Osobnost

V reálu působí šoubyznys papundeklově

„Je to bezpochyby bizar,“ říká o světě televizních celebrit režisér dokumentárního filmu Show! Bohdan Bláhovec, „ale devadesáti procentům lidí to připadá správné.“ O filmu, který popisuje fungování dívčí skupiny 5Angels, už se mluvilo leckde, my se zeptali, co bylo za natáčením.
AddThis
  • Petr Mecner

Šoubyznys vás nějak vnitřně bere? 
Dlouho jsem uvažoval, co si vzít jako téma absolventského filmu. Ve druhém ročníku na FAMU jsem točil o zákulisí českého pornoprůmyslu, film se úplně nepovedl a skončil takovou trochu povrchní reportáží. Přišlo mi důležité zabývat se z nového úhlu pohledu většinovými, jakoby neviditelnými a otravnými věcmi. Šoubyznys je jedna z nich. Primárně ho nekonzumuju a nepropadám mu, ale zároveň ho nemůžu ignorovat, protože je všude kolem mě. Střední proud by v sobě měl ukrývat nějakou společenskou normu a výchozí bod toho, jaká je dneska kulturní situace. Většina lidí z mého okruhu nad tím sice ublívá, ale my jsme jenom malá skupina. Spousta lidí to miluje a potřebuje k životu.

Ve filmu je cítit pachuť bizarnosti. Byl záměr podivnost tohohle prostoru vypíchnout?
V youtubové době je hrozně populární sledovat bizarní věci. Asi i náš ponor do českého showbyznysu ten zvláštní pohled na něco bizarního umožňuje. Nebyla to ale přímá motivace. Spousta věcí mě ve filmu sice přišla směšných a podivných, ale měl jsem to nastavené přesně opačně: jak to, že mně to bizarní přijde a devadesáti procentům lidí to připadá správné? Uvědomuju si, že můj náhled je strašně omezený tím, v jakém okruhu lidí funguju a s kým se potkávám. Bizar to ale bezpochyby je. 

Miluje showbyznys dokumentární kamery? 
Showbyznys má obecně rád kamery. Jsou jeho součástí. Díky tomu nás chápali jako jednu z mnoha dalších kamer. Nejmarkantnější to bylo asi u holek, které jsou i přes svůj věk zvyklé na přítomnost objektivů. V jejich světě je naprosto běžné a logické, že na ně nějaké kamery míří. Tím, že jsme tam setrvávali dlouho, vytvořil se mezi námi osobnější vztah. I proto, že jsme se ptali na jiné věci a nezajímaly nás jenom umělé fráze.

Bohdan Bláhovec (29)

Rodák z Plzně
Čerstvý absolvent FAMU
Průkopník Poetry Slam v České republice – vítěz celorepublikového finále z roku 2005

Jako důležitý moment mi přišla scéna, kdy Karel Gott sestupuje z pódia do zšeřelého zázemí, sám si najde kameru, ale je úplně vyvedený z míry, jak to, že se ho nikdo na nic neptá – kouzelných několik vteřin ticha, jak mistra neznáme.
Mám tu scénu strašně rád a užil jsem si to i v dané reálné situaci. Měli jsme zakomponovaný záběr s holkama z 5Angles, najednou do záběru vešel Karel Gott, frontálně se postavil přímo před objektiv a očekával cokoliv. Čekal, že řekneme dobrý den, nebo ideálně že položíme otázku. Ticho trvá snad deset vteřin, Mistr se nakonec vyveden z míry pousměje a odchází. Je to takový něžný a subtilní detailní moment, kdy se ukáže, kdo je kdo. Karel Gott ukazuje nechtěně pravidla hry, protože v tu chvíli zahraje Karla Gotta nejlíp, jak může. A v tom je pro mě obsažena zásadní zpráva. Myslím, že se mu to možná mnoho desítek let nestalo, že by někde byla kamera, která by po něm nechtěla vůbec nic.   

Stejně jako se přímo na nic nezeptáte Karla Gotta, nekonfrontujete přímo ani ostatní persony českého showbyznysu a soustředíte se plně na dívčí kapelu. Může pět holek reprezentovat celý showbyznys?
U každého filmu je pro mě důležité najít si prostředníka, který bude pojmenovávat téma. V našem případě padla volba na inženýrství skupiny 5Angels. Hlavní zaměření je proto na skupinu a od ní pak na jejich manažera jakožto architekta celého podniku. Přál bych si, aby to pojmenovávalo víc než jen příběh jedné kapely, a doufám, že to něco vypovídá i o klimatu tohohle prostoru. Kdybychom se zeptali toho Karla Gotta, co si myslí o skupině 5Angels, řekne mi frázi, která bude strašně banální a nezajímavá. Když jsem po něm nechtěl nic, byl najednou tak vykolejený z role, že ukázal i svoji lidskou tvář.

Film Show!

2013, 68 min.
Režie: Bohdan Bláhovec
Střih: Šimon Hájek
Kamera: Prokop Souček 
Zvuk: Marek Poledna

Lidi v téhle branži jsou zvyklí před kamerou hrát. Bylo těžké je zachytit, aniž by hráli obraz o sobě samých?
Jejich neskutečnost je do jisté míry stylotvorným prvkem vyprávění. Třeba manažera Michala Mertla jsem poznal v několika polohách. Když se vypnula kamera, mluvil najednou mnohem spontánněji a upřímněji. Před kamerou se snažil stylizovat do pozice geniálního trenéra a člověka, který to má v rukách. Kameru používal tak, aby se před ní předváděl. Situace, kdy všichni do jisté míry lžou a přehrávají, jsem od určitého momentu ani nemazal a přecházet jsem je nechtěl. To, že je Michal Mertl občas baron Prášil a často rychleji mluví, než jedná, vypovídá vlastně o tom, jaká jsou pravidla hry v prostoru, který jsme se snažili zachytit a pojmenovat. Nikdy jsme nikoho nenaváděli, co má dělat nebo říkat. On se ale před kamerou tak zvláštně aktivizoval, mluvil hodně nahlas a hodně intenzivně, že pro mě fungoval jako velmi dobrá postava dokumentárního filmu. Dělal to z vlastního přesvědčení a kamera pro něj byla motor, který ho rozjížděl.

Jaká byla jeho reakce na výsledné dílo? Předpokládám, že čekal něco jiného.
Na začátku jsme mu říkali, co od toho filmu chceme – ukázat fungování jedné skupiny a přes ni, jak vypadá svět showbyznysu a jak se vyrábí hvězdy. Podle mě tomu, co dělá, věří natolik, že ho ani nenapadlo, že by mohla být v jeho jednání nějaká kontroverze, takže byl na konci asi dost překvapený z toho, co viděl. Pohled na sebe sama mu nejspíš nastavil zrcadlo, které ho do jisté míry vylekalo. Do té doby ho asi vůbec nenapadlo, že z filmu vyleze něco, co by nechtěl prezentovat. Byla to pro něj velká rána i škola zároveň a myslím, že odteď bude k médiím přistupovat jinak. Pro mě je důležitější, že spíš než přemýšlet o tom, co dělá před kamerou, bude odteď, aspoň tedy doufám, přemýšlet, co dělá těm holkám. V tomhle by to mohlo zafungovat pozitivně, protože ony ho mají opravdu rády. Z filmu to působí chvílemi děsivě, ale nutné je říct, že všichni v tom jsou dobrovolně. Z osobních debat vím, že ostatním zainteresovaným kromě pana Mertla film nevadí a říkají, že jsme ukázali, jak věci jsou.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-kultura-osobnost_3b      

Neměl jste někdy potřebu do dění více zasahovat?
Film je dělaný čistě pozorovatelsky, zasahuju do dění málo a víc se dívám. Existují výtky, že je to sice zajímavé, ale měli jsme tlačit víc na pilu a použít víc angažovaných konfrontací. Já ale neodsuzoval showbyznys jako jednoznačnou špínu. Pro mě to je zvláštně ambivalentní prostor, který může skýtat i mnoho zajímavého, když se vyplní něčím dobrým, což se ale v českém kontextu úplně neděje. Pořád si myslím, že vzhledem k tématu šlo o nejrozumnější volbu. Případné výtky chápu, ale byl by to jiný film a ne takový, který by mě zajímal.

Filmografie

  • 2007 Kdo chce zabít Ashley? 
  • ocenění v kategorii Nejlepší dokumentární film na festivalu FAMUFEST 2007 a Zvláštní cena poroty na festivalu českých filmů Finále 2008 
  • 2008 O domě
  • uveden na MFFDF JIHLAVA 2008 
  • 2013 Show! 
  • Cena diváků v kategorii Česká radost na MFFDF JIHLAVA 2013
  • Film získal dvě nominace v Cenách české filmové kritiky – nejlepší dokumentární film a režisér Bohdan Bláhovec byl nominován na cenu RWE pro objev roku.

Bylo těžké zachovat si při některých scénách nehodnoticí postoj?
Nevěřím na objektivitu v dokumentárním filmu a nevěřím na objektivitu obecně. Ale nesnažil jsem se do toho jít s názorem, co je dobře a co špatně. Je pravda, že byly situace, které jsem chtěl s Michalem Mertlem zkusit dělat víc dialogicky. Zejména scény, kdy holkám říká, jak mají vypadat a jak si musí hlídat vlastní linii. U holek mezi 11 a 14 lety to považuju za ne úplně bezpečné. Tohle byly chvíle, kdy to ve mně tuhlo a sám jsem se vevnitř pral s tím, jestli do toho nevstoupit. Důvod, proč jsem ale před kameru nešel, byla právě snaha udržet si nehodnoticí pohled.

Showbyznys je plný barev, zvuků a vjemů. Neměli jste při natáčení něco jako nemoc z povolání – tiky, noční můry s Michalem Davidem, poruchy pozornosti?  
Člověk velmi brzy pochopí, jak mistrně ve smyslu účinku je ta hudba napsaná. Slyšíte ji jednou, uloží se vám do mozku a nevyndáte ji následujících pět dnů. Běžně se nám dělo, že jedeme z natáčení, každý ze štábu si zpíváme refrén něčeho jiného, potkáme se druhý den a je to v hlavě pořád: „Pusa tě láká, venku se smráká, my jsme ten správnej tým…“  Jednou to uslyšíš a soundtrack tě pak chtě nechtě doprovází dál a dál. Co se týče vizuálních vjemů, člověk k tomu za chvíli otupí a začne to vnímat jako každodenní rutinu. Všechny ty kulisy jsou navíc stavěné tak, aby vypadaly dobře na kamerách. Když jste potom na pódiu v reálu, působí to mnohem víc papundeklově.

Všechny ty kulisy jsou stavěné tak, aby vypadaly dobře na kamerách.

Jaká je zpětná vazba od lidí ze showbyznysu po tom, co se o filmu začalo mluvit?
Myslím, že je to všem nějak úplně jedno. Jediný, komu to vadí, je management kapely. Před premiérou na festivalu v Jihlavě jsme zaznamenali pokus zamezit projekci. Máme ale se všemi podepsanou domluvu a v rámci ní film prezentovat můžeme. Žaloba tedy nakonec nikdy podána nebyla a doufám, že už ji nikdy nikdo nepodá, a to i z pragmatických důvodů kvůli kapele. Tak či tak, je to pro ni reklama, která o holkách rozšířila povědomí mezi společenstvím lidí, které sice není velké, ale zase o skupině 5Angels vůbec nevědělo. Hnát nás před soud by naopak znamenalo dělat reklamu našemu filmu.   

Jste s panem Mertlem pořád v kontaktu?
Nejsme. Telefony nezvedá a na maily neodpovídá. Pozvali jsme všechny na premiéru, rodiče holek slíbili, že přijdou, pak jsem ale dostal dvě esemesky, kde bylo mezi řádky evidentní: „Nezlobte se, z naší rodiny nemůže nikdo přijít, asi chápete…“

AddThis
0 comments

Letem světem

Kobra naježená přes řeku

Jiskrné víno někdy svede, co ani šavle nedovede. Tohle gruzínské přísloví vydá za několik armád. Opijete se, přejíte se, objetí nebudou brát konce a nakonec se stanete dobrovolným kavkazským zajatcem.

Fenomén

Každý film potřebuje svého černocha

Machři od filmu a od televize to nemají vůbec jednoduché. Musí podkuřovat homogenní většině, zároveň ale dávat bacha, aby nenaštvali ostražité strážce multikulturní spravedlnosti.

Podobné články: Osobnost

2014 | 4 | Donchuani

Miluju a demoluju

"My na Slovensku se taky hádáme o hipstry. Hipster je každý, kdo nemá nadváhu," říká Katarzia – punková písničkářka z Blavy, která hraje folk. A taky písňový objev česko-slovenského území posledních měsíců. Rozhodně vám doporučujeme, ať ji objevíte dřív než hlavní vysílací časy.

2013 | 11 | Horečka sobotní noci

Nechci se měřit s namachrovanými blbečky

Lidový tanec zní jako synonymum nudy. Stačí se do něj ale pustit bez umrtvující piety, vyhodit kroj a začít lidovou hudbu míchat s latinou, jazzem a třeba i s hip hopem. Mikuláš Bryan u nás propaguje taneční večery zvané bal folk. A tvrdí, že by vás bavily taky.

2013 | 7 | Experti na štěstí

Useknutou hlavu děláme zvlášť

Dveře nám otevírá dívka, co má místo úsměvu plátek melounu a účes jako oběť hurikánu. Z kuchyňky vychází další a ta má pro změnu do krve rozdrásanou tvář a v náručí zjevně pár týdnů mrtvé mimino. Jdeme dělat rozhovor s divadelním a filmovým maskérem Petrem Fadrhonsem.
COOKIES
Google+