Fenomén

Freddie přestal šumět, babi

Vinyly, kazety, kompakty, MP3, stream... Hudební média se posledních třicet let objevují a mizí jako svatí na orloji. V jejich střídání ale zatím rozhodně nešlo o kvalitu poslechu a zvuku. Blýská se na lepší časy?
AddThis
  • Publicista: Karel Veselý

Do České republiky vstoupila na konci roku proslulá streamovací služba Spotify, která  posluchačům hudby slibuje absolutní pohodlí. Už žádné hledání kompaktů nebo syslování MP3 na discích, ale přístup do hudebního megalahůdkářství s dvaceti miliony skladeb. Všechno je tak neuvěřitelně snadné, že málokoho napadne se ptát na kvalitu, v níž k nám hudba z webu proudí. 

O tom, která technologie se prosadí na trhu, zatím mnohem víc než kvalita poslechu rozhoduje uživatelská pohodlnost: čím snadněji se médium používá, tím větší je šance, že se udrží. V osmdesátých letech nahradily kazety neskladné vinyly náchylné k poškození. Kompakty o dekádu později zachránily svět od přetrhaných a zašmodrchaných pásek. Když nastoupil internet, byly najednou všemožné nosiče k ničemu. Hudba se začala poslouchat z titěrných repráků u laptopů a později z ještě menších u mobilních telefonů. Kapelám, které cpaly nemalé prachy do profesionálního studia a perfektního mixu, zbyly jen oči pro pláč. 

Nezbýval už skoro nikdo, kdo by toužil po hifi. Časopisy pro audiofily hromadně končily a z prodejen s repráky zmizela „střední třída“ kvalitních výrobků, protože je nikdo nekupoval. Částečně za to mohla krize, na druhou stranu poslouchání na kvalitním vybavení přestalo být pro hudební fanoušky nutné. Samozřejmě pořád existují fajnšmekři, kteří se vám hrdě pochlubí domácí soupravou za statisíce korun, zároveň u toho ale budou lamentovat, že nové desky jsou namíchány přebuzeně, aby se daly poslouchat i na těch nejhorších mobilech. 

 Jak se brzy ukázalo, navěky u prvních kompaktů vlastně znamenalo pár let…

Cesta ke dnu

Úpadek zvuku začal nečekaně dávno – už v padesátých letech měli producenti a zvukaři záškodnické zadání: zajistit, aby písničky zněly skvěle především v rádiu. Šéf hitové fabriky Motownu Berry Gordy o dekádu později testoval nové písničky ne na hifi zařízení ve studiu, ale ve svém autě, protože přesně tam slyšela potenciální hity jejich cílová skupina poprvé. 

Když v devadesátých letech nastoupily na trh kompakty, byla kvalita posluchačského zážitku jedním z marketingových taháků nového média a společnost Sony přišla s lákavým heslem „perfektní zvuk navěky“. Jak se brzy ukázalo, navěky u prvních kompaktů vlastně znamenalo pár let, než oxidace zničila povrch disku, a perfektní zvuk zase poněkud odlidštělou digitální dokonalost postrádající vřelost analogu. „Pokaždý, když poslouchám CD, mám pocit, že po mně někdo střílí laserovým paprskem,“ zpívali v roce 1992 Urge Overkill na svém EP Stull a pěkně shrnuli odpor tehdejšího undergroundu k lesklému disku. „Poslouchat něco takového a myslet si, že je to hudba, je urážka pro mozek i pro srdce,“ prohlašoval ve stejné době analogový purista Neil Young. Co říkal rockový veterán na ztrátové MP3 v bitrate 128 kbps, které si na konci tisíciletí stahovali lidé z Napsteru, se nikde nedochovalo. Nejspíš proto, že to bylo nepublikovatelné.

2014_03-brno_je_zlata_lod-kultura-fenomen_02_a

Repráky v nábytku

Debaty o tom, jestli je lepší poslouchat hudbu z vinylu, nebo z kompaktu, patří k oblíbené kratochvíli audio labužníků. Kompakt má nepopiratelně vyšší frekvenční rozsah i dynamiku, vinyl zase díky analogovému záznamu zní lidskému uchu příjemněji. Hádky ale nejspíš brzy skončí. Vítězným formátem se stane streamování a kompakty pravděpodobně zůstanou v oběhu jen jako plašiče ptactva. Pro hifisty žádná radost. Populární Spotify nabízí jako základní kvalitu 160 kbps, ale i nad dvojnásobným bitrate nabízeným jako nadstandardní formát pro předplatitele může kompakt ohrnout středovou dírku. Jenže stream je tak pohodlný, že možná už brzy pronikne i do domácích souprav – Spotify nedávno ohlásilo spolupráci s jinou severskou společností, možná ji znáte, jmenuje se IKEA. Jejím výsledkem bude nábytek s vestavěnými reproduktory, které budou komunikovat s mobily přes Bluetooth. 

Super poslech už je na cestě

Zdánlivě už poslechu plnohodnotné hudby odzvonilo. Firmy nedokázaly prosadit slibné audiofilské formáty SACD a DVD-A a ani pokusem s prostorovým zvukem se nechytly. Hifisté sice křepčí radostí kolem aktuálního comebacku vinylů, kterých se vloni prodalo zase o třetinu víc než předloni. Jenže vinyly část konzumentů vzrušují spíš jako artefakt či nostalgický předmět než svým zvukem, který navíc často pochází z digitálního mixu dělaného původně pro vydání na kompaktu. 

Jenže kromě vinylů ale stoupají i prodeje kvalitních sluchátek, kterým audiofilové nové generace dávají přednost před vybavením na domácí poslech. Se zvyšující se rychlostí internetu je tu velká naděje, že by se časem mohly komerčně streamovat i bezztrátové formáty. Nejdůležitější je, aby bylo dost zájemců, kteří budou chtít za kvalitu platit. „Hifi formáty vrací naději v plastický a dynamický zvuk. Prosadit se nějaký ultrakvalitní formát může ve chvíli, kdy bude přístupný, nebude problém s autorskými právy a bude dostatek přístrojů, na kterých půjde přehrát,“ říká zvukař a producent Ondřej Ježek a naráží na projekt Neila Younga nazvaný PONO, který se snaží zachránit z kvalitního poslechu, co se dá. PONO má být nový bezztrátový audio formát, virtuální knihovna hudby i přenosný přehrávač, který zaručí, že hudba bude znít tak, jak má. „Slyšet PONO poprvé je jako úder denního světla do očí, když v prosluněný den vyjdete z kina,“ vyhlašuje Young, který tenhle úder chystá na letošní rok. O zbytek už se budou muset postarat posluchači.

AddThis
0 comments

Letem světem

100 meetingů v Dubaji

Za sedmihvězdičkovým hotelem Burdž al-Arab zapadá slunce. Růžové světlo ozařuje siluety kotvících jachet. O kousek dál se tyčí panoráma mrakodrapové čtvrti Dubai Marina. V šíleně velkém nákupním středisku Dubai Mall se mezitím proplétají desetitisíce lidí z celého světa.

Ža Čarou

Máme šanci přežít v interiérech budoucnosti?

V čem budeme bydlet za dvacet třicet let? Dokážeme přežít v éře panovačných kyberbaráků a mikrobytů naplněných zmutovaným nábytkem? Sežere nás jednoho dne naše lednička?

Podobné články: Fenomén

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Filmové paralelní vesmíry

Ponořte se s námi do filmového vesmíru. Je možná ještě hlubší než ten normální, kterému stejně nikdo nerozumí.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Když mají muzikanti veletrh

Colours Of Ostrava se stávají největším hudebním festivalem u nás. Patří k nim i různé doprovodné akce. Muzikanti tam například mají něco jako konferenci nazvanou Crossroads. Před vlivnými lidmi světového hudebního byznysu se představují kapely od nás i od sousedů a ucházejí se o možnost zahrát si za hranicemi. Na práci týmu Crossroads se podílí i dramaturg Colours Jiří Moravčík, tak jsme se zeptali, co znamená, když mají hudebníci byznys zasedání.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Všechna poprvé se snažím zapomenout

Když se díváte, jak Martin Janecký pracuje, pravděpodobně vám to vyrazí dech. Disciplínu, kterou ovládá, je obtížné jen tak potkat, natož popsat. Stručně řečeno dělá sochy z foukaného skla a své jedinečné umění vyučuje po celém světě. V létě. V zimě fouká na Aljašce.
COOKIES
Google+