Poručík Pernica z Černých baronů tvrdil, že si člověk sice podmanil přírodu, ale se ženami si pořád neví rady. Což je v hrubé zkratce důvod, proč nás tolik fascinuje těch několik málo jedinců, kteří podle všeho nejtajemnější tajemství vesmíru rozlouskli.
Playboyů všeho druhu najdete v historii spoustu. Takový král Šalamoun měl kupříkladu tři stovky milenek a k tomu sedm set manželek. Anglický šlechtic William Douglas zaměstnával kvůli nadhánění krásek několik sloužících. V pokročilém věku si kvůli svému mimořádně náročnému milostnému životu najal nejproslulejšího osobního lékaře své doby, aby ho udržoval při zdraví, chuti a vědomí. John Wilkes, někdejší londýnský starosta, o sobě neváhal veřejně prohlásit, že během čtvrt hodiny dokáže svést jakoukoliv ženu. Tvrzení nabude na váze, když si uvědomíme, že Wilkes byl pokládán za nejošklivějšího muže Anglie a byl všeobecně znám svou zálibou v komponování pornografických veršů. Rumunského krále Karla II. historici přejmenovali na Krále playboye, což si asi zaslouží, protože byl kvůli milostným avantýrám donucen odejít do exilu. Dvakrát. Gabriele D’Annunzio, italský básník, dobrodruh a osobní přítel Byrona a Napoleona, se z neustálého šmajchlování dokonce regulérně pomátl. Promenádoval se nahý po jídelnách luxusních hotelů, stříhal svým milenkám vlasy, vycpával si jimi polštáře a coby afrodiziakum polykal strychnin. Tvrdil o sobě, že nasadil parohy tisícovce manželů, a v tabatěrce, kterou vyhrál v sázce s Napoleonem, nosil kondomy. Prý proto, že „dobrý voják je vždy připraven“.
i když nevypadáte jako Sandokanův hezčí brácha, můžou vám úspěchy u žen zadělat na malér.
Karel II. a D’Annunzio nebyli sami, kdo na přílišné úspěchy u žen doplatili. Vezměte si třeba Colina Bellea, chlapíka z irského Darwinu. Ten se musel před pár lety obrátit na soud, protože mu zakázali přístup do několika místních barů s odůvodněním, že na něj moc letí místní dámy. On sám to nepopíral, ale nechápal, proč by kvůli tomu měl trpět. „Když přijdu do baru, za chvíli se kolem mě točí patnáct žen a chtějí si se mnou povídat. Jsem od přírody přátelský člověk a nebudu je přece odhánět,“ postěžoval si v článku pro Daily Telegraph. Přátelský člověk nebo ne, Colin Belle musel začít chodit na pivo tam, kde nevyvolával konflikty. Mohl dopadnout ještě hůř. Třeba jako Omar Borkan Al Gala, fotograf a básník z Dubaje. Toho pro přílišnou atraktivitu vloni na jaře deportovala mravnostní policie ze Spojených arabských emirátů. Ale i když nevypadáte jako Sandokanův mladší a hezčí bratr, můžou vám úspěchy u žen zadělat na malér. Jako třeba Umbertu Billovi, záhadnému nadsamci z Benátek, kterého proslavila reportáž v britském televizním pořadu Eurotrash. Umberto není ani slavný, ani bohatý, ani pohledný. Má trochu pupek, šedivého bíbra, úřednické brýle a v době své největší slávy pracoval jako portýr v hotelu. Nikdo přesně neví, jak to Umberto dělal, ale mezi návštěvnicemi se nenápadný podržtaška stal legendou. Sjížděly se za ním pod různými záminkami z celého světa a jedna americká byznysmenka se svěřila, že kvůli zahraničním cestám do Benátek utratila tisíce dolarů. Jenže Umberta popularita začala otravovat a neustálý zájem žen unavovat. Navíc podle vlastních slov přestával zvládat manželské povinnosti a vše skončilo tím, že dostal v hotelu padáka. Důvod? Prý do práce chodil tak unavený, že nezvládal nosit hostům kufry.
