Čumenda

Katalog sovětských zastávek

Gaudího z Barcelony zná každý. Fotograf Christopher Herwig projel postsovětské republiky a zjistil, že tam jak od Gaudího vypadá kdejaká zastávka. A když už ne jako od něj, tak od nějakého jiného machra architektury. Tak je všechny pěkně nafotil.

Svoje putování po sovětských autobusových zastávkách vzal Christopher Herwig z gruntu. Během 12 let najezdil autem, autobusem, taxíkem i na kole více než 30 000 kilometrů a navštívil 13 zemí. A tak je jeho kolekce, kterou vydává jako knihu, opravdu velkolepá.

"V Abcházii mě řidič obvinil, že jsem gruzínský agent. Požadoval úplatek, jinak že mě předá milici a půjdu rovnou před popravčí četu. Mému tvrzení, že jsem přišel do jeho země fotit autobusové zastávky, nechtěl vůbec uvěřit," říká Herwig. My tomu teda věříme.

AddThis
Moldavsko

Moldavsko

Christopher Herwig

Kyrgyzstán

Kyrgyzstán

Christopher Herwig

Kazachstán

Kazachstán

Christopher Herwig

Kyrgyzstán

Kyrgyzstán

Christopher Herwig

Tádžikistán

Tádžikistán

Christopher Herwig

Kazachstán

Kazachstán

Christopher Herwig

Ukrajina

Ukrajina

Christopher Herwig

Abcházie

Abcházie

Christopher Herwig

Arménie

Arménie

Christopher Herwig

Abcházie

Abcházie

Christopher Herwig

AddThis

Téma

Slavní muži, kteří si moc nevrzli

Slavnými Donchuány se světová historie přímo hemží. Jenže úspěch v životě se automaticky nepojí s úspěchem u žen. Mnoho slavných pánů se dokonce milostných šarád vzdalo úplně.

Pokec

Co když na vaší zastávce čekal vrah

Patrik Sláma je veskrze pozitivní člověk. Rád se usmívá, pracuje v ústředí Českého svazu ochránců přírody, má rád hudbu a balet. Jo a fotí místa, kde se staly vraždy.

Podobné články: Čumenda

2018 | 7 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+