Téma

Trollové pod Petrovem

Brno funguje na osobních kontaktech, známých a propojených minikomunitách. Před pár lety se tyhle partičky samovolně propojily pod recesistickou platformou Žít Brno. Dnes je z recese něco víc. A radnice platformu nesnáší tak, že jí nechala zablokovat profil na Facebooku. Ptali jsme se Jana Jablůnky, Barbory Antonové a Adama Hrubého, co to Žít Brno vlastně je.
AddThis

Když každého spolutvůrce Žít Brno zgooglím, zjistím, že za vámi zůstává spousta práce. Proč to děláte? Kvůli lásce k Brnu?
Barbora:
Já se k tomu asi jako jediná přiznám. Já mám Brno hrozně ráda. 
Adam: Já bych Brno chtěl mít rád. 
Jabli: Pro mě to byla ze začátku zkouška, jaké to je působit ve veřejném prostoru. Nejdřív jsem prostě podporoval činnost lidí, kteří se tu pohybují dlouhodobě, třeba Matěje Hollana. Pak jsem zjistil, že to funguje a že mám opravdu možnost něco změnit, přetvořit. Začal jsem cítit zodpovědnost za projekty, které jsem rozdělal, a stal jsem se na tom trochu závislý. 

Jan Jablůnka 

Programátor, aktivista a recesista s alteregem Slušný Čech. Kromě spousty projektů, které soustřeďuje na své stránce jabli.cz, proslul jako duchovní otec jména Krno.

Skrze Žít Brno vlastně dokážete pokrýt spoustu aspektů městského fungování. Od parkování po urbanistiku, kulturu, a ještě si ze všeho stačíte dělat legraci. Fungoval by tenhle přístup i někde jinde než v Brně?
Barbora:
Těžko říct. Třeba Praha je na něco takového moc velká. Tam podobná spolupráce může fungovat spíš na úrovni městských částí. Menší města zase možná nemají dostatek lidí a témat, aby podobnou aktivitu nastartovala. Brno má ideální velikost. Je tu dost prostoru a věcí, které se musí řešit, ale zároveň se všichni navzájem znají a potkávají se. Pak si vezměte, že v Brně žije 400 000 obyvatel, ale přijíždí sem 100 000 studentů. To s atmosférou ve městě udělá strašně moc. A pokud s tím radnice nedokáže pracovat, zavírá kluby, ruší zahrádky a podobně, tak si dokáže zadělat na spoustu průšvihů. 
Jabli: My vlastně tak trochu suplujeme magistrát v tom, že poskytujeme služby skupinám, pro které je činnost magistrátu nezajímavá, neviditelná. Viz třeba právě studenti, kteří tu tvoří velikou nezávislou kulturní scénu. Odbor kultury na magistrátu, který by ji měl podporovat, vede člověk, který podle všechno nemá o kultuře ani ponětí, a jediným prosazovaným divadlem je tu tím pádem Reduta. Tam přijede zájezd z Blanska, z autobusu se přesunou do hlediště, po představení nastoupí do busu a zase odjedou. Jaký význam to pro život v Brně má, mi trochu uniká. 
Barbora: Já si vybavuji okamžik, kdy probíhalo výběrové řízení na brněnský orloj. Tehdejší náměstkyně pro kulturu se na jednání rozohnila, že ona by si představovala něco symbolického. Třeba bílý klavír, ze kterého poteče voda, porostou květiny a bude z něj hrát Janáček. 
Adam: To by ovšem bylo úplně super! Podle mě by se i ten klavír za nějakou dobu stal brněnským symbolem, na který bychom byli společně hrdí. Akorát bychom si nedávali sraz u šulina, ale u klavíru. 

Barbora Antonová

Publicistka a aktivistka angažující se především v oblasti práv menšin. Stmelující element fenoménu Žít Brno.

Vím, že vám radnice leží v žaludku. Není ale takový společný nepřítel výhoda? Stmelovací element? 
Barbora:
Asi ano, ale občas je to tak výhodné, až je to únavné. Vezměte si nedávný případ, kdy Brno mělo přihlásit do soutěže Mayors Challenge Michaela Bloomberga nějaký městský projekt. V zadání soutěže bylo, že má jít o propojení komunitní struktury s řízením města, zapojení podnikatelské scény do veřejného života. Normálně bych si představovala, že na začátku vyjde velký článek v novinách: Brno se hlásí do mezinárodní soutěže, jestli děláte zajímavý projekt, přihlaste se. Namísto toho se namátkou obeslalo pár sdružení a ostatní se to dozvěděli neoficiálně brněnskou tichou poštou. Pak se sešla komise, která měla přihlášené projekty nastudovat a následně vyslechnout jejich prezentace a obhajoby. Když na ty živé prezentace došlo, tak jsme zjistili, že projekty ani nečetli. 
Neměli bychom ale asi zapomínat, že na radnici sedí lidé, které si tam Brňáci zvolili…
Adam: To je fakt. My tu vidíme výsledky snahy čtyřiceti lidí, ale existuje dalších dvě stě tisíc, kterým ke štěstí stačí slavnosti piva. Je ale fajn, že těch čtyřicet lidí je tak viditelných. 

Věci, co děláme, by v moderním městě měly fungovat automaticky a oficiálně. Ne magistrátu navzdory.

Kdy ta současná komunita vznikla?
Barbora:
Žít Brno někdy v roce 2011. Neklidné skupinky v Brně ale byly vždycky. Vezměte si třeba hantec. Dneska je to sice paskvil a Donutilova estrádní zábava, ale v 70. letech to bylo něco úžasného. Lidé si vytvořili v podstatě vlastní umělý jazyk, mohlo to vzniknout někde jinde než v Brně? Nebo Rudy Kovanda coby vítěz Zlatého slavíka. To je přece typický trolling ve stylu Žít Brno. 

Adam Hrubý

Designér, programátor a aktivista. V Žít Brno zastává funkci vrchního kontrolora, který dokáže posoudit, jestli je něco fajn, nebo je to hnusný.

Cítíte nějakou návaznost na tuhle starou generaci Divadla na provázku, Bolka Polívky, Franty Kocórka a dalších? 
Adam:
K Bolkovi cítím soustrast a nijak na něj nenavazujeme. Po pravdě řečeno mi vadí takový ten brňácký patriotismus, vymezování se proti Praze, reklamy na Starobrno namluvené hantecem a podobně. Přijde mi to úplně směšné. Půlka lidí, co v Brně něco tvoří, nejsou Brňáci nebo tady ani nebydlí a jezdí sem jen studovat. A my se proti nim máme vymezovat a předhazovat jim, že v Brně můžó žít jen ti praví Brňáci?
Jabli: Ono to vlastně vůbec není legrační. V podstatě přesně totéž tvrdí radnice krásným projektem Karta Brňana. Myšlenka za Kartou je asi taková, že Brno dotuje spoustu věcí, jako jsou divadla a koupaliště, a oni sem pak jezdí lidi z Vyškova a v těch našich koupalištích se nám koupou. Takže my těm opravdovým Brňanům rozdáme kartičky, na které bude vstup zadarmo, a těm ostatním to zpoplatníme. Matěj Hollan to komentoval slovy: „Krásný nápad, škoda že je protiústavní.“ Nicméně, hned co se to provalilo, tak si náš kamarád Honza Pospíšil sedl k počítači, přes noc vytvořil Kartu Krňana, druhý den ji měl hotovou a začal ji zadarmo rozdávat. Uplynul rok a čtvrt a na www.kartakrnana.cz už se přihlásila spousta podniků, že tam chtějí být uvedeny a že na ni budou poskytovat slevu. Karta Brňana oproti tomu stále neexistuje. To, že ji má zaregistrovanou soukromá osoba a zároveň starosta Brna-střed, už vůbec nekomentujeme. 

Zní to jako: oni nám sem pak jezdí lidi z vyškova a v těch našich koupalištích se nám koupou!

Matěj Hollan 

Nejviditelnější tvář projektu Žít Brno, nositel Ceny Františka Kriegla za občanskou stateačnost a bojovník proti hazardu. Placatý.

Nepředhodí vám někdo občas, že psaní blogů a trollování na internetu je jedna věc a reálná politika něco jiného? Že nejde si jen ze všeho dělat legraci? 
Jabli:
Žít Brno dávno není blog. Dnes je to něco jako školka uvědomělých občanů, co dělají konkrétní věci. 
Adam: Přesně tak. Navíc je i ryze internetový aktivismus důležitý. Už jen proto, že dává možnost opustit postoj „ale mně je to vlastně úplně jedno“. Než přišlo Žít Brno, tak pro normálního člověka byla lokální politika něco totálně trapného. Proč by se měl dvacetiletý student zabývat otázkou parkování, když sám auto nemá? Jenže když se z parkování udělá vtipné téma, tak se o něm začne mluvit, vznikne sdružení a může se udát něco konkrétního. 
Jabli: Žít Brno je něco jako heslo. Sociální katalyzátor. Všichni, co se snaží něco dělat, se najednou ocitli na stejném hřišti. Mají o sobě přehled a mají k dispozici kontakty, které dřív museli pracně shánět po kamarádech.  
Barbora: Třeba občanské sdružení Brnění má neuvěřitelně široký záběr. V projektu Občané proti hazardu vyhráli spor s ministerstvem financí až u ústavního soudu a vydali manuál, podle kterého mohou obce účinně regulovat hazard. Nebo 4AM. Sdružení pro architekturu a nová média, kde působí špičkoví odborníci na urbanistiku. Ti se mimochodem snažili spolupracovat s městem nebo s ním aspoň komunikovat. Potřebují dostávat informace o projektech, účastnit se výběrových řízení. Po pár měsících zjistili, že to prostě nejde. Takže dál pracují sami na mezinárodních projektech, vyjadřují se k veřejnému prostoru, teď třeba k územnímu plánu, stáhli k sobě lidi, kteří se dřív pohybovali kolem Domu umění. Jsou prostě skutečným kreativním centrem – zatímco radniční projekt kreativního centra je pořád na papíře. 
Jabli: Oni tedy sice nejsou přímo Žít Brno, ale to nevadí, protože v Brně probíhá všechno paralelně a všichni lidé, co něco dělají, jsou tím pádem členové všech skupin. Když jedou čtyři Brňáci autem, tak s nimi jede pět set projektů.

AddThis
0 comments

Téma

Lepší než Praha

Je spousta věcí, které můžou Pražáci Brňákům akorát tak závidět. Podívali jsme se na ty nejzajímavější. Jestli vás při čtení přepadne chandra, přestěhujte se pod Špilas.

Téma

To vrní

Brno je kultury plné. Od prudce intelektuálních nakladatelství Druhé město, Host a Větrné mlýny přes kulturní časopisy Host a Rozrazil, bezpočet galerií, alternativních kavárenských scén až po šmuckapely, jako jsou Odvážní bobříci, To žluté, co máte v kalhotkách a Čokovoko. V městě přezdívaném „líheň alternativy“ kapely raší napříč žánry jako houby po dešti. O kom z místní hudby je dobré vědět?

Podobné články: Téma

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Strč hlavu mezi kolena

Příčin, proč se létání bojíme, je spousta. Od strachu z výšek přes klaustrofobii až po nepříjemné asociace pilně krmené médii, která se po létání vozí už od doby, co spadla vzducholoď Hindenburg.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Co vám reálně hrozí

I když jsou dnešní letadla plná bezpečnostních fíčur a vychytávek, tak v nich stejně číhá nebezpečí. Často od věcí, na které byste si ani nevzpomněli.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Jak vybrat sedadlo

Ještě než se vrhnete na sedačky, je dobré vědět, že existuje ideální doba k nákupu letenky. Vyhledávač levných letenek CheapAir si dal tu práci, že zanalyzoval vývoj cen u skoro tří milionů letů a zjistil, že nejlevněji se letenky prodávají 54 dní před startem. No a když už je budete kupovat takhle hezky s předstihem, tak si můžete rovnou vybrat nejlepší místo. Podle toho, co chcete nejvíc.
COOKIES
Google+