Téma

Ticho

Patrik Budenz fotí mrtvé mezi smrtí a pohřbem. Fotoprojektů o smrti je dnes na webu k nalezení spousta, ale ten jeho je výjimečný svojí jemnou přímostí a zvláštní estetikou. Najdete ho celý na stránkách grauwerk.de.
AddThis

Bojíte se smrti? 
Nebojím se koukat na mrtvé lidi, jinak bych je nefotil. Pokud jde o můj vlastní strach – spíš bych řekl, že jsem si smrti vědom, než že se jí bojím. 

Patrik Budenz

Focení mrtvých je zajímavý koníček. Lákalo vás odjakživa?
Než jsem začal s projektem Post Mortem, pracoval jsem pro Ústav forenzních věd v Berlíně. Dělal jsem jim fotodokumentaci. Tam jsem si uvědomil, že mě zajímá, co se děje s těly mezi smrtí a pohřbem. Je to totiž spousta věcí. A tak jsem začal fotit v márnicích, mrazicích boxech, na patologii, v pohřebních ústavech a krematoriích. Většina lidí dnes umírá v nemocnici. I když někdo umře doma, jeho tělo okamžitě přebírají profesionálové. Nikdo neví, co se děje pak, a lidé se bojí ptát. Proto to fotím. Když budeme vědět, co se po smrti děje, když si jí budeme vědomi, možná se jí trochu přestaneme bát. 

Fotopříběh o tom, na co se lidi nechtějí ptát

Jsou lidé pracující na pitevně jiní než ostatní? 
Většina si to myslí. Ostatně i televizní seriály je většinou ukazují jako podivíny. Ale ti, co jsem potkal já, nejsou. Nemají morbidní mozky, baví je totéž, co ostatní, vyprávějí si vtipy a baví se o televizních zprávách. 

Fotíte jenom mrtvé, nebo i něco jiného? 
I když mám za to, že je důležité přemýšlet o smrti, tak bych to nerad dělal každý den. Takže ano, fotím i jiné věci. Třeba právě teď dokončuji portréty thai boxerů vyfocených těsně po zápase.

AddThis

Téma

Kam bys chtělo, tělo?

Když umřete v Tibetu, odnesou vás do skal jako krmení dravým ptákům. O pár set kilometrů na jih vás příbuzní spálí na břehu řeky, hodí do vody a všichni se v té vodě vykoupou. Kmen Torajů z ostrova Sulawesi zase věří, že mrtvý nezemřel, ale jen odpočívá. Své mrtvé proto zabalí do balíku savé tkaniny (aby vstřebávala hnilobu a pohlcovala zápach), uloží je do postele, normálně se s nimi baví a každý den jim nosí večeři. A jaký máme teprve výběr my, když nechceme žehem nebo pod kytky!

Téma

Nebe a peklo

O tělo jsme se postarali v předchozích článcích, teď se mrkneme, kam po smrti zamíří duše.

Podobné články: Téma

2018 | 10 | Holky & koně

Holky a hřebci a hnůj

„Máme ve třídě koňařku, je to nafoukaná čúza, pro kterou jsou všichni póvl. Spolužačky jí nemůžou přijít na jméno, ale zároveň jí všechny lezou někam jen proto, aby se občas mohly povozit. Fakt nechápu. Anebo plno jiných holek tak šílí po koních, že chodí zadara uklízet někam do stájí hnůj. Pochopila bych, kdyby to byla záliba sem tam nějaké holky, ale z koní šílí snad úplně všechny. Proč jako?“ – Zpovědnice.cz

2018 | 10 | Holky & koně

Holky byly u koní vždycky v převaze

Zdenu Motyginovou přivedl ke koním dědeček povozník. Jezdí odmalička, koním se věnuje syn i manžel a k tomu dělá šéfredaktorku časopisu Jezdectví. Ideální zdroj informací o čemkoliv se čtyřmi kopyty a hřívou.

2018 | 10 | Holky & koně

Koňský kšeft aneb Jak se na tom hrabe

Kůň je nákladný mazlíček, stejně jako třeba golf nebo jachting. Ale na první pohled to nemusí být vidět...
Google+