Téma

Caballeros del fútbol

V Latinské Americe je fotbal víc než čutaná. Na hřišti se tvoří a mění dějiny.

AddThis

Andrade

V roce 1901 se v Uruguayi odehrál první mezinárodní zápas mimo Británii, domácí vyhráli nad Argentinou. Uruguayské mužstvo bylo také první, které vedli zahraniční trenéři. Italský trénink a jihoamerická hravost z něj udělaly nejlepší tým světa, který vyhrál první mistrovství světa FIFA a dvě olympiády. Zvlášť v roce 1924 ve Francii působil tým jako zjevení, a to díky útočníkovi Josému Leandru Andrademu. V intelektuální Paříži tehdy převládala teorie o nadřazenosti bílé rasy, jejíž zastánci těžce nesli, když syn bývalého otroka a první černošský fotbalista v dějinách olympiády dělal z jejich überfotbalistů šašky. Předválečné olympiády byly navíc významnou společenskou událostí. Inteligentní a sečtělý Andrade během večírků prorážel teorie salónních intelektuálů stejně spolehlivě jako na hřišti obranu jejich týmů.

Nejdelší ticho na hřišti

Když Brazílie hostila v roce 1950 mistrovství světa ve fotbale, nikdo nepochyboval o tom, že titul zůstane doma. Brazilská fotbalová federace nechala vyrobit zlaté medaile se jmény hráčů, složila vítěznou hymnu „Brasil os vencedores“ (Brazílie vítězná) a deník O Mundo dokonce pustil do oběhu s předstihem zvláštní vydání s portrétem týmu a titulkem „Toto jsou šampióni“. Do finálového utkání proti Uruguayi nastupoval domácí tým jako jasný favorit, který se po bezbrankovém poločase dostal do vedení. Uruguayský tým pod vedením kapitána Obdulio Varely se ale nesložil, dokázal vyrovnat a jedenáct minut před koncem vstřelit vítězný gól. V ten okamžik nacpaný stadion Maracana ztichl a hrobové ticho pokračovalo ještě v okamžiku, kdy vyděšený prezident FIFA rychle předal Varelovi trofej a oba prchli ze stadionu. V Brazílii vypukl národní smutek, nemocnice se plnily fanoušky v depresích a těmi, kteří se zhroucení pokusili o sebevraždu. Národní tým byl rozpuštěn, hráči odešli do předčasného důchodu a federace dokonce změnila národní dres, protože ten dosavadní byl očividně prokletý. Maracanazo, jak se zápasu začalo říkat, je dodnes v Brazílii důvodem k pláči.

La guerra del fútbol

Bitky na hřištích i v ochozech jsou v Latinské Americe považovány za formu národní kratochvíle. Někdy jde ale sranda stranou. Nejzávažnější konflikt se odehrál v roce 1969, kdy pozápasové potyčky přerostly v regulérní válku mezi Hondurasem a Salvadorem. Příčiny byly samozřejmě hlubší – obě země byly ve sporu o důsledky honduraské pozemkové reformy, která postihla salvadorské imigranty. Rivalita během tří utkání kvalifikace na mistrovství světa ale byla poslední kapkou. Poté, co Salvador vyhrál v nastaveném čase třetího zápasu 3:2, vypukly mezi oběma tábory zuřivé bitky. Ty následovalo vypovězení diplomatických vztahů a válka. Než bylo po stu hodinách vyjednáno příměří, přišlo o život kolem tří tisíc vojáků i civilistů a ekonomika obou zemí byla na desítky let poškozena.

Socrates

Brazílie byla od roku 1964 ovládaná diktátorskou juntou, která své praktiky zaváděla všude – i do fotbalových klubů. Na začátku 80. let uspořádal tichý protest klub Corinthiana pod vedením slavného záložníka, filosofa a aktivisty „Doktora“ Socrata. Hráči obsadili posty v managementu a zavedli demokratický způsob rozhodování. Každý člen klubu od prezidenta po uklízečku měl jeden hlas a mohl kdykoliv navrhnout hlasování o čemkoliv, ať šlo o rozdělování klubových financí nebo o to, zda se má zastavit autobus na toaletu. Klub získal podporu brazilských intelektuálů a vládnoucímu režimu se zajídal. Socrates byl ale v Brazílii tak populární, že se proti němu neodvážil zasáhnout, a demokrati v Corinthianě to dotáhli až do prvních svobodných voleb v roce 1982.

Escobar

Na mistrovství světa v roce 1994 měli Kolumbijci našlápnuto jako nikdy. V kvalifikaci deklasovali Argentinu 5:0 a za vítěze šampionátu je tipoval sám Pelé. Jenže hned první zápas s Rumunskem prohráli 3:1, a aby se udrželi v turnaji, potřebovali porazit USA. Kolumbijci měli od začátku převahu. Jenže ve 35. minutě americký záložník Harkes poslal centr do kolumbijského vápna a Adrési Escobarovi nezbylo než pokusit se skluzem zablokovat gólovou šanci. Míč se nešťastně odrazil od jeho nohy a skončil ve vlastní síti. Než se Kolumbijci vzpamatovali, dostali další gól a prohráli 2:1. Pouhý týden po prohře zastavila Escobara v Medellinu skupina mužů, padlo dvanáct výstřelů a fotbalista zemřel při převozu do nemocnice. O tom, že za vraždou stojí narkomafie, která vlastní velké fotbalové kluby, pochybuje málokdo.

Barra brava

Bravas jsou latinskoamerická obdoba evropských „ultras“(v Brazílii se jim říká torcida, v Mexiku porras). Nejslavnější jsou argentinští bravas klubů Boca Junior, River Plate a Independiente. Argentinské kluby jsou ze zákona občanská sdružení, bravas proto mají velký počet hlasů a velký vliv. Z klubových financí si hradí náklady na vlajky, pyrotechniku, a někteří dokonce berou plat. Na rozdíl od našich ultras jim nikdo neupírá vstup na stadion. Naopak – jejich příchod je součástí televizního přenosu a nejexponovanější členové platí za stejné celebrity jako hráči. Kromě fandění, bitek a vyhrožování sudímu ovládají černý trh se vstupenkami, nelegálními sázkami, vybírají parkovné, prodávají suvenýry a občerstvení, drogy a zbraně. Argentinští bravas mají celkově na svědomí přes 500 životů.

AddThis
0 comments

Téma

La Vida Latina

Přes 600 miliónů lidí ve více než 20 státech rozlezlých po obrovské ploše, kde se taví kulturní dědictví Evropanů, předkolumbovských kultur a tradice afrických národů. Přes všechny odlišnosti ale můžeme vysledovat určitý životní styl a způsob vidění světa, které většina tohoto území sdílí. A které se fakt liší od našeho.

Téma

Šílenější než Esmeralda

Příběhy, o kterých by si televizní stanice mohly nechat zdát, bohužel nenapsal žádný pološílený scenárista, ale život sám. V Latinské Americe. Tohle je výběr toho nejlepšího, co se v Latinské Americe skutečně děje.

Podobné články: Téma

2017 | 5 | Harddiskobolos

Clicky místo kliků

„Neseď už u toho kompjůtru a mazej se proběhnout ven.“ Tuhle větu zaslechlo snad každé dítě vyrůstající v době počítačové. Rodiče to mysleli dobře, protože jak známo, pohyb na čerstvém vzduchu je půl zdraví, a když v něm dítko nalezne zalíbení, existuje i šance, že coby profesionální sportovec někdy v budoucnu zajistí rodinu. Než ale začnete nahánět svou ratolest v pět ráno do vymrzlé lední haly, tak zpomalte. Možná že byste ho radši měli nechat v klidu pařit gamesy.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Kolik máš APM?

Deset hodin denně, šest dní v týdnu - tak vypadá trénink špičkových e-sportovců.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Jak vydělat na e-sportech

Hrajete gamesy a chcete, aby vám to hodilo nějakou tu kačku? Tak mrkněte na náš návod, jak se toho zhostit.
COOKIES
Google+