Téma

Výrobcům hraček o děti nejde

Jaroslav Janeček šéfuje Sdružení českých prodejců hraček a sám je majitelem velkoobchodu s hračkami. O světě, kde se formují dětské sny, má přehled a příliš optimismu z něj nečiší.
AddThis

Kdo rozhoduje o tom, jaké hračky se budou prodávat? Kdo určuje trendy na nadcházející sezónu?
Ta se formuje na přelomu ledna a února na největším světovém veletrhu s hračkami v Norimberku. Účastní se ho zhruba deset tisíc firem, dohromady vystavují asi milion různých hraček a z toho je každý rok třicet tisíc novinek. To by nikdo nedokázal cíleně naplánovat. Hračky vznikají různě. Velké firmy mají vývojová oddělení, ale stejně tak může s novinkou přijít i malá firma o pár zaměstnancích a prorazit s ní. Třeba náramky Rainbow Loom splétané z barevných gumiček jsou nápadem jednoho člověka. 

5,4 miliardy korun 

utratili loni Češi za hračky. Je to o čtyři procenta více než v předchozím roce.

Existují v hračkářství nějaké trendy? Posouváme se od stavebnic a hlavolamů k figurkám? Nebo naopak? 
Zdá se mi, že během posledních deseti let si rodiče začínají dávat pozor na to, s čím si jejich děti hrají. Stejně jako si teď pečlivěji hlídáme kvalitu potravin. Zároveň ale hračkářský trh čím dál tím více ovládá reklama, která jakékoliv rodičovské snahy převálcuje. O tom, jaké hračky se kupují, pořád rozhodují především děti. Když si děcko postaví hlavu, tak si tu hračku nakonec vybrečí, a když ne, tak mu ji za pár dnů koupí babička. Děti ale neberou v potaz to, jestli je pro ně hračka prospěšná nebo z čeho je vyrobená. Děti hračky chtějí proto, že je znají z reklamy. Ideálně z takové, která tvoří nějaký třicetivteřinový příběh. Tak může dejme tomu pět procent hraček tvořit klidně čtyřicet procent obratu celého hračkářského průmyslu. 

Čili dneska se hračky už vyrábí s tím, že musí vystupovat v nějakém příběhu, na kterém bude stát reklama?
Je to hezky vidět třeba na Legu. Kdysi šlo čistě o stavebnici, která dítěti nic nediktovala. Vše záviselo jen na dětské fantazii. Dnes se Lego čím dál tím víc přiklání k setům, které se sestavují podle předlohy, a hotová figurka už má předem vymyšlený příběh, do kterého zapadá. Pro firmu je to výhodné, protože může do příběhu přidávat další postavy a prodávat další figurky. Dítě tu figurku ale jednou složí a pak ji někam postaví. Tím hra končí. 

Nevím, jaký k tomu máte přístup vy, coby zástupce velkoobchodníků s hračkami, ale měla by se reklama na hračky omezovat?
Rozhodně ano. Mám dokonce rozpracovaný materiál, který doporučuje cílení reklamy na děti výrazně omezit. Děti do šesti let totiž nejsou schopné rozlišovat reklamu od skutečnosti a všemu, co v ní vidí, opravdu věří. Prostřednictvím reklamy na hračky děláme z dětí odmalička roboty, kteří si ani sami nemůžou svobodně zvolit, s čím si budou hrát.

Je reálné reklamu omezit? Snaží se o to někdo? 
Diskutuje se o tom a existují vážné důvody, proč k něčemu takovému přistoupit. Vezměte si, že v některých státech se už teď uvalují speciální daně na cukroví a na nezdravé potraviny – podobné daním z cigaret. Já bych se vůbec nebránil tomu, aby byla podobná daň uvalená na hračky. Stavebnice, stolní hry a hračky, které dětem něco přináší, by mohly být od daně oproštěny, ale zbytek ať se zdraží. 

Kladou si hračkářské firmy za cíl pomáhat dětskému rozvoji, nebo jde čistě o byznys?
Naprostá většina hračkářských firem jsou normální korporace, ve kterých velí manažírci v oblecích. Těm jde jen o to, aby se hračky dobře prodávaly. 

Hra je základní lidská potřeba, stejně jako jídlo nebo pití…

Jak se to projevuje?
Jestli to chcete zažít, zkuste se dostat na představování nových řad hraček pro nadcházející sezónu. Když jdu třeba do stánku Hasbra na veletrhu v Norimberku, zhodnotí mě, jestli slušně vypadám, jestli mám kravatu. Pak si mě prolustrují, kdo jsem a proč se veletrhu účastním, musím předložit občanku, podepsat prohlášení o mlčenlivosti, odevzdat telefon a jakékoliv záznamové zařízení a pak mě teprve pustí do temné komory, kde se hračky vystavují. Do jejich vývoje totiž firma investovala tři roky práce, ale v Číně by je dokázali okopírovat za pár týdnů. 

Nejčastěji kupujeme LEGO

Nejprodávanější hračkou, kterou kupujeme on-line, je Lego. Mezi dětským zbožím tvoří přes 6 procent prodejů. Podle internetového obchodu Mall.cz dále frčí deskové hry, autíčka, panenky, interaktivní a naučné hry a modely na dálkové ovládání.

Jak jsou na tom čeští výrobci? 
Máme pár výborných tradičních hraček jako Merkur nebo montysystémy od Vesta Semily. Čeští výrobci se ale těžko prosazují na světových trzích. 

Jsou hračky potřebné?
Hra je základní lidská potřeba, stejně jako jídlo nebo pití, takže ano. Jiná věc je, že dnešní děti mají doma pět až desetkrát víc hraček, než by jim stačilo. 

Existuje nějaký návod, jaké hračky dětem kupovat, aby jich nemuselo být tolik? 
Cena hračky se nepozná z cenovky na krabici. Tu musíte posuzovat podle toho, jak dlouho si s hračkou dítě bude hrát. Když mu koupíte hokej Stiga za tři tisíce a bude si s ním hrát 500 hodin, tak vás nakonec vyjde daleko laciněji než plyšák za dvě stovky, na kterého do druhého dne zapomene.

AddThis
0 comments

Téma

Byznys s dudlíkem

Jak se říká člověku, který chce koupit vše, co máte na skladě, nestará se o kvalitu a má k dispozici v podstatě neomezený přísun peněz? Obchodníkův splněný sen? Ne. Dítě. Což je v podstatě jedno a totéž.

Téma

Jak neutrácet za děti

Britská novinářka a blogerka Hattie Garlicková to dokázala. Vzepřela se všem lákadlům z obchodních regálů i vzteklému vřískání a prosebnému škemrání potomků a přestala svým dětem kupovat cokoliv, kromě nezbytného jídla a hygienických potřeb. A zjistila, že to jde.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+