Čumenda

Děti ze smeťáku

V Ghaně mají obří skládku elektronického odpadu z celého světa. A na ní žijí lovci a sběrači. Děti. Kevin McElvaney je fotil.

Kevin McElvaney fotil hledače pokladů na obří skládce elektronického odpadu v Ghaně. Pracují celé dny v toxickém dýmu, pod mračny komárů šířících malárii. Mezi mosty postavenými z monitorů, věžemi z klávesnic a jezírky neznámých kapalin. Sběračů je kolem 40 000 a sami tomuhle místu říkají Sodoma a Gomora. Agbogbloshie v Ghaně je asi největší skládkou nelegálního elektronického odpadu na světě. Sváží se sem z celé planety, byť by měl být recyklován. Ale je to lukrativní byznys. Kdysi tu bývala rekreační oblast, dnes tu k nebi stoupá černý dým. Ohně zapalují hledači pokladů, aby zbavili měděné dráty izolace. Je jim mezi 7 a 25 lety a na tomhle smeťáku od rána do večera pátrají po čemkoliv, co by mohli zpeněžit. V toxickém prostředí často trpí plicními problémy, poškozením zraku, chronickou nevolností a nespavostí, bolestmi hlavy nebo následky neléčených poranění a popálenin. „Některé příznaky jsem pocítil sám po pár hodinách tady,“ vypráví Kevin. Mnozí z místních umírají na rakovinu jako dvacátníci. Přesto jsou optimisté. Věří, že jsou na tomhle místě jen dočasně, než odejdou jinam.

AddThis
Devítiletá Adjoa prodává hledačům pytlíky s vodou. Používají je k pití i hašení požárů.

Devítiletá Adjoa prodává hledačům pytlíky s vodou. Používají je k pití i hašení požárů.

Kevin McElvaney

Řeka Odaw odděluje Agbogbloshie od Galaway, kde lidé normálně žijí, obchodují a pracují.

Řeka Odaw odděluje Agbogbloshie od Galaway, kde lidé normálně žijí, obchodují a pracují.

Kevin McElvaney

Jedenadvacetiletému Johnu Mahamovi cukají oči, trpí nespavostí a vysilujícími bolestmi hlavy. Dál ale pracuje.

Jedenadvacetiletému Johnu Mahamovi cukají oči, trpí nespavostí a vysilujícími bolestmi hlavy. Dál ale pracuje.

Kevin McElvaney

Jak je tu zvykem, pětadvacetiletý Adam Nasara používá polystyrénové izolace z chladniček k zapalování ohně.

Jak je tu zvykem, pětadvacetiletý Adam Nasara používá polystyrénové izolace z chladniček k zapalování ohně.

Kevin McElvaney

Ženy z nedalekého trhu prodávají chlapcům ovoce.

Ženy z nedalekého trhu prodávají chlapcům ovoce.

Kevin McElvaney

Pieter Adongo (17) drží polaroidovou fotku sebe a svých přátel Desmonda Atangy (17) a Sampsona Kwabeny (16). Jako jiní tady věří, že jednou najde cestu odsud.

Pieter Adongo (17) drží polaroidovou fotku sebe a svých přátel Desmonda Atangy (17) a Sampsona Kwabeny (16). Jako jiní tady věří, že jednou najde cestu odsud.

Kevin McElvaney

AddThis
1 comments

Téma

Povinná četba

Žena dneska jen těžko může vychovávat dítě, aniž by si přečetla knihu. Jakou? Jednu z miliardy. Nebo dvě z miliardy. Nebo milión z miliardy. A pořád bude frustrovaná, že nepřečetla celou miliardu. Přinášíme vám výběr z nejkontroverznějších spisů pro matky.

Pokec

Co když exnu?

Patří mezi nejznámější hudební novináře v zemi. Začínala ve slavné éře časopisu Rock & Pop, její hlas už dvě dekády znají posluchači Radia 1. Od loňského léta bojuje Jana Kománková s rakovinou a píše o tom blog. V dubnu 2014 jí bylo čtyřicet.

Podobné články: Čumenda

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Osamělí obři

Majestátní velikáni, kteří měli měnit svět, sloužit pokroku a lepším zítřkům, teď už jen odolávají času a živlům. Jsou to opuštěné technické stavby v dnešním Kazachstánu, Rusku a Bulharsku. Zachytil je fotograf Danila Tkačenko v sérii Restricted Areas. „Spousta těch míst dřív bývala tajných, některá se neobjevovala ani na mapách. Jsou to symboly dokonalé technokratické budoucnosti, která ovšem nikdy nenastala,“ vysvětluje Tkačenko. Každý pokrok jednou přestane být pokrokem. A je zajímavé, co po něm zůstane...

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když jsou školačky kluci

Fotograf David Váňa jel do Tokia fotit lidi. Vstával, když bylo v Japonsku pět ráno, a chytal je ve čtvrtích Akihabara a Harajuku. Jenže japonské školačky v ujetém oblečení už viděl každý. Takže tady máte kluky. A ti jsou možná ještě zajímavější.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Motorkáříčci

Sice mají na předloktích vytetováno Born To Ride a toho hesla se drží pevně jako řídítek svých strojů, ale představám motorkářů, tak jak si je vybavujeme, když se řekne třeba Hells Angels, úplně neodpovídají. Žádné kožené vesty, dlouhé vousy nebo helmy s rohy. Tohle jsou motorkáři městští. Neovládají bublající choppery, ale spíš bzučící skútry, čtyřkolky, endura nebo krosky. Prohánějí se na nich ulicemi Londýna. Poetiku jejich divokých jízd v ulicích zachytil fotograf Spencer Murphy v publikaci Urban Dirt Bikers.
COOKIES
Google+