Téma

Zasaďte nade mnou strom

Na HitHitu se objeví leccos, ale ekofunebrácké trio, které se rozhodlo změnit pohřební rituály, je přece jen unikát. Na konto jim přistálo 109 % požadované částky, takže nám kyne naděje, že se nebudeme muset ukládat pod žulovou desku. Když budete chtít, můžete už brzy spočinout v hájku a nechat nad sebou kvést jabloň. Zařídí to Blanka Dobešová, Monika Suchánská a Alžběta Živá.
AddThis

Vy chcete založit hřbitov v sadu?
Nejenom. Snažíme se reagovat na krizi pohřebních rituálů. Třeba v Praze probíhá půlka všech kremací bez obřadu. Žádné rozloučení, žádné setkání pozůstalých. Částečně je to proto, že v nabídce pohřebních služeb pozůstalí nenajdou nic, co by odpovídalo jejich přáním. Nevyhovují jim chladné a neosobní obřady v krematoriích. Krátká dvacetiminutová rozloučení se tam střídají jako na běžícím páse a mluví na nich řečníci, kteří zemřelého neznali. Snažíme se nabídnout smysluplnější a osobitější alternativy. Zakládáme přírodní hřbitov, děláme poradenství pro pozůstalé a organizujeme alternativní poslední rozloučení třeba v kavárnách či v přírodě.

Není tu ta krize proto, že jsme ateistický národ a rituá­­ly nás obecně moc nezajímají?
Myslím, že Češi nejsou tak docela ateisté. Spíš jsme takoví duchovní kutilové a své  vnímání světa skládáme ze kdečeho. Dobře to je vidět na svatbách. To jsou rituály, ke kterým přistupujeme s čím dál větší kreativitou. A i kdybychom byli ateisté, nemyslím, že by ateisté neměli potřebu naposled se rozloučit s blízkými. Další důvod jsou peníze. Nejjednodušší pohřeb žehem přijde zhruba na patnáct tisíc. I to můžeme změnit tím, že vytvoříme rituály nové.

CO SI ZAŘÍDIL POHŘEB, PŘESTAL MÍT PÁN PROBLÉMY SE ZDRAVÍM, DAŘÍ SE MU DOBŘE A VZKVÉTÁ.

Ochránci přírody vám tleskají. Jsou tradiční pohřby neekologické?

Současná kremace moc ekologická není, i když je mnohem šetrnější než v minulosti. Nejpřirozenější a nejšetrnější je prostý pohřeb bez rakve, jen v bavlněném rubáši. Což u nás zákon nedovoluje, musíte mít rakev. Snad se to změní. 

Ke kořenům

Poradenské centrum pro pozůstalé funguje vlastně podobně jako svatební agentura, jen místo sňatku organizuje poslední rozloučení. Holky vedou zákazníky hlavně k tomu, aby si způsob rozloučení zvolili sami. Na jednom pohřbu hrála kapela sestavená z pozůstalých. Další obřad jeden výřečný příbuzný celý odmoderoval. Ďáblický Les vzpomínek by se měl otevírat na jaře. 

Má nás vlastně zajímat, jaký budeme mít pohřeb? Není to jedno?
Umírajícímu člověku to jedno není. Ředitel Pohřebního ústavu hl. města Prahy Julius Mlčoch nám vyprávěl, jak za ním přišel starý pán, který na světě už nikoho neměl. Vybral si hrob, zaplatil pohřeb a spokojeně odešel s tím, jak mu spadl kámen ze srdce. Od té doby uplynulo pár let, pán prý přestal mít problémy se zdravím, daří se mu dobře a vzkvétá. Hlavní důvod, proč o svém pohřbu mluvit předem, je ale ten, že tím pomáháme blízkým. Když jim o svých posledních přáních řekneme, jsou lépe připraveni na to, aby uspořádali smysluplné poslední rozloučení. Někdo si třeba přál mít v rakvi knihu Vetřelci a volavky, někdo další chtěl vegeta­riánskou pohřební hostinu… 

Vytlačujeme smrt ze svých životů?
Už se to trochu obrací a mluví se dokonce o renesanci zájmu o smrt. Rozvíjí se hospicové hnutí, paliativní péče, zavádějí se alternativní pohřby. Třeba v Anglii existuje přes 200 přírodních hřbitovů, nechává se v nich pohřbít zhruba 7 procent zesnulých.

Jsou hřbitovy vůbec k něčemu? Nemůžeme na zesnulého vzpomínat kdekoliv?
Vzpomínat můžeme. Mě například babička učila hrát na klavír a vzpomenu si na ni, když si k němu sednu. Hřbitovy a pohřební rituály jsou ale pořád důležité. Existuje dokonce názor, že pohřbívání mrtvých je hlavní rozdíl mezi člověkem a zvířaty. Proto je trochu na pováženou, že od nich právě u nás tak upouštíme. Neděje se to totiž nikde jinde na světě. Jsme v tom trochu bizarní unikát.

AddThis
0 comments

Téma

Jak to se mnou sekne

Se smrtí je dobré počítat. My jsme počítali podle informací serveru Umirani.cz a údajů z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Téma

Kam bys chtělo, tělo?

Když umřete v Tibetu, odnesou vás do skal jako krmení dravým ptákům. O pár set kilometrů na jih vás příbuzní spálí na břehu řeky, hodí do vody a všichni se v té vodě vykoupou. Kmen Torajů z ostrova Sulawesi zase věří, že mrtvý nezemřel, ale jen odpočívá. Své mrtvé proto zabalí do balíku savé tkaniny (aby vstřebávala hnilobu a pohlcovala zápach), uloží je do postele, normálně se s nimi baví a každý den jim nosí večeři. A jaký máme teprve výběr my, když nechceme žehem nebo pod kytky!

Podobné články: Téma

2017 | 4 | Soumrak missek

Partnerce nevadí, že strávím 4 dny na jachtě s misskama

David Váňa dva roky fotí v zákulisí České Miss. Tak jsme se zeptali, jak to tam vypadá.

2017 | 4 | Soumrak missek

Královny jsou nahé

Nastala nám zase ta chvíle, kdy se na televizních obrazovkách objeví pán v decentním obleku a za ním řada vyšponovaných a vysolárkovaných krasavic. Během následujících 100 minut budou podstupovat potupné rozhovory s celebritami, recitovat vlastní básně, tancovat a nakonec se projdou na pódiu v bikinách, zatímco ten pán v obleku bude ohlašovat rozměry jejich hrudníků, pasů a boků. Jinými slovy, bude se volit Česká Miss.

2017 | 4 | Soumrak missek

Porota

Neodmyslitelnou součást volby Miss tvoří porota, která je dnes už vlastně důležitější než samotné soutěžící. Jejími členy obvykle jsou:
COOKIES
Google+