Pavlač Emila Hakla

AddThis

Že je vše jinak,

než jsem si do té chvíle myslel, si ověřuju často. Moje psychiatra má v čekárně dětský koutek plný plastových zvířat, plyšáků a mončičáků, aby se děti pacientů nenudily. Už několikrát mě zaujala nazrzlá střapatá paruka se dvěma tak akorát dlouhými čertími rohy. Tuhle jsem tam byl pro prášky, v čekárně nikdo nebyl, tak jsem neodolal a tu paruku si nasadil. Chtěl jsem ji vzápětí sundat, ale byl jsem zván ke vstupu do ordinace, nechal jsem ji tedy tak. Je důležité dodat, že s touhle MUDr. bývá legrace, často se smějeme na plný plyn, aniž víme čemu. Tentokrát zachovala vážnost. Poptala se po zdraví, po práci, ptala se, jak se cítím v těch vedrech, jestli trpím úzkostmi. No nedivte se, povídá, vás křehkých hochů je hodně. Syndrom ukradené lopatičky je jeden z nejčastějších, ono se to později může vyvinout v různé poruchy, jestli mi rozumíte. Nerozuměl jsem, nicméně jsme se bavili půl hodiny a já dávno zapomněl, co mám na hlavě. Lékařka mi to závěrem připomněla: „Ty rohy prosím potom vraťte na místo, jeden chlapeček tady jedný pacientky je do nich zamilovanej. Nashledanou!“

Druhý případ kontaktu s psychiatrem – tamta byla na dovolené, tak ji zastoupila jiná. Napsala mi prášky a zapředla hovor. „Víte,“ říkala, „ono je fajn, když přijde někdo jako vy a chce jenom ten papír, takových tu mám denně zástupy.“

„Aspoň se nemusíte trápit s těmi složitějšími, ne?“ povídám.

„Když to já bych právě chtěla. Dva tři pořádný, opravdový blázny! Jsem v praxi devatenáct let a nepotkala jsem jedinýho! Samý neurózy, úzkosti, nespavost, zvladatelné formy deprese. Jestli znáte opravdovýho blázna, pošlete mi ho sem!“

Jistě to byl fór. Nicméně jsem se zamyslel, jestli znám někoho, kdo by jí tam místo pozdravu rozkousal křeslo. Na nikoho jsem nepřišel.

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

V dalším Rozjezdu se dozvíte, že v tunelu Blanka v noci někdo položil kabel, vědci doporučují odtučňákovací kůru, social media guru nenašel Café v lese, a že na domácí zabíjačky si od Evropské unie více šahat nenecháme. Čtěte.

Téma

Všichni jsme trochu hráblí

Nějakou formou duševní poruchy trpí každý čtvrtý z nás. Většinu takových lidí nepovažujeme za blázny a rozhodně se za ně nepovažují sami. To ovšem nic nemění na faktu, že takových nemocí je daleko víc, než si myslíme. Záleží víceméně na shodě náhod, jestli kvůli nim člověk skončí v Bohnicích, nebo ne.

Podobné články: Pavlač

2016 | 10 | Instantní strach

Dospívající

Emil Hakl si zavzpomínal na to, jak se žilo bez mobilů a neustálého připojení k internetu. V té době ještě chtěl mít porscháka a žít jako vandrák.

2016 | 9 | Teenageři 2.0

Dospívající

Emil Hakl si zavzpomínal na to, jak se žilo bez mobilů a neustálého připojení k internetu. V té době ještě chtěl mít porscháka a žít jako vandrák.

2016 | 7 | Dovolená na kanapi

Pro většinu lidí je domov

Emil Hakl se má. Na dovolené je totiž pořád...
COOKIES
Google+