Téma

Škrábání brambor je pro ně bomba

Zajímalo nás, kam se poslední roky posunula táborová kultura. Co to dneska znamená zabavit desítky děcek a postarat se, aby si přitom neusekala nohy. Zeptali jsme se těch nejpovolanějších – dlouholetých táborových vedoucích.
AddThis

Jak se změnily děti za posledních třeba deset let?

Martin Pazderka, programátor, na tábory jezdí jako vedoucí 14 let

Martin: Chybí jim osobní prožitky. Všechno, co prožívají, je virtuální, vzájemně se hodnotí podle toho, kolik znají videí. Taky upadá dětská zvídavost. Všechno považují za dané, automatické. Kuře není pták, kterému musel někdo zakroutit krkem. Je to kus masa z plastové krabičky. Pro vedoucího je to ale výhoda, protože cokoliv dětem nabídnete, je pro ně obrovský zážitek. Druhá strana mince je, že nejsou schopné se samy zabavit. Budou s nadšením hrát hry, které jim připravíte, ale samy žádnou nevymyslí. Když dostanou míč, tak se nerozdělí do družstev a nezahrajou si miniturnaj. Budou si čutat o zeď. Anebo si sednou na zem k chatičce, aby si mohly dávat navzájem poslouchat muziku a zevlit. To mají vůbec nejradši. 


Marek Kladibouch, ředitel prodeje reklamy, hlavní vedoucí tábora je od roku 1995

Marek: V normálním životě jsou zvyklé na nudu ve škole, pak jdou do obchoďáku sednout si do McDonalda nebo doma koukají na obrazovku. Na táboře jsou najednou uprostřed skupiny, v poměrně malém prostoru a mají od rána do noci plný program. Z toho pramení spousta soupeření, vztahů a emocí. Všechno se navíc odehrává rychle. Pamatuju si, že jsem v mládí taky na táboře balil holky, ale trvalo mi vždycky týden, než jsem na nějakou promluvil, a dohromady jsme se dali až na závěrečné diskotéce. Dneska spolu párečky „chodí“ už druhý den a během dalších dvou dnů se stačí třikrát rozejít a zase se dát dohromady. Vztahy jsou taky častější, řekl bych, že 80 % děcek s někým randí. Díkybohu to ale nepřerůstá dál. Připadá mi, že jsou dnešní děti rozumnější a poučenější z Bravíčka. Tím pádem nehrozí nějaké sexuální eskapády, ale zamilovávání a rozchody jsou na denním pořádku. Dobré je, že jsou pořád schopné se oprostit od společenských rozdílů. Na táboře držíme cenu hodně nízko, aby na ni dosáhly i děti ze sociálně slabších rodin a dětských domovů. S nimi na tábor přijede zlatá mládež, většinou městské děti, které mají zažité návyky z města. Na táboře najedou do úplně jiného režimu a je hezké vidět, jak se propojují. Když přijede mistr světa z města ve značkových teplákách a s nejnovějším iPhonem, tak jeho vláda trvá zhruba dva dny. Pak zjistí, že mu na to ostatní kašlou a smartphone bez elektriky je mu na nic. 


Vladimíra Horáková, koňařka, pořádá 14 let na Sedlčansku dětské jezdecké táboryVladimíra Horáková, koňařka, pořádá 14 let na Sedlčansku dětské jezdecké tábory

Vladimíra: Musíme je učit hrát normální hry, třeba míčové, protože je přes rok normálně nikde nehrají. S rozvojem techniky je pro ně těžké hrát si v lese jen tak bez ničeho, co zvoní a pípá. Chutě mají pořád stejné, milují jednoduchou kvalitní stravu, nic komplikovaného. Bramboráky, masové koule, polívky… Teda samozřejmě nesmí chybět nutela.


Jonáš Herza, pracuje v nevládní organizaci Liga otevřených mužů, produkční kavárny Nudný otec, od dětství se účastní skautského tábora 61. střediska Vítkov

Jonáš: Děti, kterým je dneska 10 nebo 11 let a vyrostly s  internetem, jsou trochu odstřiženější od reality a škrábání brambor je pro ně zážitek. Ale těch vymožeností moderního světa se poměrně snadno vzdávají. Řešili jsme třeba, co s mobily na táboře, nakonec jsme je vybrali, a kdo potřeboval, mohl si v určitý čas přijít zavolat. Ze začátku jich pár chodilo, ale postupně to úplně opadlo a nechodil nikdo. Zjistily, že to není potřeba. Radikálně roste počet dětí z  rozvedených rodin, my jich máme skoro půlku a tam se to občas může zvrtnout do různých extrémů. Buď je ten kluk úplnej uličník, anebo je hodně pasivní, zvyklý na maminčin servis. 


Katarína: Horší se zdraví. Paní doktorka na začátku všechny děti prohlíží a říká, že všechny pražské mají permanentně zarudlé krky. Alergie jedou tak, že jsem měla z 12 dětí půlku alergickou a každé ráno jsem jim rozdávala prášky. 


Ondřej Dolejš, vede celoročně vodácký oddíl završený letním putovním táborem s vodouOndřej Dolejš, vede celoročně vodácký oddíl završený letním putovním táborem s vodou

Ondřej: Nemyslím si, že by byly nešikovnější. Nepamatuju si, jak jsem byl šikovný já. Ale třeba zjistíte, že někdo ve dvanácti prvně škrábe brambory nebo nikdy nejel vlakem. Ale nemám pocit, že by děti byly vyloženě nemotorné. To bylo i za nás, mnozí až v oddíle poprvé přičuchli k praktickému životu. Za staré dobré časy může jen špatná paměť.


Jan Matoušek, na stálé i vodácké tábory jezdí desítky let jako vedoucí i hlavas

Jan: Změnily se velice. Hodně to ovlivnila technika, už bez ní nemůžou žít. Na táboře není signál a děti ho chodí nahoru na kopec chytat každý den, aby něco nepromeškaly. Nejvíc by se jim líbilo, kdyby přes den mohly polehávat a v noci jet až do aleluja. Řekneš jim, aby si připravily program k ohni, už toho nejsou schopny. Neumí se bavit, chtějí být baveny. Pryč je doba, kdy na úkolech pracovaly kolektivně. Dřív, když děti dostaly za úkol samy si uvařit oběd, nebyl to problém. Dneska to nezvládnou.


A proměnili se rodiče? 

Marek: V porovnání s mým táborovým mládím jsou rodiče největší rozdíl. Ti dnešní jsou vlezlejší. Minimálně polovina vozí děti na tábor osobně, při té příležitosti pro-šmejdí celý areál a pak si vás vezmou stranou a hodinu vykládají, že jejich ratolest vyžaduje zvláštní péči. Náš Honzík je hyperaktivní a potřebuje, aby se mu někdo věnoval osobně. Náš Filípek se sám nenají, potřebuje, aby mu někdo pomohl. Samozřejmě se pak ukáže, že bez stresujícího vlivu rodičů je Honzík největší pohodář a Filípek se v klidu na–dlábne sám. Legrační je, jak jsou si děti a rodiče často podobní. Když jsou rodiče rozumní, s děckem nebudou problémy. Hajzlík kluk bude mít pravděpodobně i hajzlíka za tatínka. 


2014_07-Tabory-tema-skrabani_brambor

Vladimíra: Rodiče se rozhodně zhoršili. Jsou přecitlivělí, bojí se o děti, nemají pochopení, že na táboře není jenom jejich dítě, ale dalších dvacet, a pořád volají a kontrolují, jak se jejich dítě má, jestli mu není zima nebo nekašle. Ne všichni, ale většina ano. Netrápí se ani tak, jestli dítě něco neztratilo nebo mu nechybějí ponožky, ale chtějí, aby dítě mělo komfort.


Jonáš: Jde o to, jací rodiče. Ti, kteří třeba sami prošli skautingem, oceňují ty tři týdny, co mají pro sebe, a jsou v  pohodě. Pak jsou samozřejmě starostliví a úzkostliví rodiče, co pořád volají. Jednou mi omylem volala paní na úplně jiný tábor, jestli tam není jejímu Pepíčkovi zima, že by si pro něj hned přijela. Tak jsem ji ujistil, že není, a bylo všechno v pořádku.


Katarína Stibůrková, jezdí přes dvacet let na tábory Policie ČR

Katarína: Od rozmachu moderních informačních technologií jsou někteří rodiče až hysteričtí a jsou schopní volat třikrát denně, jestli Anička nepláče a nic jí nechybí. Což se dřív nedělo a strašně to zdržuje. Deset z dvanácti rodičů mám třikrát denně na telefonu. Někteří jsou ale v pohodě, a i když si dítě zlomí ruku, berou to v klidu. Pak má Frantík rozbité koleno a maminka je schopná na tábor přijet a všechny tam zburcovat. 


Jan: Jak kteří. Dříve, když se přijeli na tábor podívat, většinou přivezli něco pro všechny, zakázaný meloun, buchty. Dneska ne. A přebírají to i děti. I když mají něco navíc, radši ty řízky nechají shnít, ale nedají.

AddThis
3 comments
Johnoss
Johnoss

'Milují jednoduchou kvalitní stravu, nic komplikovaného. Bramboráky, masové koule, polívky… Teda samozřejmě nesmí chybět nutela.'

Tak to jo :D

DralCZ
DralCZ

Nic proti, ale má to být "nohama stíráš" a ne "nohama stírám" ....


Téma

Krajinky jsou dnes biopalivo

Největším pořadatelem českých táborů jsou Junáci neboli skauti, kteří letos slaví stoleté výročí založení. Vojta Petr, se kterým jsme si povídali, navíc pochází ze staré tábornické rodiny a křestní jméno prý dostal po Vojtěchu Vontovi.

Téma

Bez mobilu nejedu!

Srovnali jsme zavazadla, která si s sebou braly děti na tábor před 30 lety a dneska. Schválně, kolik najdete rozdílů...

Podobné články: Téma

2017 | 3 | e-Bitka

Nafoťte si babiččin oběd

Když fotil venkovský fotbálek, dostal málem nafackováno. Zahradní verzi Karlštejna, která zdobila kdejakou českou zahrádku, mu skoro nacpali do auta, a ve středním věku zjistil, že vepřo knedlo zelo naaranžované na kostkovaném ubrusu může mít i jinou než kulinářskou hodnotu. Tomáš Pospěch se jako fotograf snaží zachytit prchavý fenomén češství.

2017 | 3 | e-Bitka

Jak e-vyhrát v e-bitce

Na příštích stránkách si řekneme, jak v internetové diskusi roznést soupeře na kopytech, rozšlapat ho na kaši a zadupat do země. Předtím ale musíme zjistit, proč do facebookových a komentářových válek vůbec vstupujeme. Co nás na tom tak láká?

2017 | 3 | e-Bitka

How to vyhrát na internetu

Kdo se pohybuje v prostředí opravdových webových diskusí, ten ví, že lidi, co se drží argumentů a logiky, by v nich nevydrželi ani tři příspěvky. Pravidla virtuální džungle zní úplně jinak.
COOKIES
Google+