Pokec

Nejlepší bojovníci nejsou ti s nejtvrdší ránou

První věta toho o člověku řekne dost. Když do holešovického centra bojových sportů dorazila thaiboxerka Martina Jindrová, její první slova patřila trenérovi. „Už jsem zdravá,“ hlásila, „akorát do hlavy mě můžou mlátit až v lednu.“
AddThis

Přeprala byste mě?
Asi jo. 

S mistryní světa by to nebyla až taková ostuda. Jste šampiónka WPKA, WKA, ISKA, WAKO, WFCA. To se pořádá tolik mistrovství?
Mistrovství světa probíhá každý rok asi tak šest. V kickboxu existuje spousta asociací. Nevím moc proč, asi kvůli penězům. Je to trochu matoucí, protože když se člověk stane mistrem v jedné asociaci, tak to neznamená, že v jiné nebojuje někdo lepší. Některé asociace jsou ale prestižnější než ostatní. V thajském boxu je to třeba WMC, v kickboxu WAKO. 

WAKO ve vašem výčtu vidím. 
To je poslední titul, který jsem získala v reprezentaci pod českým svazem full contactu. Jenže i když člověk vyhraje něco takového, neznamená to, že je nejlepší. Kdo patří ke špičce se dá poznat asi jen podle výčtu všech vybojovaných titulů. Julie Kitchenová, se kterou jsem zápasila před dvěma lety, má mistrovských pásů dvaadvacet, takže se asi dá říct, že by měla být nejlepší na světě. 

Jak ten zápas probíhal? 
Moc dobře ne. Julie byla jednak vyšší, a hlavně bojuje v nižší váhové kategorii do 63,5 kilo, kdežto já normálně zápasím do 67 nebo 69 kil. Tím pádem jsem musela shodit skoro deset kilo během tří týdnů a byla jsem úplně bez šťávy. Jako bych vůbec neměla fyzičku.

Jak se shazuje deset kilo za tři týdny?
Blbě. Dvakrát denně trénink v neprodyšném sauna obleku, dieta a čím dál tím menší množství jídla. 

Proč jste vlastně s takovouto řeholí vůbec začala?
Začínala jsem v sedmi letech s karate. Jenže když mi bylo dvanáct, tak změnili pravidla a zakázali v zápase jakýkoliv kontakt. Údery se musí zastavovat těsně před obličejem soupeře, což mi nevyhovovalo. Soupeřky věčně simulovaly a brečely, že jsem je trefila, a mě pak vždycky diskvalifikovali. Takže jsem přešla na tvrdší sporty. Na box, kickbox, thajský box. 

Soupeřky věčně simulovaly a brečely, že jsem je trefila, a mě pak vždycky diskvalifikovali.

A teď soutěžíte v..? 
V thaiboxu. V něm se smí používat údery lokty, bojuje se v klinči. 

To je takový ten chvat, kdy chytíte soupeře za hlavu a kopnete ho kolenem do obličeje?
Ano. Já ale soutěžím i v jiných stylech. V kickboxu, kde se nepoužívají ani lokty ani kolena. V K1, kde jsou povolené kopy kolenem a krátký klinč do pěti vteřin. V podstatě zápasím v jakémkoliv postojovém bojovém sportu. Ženských zápasů není tolik, takže beru, co mi nabídnou. 

A nejoblíbenější máte ten nejtvrdší?
Ano. Třeba jednou skončím i u zápasů v kleci.

Anebo v ilegálním zápase v garáži. Ty mimochodem fakt existují, nebo je to jen filmařský výmysl?
Já si myslím, že neexistují. Na zápasech v MMA (Mixed Martial Arts – zápasy v kleci s minimem omezení) může člověk vidět za pár korun nejlepší světové bojovníky a omezení jsou tam fakt minimální. Proč by někdo utrácel peníze za ilegální zápasy někde v garáži? 

Třeba někomu vadí i ta minimální omezení a chtějí vidět, jak jeden druhého zakousne. 
Ta omezení jsou zavedená z různých důvodů. Třeba v K1 jsou zakázané údery loktem proto, aby se daly pořádat turnaje s pyramidovým systémem. Lokty totiž často způsobují tržné rány a zápasníci kvůli nim musí odstupovat z turnaje. Klinče se vypouští kvůli atraktivitě boje. Ve sportech, kde jsou vysoké váhové kategorie, by se po sobě váleli stokiloví chlapi, a to moc hezký pohled není. Když ho používají thajští boxeři, kteří mají šedesát kilo, vypadá to líp. 

Vy jste v Thajsku sama trénovala. Jaké to tam bylo?
Krásné! Kdybych mohla, tak tam jedu hned znovu. Byla bych v teple a mohla bych se tam doléčit. Co mi to dalo? V Thajsku se hodně kope, takže jsem si tam vypilovala techniku nohou, ale zase jsem trochu zanedbávala ruce. Celkově se tam trénuje i bojuje trochu jinak. Lidé se tam boxu věnují třeba od šesti let, takže dost dobře nejde tam přijet na pár měsíců a čekat, že jejich systém tréninku na Evropana zázračně zapůsobí. 

Když jsem se šel v Thajsku podívat na zápas, tak mi připadalo, že i boj pojímají úplně jinak. Bylo v něm daleko víc rituálu a tance než ve stylu mlátiček z Evropy, které proti Thajcům nastupovaly. Je ale fakt, že ty mlátičky většinou vyhrávaly. 
To nemusí nic znamenat. V Thajsku je normální, že městem projíždí auto a vyhlašuje, že dnes v noci proběhne zápas nejlepších bojovníků na světě. Druhý den vyhlašují to samé a třetí den znovu. Zvlášť na ostrovech je thajský box hodně komerční. Zaplatíte si měsíc v tréninkovém kempu, pak vám postaví do ringu někoho, koho slavně zbijete, a dostanete z toho sestříhané video. To pak pověsíte na YouTube a lidi si řeknou, že ten kemp musí být špička, když po měsíci žáci poráží rodilé thajské zápasníky. Jenže ten zápasník byl ve skutečnosti taxikář, který si prohráváním přivydělává po večerech.

Vy jste ale trénovala i v Bangkoku. Tam je to jiné než na ostrovech? 
V Bangkoku to bylo o dost lepší. Bylo cítit, že k nám trenéři přistupují jako k závodníkům, a ne k turistům, co si zaplatili zážitek. I zápasy v Bangkoku jsou na vyšší úrovni. 

Jak moc k zápasu patří ty rituální tance před zahájením? 
Není to povinné, ale obejít ring a pozdravit se musí. V Thajsku je thaibox národní sport a pojí se k němu spousta tradic. Ženám ho povolili až poté, co ho začaly trénovat v cizině. Já jako žena nemůžu při vstupu do ringu přeskočit provazy. Musím je podlézt.

Martina Jindrová 

V současnosti nejlepší česká univerzální bojovnice, která zápasí v kickboxu, thajském boxu, K1 i v klasickém boxu.


První světový titul ve fullcontactu získala v roce 2005, o čtyři roky později jako jedna z mála českých bojovníků získala světový titul prestižní federace WAKO.


V roce 2012 se stala profesionální mistryní Evropy WFCA v thajském boxu, o rok později skončila na mistrovství Evropy federace IFMA v Portugalsku třetí.


Zápas proti světové jedničce Cris „Cyborg“ Justino Santos plánovaný na loňský podzim jí překazilo zranění.

V jedné diskusi jsem četl spekulaci, že kvůli videu z vašeho utkání v Thajsku změnili pořadatelé pravidla při zápasu s Němkou Joyce Jane Jah. Knockout loktem z otočky prý vypadal tak, že pro jistotu techniky loktem zakázali. 
Zápas byl o evropský profesionální titul WFCA a tam se lokty v zápasech nepoužívají. Soupeřka za mnou po zápase přišla a sama mi řekla, že ten zápas viděla a pokud bychom měly zápasit s lokty, nešla by se mnou. I bez nich jsem ale s přehledem vyhrála.  

Ptám se proto, že divákovi akčních filmů může takové video připadat divné. Jedna rána a konec. Ve filmu by si olízla krev, zakoulela očima a jelo by se dál..
Každý má práh citlivosti nastavený jinak. Jsou lidi, kteří chytají dvě kola rány do hlavy a ustojí to. Ale určitě to nefunguje tak, že by stáli chlapi proti sobě a na střídačku se mlátili do obličeje. Některé rány prostě ustát nejdou. 

Prý je to nejzlejší žena na světě… Porazit ji je pro mě dlouhodobý cíl.

Takže akční filmy moc nedáváte?
Teď už mě moc nebaví. Ale když jsem byla mladá, tak jsem pořád sjížděla Krvavý sport s Van Dammem. Jen jsem přetáčela prvních dvacet minut, kdy se nic neděje, a pouštěla to až od chvíle, kdy přijede na turnaj a začne se zápasit.

Ten film mám taky moc rád. Taky jste zkoušela po vzoru Jean-Clauda přerážet cihly rukou?
Tomu jsem se věnovala v karate, kde se na některých turnajích testem přerážení rozhodovaly nerozhodné zápasy. Teď už to nedělám. 

Když už mluvíme o akčních filmech, připadá mi, že v těch starých se víc dbalo na nějakou tu duchovní stránku bojových umění. Chlapeček musel deset let zametat v klášteře chodník, než mu dovolili začít trénovat. Vytrácí se tenhle aspekt i z bojových umění v reálu? 
Bojová umění v sobě tu duchovní tradici mají pořád, ale nemyslím si, že je nutné na ní trvat, když pocházím z úplně jiného prostředí. V thajském boxu je tradiční takzvaný panung – náramek z provazu uvázaný pod ramenem. Pro Thajce má duchovní význam, ale kvůli tomu ho přece nemusí za každou cenu nosit Evropan. 

Projeví se ona duchovní tradice bojových umění na lidech, kteří se mu věnují? Stane se z bitkaře, který se jim věnuje kvůli rvačkám, lepší člověk? 
Lidí, co se na bojové sporty dají kvůli bitkám, je dost. Kdo se ale v bojovém umění najde a chce se mu věnovat na závodní úrovni, tak takový životní styl musí opustit. Nemůže si dovolit riziko, že ho před zápasem někdo zbije na ulici nebo že si o někoho zlomí klouby na ruce. Ostatně, opravdu dobří bojovníci nejsou ti s nejtvrdší ránou, ale ti nejchytřejší. 

Předpokládám, že u žen tahle bitkařská motivace moc nefunguje. Proč se ženy dávají na bojové sporty? 
Většinou kvůli tomu, že se chtějí umět bránit. 

A funguje to? Ubrání se žena pomocí bojového umění? 
Když padesátikilovou holku napadne stokilový chlap, tak ho nepřepere. Bude ale připravená dát ránu, která ho překvapí a jí umožní utéct. Záleží na tom, jak se boji věnuje. Hodinový kurz jednou týdně z člověka bojovníka neudělá. Ani měsíční kurz krav maga a jiných komerčních výmyslů. Z toho si odnese jenom certifikát a falešný pocit sebevědomí. 

Ještě mi prosím prozraďte, kdo je to Cris Cyborg. Když jsem si připravoval rozhovor, tak na mě vyskakovala u každého druhého odkazu s vaším jménem. 
Vlastním jménem je to Cris Justino. Brazilka žijící v USA. Světová jednička v MMA, která se začíná věnovat thaiboxu. Říká se jí nejzlejší žena na světě a měla jsem proti ní v září nastoupit v Las Vegas. Porazit ji je pro mě dlouhodobý cíl. Týden před odletem jsem ale při tréninku inkasovala úder a následek zranění byla vyhřezlá ploténka v krku, kvůli které jsem musela na operaci. 

Kdyby k zápasu bývalo došlo, měla byste na ni?
Já si myslím, že ano. Zápas měl být v thajském boxu, což by vyhovovalo víc mně. Silově je na tom zase lépe ona. Má postavu jako chlap, a dokonce měla zákaz soutěžení kvůli braní steroidů. Pokud dostanu znovu nabídku s ní zápasit, nastoupím jako kráska proti zvířeti v sukýnce.

AddThis
0 comments

Čumenda

Moje sbírka Amíků

Fotograf Stanislav Bříza projel stopem Spojené státy a prý to z něj udělalo jiného člověka. Samozřejmě u toho fotil a ty fotky jsou parádní vyprávění.

Reportáž

Našlapaná IKEA

Jestli se chcete dozvědět něco o životě, kašlete na kašírované televizní slátaniny. Skutečné partnerské problémy se řeší v obchoďáku s nábytkem. Při víkendové špičce jsme vyrazili na pražský Černý Most sbírat střepy života.

Podobné články: Pokec

2017 | 5 | Harddiskobolos

Reprezentuju český hiphop v Bronxu

Když se řekne breakdance, většina z nás si představí týpka, který se točí na hlavě. Za tímhle zjednodušeným pohledem se ale skrývá celosvětová komunita tanečníků, kteří se odkazují na čtyři dekády starou kulturu vzniklou v newyorském Bronxu. Někteří, jako třeba pražská Bgirl Sweemo, tam dokonce jezdí vstřebávat inspiraci osobně.

2017 | 4 | Soumrak missek

Nechtěl bych být chudý domkář s kozou a bez manželky

Jaký byl český venkov 19. století? Sňatek z lásky v něm byl luxus, nezkažené mravy trvaly jen, dokud se nesetmělo, biozahrádka u chaloupky vám na obživu nevystačila a bezstarostné dětství trvalo asi tak do osmi let, tedy pokud jste přežili porod či neštovice. Etnolog Jan Pohunek vyvrací rozšířené mýty o staré venkovské idyle.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Postav skatepark, posílíš mír

Jestli jste četli Stopařova průvodce po Galaxii, tak víte, že primární potřeba každého cestovatele je ručník. Kuba Novotný si ale na cesty balí jako první skateboard. Prý díky němu dokáže kdekoliv na světě najít partu, se kterou si bude rozumět. Díky podobným nadšencům se dnes na prkně s kolečky prohání děti třeba i v Palestině nebo v Jordánsku.
COOKIES
Google+