Remix

Jen ty dobré, prosím

Holčičí zbraně Anny Calvi, milostný vztah s operačním systémém a další březnové kulturní pecky v přehledu Čilichili.

  • Klubový zpravodaj: Michal Pařízek
  • Magda Schlindenbuchová
  • Dominika Danosová
  • Richard Šulc
AddThis
Ari Marcopoulos

Ari Marcopoulos

Jen ty dobré, prosím

Momentky jsou základním kamenem obrazového vnímání současného světa. Nikdy nás nezaplavovalo takové množství fotek jako dnes, kdy má každý z nás doma na harddisku tisíce fotografií, na které se už nikdy nepodívá. Výstava Only The Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited, která je až do 6. dubna k vidění v pražské galerii Rudolfinum, se věnuje právě fenoménu momentky, toho „spontánního zachycení banálního okamžiku“, jak se píše v materiálech k výstavě. Kurátor Michal Nanoru expozici pojal celkem ze široka, nejstarší exponát je z roku 1919. Poměrně velký prostor je věnován šedesátým až osmdesátým létům, která byla z pohledu obecného rozšíření fotografie klíčová. Výstava se jmenuje podle klasické otázky z minilabu: „Chcete všechny, nebo jenom ty dobré?“ V galerii Rudolfinum najdeme totální amatéry i mistry oboru, některé fotografie vás rozesmějí, jiné dojmou, další pobaví už jenom přehnanými barvami. Pochopitelně nechybí ani fenomén sociálních sítí a fotky z mobilních telefonů. Jasně, že podobné fotky důvěrně znáte, ale tahle výstava za vidění rozhodně stojí. A to nejen proto, že jsou tam jen ty dobré…

Abychom hudbu nebrali moc vážně

Žila byla, jednou na svět přišla prapodivná dvoučlenná kapela The Books. Dva nevšedně smýšlející chlapíci z New Yorku se v roce 2000 dali dohromady a roku 2012 svůj projekt zase ukončili. Za tu dobu stihli vydat 4 studiová alba. The Books se vyznačují obskur­ním zvukem nahrávek. Vokály a žvatlání používají jako doplněk ke kytaře, cellu, benju a dětským hračkám. Do posledního alba The Way Out dokonce nastříhali části z kazet, které vyhrabali v sekáčích. Své hudební splácanině říkají vznešeně koláž. Jejich hudba vlastně celkově zní jako jeden velký vtip. Motají se v ní hlasy malých dětí, opakování jedné fráze donekonečna, hypnoterapie atd. Stvořili také speciální EP s výtahovou hudbou na vyžádání pro budovu francouzského ministerstva kultury, stavte se tam. Každopádně je jejich tvorba pozoruhodná avantgardní folktronica, lehce přitažená za vlasy, avšak hodná poslechu.

Anna Calvi a její holčičí zbraně

Tahle holka si byla pro všechno dvakrát. Hlas jako hrom, krása snad až klasická, charisma o velikosti Manhattanu. Na kolenou před ní klečí Nick Cave, Brian Eno nebo Karl Lagerfeld; díky svojí vizáži (a jasně, že i úspěchu debutového alba) rozrazila dveře do módního světa, udělala tam pořádný průvan a potom tam všechny poslala k šípku, protože rock’­n’roll jí je přece jen bližší. Anna Calvi vydala loni na podzim druhé album, přijímané snad ještě lépe než oslavovaný debut. Kolekce One Breath je originálnější a sebevědomější, holka už se v tom holt naučila chodit a ví, na co si má dát pozor. Navíc měla kliku na producenta. John Congleton dnes nahrává s kdekým, ale s holkama mu to teda jde tak nějak líp. Taková St. Vincent by mohla povídat. Hity? Eliza, Sing To Me nebo Tristan, ale celé album je vynikající. Inspirace Roy Orbisonem, klasickou a filmovou hudbou zůstává, jen ten zasněný a skromný výraz pomalu mizí a objevuje se mnohem razantnější a důslednější poloha. Anna už zná svoje zbraně a neváhá je použít. Přijďte se podívat ve středu 6. března do Lucerna Music Baru.

Co se děje na vsi

Komu se poštěstilo vyrůstat v rodině plné vypravěčů, ten je tím ovlivněn na celý život. Takové dětství měl i Meir Šalev, autor Ruského románu, a na jeho knize je to hodně znát. Čeká vás nevšední příběh, který sahá až k izraelskému osídlování Palestiny na počátku 20. století. Hlavním vypravěčem je sirotek Baruch a jeho slovy vzniká okouzlující kniha plná svérázných lidí, jejich životů, neuvěřitelných příběhů a také zvířat s výjimečnými schopnostmi.

Nekontrolovatelně chechtat

Na absolventské scéně Vyšší odborné školy herecké v Pidivadle to v březnu rozjíždí Dorota Masłowska. Teda ne, že by tahle evropská literární celebrita přijela z Polska, ale proniká k nám přes svůj grotesk­­ní divadelní opus Mezi náma dobrý. Nikde jinde v Česku ho zatím neuvidíte. Na první pohled prostoduché postavy na vás briskně chrlí komplikované myšlenkové pochody, jejichž bizarní logice se chtě nechtě musíte začít nekontrolovatelně chechtat. Mrkněte na březnový program Pidivadla.

Matthew Barnes

Matthew Barnes

Lesní meče počítačového introverta

Matthew Barnes je naprostý solitér. Producent vystupující pod jménem Forest Swords v roce 2010 ohromil celou elektro scénu EP Dagger Paths s doslova až barokním zvukem. Mazaná směs žánrů zaujme hned napoprvé. Matthew Barnes do své hudby dokáže dostat emoce, takové dojetí by mělo být snad až zakázané. Elektronika je samozřejmě na prvním místě, ale z hudby Forest Swords páchne také hlína a voní mořský vzduch. Debutové album Engravings se loni dostalo do mnoha žebříčků. Přestože jde o oficiálně uznaného computerového introverta, návštěvníci si pochvalují i jeho koncerty. S jakými spoluhráči zahraje v pátek 7. března v pražské Meet Factory při svém vůbec prvním vystoupení v ČR, není jisté. Každopádně to ale bude stát za to.

Láska mezi jedničkami a nulami

Konečně pořádný film o počítačích a lásce. Režisér Spike Jonze (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace) se chopil lákavého tématu vztahu s operačním systémem. Scénář ke snímku Ona (Her) si tentokrát napsal zcela sám a udělal moc dobře. Stejně jako s obsazením Joaquina Phoenixe do hlavní role. Se slušivým knírkem dostal Phoenix výraz vilného kokršpaněla a Samantha mu dává pořádně zabrat. Samanthu si vystřihla Scarlett Johansson a je vskutku pozoruhodné, kolik toho tahle sexbomba dokáže zahrát pouhým hlasem. Samantha je totiž onen zmiňovaný vysoce inteligentní operační systém, který s mnoha lidskými vlastnostmi převzal i pár nečekaně dobře a cíleně používaných nectností, urputnost, a věřte nebo ne, snad až typicky dámskou důslednost. Snímek Ona navíc docela slušně klame tělem. Od jednoznačně komediálního začátku se posouvá úplně jinam nečekaně snadno a samozřejmě. Určitě si sežeňte také soundtrack, kde se sešli Arcade Fire a Owen Pallett. Ona přichází do českých kin 27. března. Pár dní předtím, než bude se svými pěti nominacemi očekávat předávání Oscarů.

AddThis

Sporák

A je z něj tvaroháč

Sušenky BeBe má někdo rád a jinému přijdou bez chuti a bez zápachu. Vsadím ale boty, že tohle dortové pojetí BeBeček dostane do transu každého. Dole křupe, nahoře je krémové, chutě jdou od sladka přes kyselo do skořice. Prostě pecka, kterou uděláte raz dva a budete mistři přes dorty.

Podobné články: Remix

2017 | 4 | Soumrak missek

Masaryk a ti další

V dubnovém rozjezdu se dozvíte, co byste se o kultuře měli dozvědět. Třeba na kterou kýčovitou chatu se jet zašít nebo jak se naučit jazyk skrze mobil. Dobrý, co?

2017 | 3 | e-Bitka

Písně pro servírky

Finský film pro intelektuály, appka, se kterou se neztratíte nebo nový seriál od slavného komika. To všechno najdete v remixu březnového Čili.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Zakouřený popík z dovolené

Punkerka s pubertou, špionážní román i film o ňuňu kočičce. To vše tentokrát najdete v Konzumu Čilichili.
COOKIES
Google+