Téma

Tváře zpoza lajků

V Česku je pár zajímavých internetových projektů. Zajímalo nás, kdo za nimi stojí. Takže kdykoliv je odteď uvidíte, už budete vědět.
AddThis

Viral Brothers

540 884 odběratelů

65 998 918 zhlédnutí celkem

Viral Brothers

Kdo jste a jak jste přišli na to, že se budete živit natáčením virálních videí?
Jsme Erik Meldik a Čeněk Stýblo. V listopadu roku 2011 jsme založili Viral Brothers s tím, že mělo jít o agenturu tvořící virální videa pro klienty. Časem jsme se začali orientovat víc na showbyznys, takže klienti už pro nás nejsou tak důležití. Spíš si propagujeme vlastní věci, ale nejdůležitější je dělat pořád nová a nová videa a budovat náš kanál. A proč jsme se tím chtěli živit? Protože jsme točili videa už několik let předtím a strašně nás to baví. 

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-19_c_viralbrothers

Dá se v Česku uživit jen provozováním úspěšného kanálu na YouTube? 
Čistě jen z příjmu YouTube reklam by to bylo těžké i s naší sledovaností. Děláme měsíčně cca 4 miliony zhlédnutí a ani tohle číslo by YouTube reklamou nevydělalo dost na pokrytí nákladů a nám na život. V cizině je to jiné. Tam za reklamu dostanete až 10× víc a YouTubeři jako Smosh či PewDiePie a podobní si přijdou rozhodně na velkou vatu i jen z YouTube. U nás musíte dát velký důraz na doprovodné akce. Dřív pro nás byla životně důležitá sponzorovaná videa od klientů a dneska je to merchandising, moderování a podobně. 

Pracujete s fanoušky?
Fanoušci jsou skvělí, protože nám dávají zpětnou vazbu. Třeba Debilní kecy matek vznikly proto, že spousta lidí nám psala, že by takové debilní kecy chtěli. Máme dneska už takový postup, že si nejdřív sedneme spolu a vymyslíme scénář. Před natáčením dáme ale prostor i fanouškům a zeptáme se jich na Facebooku na jejich hlášky. Reakce jsou vždy obrovské a ty nejlepší hlášky se do scénáře ještě dostanou. 

Když video „shit people say“ u nás natočí někdo jiný než vy, snese se na něj kritika, že kopíruje Viral Brothers. Snaží se to někdo obejít? 
No ona ta kritika je spíš v tom, že je těžké to natočit kvalitně. Většinou si to nějaká partička natočí jen tak pro zábavu, aniž by měla zkušenosti s tvorbou videa, produkcí, postprodukcí a podobně. Nezdá se to, ale natočit Debilní kecy kvalitně je docela oříšek, což dokazuje dneska už cca 200 napodobenin, z nichž žádná nezaznamenala úspěch podobný kecům z naší dílny.

Módní peklo

Děláte Módní peklo sama, jen vy, Adéla Bartlová? Dá se to stíhat? 
Jestli myslíte obsah, tak ano. Proto má taky někdy výpadek, když musí psaní ustoupit jiné práci nebo jsem třeba nemocná. Máme ještě jednu autorku, která nepravidelně dodává články na retro témata. Jinak ale stránku spravuje firma, která ji ode mě koupila. Za články mám honoráře.  

​Začala tajemně psát o krocích, které podniká. Jiná návrhářka mi rovnou psala mejly, že to dává právníkovi a že mě zničí, ať to stojí cokoliv. ​

Máte to na plný úvazek? 
Je to pořád vedlejšák, i když časově čím dál náročnější. Mojí hlavní prací je překládání.

Čí to byl nápad udělat blog o tom, jak se lidi na ulici špatně oblíkají? 
Můj. Původně to měl být malý blog, kde jsem si občas ulevila, co strašného jsem viděla na ulici nebo v obchodě. Nečekala jsem takovou popularitu. 

Poznal se někdy někdo na fotce a dal vám to sežrat?
Na fotce z ulice se zatím nikdo nepoznal, nebo poznal a neřešil to. Fotky vždycky upravuju, aby nebyly poznat žádné obličeje. Ale pár zkritizovaných návrhářek nebo majitelek salonů už se urazilo. 

Jenom ženy, nebo i chlapi? 
Tvůrce-muž se zatím neozval, chlapi píšou dotčené maily, jen když někde napíšu o ponožkách v sandálech. Jedna návrhářka, které jsem zkritizovala kolekci určenou pro lokální soutěž miss (ty šaty byly ale namouduši ošklivé), mi nejdřív vesele děkovala za bezva propagaci a reklamu a psala u sebe na Facebooku, že se díky článku okamžitě vyprodala její aktuální kolekce. Ale to veselí bylo viditelně nucené, takže jsem jen čekala, kdy obrátí… a trvalo to jen pár dní. Začala tajemně psát o krocích, které podniká, a že to se takhle nesmí a je to určitě pokus konkurence o likvidaci a tak podobně. Jiná návrhářka mi rovnou psala mejly, že to dává právníkovi a že mě zničí, ať ji to stojí cokoliv. Po jednom loňském vystoupení v televizi mi ještě napsala jízlivý mejl, že jsem tam vypadala strašně, že teď moje popularita upadne a že mi to patří, protože boží mlýny melou. Nevyplnilo se naštěstí zatím nic. Mojí favoritkou je ale tvůrkyně esoterických oděvů, která mě proklela. Napsala si na svůj web, že můj soudný den už nastal a mám se na co těšit.

Recykliteratura

facebook.com/recykliteratura

2952 fanoušků

1333 lidí o tom mluví

Recykliteratura

Mohl byste prozradit, kdo jste?
Jmenuju se Vojtěch Mašek, jsem komiksový a filmový scenárista a výtvarník.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-21_b_recykliteratura

Koho napadlo lepit ke starým fotkám nesouvisející výstřižky z knížek?  
Recykliteratura vznikla jako jednorázová akce, workshop. Pak se ukázalo, že ta hra má svou chytlavost a pokračuje dál.

Jak dlouho vás to ještě bude bavit?
Baví mě pracovat se starými fotografiemi, překreslovat je a předělávat, dezinterpretovat, hledat příběhy v obrazech. Podobně jsme s Džianem Babanem vytvořili řadu komiksů pod hlavičkou Monstrkabaretu Freda Brunolda. Před několika dny jsme vydali sebrané komiksy z časopisu A2 Hovory z rezidence Schlechtfreund.

Co je v Praze zadarmo

facebook.com/PrahaZadarmo

54 618 fanoušků

371 lidí o tom mluví

Co je v Praze zadarmo

Kdo jste a čím se živíte?
Jmenuju se Eva Samšuková a pracuju v médiích. I v práci se věnuju hlavně dění v Praze. Stránku dlouhodobě spravuju, vlastní ji kolega, který se pohybuje ve finančním sektoru. 

Je ke spravování něčeho s více než 50 000 fanoušky potřeba regulérní redakce?
Co je v Praze zadarmo je jenom facebooková a twitterová stránka, nejsou za ní žádné webovky nebo jiné médium. Takže její správa rozhodně nevyžaduje plný úvazek, děláme to oba ve volném čase. Ovšem aby to za něco stálo, musíme se jí věnovat několikrát denně.

Když chci třeba zjistit, kde je v praze nejlepší sekáč nebo antikvariát, hned mám spoustu tipů. 

Má jméno stránky souvislost s její popularitou? 
Určitě. Facebookoví uživatelé mají rádi, když rovnou vědí, o co jde, a název „Co je v Praze zadarmo“ je všeříkající.
Spousta promotérů a kumštýřů žehrá, že v Praze je věcí zadarmo až moc… 
Návštěvníci klubů, divadel, sportovních a vzdělávacích akcí na věci zadarmo zase nežehrají, spíš naopak. Navíc pod tím, co je v Praze zadarmo, si já představuji i neinstitucionalizované akce – dění ve veřejném prostoru, jako je třeba festival Zažít město jinak nebo projekt Piána na ulici a různé komunitní projekty. 

Přináší vám správcovství nějaký užitek? 
Jasně, třeba když chci zjistit, kde jsou v Praze nejlepší sekáče, napíšu dotaz na naši stránku a mám během pár minut spoustu tipů! Navíc informace neslouží jen mně, ale i fanouškům.

Dá se na stránce, která má v záhlaví slovo  „zadarmo“, vydělávat? 
Stránku k vydělávání nepoužíváme. Ale jelikož vybíráme hlavně ty nejzajímavější akce, o kterých se dozvíme, nemůžeme všem zaručit, že se zrovna ta jejich na stránce objeví. Proto pokud chce někdo mít jistotu, může si to za malý poplatek zajistit.

Přiznání Illuminátů

facebook.com/PriznaniIluminatu

5481 fanoušků

416 lidí o tom mluví

Přiznání Iluminátů

Smíte jako iluminát prozradit, kdo jste?
Něco prozradit můžu, ale mějte na paměti, že jde o verzi určenou pro veřejnost, nikoliv nezbytně o pravdu. Kdybych vám řekl, jak je to doopravdy, ještě večer byste byl na seznamu pohřešovaných osob. A zítra, pozítří a popozítří by vás postupně našli. Mimo prostředí tajných společností každopádně vystupuju pod jménem Jan Pohunek a na internetu používám i přezdívku Přebral. Mám vystudovanou etnologii a archeologii,  pracuju v Národním muzeu jako kurátor. 

Přiznání iluminátů vás napadlo náhodou? 
Já jsem už na podobné téma a v podobném duchu napsal knihu Temní ilumináti. Stránku jsem začal psát, protože mi připadlo, že je dobré si občas procvičit psací a mozkové svalstvo a neměl jsem čas psát delší a souvislejší texty.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-26_a_TrustmeMichael Kratochvíl

Trust me I'm a...

facebook.com/trustmedesigner

942 112 fanoušků


facebook.com/trustmearchitect

73 904 fanoušků 


facebook.com/trustmeartist

45 628 fanoušků


facebook.com/trustmegraphicdesigner

84 287 fanoušků

Trust me, I’m a „Designer“

Máte na svědomí několik globáně populárních facebookových stránek. Jmenují se „Trust me, I’m a …“ a jsou pro designéry, architekty, umělce atd. Vy jste taky architekt, umělec nebo designér?
Jmenuju se Ondřej Chudý a stále ještě studuju v Praze architekturu. Kromě mě se na správě podílí kamarádi Míla Sotonová a Marek Svoboda. 

Jak vznikla první z těch stránek? 
Na Facebooku se pohybuju od roku 2011. Původně jsem si na něm rozšiřoval obzory, vyhledával a chodil hodně na stránky jako Design and Architecture, Design and Interior a podobně. Pak se na začátku roku 2012 objevila stránka Trust me, I’m an „Engineer“, která funguje jako takové shromaždiště inženýrské facebookové komunity. Podle jejich vzoru jsme založili stránku Trust me, I’m a „Designer“, která rychle nasbírala fanoušky právě z původních stránek Design and… Postupně jsme pak založili další stránky, jako je Trust me I’m a Traveller, Photographer, Architect, Artist, Foodie a další. 

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-27_b_sipka

Jako jeden z mála českých facebookových projektů jste přerostli do mezinárodna. Plánovali jste to od začátku? 
My jsme ze začátku nic moc neplánovali, protože Facebook byl tehdy u nás úplně nový. Nedělali jsme reklamu, nepoužívali žádné nástroje na získávání fanoušků a jen jsme tvořili obsah stránek. Říkali jsme si, že až jedna z nich nasbírá aspoň deset tisíc lidí, tak s tím zkusíme něco dalšího podniknout. 

Dneska už se stránkami živíte?
Já to jako práci beru, protože mě sociální média baví. Na Silicon Valley Bootcampu jsme získali investora právě díky tomu, že jsme měli velkou zájmovou komunitu, vhodnou pro projekt na míru. Díky investici je můžeme dělat na plný úvazek. 

Vědí lidé z vašeho okolí, že za Trust me stojíte vy? 
Cíleně se tím neprezentujeme. Asi by to ani nemělo smysl, protože většina našich fanoušků na stránky chodí ze zahraničí. V Česku moc silní nejsme. Lidé jsou většinou překvapení, že za stránkou stojí Češi. 

Je angličtina pro úspěch na sociálních sítích nutná? 
Asi ano. Ze začátku jsem zkoušel publikovat česky. Postupně jsem přešel kvůli dosahu článků na angličtinu. 

Je to stres, spravovat tak velké stránky?
Vybavuju si emotivní dobu asi před tři čtvrtě rokem. Jednali jsme zrovna o vstupu investora a na Facebooku se v tu chvíli rozběhly čistky stránek, které měly hodně fanoušků, ale nebyly zařazeny pod konkrétní platformu. Hodně z nich zveřejňovalo reklamy a stávalo se, že stránka s osmi sty tisíci fanoušky přes noc prostě zmizela. My jsme sice reklamu nepublikovali, ale Facebook umí být nevyzpytatelný a nikdo přesně nevěděl, podle jakých kritérií k mazání stránek přistupuje. Jelikož byla naše komunita hlavním lákadlem pro investora, žili jsme v dost velkém napětí, jestli o ni také z neznámých důvodů nepřijdeme.

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-28_a_Tisicveci

1000 věcí, co mě serou

Máte nejúspěšnější hejterskou stránku v češtině. Kolik vás je?
Attila: Jsme tři. Já – otec zakladatel Attila, Bič Boží, jsem letenskej intelektuál, Achjo Bitch je nasraná hipsterka a Curvekiller je zastydlej puberťák. 

Čí to byl nápad a proč? 
Attila: Vymysleli jsme to spolu s Achjo Bitch. Když jsme se seznámili, zjistili jsme, že si rozumíme, a vymysleli jsme spolu pár projektů. Zásadní film český kinematografie třetího tisíciletí, první českou kapelu, která obsadí číslo jedna v americký hitparádě, celosvětovou revoluci, která všem přinese mír, lásku a dostatečný množství heavy metalu, a tak. Ale zatím se nám podařilo zrealizovat jenom blog.

Blogů s podobným zaměřením existuje na webu celkem dost. Brali jste si z nich nějak inspiraci? 
Curvekiller: Na inspirace kašlem, zajímají nás jen lokální témata. Práci zahraničních kolegů ale pozorně sledujeme, já osobně nejvíc obdivuju kluky z Mexika a Ugandy.

Achjo Bitch: Prvotní inspirací byl úspěšný blog 1000 awesome things, který se stal novou biblí všech sluníčkářů. My chtěli psát o těch not awesome things.

Který hejt byl nejúspěšnější? 
Curvekiller: Nejčtenější byl hejt o Ornelle. A měl i nejvíc pozitivních ohlasů – jak by ne, když v něm proběhl fuck-off bulváru s mimoděčným kopáním do Ornelly i Agáty Hanychový a pak přešel v pravdoláskařský poselství a takovej ten hluboce lidskej motivující přesah, že jako se už nebudeme nechat bulvárem vláčet a budem všichni lepší lidičkové. Uff. Lidem fakt někdy stačí málo. Hehe.

Hlásíte se k blogu veřejně, nebo se držíte za oponou? 
Attila: Nijak se netajim, že jsem Attila, je to jedno ze spousty mejch uměleckejch alter eg. Myslim, že tři roky hejtování ze mě udělaly mnohem laskavějšího, hodnějšího a sluníčkovějšího člověka. Ale možná za to může můj psychoterapeut. 

Curvekiller: O mně to ví čím dál tím širší okruh lidí, mám to i na LinkedInu, takže žádný velký tajnosti. Ale že bych si to vylepil třeba na Facebook, aby to najust věděli i spolužáci ze školky a tetka z Podbořan, to se mi furt příčí. Asi i proto, že mě baví sledovat kolegy a známý, jak se hádaj na Facebooku o tom, jestli je Curvekiller zakomplexovanej chudák, co „mu nějakej hipster/filmovej publicista/herec/Alois Hadamczik přebral holku“, anebo jestli je celkem v klidu.

Attila: Ty vole, já si to dám taky na LinkedIn. 

Achjo Bitch: Mé okolí to ví, ale většina z nich si na to musela přijít sama. Vždycky mě baví, když mi někdo řekne, že to čte od začátku a že vůbec netušil, že to píšu já.

Attila: A ty to máš na LinkedIn?

Achjo Bitch: No jistě.

Jako jeden z mála internetových projektů jste vyšli i knižně. Co to znamená pro internetového publicistu? 
Attila: Já už předtim vydal román Sebedrás, takže pro mě knížka už nebyla takový vzrůšo. Ale když loni vyšel třetí díl 1000 věcí, dal jsem si tu červenou, modrou a zelenou knížku vedle sebe v knihovně, zálibně jsem se na ně koukal a říkal si, že jestli to dotáhneme ještě na fialovou a oranžovou, tak to bude fakt skvělý. Dotažený. 

Teď vám právě zbývá 267 hejtů. Těšíte se na ten 1000.? Víte už, který to bude? A víte už, co budete dělat potom? 
Attila: O tisícím hejtu přemýšlím přibližně od čísla sto. Každopádně zatím jsou na to ještě necelý dva roky času. A myslim, že ani po čísle 1000 blog nezanikne, protože srát nás budou věci pořád – jen už asi nebudeme vydávat nový články tak pravidelně.

Curvekiller: Mým favoritem na tisící hejt je Láska.

Achjo Bitch: Opiju se do němoty.

Dá se na blogu vydělávat?
Attila: Pár korun (přesněji pár tisíc korun) máme z každého dílu knížky, loni jsme rozjeli možnost dobrovolných příspěvků, které za rok hodily dohromady něco mezi dvaceti třiceti tisíci. Takže doména a hosting se zaplatí, a dokonce jsme si na křest posledního dílu knížky mohli pozvat Čoko Voko a dát jim nějakou škváru, ale vysněný Porsche 911 si za to asi nekoupim.

Snaží se od vás někdo odkoupit správcovská práva? Dostáváte nabídky na reklamní placement? Nebo se dá to úsilí zúročit nějak jinak? 
Attila: Během těch tří let se nám ozvaly různý média, který chtěly nějak využívat náš obsah – TV Metropol, reflex.cz, Prima Cool nebo extra.cz. Ale nikdy jsme se nedohodli tak, aby byly obě strany spokojený – třeba v Reflexu chtěli, abychom stáhli hejt na Reflex, s čimž jsme je samozřejmě poslali tam, kam patřej. Což mi vlastně připomíná, že bych měl dokončit rozepsanej hejt s názvem „zmrdi, co si myslej, že si nás koupěj“. 

2014_02-jak_prorazit_na_webu-cilichili-tema-30_a_mrtveryby

Jen mrtvé ryby plavou s proudem

Kdo dělá tyhle stránky? 
Já, jmenuju se Honza Majer a spolu s bratrancem Honzou Smetánkou vydáváme online magazín Psychologie.cz. Stránka Jen mrtvé ryby plavou s proudem je taková nástěnka Psychologie.cz. Každý den jednou nebo dvakrát denně hledám zajímavé moudro, kterým zveme k přečtení nového článku nebo zkouknutí videa.

Berete si něco z těch mouder vy sám? 
Jasně. Je v tom sebepoznání, vztahy, komunikace, time management, disciplína, výchova… To všechno mě baví. 

Buď tam bude to, co lidi chtějí, nebo se to sesype během jednoho týdne.

Proč se stránka jmenuje tak, jak se jmenuje? Proč jste ji nenazval Psychologie.cz? 
Stránku Psychologie.cz na Facebooku máme. Je to zapeklitá historie. Původní stránka nám najednou přestala fungovat, tak jsme využívali Jen mrtvé ryby plavou s proudem. Po čase se původní stránka zase nějak uzdravila, ale ztrátu už nedohnala. Dnes je na ní asi 9000 lidí, zatímco na rybách 55 000 a přibývá jich pořád rychleji.

Dá se vydělávat přes Facebook? Třeba reklamou? 
Nabídky na reklamu nám přicházejí, ale moc jim nerozumím. Nebo spíš zájemci nerozumí tomu, jak se lidi chovají na Facebooku. Když dáme na stránku Jen mrtvé ryby plavou s proudem jakoukoliv nabídku, třeba jen že zbývá posledních deset vstupenek na Festival Psychologie.cz, lidi v lepším případě nereagují a v horším nám to dají sežrat. Jestli si někdo myslí, že si koupí publikum a pak mu něco bude prodávat, tak je mimo. Buď tam bude, co lidi chtějí, nebo se to sesype během jednoho týdne.

 

AddThis

Téma

How to be a slavný na internetu

Kdysi dávno (asi tak před deseti lety) byl internet výspou cyberpunkerů a digihipíků, kteří ho považovali za virtuální utopii. Nešlo jim o slávu a myšlenka výdělku jim připadala stejně nesmyslná jako výzvy rodičů, aby vypnuli počítač a šli ven. Utopie ale skončila. Dnes na síti vládnou celebrity, poměřují se ega, a hlavně se ve velkém rejžuje.

Téma

Můj první mega z netu

Jestli ještě nejste bohatí, můžete si za to sami. K vydělávání na webu stačí prostě nápad. Fungovat může doslova cokoliv. To nejujetější je nejúčinnější.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+