Čumenda

Děti ze smeťáku

V Ghaně mají obří skládku elektronického odpadu z celého světa. A na ní žijí lovci a sběrači. Děti. Kevin McElvaney je fotil.

Kevin McElvaney fotil hledače pokladů na obří skládce elektronického odpadu v Ghaně. Pracují celé dny v toxickém dýmu, pod mračny komárů šířících malárii. Mezi mosty postavenými z monitorů, věžemi z klávesnic a jezírky neznámých kapalin. Sběračů je kolem 40 000 a sami tomuhle místu říkají Sodoma a Gomora. Agbogbloshie v Ghaně je asi největší skládkou nelegálního elektronického odpadu na světě. Sváží se sem z celé planety, byť by měl být recyklován. Ale je to lukrativní byznys. Kdysi tu bývala rekreační oblast, dnes tu k nebi stoupá černý dým. Ohně zapalují hledači pokladů, aby zbavili měděné dráty izolace. Je jim mezi 7 a 25 lety a na tomhle smeťáku od rána do večera pátrají po čemkoliv, co by mohli zpeněžit. V toxickém prostředí často trpí plicními problémy, poškozením zraku, chronickou nevolností a nespavostí, bolestmi hlavy nebo následky neléčených poranění a popálenin. „Některé příznaky jsem pocítil sám po pár hodinách tady,“ vypráví Kevin. Mnozí z místních umírají na rakovinu jako dvacátníci. Přesto jsou optimisté. Věří, že jsou na tomhle místě jen dočasně, než odejdou jinam.

AddThis
Devítiletá Adjoa prodává hledačům pytlíky s vodou. Používají je k pití i hašení požárů.

Devítiletá Adjoa prodává hledačům pytlíky s vodou. Používají je k pití i hašení požárů.

Kevin McElvaney

Řeka Odaw odděluje Agbogbloshie od Galaway, kde lidé normálně žijí, obchodují a pracují.

Řeka Odaw odděluje Agbogbloshie od Galaway, kde lidé normálně žijí, obchodují a pracují.

Kevin McElvaney

Jedenadvacetiletému Johnu Mahamovi cukají oči, trpí nespavostí a vysilujícími bolestmi hlavy. Dál ale pracuje.

Jedenadvacetiletému Johnu Mahamovi cukají oči, trpí nespavostí a vysilujícími bolestmi hlavy. Dál ale pracuje.

Kevin McElvaney

Jak je tu zvykem, pětadvacetiletý Adam Nasara používá polystyrénové izolace z chladniček k zapalování ohně.

Jak je tu zvykem, pětadvacetiletý Adam Nasara používá polystyrénové izolace z chladniček k zapalování ohně.

Kevin McElvaney

Ženy z nedalekého trhu prodávají chlapcům ovoce.

Ženy z nedalekého trhu prodávají chlapcům ovoce.

Kevin McElvaney

Pieter Adongo (17) drží polaroidovou fotku sebe a svých přátel Desmonda Atangy (17) a Sampsona Kwabeny (16). Jako jiní tady věří, že jednou najde cestu odsud.

Pieter Adongo (17) drží polaroidovou fotku sebe a svých přátel Desmonda Atangy (17) a Sampsona Kwabeny (16). Jako jiní tady věří, že jednou najde cestu odsud.

Kevin McElvaney

AddThis
1 comments

Téma

Povinná četba

Žena dneska jen těžko může vychovávat dítě, aniž by si přečetla knihu. Jakou? Jednu z miliardy. Nebo dvě z miliardy. Nebo milión z miliardy. A pořád bude frustrovaná, že nepřečetla celou miliardu. Přinášíme vám výběr z nejkontroverznějších spisů pro matky.

Pokec

Co když exnu?

Patří mezi nejznámější hudební novináře v zemi. Začínala ve slavné éře časopisu Rock & Pop, její hlas už dvě dekády znají posluchači Radia 1. Od loňského léta bojuje Jana Kománková s rakovinou a píše o tom blog. V dubnu 2014 jí bylo čtyřicet.

Podobné články: Čumenda

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+