Sporák

Borščí dopuštění

V Rusku co kuchař, to jiný boršč. Asi jako u nás svíčková nebo zelí. Takže jsme byli zvědaví, jak si s ruskou klasikou poradí máma Iva. Poradila.
AddThis

Máma Iva MÁMA IVA

PRO ČILICHILI VAŘÍ MÁMA IVA Z PENZIONU V POLÍCH

WWW.PENZIONVPOLICH.CZ

Co potřebujete

20 dkg vepřové plece


20 dkg hovězího předního
(případně další masa podle
chuti – kuřecí, jehněčí, skopové)


2 cibule


mrkev, petržel, celer
celkem tak půl kila, nastrouhané


jeden rajský protlak


sůl, pepř, nové koření, tymián, bobkový list


litr a půl vývaru


4 brambory nakrájené na kostičky


3–4 vařené řepy 


půl hlávky zelí


ocet, citron


250 ml smetany ke šlehání


jíšku


zakysanou smetanu do talíře

 
2014_02-jak_prorazit_na_webu-sporak

Základ

Všechna masa dáme do hrnce, zalijeme vodou a vaříme. Mělo by stačit tak 30 minut až hodina a vývar z masa pak použijeme do polévky. V jiném hrnci orestujeme na másle cibuli. Přidáme k ní kořenovou zeleninu, kterou jsme si nastrouhali. Orestujeme dozlata (dejte si záležet, základ dá polívce chuť) a přidáme rajský protlak. Zase orestujeme, osolíme, opepříme, vhodíme pár kuliček nového koření, snítku tymiánu, dva bobkové listy a zalijeme vývarem (pokud toho z masa máte málo, přidejte jiný, třeba hovězí). Vaříme.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-sporak

Řepa

Po asi dvaceti minutách přidáme na kostičky nakrájené brambory. Za dalších deset minut dáme nakrájenou řepu (buď si ji uvařte předem nebo si kupte už vařenou, vakuovanou). Nakonec přidáme půl menší hlávky zelí – to si nakrájejte na nudličky, které se vám budou dobře jíst. A znovu vaříme.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-sporak

Rvačka

Maso krájet nemusíte, stačí natrhat na kousky. Vraťte do polévky. Dochuťte octem, citronem a zalijte smetanou. Někdo přidává i trošku červeného vína. Nakonec zahustěte jíškou, kterou si připravíte klasicky z jedné cibule, másla a hladké mouky (kolik másla, tolik mouky). Deset minut povařte a můžete se o boršč začít rvát. Na talíři ho dozdobte kopečkem zakysané smetany.


*TIP

Nejlepší řepa je čerstvá, kterou si oloupete a uvaříte. Akorát pozor, hrozně barví, takže s ní pracujte na plastovém prkénku, dřevěné byste pak zbytečně drhli. Kdo nemá rád červené ruce ještě dva dny, může pracovat v gumových rukavicích

AddThis

Fenomén

Každý film potřebuje svého černocha

Machři od filmu a od televize to nemají vůbec jednoduché. Musí podkuřovat homogenní většině, zároveň ale dávat bacha, aby nenaštvali ostražité strážce multikulturní spravedlnosti.

Remix

Folkař, co ztratil práci i kočku

Folkařský průšvihář podle Coenů, metalák folkáčem a další parádní kousky v kulturním přehledu Čilichili na únor.

Podobné články: Sporák

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Ogórkowa sezóna

Žádné pirohy ani bigos… Když jsem se našeho polského hostitele ptala, co z jejich rodinné kuchařky nám uvaří, vytáhl z lednice sklenici okurek. Pokud prý chceme ochutnat něco, co se jí v mnoha polských domácnostech, ale není to tak světoznámé jako třeba žurek, pak je to jednoznačně „zupa“ z kvašáků. Polévky jsou v Polsku totiž hodně oblíbené – zasytí, vydrží a skoro nic nestojí. Pokud si ji tedy neuděláte stejně vydatnou, jak tomu bylo u nás.

2018 | 5 | Ti druzí

Tohle zelí je maso

Tentokrát jsme se nechali pozvat do česko-srbského ráje kulinářského umění. Láska k jídlu je u Rada a Tomáše vidět v každém koutě bytu. Dokonce i na záchodě. Tam si můžete číst recepty. Už jen sledovat tenhle pár vařit je zážitek. Hlad a chuť zabořit se vidličkou do srbské sarmy, zelných závitků s mletým masem, se zvyšuje s každým poodkrytím pokličky. Přípravu máte cobydup, na výsledek si ale chvíli musíte počkat – stojí to za to!

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Nigerijské dušení

„Lidé v Nigérii jsou možná chudí, ale také jsou vděční, milující a vstřícní. Takže když už se doma něco vaří, nevaří se jen pro blízkou rodinu, ale pro celou ulici. Dveře jsou otevřené a každý může přijít a najíst se – takhle se to dělá v Africe.“ A tak jsme se s věčně usměvavou Jessicou rozhodli udělat tradiční „stew“ čili dušené maso pro celé pražské Modřany. Kdyby to totiž bylo jenom na nás, tak tam sedíme a jíme ještě dnes.
Google+