Osobnost

Miluju a demoluju

"My na Slovensku se taky hádáme o hipstry. Hipster je každý, kdo nemá nadváhu," říká Katarzia – punková písničkářka z Blavy, která hraje folk. A taky písňový objev česko-slovenského území posledních měsíců. Rozhodně vám doporučujeme, ať ji objevíte dřív než hlavní vysílací časy.
AddThis
  • Text: Petr Klusák

Pojďme od začátku. Studuješ v Bratislavě scenáristiku, takže jsi s hudbou dřív nejspíš nepočítala. Kdy jsi začala psát? Co to bylo za situaci?
Psát jsem začala, když jsem byla malá. Jsem jedináček a zábavu jsem si hledala většinou sama, párkrát jsem si čmárala stupidní a neslušné básničky. Potom přišla puberta a nebyl nikdo, komu bych mohla hodit na bedra zmatené myšlenky a otázky – takže to přešlo do pubertálních deníčků. Vybavuju si jednu situaci, kdy jsem před tělocvikem v šatně četla na záchodě holkám nějaký pofidérní úryvek – směšný popis nenaplněné lásky a rostoucích prsou, dost se tomu myslím smály, což byl záměr, ráda jsem někoho rozesmívala. A tam jsem v podstatě zůstala dodnes, akorát předstírám zdánlivou dospělost. Když mi tragikomedie nevyjde, bavím se jenom já sama. Zkouším se v tom zlepšovat.

A kdy sis řekla, že tě to baví a že se ti chce hrát a zpívat před lidmi, zůstat u toho?
To se stalo, hned jak jsem začala mluvit a chodit. Ale nikdy jsem mezi ostatními dětmi ve zpěvu a v hraní nevynikala. Když jsem jako devítiletá hrála v muzikálu Šumař na střeše, ostatní děti (byli jsme tam čtyři) byly mnohem šikovnější, já jsem se styděla, zpívala potichu a dívala se do země, protože mě zajímalo, jaké šrouby používá scénograf při stavění dekorace. Režisér, pan Bednárik, měl ze mě nervy a ukazoval mi prstem ten znak, který mám dnes na obalu svého cédéčka.

Kosočtverec?
Ale to jsou moje iniciály obrácené k sobě. Zkrátka jsem věděla, že jako Freddie Mercury ty výšky nikdy nedám a štvalo mě to. Ale chorošky jsem dávala bez chyb. Ráda tancuju.

Ty věci, co zpíváš, jsou evidentně prožité… má pro tebe zpívání nějaký terapeutický rozměr?
Terapeutický rozměr má proces skládání, koncert už je potom ta nejpříjemnější transcendence. Ale nejsem exhibicionistka, beru to tak nějak pokorně. Zkrátka jsem vždycky cítila, že na pódiu se cítím jako u sebe doma ve vaně.

Tvoje songy Z vágneho jasné nebo Spýtala som sa jsou strašně pěkné kombinace jednoduchého riffu a nápěvu. Jsou to tvoje první melodie?
Děkuju. Vzpomínám si jen na jednu písničku, kterou jsem složila v šestnácti. Byla jsem rok v USA, asi tři měsíce jsem tam chodila na kytaru. Ta písnička se jmenovala Home. Ale pak jsem dlouho nic podobného nedělala a hrála jsem Telemanna. Na kytaru jsem pak nehrála až do roku 2012. Znala jsem jen šest akordů a dodnes nemám úplně jasno v tom, co hraju. Ale učím se to. Melodie vznikly podle toho, co jsem nahmatala a líbilo se mi to, intuitivně. Jsou napůl vizitkou mého vkusu, napůl vizitkou mojí (ne)schopnosti zahrát kombinaci tónů.

Co vlastně ráda posloucháš? Máš ráda holky, co si v písních vylívají srdce, nebo něco úplně jiného?
Dlouho jsem fičela na současném jazzu, například nedávno na Robertu Glasperovi a jeho Experimentu. Vyhledávám spíš živé koncerty, doma mám ráda ticho. Hudbu poslouchám při běhání, v tu chvíli mi jde úplně do mozku a generuje nové nápady. Teď právě poslouchám Me’Shell Ndegeocello, nebo Lianne La Havas, jsem hotová z hudby Jamese Blakea. Příběhy jo, ale ne prvoplánové. Z dívek s kytarou mám ráda Rachel Sermanni. Dost i Nerez a Nohavicu, vlastně v něm totálně jedu už asi pět let. A jestli nemám nic tajit, tak ať to víš: miluju živé koncerty Beyoncé na youtube!

Jak vypadá na Slovensku taková rostoucí popularita? Dostáváš kytky, pozvánky na rande a na párty? Už se ozval Rišo Müller?
Nic takového se neděje, ani nebude, dál po večerech sedím u počítače mezi knížkami a kytarou, nechodím nikam kromě divadla a kina, a tam chodím nejradši sama. Kytky kupuju spíš já mužům, o tom mám pár vtipných historek. Jediné, co se změnilo, je, že mě někteří známí, kteří mě doteď odmítali zdravit nahlas, najednou zdraví, což mi přijde taky dost vtipné. Co se týče Richarda, slyšela jsem, že taky chodil na VŠMU na scenáristiku, byla bych ráda kdyby se ozval a vylíčil mi, jak dokončil magisterský scénář, protože mně to zatím vůbec nejde. 

Párkrát jsi hrála v Česku. Je to tu nějak jiné, když srovnáš reakce publika?
Je to u vás vřelejší, u nás se lidi trochu stydí skotačit.

Jak tě napadlo zpívat svůj indie folk (urban folk, nebo co to vlastně je) v kroji, kombinovaném navíc se současnými značkovými hadry?
Značkové hadry nemám, ten kroj je můj, šila ho dědova sestra, nechtěla jsem, aby zdechl ve skříni. Jeho horní část se mi zdá až příliš archaická, nechtěla jsem být v kroji úplně, tak jsem to spojila. Mám ráda pěkné věci. Šaty na pódiu můžou být trochu výtvarnější než ty, ve kterých jdete koupit toaleťák do Tesca.

Už jsi kroj definitivně odložila?
Ano, protože mi leze na nervy, že se mě na něj každý ptá. Definitivně jsem ho zrušila, když jsem nechtě viděla zpěvačku Kristínu zpívat na playback její fakt nechutnou techno písničku Jabĺčko v krojové minisukni pro emočně-vyděračský program Modré z neba. Její manažer jí tam zařídil kromě výstřihu po bradavky i skvělou lidovou choreografii, mrkni se na YouTube. 

Co bude dál? Co bys chtěla? Jsi připravená na to, že tohle může být jenom začátek a budeš fakt populární? Protože spousta holek potřebuje někoho, kdo za ně dobře zazpívá, že chlapi jsou nanic, ale nakonec je stejně chcete.
Teď hodně pracuju pro telku jako scenáristka, to mě taky baví. Píšu práce do školy a zkouším se posunout dál. Chlapce chceme a vždycky jsme chtěly. Sice nadávám, ale miluju je. I tehdy, když mě demolujou. Anebo demoluju já je, nezáměrně…

Nakonec možná trochu srandovní otázka. Tady se pořád někdo hádá, kdo je hipster a kdo ne, a jestli je to slovo víc než jen nadávka. Prosím tě, jak to máte na Slovensku s hipsterama?
My se taky hádáme o hipstry, hipster už je každý kdo nemá nadváhu, kupuje věci v trendových obchodech nebo sekáčích a jezdí na kole. Je to srandovní, jak si lidi potřebují zařazovat do žánrů nejen umění, ale i lidi na ulici. Já jim v tom nebráním, ať si mě strčí, kam chtějí. Jen já sama vím, že jsem ve svojí hluboké podstatě sice trochu rozmazaný, ale přece jen pankáč. I když jsem určitě hipster, s menší nadváhou.

AddThis
3 comments
txh
txh

Jsem mimo nebo nikde v tom článku neni zmíněný, jak se ta holka jmenuje? :O

Trendbox

Až vás sporák pozdraví

Dneska se možná chodíte podívat na internet přes mobil. Zanedlouho se váš mobil bude chodit dívat na internet sám. Kam? Na svůj vlastní Facebook.

Sporák

Los ptachkos español

Navzdory názvu česká klasika. Hovězí závitek s rýží. My jsme pro vás ale připravili recept, se kterým tenhle španělský ptáček bude jako od babičky. Základem je masová omáčka demi-glace. Tu když budete používat, budete za skutečné mistry kuchyně.

Podobné články: Osobnost

2014 | 2 | Jak prorazit na webu

V reálu působí šoubyznys papundeklově

„Je to bezpochyby bizar,“ říká o světě televizních celebrit režisér dokumentárního filmu Show! Bohdan Bláhovec, „ale devadesáti procentům lidí to připadá správné.“ O filmu, který popisuje fungování dívčí skupiny 5Angels, už se mluvilo leckde, my se zeptali, co bylo za natáčením.

2013 | 11 | Horečka sobotní noci

Nechci se měřit s namachrovanými blbečky

Lidový tanec zní jako synonymum nudy. Stačí se do něj ale pustit bez umrtvující piety, vyhodit kroj a začít lidovou hudbu míchat s latinou, jazzem a třeba i s hip hopem. Mikuláš Bryan u nás propaguje taneční večery zvané bal folk. A tvrdí, že by vás bavily taky.

2013 | 7 | Experti na štěstí

Useknutou hlavu děláme zvlášť

Dveře nám otevírá dívka, co má místo úsměvu plátek melounu a účes jako oběť hurikánu. Z kuchyňky vychází další a ta má pro změnu do krve rozdrásanou tvář a v náručí zjevně pár týdnů mrtvé mimino. Jdeme dělat rozhovor s divadelním a filmovým maskérem Petrem Fadrhonsem.
COOKIES
Google+