Téma

Ticho

Patrik Budenz fotí mrtvé mezi smrtí a pohřbem. Fotoprojektů o smrti je dnes na webu k nalezení spousta, ale ten jeho je výjimečný svojí jemnou přímostí a zvláštní estetikou. Najdete ho celý na stránkách grauwerk.de.
AddThis

Bojíte se smrti? 
Nebojím se koukat na mrtvé lidi, jinak bych je nefotil. Pokud jde o můj vlastní strach – spíš bych řekl, že jsem si smrti vědom, než že se jí bojím. 

Patrik Budenz

Focení mrtvých je zajímavý koníček. Lákalo vás odjakživa?
Než jsem začal s projektem Post Mortem, pracoval jsem pro Ústav forenzních věd v Berlíně. Dělal jsem jim fotodokumentaci. Tam jsem si uvědomil, že mě zajímá, co se děje s těly mezi smrtí a pohřbem. Je to totiž spousta věcí. A tak jsem začal fotit v márnicích, mrazicích boxech, na patologii, v pohřebních ústavech a krematoriích. Většina lidí dnes umírá v nemocnici. I když někdo umře doma, jeho tělo okamžitě přebírají profesionálové. Nikdo neví, co se děje pak, a lidé se bojí ptát. Proto to fotím. Když budeme vědět, co se po smrti děje, když si jí budeme vědomi, možná se jí trochu přestaneme bát. 

Fotopříběh o tom, na co se lidi nechtějí ptát

Jsou lidé pracující na pitevně jiní než ostatní? 
Většina si to myslí. Ostatně i televizní seriály je většinou ukazují jako podivíny. Ale ti, co jsem potkal já, nejsou. Nemají morbidní mozky, baví je totéž, co ostatní, vyprávějí si vtipy a baví se o televizních zprávách. 

Fotíte jenom mrtvé, nebo i něco jiného? 
I když mám za to, že je důležité přemýšlet o smrti, tak bych to nerad dělal každý den. Takže ano, fotím i jiné věci. Třeba právě teď dokončuji portréty thai boxerů vyfocených těsně po zápase.

AddThis

Téma

Kam bys chtělo, tělo?

Když umřete v Tibetu, odnesou vás do skal jako krmení dravým ptákům. O pár set kilometrů na jih vás příbuzní spálí na břehu řeky, hodí do vody a všichni se v té vodě vykoupou. Kmen Torajů z ostrova Sulawesi zase věří, že mrtvý nezemřel, ale jen odpočívá. Své mrtvé proto zabalí do balíku savé tkaniny (aby vstřebávala hnilobu a pohlcovala zápach), uloží je do postele, normálně se s nimi baví a každý den jim nosí večeři. A jaký máme teprve výběr my, když nechceme žehem nebo pod kytky!

Téma

Nebe a peklo

O tělo jsme se postarali v předchozích článcích, teď se mrkneme, kam po smrti zamíří duše.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!
COOKIES
Google+