Hustý čtení

Kdo vydělává na muzice?

O digitální budoucnosti hudby se mluví přibližně každý druhý měsíc. Většinou při příležitosti vstupu nového dokonalého distribučního systému, který konečně přinese uživatelům pohodlný přístup k oblíbeným písním a hladovějícím muzikantům férový podíl na zisku.
AddThis

Hustý čtení

Nová rubrika pro lidi, co zvládnou  číst bez obrázků.

V digitální revoluci vidí každý něco jiného. Hudební konzumenti  mají jasno – těm se otevřel nekonečný a zadarmo přístupný archiv tolika hudebních žánrů, že z toho zcvokatěli a začali poslouchat poskakujícího Korejce a písničky o lišce, co dělá ňof ňof. Muzikanti mají k digitálu trochu schizofrenní přístup. S nadšením ho přijali ve výrobní fázi, ale v otázce distribuce se rozštěpili na dva tábory. Na jedné straně stojí Metallica a Ewa Farna, kteří smutní, že jim zlí piráti kradou muziku. Na druhém konci jsou tisíce malých kapel, které si libují, že už nemusí podlézat hudebním bafuňářům a mohou pohodlně distribuovat své výtvory přímo fanouškům. V jejich očích se měla obří vydavatelství skácet, hudba měla být přístupná všem a i nejmenší muzikant se měl dočkat stejné šance prorazit (a vydělat) jako ten největší rockový brontosaurus. 

Problém s hudbou

O tom, jak vydavatelství nemilosrdně odírají muzikanty, se mluví odnepaměti. Do řeči čísel to přeložil asi nejlíp Steve Albini ve slavné eseji Problém s hudbou. Podrobně v ní rozepisuje případ fiktivní kapely, která uzavřela čtyřletou smlouvu s velkým vydavatelstvím. O rok, album a turné později vydělala kapela vydavatelství kolem tří milionů, zatímco každý z muzikantů si přišel na závratné čtyři tisíce (asi třetinu toho, co by si vydělali za pultem u McDonald’s). Jestli se chcete dozvědět všechny podrobnosti, esej je k přečtení na adrese archive.org/details/TheProblemWithMusic. Digitální distribuce to měla změnit. Dnes už totiž nepotřebujete prostředníky, agenty, lisovny cédéček, skladníky a podobné parazity. Ze svého laptopu můžete posílat hudbu do celého světa. Tedy teoreticky.

Dejme tomu, že v záchvatu inspirace napíšete song a v následujícím záchvatu kreativity ho nahrajete. Díky digitálním technologiím jste zatím investovali jen pár stovek, protože nahráváte do iPhonu, mícháte v iMusic a mastering vám udělá kamarád za flašku Havany (poladí EQ a hodí na to kompresor). Jelikož vám přijde škoda dát svůj skvost jen tak zadarmo ke stažení, máte zhruba dvě možnosti. První varianta je pověsit písničku na svoje webovky a poprosit fanoušky, aby vám za stažení poslali dobrovolný příspěvek. To je ovšem strategie nejistá. V nedávné televizní debatě se třeba Richard Krajčo pochlubil, že za DVD posledního turné poslali fanoušci Kryštofům dobrovolně přes tři miliony. Gipsy.cz ovšem kontroval příhodou, kdy si jeho skladbu stáhlo 18 000 posluchačů a peníze jich poslalo celkem pět. Jelikož pravděpodobně nejste Richard Krajčo, vydáte se jinou cestou distribuce. 

Distribuce

Vaše dobrodružství začne tím, že pošlete ukázku svého výtvoru na iTunes, Beatport, Traxsource, Juno Download a pár dalších sajtů. Když se vám nikdo neozve, začnete googlit, jestli by oficiality nemohl vyřídit někdo za vás. S potěšením zjistíte, že existuje bezpočet agentur, které slibují, že za roční poplatek budou tlačit vaši muziku online distributorům, promovat ji, a dokonce za vás zajistí výběr autorských poplatků. Jednu si vyberete a po vyřízení oficialit se vaše hudební děťátko vydá dobýt svět. Pokud budete mít kliku, prodáte dejme tomu 400 downloadů (což je, věřte nebo ne, závratné číslo). Po pár dnech po vašem songu pes neštěkne, a ti, kteří by štěkli, si ho najdou na YouTube. Nastane tedy chvíle zúčtování. Cena každého placeného stažení se liší a stejně se liší i podíl, který si strhávají vydavatelství. Průměr jsou zhruba dva dolary neboli padesát korun za download, a podíl se dá zprůměrovat na 45 %. Vaše účetnictví tedy vypadá asi následovně: Z celkové tržby 20 000Kč padne 9000 na distributory, 1875 na promo náklady, 750 na poplatek agentuře, 1875 na distribuční poplatek a 300 na flašku Havany. Zbude vám pěkných 6200 korun. Dejme tomu, že hudební produkce vám zabrala tři hodiny denně po dva týdny a další tři týdny jste hodinu denně věnovali distribučním záležitostem. Odpracovali jste 63 hodin za odměnu 6200, máte necelou stovku za hodinu. Namísto hvězdné kariéry jste dostali plat nižší, než kdybyste zametali chodníky, zatímco 70 % výdělku je ve chřtánu údajně mrtvého hudebnědistribučního byznysu. Pokud v tenhle okamžik nezatratíte celou muziku a nedáte se na chov včel, můžete prubnout další moderní vymoženost – streamovací služby. 

Streamy

Klasická digitální distribuce funguje na stejném principu jako ta na fyzických médiích. Odpadá jen lisování cédéček, takže zbude víc peněz vydavatelstvím. Streamování ale mělo být něco nového. I sami piráti vždy tvrdili, že kdyby byla na webu dobře dostupná, jednoduchá služba, neměli by potřebu ládovat muziku na ilegální sdílecí servery. Není tedy divu, že jakmile se internetové kanály dostatečně rozšířily, objevily se streamovací servery, jako je Medianet, Rhapsody, Soundexchange a obří Spotify, které za nevelký poplatek nabízejí online přehrávání muziky. Hudebníkům tak vznikl další zdroj obživy. Tedy teoreticky. 

Máme k dispozici konkrétní čísla úspěšné muzikantky. Světově uznávaná cellistka Zoë Keatingová letos na jaře zveřejnila rozpis svých výdělků za rok 2013. Celkově si nevedla špatně a přišla si na slušných 81 721 dolarů. Aby toho dosáhla, musela ovšem nahrát tři sólová alba, na dalších třinácti hostovat, skládat hudbu pro film a televizi a prodat přes 33 000 písniček a 6000 celých alb na iTunes, Bandcampu a Amazonu. Streamovacími servery protekly za rok přes tři miliony jejích písniček. K výdělku jí z tohoto zdroje přiteklo mizivých 6380 dolarů. 

Nejsi hvězda? Nevyděláváš

Přestože Zoë dostala za jedno přehrání v průměru 0,002 dolaru, peníze moc neřeší. V závěsu za ní se ale začali ozývat další hudebníci, kteří to tak v pohodě nepobrali. Zpěvák Radiohead Thom Yorke třeba prohlásil, že 0,007 dolaru, které Spotify platí umělci za jedno přehrání, je výsměch, a demonstrativně ze Spotify stáhl všechnu svou hudbu. Majitelé firmy reagovali prohlášením, že soustředit se na platbu za přehrání je zavádějící, a zveřejnili rozpis, kolik si jejich prostřednictvím vydělají muzikanti v různém stadiu popularity. Jejich argument by se tedy dal přeložit slovy – nestěžujte si, stačí, abyste se stali celosvětovou hvězdou a vyděláte u nás majlant. A kdo že jsou ti šťastní milionáři, kterým digitální slepice snáší zlatá vejce?

Na první pohled se může zdát, že kromě profláknutých producentských výpěstků typu Rihanna, David Guetta, nebo FloRida najdete ve Spotify Top10 i nezávislé muzikanty. Je to ale omyl. V současnosti v čele sedí Alex Clare (za zády s gigantem Island Records), Ed Sheeran (upsal se Atlantic Records a produkuje ho legenda Rick Rubin), Jessie J (porotkyně Hlasu Británie), Fun (jejichž písničky se hrají v reklamách na Superbowlu) a Carly Jepsen (kanadská Superstar, kterou tlačí Justin Bieber). Jediný plus minus indie hudebník je písničkář Gotye, který má holt štěstí, protože je muzikant od pánaboha a navíc vypadá jako hezčí bratr Bradleyho Coopera. 

Takže když to shrneme: Co potřebujete, abyste se dostali do ligy, která na streamování a digitálních prodejích vydělává? Správně, musíte mít za sebou podporu staré dobré mašinérie hudebního byznysu. Přesně té, která měla s nástupem digitální doby v tichosti pomřít. Od doby, kdy Steve Albini poukázal na Problém s hudbou, se změnilo hodně. To, že na muzice rýžuje kdekdo kromě muzikantů, platí dál.

AddThis
0 comments

Téma

Vesnice, kde umějí vydělávat

Jsou vsi, kde chytili šanci za pačesy, využili potenciál místa a rozjeli podnikání jako na rychlodráze. Víte co? Nechte se inspirovat.

Čumenda

Na civilizaci vám kašlu

Antoine Bruy procestoval Evropu, aby nafotil snímky lidí, kteří se rozhodli opustit město.

Podobné články: Hustý čtení

2015 | 5 | Mistři

Bruce Lee byl hlavně tanečník čači

Malého mňoukajícího zabijáka zbožňuje každý, kdo kdy zakopl na tatami a praštil se nunčaky do rozkroku. Od narození Bruce Leeho uplynulo 75 let, chystá se o něm (další) životopisný film a startuje se brucemánie. Takže je nejlepší čas se podívat legendě trochu na zoubek.

2015 | 4 | Zklidni hormon

Za blbou muziku můžete vy

Asi každá generace bojovala o svůj hudební vkus s rodiči. Je celkem jedno, jestli se mládežník snažil otci vysvětlit kouzlo bebopu, rokenrolu, thrashmetalu nebo hip hopu, dopadlo to stejně. Nechápavým obrácením očí v sloup. Načež se mladý hudební nadšenec zapřísáhne, že až on bude starej, tak neztratí schopnost oceňovat novou a progresivní hudbu, a předsevzetí samozřejmě nedodrží. Teda kromě generace dnešní. Ta to zvládne. Hudba totiž skončila a nikam dál se vyvíjet nebude.

2014 | 11 | Rodina na dobu určitou

Vezměte list, postavte na něj špendlík a na špendlík slona

Kdysi se o nich psalo ve sci-fi. Jules Verne něžněl nad představou křišťálového skla, které v oknech ponorky odolá obřímu tlaku. James Bond měl k dispozici nepřetrhnutelné lano namotané v hodinkách a komiksy popisovaly hrdiny střílející pavučinu. Dnes se o supermateriálech dočítáme v novinách pomalu každý den. Navíc o tak podivných, že by se z toho Spiderman omotal vlastní sítí a šel se s Jamesem Bondem potopit do moře ke kapitánu Nemovi.
COOKIES
Google+