Čumenda

Osamělí v davu

Hikikomori je dnes v Japonsku společenský fenomén. To slovo znamená odtažení se, pobyt v osamění. Popisuje fakt, že navzdory přelidnění japonské megalopole Tokio-Nagoja-Ósaka žije mnoho jejích obyvatel osaměle, a to dobrovolně. Všiml si toho i v Londýně žijící Ital Pierfrancesco Celada během svých návštěv Japonska. A rozhodl se vše nafotit. Sledujte.

Možná proto, aby si i ostatní všimli problémů, které v našich životech působí modernizace a rychlý vývoj. Ptá se tak, zda je pro nás ještě důležité být součástí většího společenství lidí. Nebo jsme raději sami v davu.

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Psi vs. kočky

Psi a kočky jednoznačně vedou v žebříčku oblíbenosti domácích mazlíků. Jsou s námi tak dlouho, že se nám čím dál tím víc podobají. Dokážou vnímat lidskou řeč, rozlišují se na praváky a leváky a jsou to jediná zvířata, která trpí rakovinou prsu, obezitou, epilepsií, roztroušenou sklerózou, a dokonce i tak typicky lidskou záležitostí, jako jsou obsedantně kompulzivní poruchy chování. Navíc dávají příčinu nekonečným debatám, kdo z nich je lepší.

Pokec

Nejvíc jsou přemnožení lidé

Málokdy se stane, že během rozhovoru radikálně přehodnotíte názor na svůj protějšek. Jako zapřisáhlý vegetarián nechovám moc sympatií k lovcům, natož k lidem, kteří se fotí s mrtvými zvířaty. Co si pak myslet o slečně, která se lovem živí a na svůj Facebook klidně vylepí vysmátou fotku, na které drží v ruce lví srdce. Jenže při povídání s brutálně upřímnou profesionální lovkyní Michaelou Fialovou zjistíte, že se na ni vlastně nemůžete zlobit. Nebo snad jen za to, že se na těch brutálních fotkách tak zubí.

Podobné články: Čumenda

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+