Téma

Ticho

Patrik Budenz fotí mrtvé mezi smrtí a pohřbem. Fotoprojektů o smrti je dnes na webu k nalezení spousta, ale ten jeho je výjimečný svojí jemnou přímostí a zvláštní estetikou. Najdete ho celý na stránkách grauwerk.de.
AddThis

Bojíte se smrti? 
Nebojím se koukat na mrtvé lidi, jinak bych je nefotil. Pokud jde o můj vlastní strach – spíš bych řekl, že jsem si smrti vědom, než že se jí bojím. 

Patrik Budenz

Focení mrtvých je zajímavý koníček. Lákalo vás odjakživa?
Než jsem začal s projektem Post Mortem, pracoval jsem pro Ústav forenzních věd v Berlíně. Dělal jsem jim fotodokumentaci. Tam jsem si uvědomil, že mě zajímá, co se děje s těly mezi smrtí a pohřbem. Je to totiž spousta věcí. A tak jsem začal fotit v márnicích, mrazicích boxech, na patologii, v pohřebních ústavech a krematoriích. Většina lidí dnes umírá v nemocnici. I když někdo umře doma, jeho tělo okamžitě přebírají profesionálové. Nikdo neví, co se děje pak, a lidé se bojí ptát. Proto to fotím. Když budeme vědět, co se po smrti děje, když si jí budeme vědomi, možná se jí trochu přestaneme bát. 

Fotopříběh o tom, na co se lidi nechtějí ptát

Jsou lidé pracující na pitevně jiní než ostatní? 
Většina si to myslí. Ostatně i televizní seriály je většinou ukazují jako podivíny. Ale ti, co jsem potkal já, nejsou. Nemají morbidní mozky, baví je totéž, co ostatní, vyprávějí si vtipy a baví se o televizních zprávách. 

Fotíte jenom mrtvé, nebo i něco jiného? 
I když mám za to, že je důležité přemýšlet o smrti, tak bych to nerad dělal každý den. Takže ano, fotím i jiné věci. Třeba právě teď dokončuji portréty thai boxerů vyfocených těsně po zápase.

AddThis

Téma

Kam bys chtělo, tělo?

Když umřete v Tibetu, odnesou vás do skal jako krmení dravým ptákům. O pár set kilometrů na jih vás příbuzní spálí na břehu řeky, hodí do vody a všichni se v té vodě vykoupou. Kmen Torajů z ostrova Sulawesi zase věří, že mrtvý nezemřel, ale jen odpočívá. Své mrtvé proto zabalí do balíku savé tkaniny (aby vstřebávala hnilobu a pohlcovala zápach), uloží je do postele, normálně se s nimi baví a každý den jim nosí večeři. A jaký máme teprve výběr my, když nechceme žehem nebo pod kytky!

Téma

Nebe a peklo

O tělo jsme se postarali v předchozích článcích, teď se mrkneme, kam po smrti zamíří duše.

Podobné články: Téma

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Kdo chce hasit, musí hořet

Finové chodí do sauny, Američané na baseball a Berlíňané na techno. Češi a Moravané tráví volný čas motáním hadic, běháním v nehořlavém obleku a zachraňováním dvou- a čtyřnohých bližních. Naší nejpočetnější zájmovou organizací jsou dobrovolní hasiči.

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Mistrovství světa v mávání s hadicí

Hasiči spolu během přípravy soutěžili odjakživa. Hasičský sport s mezinárodně platnými pravidly k nám ale přišel až v roce 1967. Založil ho bývalý náčelník Pavel Stoklásek, inspiraci si dovezl ze služební cesty po SSSR. Soutěží se ve čtyřech disciplínách. Návod na ně zní takhle:

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Zákupští bývali vždycky nejlepší

První dobrovolný hasičský sbor u nás a jeden z prvních v Evropě vznikl roku 1850 v Zákupech. Když jsme se vypravili do města s nejstarším hasičským sborem, tak jsme rovnou vyzpovídali jeho nejstaršího člena, místní hasičskou legendu Františka Vomáčku.
Google+