli USA se zdviženým palcem. „Američani jsou přátelští a pohostinní. A rozhodně nejsou tak hloupí ani tak tlustí, jak si v Evropě myslíme,“ říká autor následujících fotek o cestě, na které v motelu nocovali jen občas a většinu teplých nocí spali prostě jen tak pod hvězdami v lese nebo korytě vyschlého potoka. Jindy zase stopaře vzal někdo k sobě domů, a právě tam se ztratilo nejvíc předsudků a iluzí. „Ty dva měsíce jsem prožil naplno, mnohem víc než uplynulých 30 let,“ říká Bříza. „Často jsem si připadal jako herec v hol­lywoodském filmu – neuvěřitelné náhody, nebezpečné situace a dobrý konec. Spousta hodnot se mi převrátila naruby a já se vrátil jako jiný člověk.“
Teď by to rád všechno hodil na kvalitní papír. Takže jestli byste chtěli vidět tyhle luxusní fotky v knížce, přihoďte na ní pár kaček tady.

AddThis
Yankton, Jižní Dakota. Jackovi chybí pár zubů, na pořádek si moc nepotrpí, ale srdce má na správném místě. Večer opékáme marshmallows a spíme pod širákem na jeho dvorku.

Yankton, Jižní Dakota. Jackovi chybí pár zubů, na pořádek si moc nepotrpí, ale srdce má na správném místě. Večer opékáme marshmallows a spíme pod širákem na jeho dvorku.

Stanislav Bříza

Závodní dráha Bonneville leží na dně vyschlého solného jezera na hranici Utahu a Nevady. Tenhle závodník nocuje pod širákem v horách na obzoru a přes den ladí svůj osmiválec, aby byl ze všech nejrychlejší...

Závodní dráha Bonneville leží na dně vyschlého solného jezera na hranici Utahu a Nevady. Tenhle závodník nocuje pod širákem v horách na obzoru a přes den ladí svůj osmiválec, aby byl ze všech nejrychlejší...

Badlands, Jižní Dakota. Zkouším prvního truckera a hned mám štěstí, Doyle vypadá drsně, ale je to dobrák od kosti, vysadí nás přímo u národního parku a pozve na benzinku na večeři.

Badlands, Jižní Dakota. Zkouším prvního truckera a hned mám štěstí, Doyle vypadá drsně, ale je to dobrák od kosti, vysadí nás přímo u národního parku a pozve na benzinku na večeři.

„Když se místní rozhodne, že ti chce koupit Colu, tak to jednoduše není jen fráze. Prostě opravdu chce, ať seš stopař nebo milionář. A to už mi  strká pětidolarovku do kapsy a druhou rukou plácá po ramenou. Good luck, guys!“

„Když se místní rozhodne, že ti chce koupit Colu, tak to jednoduše není jen fráze. Prostě opravdu chce, ať seš stopař nebo milionář. A to už mi strká pětidolarovku do kapsy a druhou rukou plácá po ramenou. Good luck, guys!“

„Dobrodružství, svoboda a volnost, to je Amerika, kámo! Dlouhý trucky a velký pick-upy, motely a mekáče, cestovat, stopovat, válet se a tábořit pod hvězdama. Prostě žít, prostě na cestě. V uších ti zní Born to be wild a Kerouac. Žít jako on!“

„Dobrodružství, svoboda a volnost, to je Amerika, kámo! Dlouhý trucky a velký pick-upy, motely a mekáče, cestovat, stopovat, válet se a tábořit pod hvězdama. Prostě žít, prostě na cestě. V uších ti zní Born to be wild a Kerouac. Žít jako on!“

Yankton, Jižní Dakota. Dcerka na zemi v obýváku a pes ve sprše, ale všichni se milujou.

Yankton, Jižní Dakota. Dcerka na zemi v obýváku a pes ve sprše, ale všichni se milujou.

AddThis
0 comments

Téma

Rozhovor s bohem

Jeden z nejúspěšnějších profilů na českém Facebooku má, bůhvíproč, Bůh. Zeptali jsme se na to, jak se mu existuje ve virtuálním vesmíru a jestli jsou lidé uctivější, když si s ním píšou přímo.

Pokec

Nejlepší bojovníci nejsou ti s nejtvrdší ránou

První věta toho o člověku řekne dost. Když do holešovického centra bojových sportů dorazila thaiboxerka Martina Jindrová, její první slova patřila trenérovi. „Už jsem zdravá,“ hlásila, „akorát do hlavy mě můžou mlátit až v lednu.“

Podobné články: Čumenda

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Tebe už jsem někde viděl!

Navštívit mezinárodní festival dvojčat a vícerčat v americkém Twinsburgu je zvláštní zážitek. V sérii House of Surprises se ho snaží zachytit fotografka Kathryn Allen Hurniová. Na svých portrétech představuje sourozence tak, jak se v sobě navzájem odrážejí. Jejich propojení je vizuální i genetické, a přesto jde pokaždé o dvě různé bytosti, kterým nemůžeme upírat osobní originalitu. Záhada „identických“ osobností láká i vědce, kteří na festivalu často sbírají materiál pro své studie.
Google+