Čumenda

Dneska neumírám

Fotograf Muir Vidler zachycuje fajnšmekry, kteří jezdí na skejtu, propichují si piercingem intimní partie a v gay klubech paří až do rána. Nikoho by to asi nezarazilo, kdyby nešlo o šedesátníky…

Někdo ve stáří skončí v domově důchodců, někdo se nechá potetovat a bojuje za práva homosexuálních skinheadů. Originální série britského fotografa Muira Vidlera s názvem Rebels Without a Pause zachycuje akční jedince, kterým je 60 plus a zub času jim nic neříká. „Chtěl jsem zaznamenat životy lidí, kteří se nenechají svým věkem omezovat,“ shrnuje svoje snahy Vidler. Všechno začalo v momentě, kdy se vydal na focení do gay klubu, kde potkal šedesátníka Adria­na Delgoffa křepčícího v koženém ohozu na prázdném parketu. Tomu dal přednost před křeslem u televize

AddThis
Adrian Delgoffe „Občas slyším od ostatních důchodců, že bych měl dospět a být jako oni. Takže buď nemocný, nebo zavřený mezi starými lidmi. To tedy ne, nehodlám se unudit k smrti.“

Adrian Delgoffe „Občas slyším od ostatních důchodců, že bych měl dospět a být jako oni. Takže buď nemocný, nebo zavřený mezi starými lidmi. To tedy ne, nehodlám se unudit k smrti.“

RAY COOKE Z drsného motorkáře Raye si parťáci z klubu Odd Mod Squad Scooter dělají srandu, že pochází z Jurského parku. Kvůli věku –  je z nich nejstarší.

RAY COOKE Z drsného motorkáře Raye si parťáci z klubu Odd Mod Squad Scooter dělají srandu, že pochází z Jurského parku. Kvůli věku – je z nich nejstarší.

Danny Lynch Cirkus vyměnil polykač ohně Danny za pohodu anglického venkova.

Danny Lynch Cirkus vyměnil polykač ohně Danny za pohodu anglického venkova.

Sid Ellis Fetiš klub je Sidův druhý domov. Má rád prostředí s puncem středověku a ve vyhlášeném  klubu Fist ho obšťastňuje několik osobních otroků.

Sid Ellis Fetiš klub je Sidův druhý domov. Má rád prostředí s puncem středověku a ve vyhlášeném klubu Fist ho obšťastňuje několik osobních otroků.

Ruaridh Clarke Má rád nahotu, veřejnost a svobodu. Ruaridh je členem kampaně Freedom to Be Yourself, která se hlásí o právo korzovat po ulicích bez trenek.

Ruaridh Clarke Má rád nahotu, veřejnost a svobodu. Ruaridh je členem kampaně Freedom to Be Yourself, která se hlásí o právo korzovat po ulicích bez trenek.

John G. Byrne Kultovní fotograf skinheadské subkultury se poprvé ostříhal dohola ve 13 letech, v roce 1969. Vytvořil unikátní archiv fotografií ze života komunity, které dokumentovaly zejména gaye. Sám John se jako jeden z prvních sklinheadů otevřeně přihlásil k homosexualitě.

John G. Byrne Kultovní fotograf skinheadské subkultury se poprvé ostříhal dohola ve 13 letech, v roce 1969. Vytvořil unikátní archiv fotografií ze života komunity, které dokumentovaly zejména gaye. Sám John se jako jeden z prvních sklinheadů otevřeně přihlásil k homosexualitě.

Isobel Varley První tetování si Isobel pořídila ve 48 letech. „Byla to taková pecka, že jsem s tím nedokázala skončit. Následoval piercing uší, nosu, bradavek, pupíku, klitorisu...“ Isobel se dostala i do Guinnessovy knihy rekordů jako nejvíce potetovaná seniorka světa. Její manžel Mac naopak nemá na těle jedinou tečku.

Isobel Varley První tetování si Isobel pořídila ve 48 letech. „Byla to taková pecka, že jsem s tím nedokázala skončit. Následoval piercing uší, nosu, bradavek, pupíku, klitorisu...“ Isobel se dostala i do Guinnessovy knihy rekordů jako nejvíce potetovaná seniorka světa. Její manžel Mac naopak nemá na těle jedinou tečku.

AddThis
0 comments

Téma

Nebe pro děti, peklo pro rodiče

Děti nemají vyvinuté obranné mechanismy proti kýči, nevkusu a slabomyslným pitomostem. Jak by také mohly, když je do pěti let formuje Bořek stavitel a taková ta mluvící mašinka? Pro výrobce dětské zábavy je to dobrá zpráva, protože děti s nadšením spolknou cokoliv.

Pokec

Jsem hajzl, co pořád něco kritizuje

Archwars je internetový projekt, který se zabývá nekvalitní architekturou. Z počátku šlo o legrační komentáře fotoúlovků, postupně přibyla videa a v nejbližší době se prý překlopí do serióznější a méně sarkastické podoby. V mezičase jsme vyzpovídali temnou postavu v pozadí Archwars, která si říká Arch Vader.

Podobné články: Čumenda

2018 | 7 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+