Téma

Kdyby chtěl, pronesl by přes Ruzyni i slona

Náš vztah ke zvířátkům bohužel není vždy založen na lásce a porozumění, ale mnohdy i na tom, kolik se z nich dá vytřískat peněz. Na to, aby lidé páchali pokud možno co nejmenší škody, dozírá už od 70. let celosvětová organizace CITES. Karel Kerouš se od roku 1998 podílel na naplňování zákona o CITES a do zákulisí obchodování se zvířátky vidí jako málokdo.
AddThis

Je ilegální obchod se zvířaty novodobá záležitost, nebo tu byl odjakživa?
S exotickými zvířaty se u nás obchodovalo odedávna, hlavně proto, že máme výhodnou polohu mezi východní a západní Evropou. Před revolucí se na naše burzy sjížděli chovatelé ze Západu, kteří se jinak nedostali třeba k užovce amurské. Ti z Východu zase chtěli exempláře ze Západu. Tím pádem byly hlavně burzy plazů na Smíchově nebo v KD Vltavská vyhlášené. Na rozdíl od těch dnešních si tam chovatelé vyměňovali zkušenosti, tipy a rady ze svých chovů. Češi vždycky platili za chovatelskou špičku v akvaristice a teraristice. Všechno si sice vyráběli na koleně, ale měli výsledky jako málokdo. Pamatuji si, jak se jednomu, dnes již proslulému herpetologovi podařilo rozmnožit hroznýšovce bahamského, kterého si přivezl z Kuby. Hned o tom napsal odborný článek, kde popsal do detailu, kde je choval, čím je krmil, jakou teplotu a vlhkost udržoval. Všechny ty pracně získané informace dal k dispozici všem, kdo o ně měli zájem. Měl radost, že se mu to povedlo, a věděl, že když se had bude množit v chovu, nebudou ho lidé muset lovit v přírodě. Dnes je z burz těžký kšeft. Ceny jsou napálené, kam to jen jde, a nikdo neprozradí ani slovo. A z Česka se v 90. letech stala křižovatka pašeráků zvířat.

Tu výhodnou polohu jsme tedy dokázali zužitkovat i ve zlém slova smyslu…
Mě to mrzí hlavně kvůli tomu, že jsme odváděli a nejspíš ještě zřejmě odvádíme špinavou práci za celou Evropu. K nám se to zvíře přivezlo, u nás se díky korupci na úřadech zlegalizovalo a Belgičané, Švýcaři, Francouzi nebo Rusové si s čistýma rukama přišli k tisícům živočichů. Největší ostuda je, že to není žádné tajemství. Všichni vědí, co se u nás děje. Na Českou inspekci životního prostředí, kde jsem léta pracoval, chodily dopisy třeba z Jihoafrické republiky a jiných států, že ví přesně, kdo, kde a komu u nás prodává jejich vzácné želvy nebo papoušky.

Chránil jsem si obličej a rukama strkal kobry zpátky do krabice.

Jsou ti černí obchodníci jednotlivci, nebo organizované skupiny?
Jedno i druhé. Existovala dokonce i cestovní kancelář, která pořádala lovecké výpravy do Maroka. Ty jsme jednou vymákli na hranicích, když chtěli ve dvě v noci projet do republiky. Autobus měli nacpaný vzácnými ještěry trnorepy. Pak mi zase volají z letiště, přijedu na celnici, tam pán v obleku a kravatě a v kufříku čtyřicet vzácných želv paprsčitých. Jedna se v té době prodávala i za padesát tisíc. Na Madagaskaru je odchytili, pašeráci je převezli na Mauricius, se kterým máme bezvízový styk, pán si je tam naskládal do kufříku a ráno se vracel do Prahy. Byl to tuším obchodník s kravatami.

Co nejdivnějšího jste dokázali zachytit?
Jednou mi volali celníci, že zachytili bednu, ve které jsou hadi. Pán, který tu bednu přepravoval, se k ní samozřejmě nehlásil, nikdo nevěděl, co s nimi, a uvažovalo se, že je utratí. Přijel jsem na letiště, otevřel bednu a v ní byly plivající kobry. Takže jsem si musel chránit obličej a zároveň kobry rukama strkat zpátky do krabice, abych ji mohl opět zavřít. Když jsem jednu zatlačil dovnitř, další dvě mi lezly z druhého konce ven. Nakonec se to povedlo a vzal si je tehdejší dlouholetý ředitel jihlavské zoo pan ing. Jiroušek, který je tak nejen zachránil před utracením, ale dokonce se mu je časem podařilo rozmnožit.

Podobně dopadla spousta kusů, které po převozu dokonce uhynuly.

Máte představu, jakou měla celní správa úspěšnost při odchytávání pašeráků?
Bylo období, kdy měli obchodníci styky všude a Ruzyně pro ně nepředstavovala problém. Věděli, která parta celníků se bude za úplatek dívat jinam, naplánovali si podle toho let a mohli pronést v podstatě cokoliv. Nechci tím říct, že by všichni celníci byli takto ochotní ke „spolupráci“, většina z nich i tehdy odváděla poctivou práci. Ale letiště bylo pro pašeráky velmi průchodné. Jeden známý profesionální pašerák se chlubil, že kdyby chtěl, tak by přes Ruzyni pronesl slona. Smutné je, že mu docela věřím. Díky změnám ve fungování letecké dopravy se nakonec tento kanál podařilo zavřít. Bohužel se zvířata okamžitě začala pašovat v kamionech.

CITES

Mezinárodní úmluva, která ekonomickými nástroji reguluje stav volně žijících zvířat. Reguluje lov zvířat jako potravinových zdrojů, lov zvířat na suroviny (například kožešiny) a zabývá se také prodejem zvířat na chov. Česko k CITES přistoupilo v roce 1992, po vstupu do EU pro nás začala platit pravidla společná pro všechny členské státy Unie.

Kolik peněz se v černém obchodu točí?
Dá se to těžko odhadovat. Na letišti jsme třeba zachytili kufr do posledního místečka napěchovaný varany a krajtami. Spočítal jsem jeho hodnotu na milion a půl. Dnes, kdy se pašování z letišť přesunulo do kamionů, takových kufrů strčíte mezi náklad několik a nikdy je nikdo neodhalí. Tři klece s papoušky, z nichž každý stojí půl milionu, taky nikdo nenajde. A nemusí jít o takové troškaření. Jednou celníci zadrželi kamion plný korálů větevníků.
Vykládali jsme ho osm hodin bez přestávky. Takže přesná čísla nikdo nezná. Statistici tvrdí, že v obchodu se zvířaty je zhruba stejně peněz jako v obchodu se zbraněmi.

To je dost děsivé.
V globálním měřítku jde o obrovský organizovaný byznys. Když si někdo přiveze domů jednoho hada, tak sice porušuje zákon, ale na stavu přírody to nic moc nezmění. Jenže firmy, které se obchodem se zvířaty zabývají, si v Africe či Jižní Americe zřídí takzvanou „přírodní chovnou farmu“. Chovná je ale jen jménem. V praxi je to kus laciného pozemku, na který naženou všechna zvířata z okolí, a ve velkém je posílají do světa pod hlavičkou, že jsou z přírodních farem. Ti dokážou vylovit zvířata do posledního.

Zmůže proti takové chobotnici něco organizace, jako je CITES?
Těžko říct. Já jsem z CITES odešel, protože jsem se přestal ztotožňovat s tím, jak funguje. Když CITES v roce 1973 zakládali, byla to velmi dobře napsaná, nadčasová úmluva, která hleděla do budoucnosti a ochraně přírody mnohé přinášela. Dnes si tím nejsem jist. Nemá opravdu účinné ekonomické nástroje, kterými by donutila například Japonsko přestat lovit velryby nebo Čínu kupovat ve velkém hady, nosorožčí kly a žraločí ploutve. Navíc se z praktické organizace přeměnila na zájmový spolek úředníků, kteří se každý rok a půl sjíždějí na konference, kde donekonečna debatují, které zvíře patří do jaké skupiny. Důvodů mých výhrad k současné podobě CITES je více, například nerespektování seznamů Červené knihy Světové organizace ochrany přírody při OSN, ve které jsou všechny ohrožené druhy zaneseny.

Jak jsme na tom u nás?
V Česku se místo praktické ochrany zvířat řeší, jestli CITES bude oddělením na České inspekci životního prostředí, nebo samostatný odbor a jestli v jeho čele bude vedoucí, nebo ředitel. Aby se ukázala „síla“ kontrol, udělá se obrovský, celorepublikový zátah na slušné chovatele, kteří se na praktické ochraně zvířat podílejí svými odchovy často účinněji než celá inspekce. Mezi zabavenými zvířaty se bohužel ocitne třeba samice ary hyacintového, jednoho z nejvzácnějších papoušků, který stojí až půl milionu. Chovatel měl už dlouho legálně drženého samce, na samici si vzal úvěr a dlouho pracoval na tom, aby pár zharmonizoval, aby se navzájem snášeli a mohli plodit potomky. To je u některých papoušků extrémně těžké, protože jsou to nesmírně citliví ptáci, kteří nesnášejí změny. No a protože se kontrolnímu orgánu CITES nezdály v pořádku doklady, tak samici vzal, zavřel do bedny a nechal ji odvézt do záchranné stanice, kde si s ní nevěděli rady a byli nešťastní, že se musí starat o ptáka za půl milionu. Stejně dopadla spousta jiných vzácných zvířat, která po převozu někdy dokonce i uhynula. CITES se pak chlubila úspěšným zátahem proti nelegálním obchodníkům, ale odnesla to zvířata v hodnotě desítek milionů a často velmi erudovaní chovatelé.

Je boj proti nelegálnímu obchodu se zvířaty nožné vyhrát, nebo je to boj s větrnými mlýny?
Bohužel pochybuji, že se dá vyhrát. Měli bychom proto dělat všechno, abychom ho aspoň omezili, a to znamená postupovat co nejpragmatičtěji. Například si vzpomínám na jednoho pána na Kolínsku, který měl chovnou skupinu asi čtyřiapadesáti ohrožených želv. Získal je asi nelegálně, protože k nim neměl doklady, a když na něj přišla inspekce, tak mu želvy nechali, ale zakázali mu s nimi jakkoliv nakládat. On ročně odchoval stovky mláďat, která mohla putovat k zájemcům a chovatelům, plnit trh a ubírat tak obchodní příležitosti pašerákům. Já jsem se snažil přesvědčit kolegy na inspekci i MŽP, aby mu povolili výjimku, ale bylo to zamítnuto. Zákonu bylo učiněno zadost, ale těm želvám a jejich ochraně to určitě nepomohlo.

AddThis
0 comments

Téma

Jak se má čoklí smetánka

Podívejte se na fotku afrického mimina umírajícího hlady a pak na oparfémovaného čoklíka v bikinách s diamanty. Nemůžeme si pomoct, někteří chlupatí mazlíčci jsou důležitější nejen než feny v množírnách, ale i než lidi. Aspoň podle peněz, co se do nich vrážejí.

Téma

Euro miláčci

Koček je v Evropě víc než psů. Andulek a papoušků víc než akvarijních rybiček a hlodavců víc než plazů. Tedy aspoň těch, kteří se chovají doma, na prohlížení, chlubení a mazlení.

Podobné články: Téma

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Čeká nás robotopie

Vzestup myslících strojů bude buď nejlepší, nebo nejhorší věc, která se lidstvu přihodí, říká Stephen Hawking.

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Budou roboti makat za nás?

Kdybyste se měli rozhodnout, jestli zaměstnáte člověka, nebo na jeho místo posadíte robota, kterou možnost byste zvolili? Robota, že ano? Nebojte, v roli zrádců lidské rasy nejste sami. S výhodami zaměstnávání robotů se totiž dá těžko polemizovat. Pracují přesně, rychle, nechodí na záchod ani na cigáro a neotravují s dovolenou.

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Nové verze zábavy

Víc než polovina mileniálů se v průzkumech vyjádřila, že před televizí dává přednost YouTube. Kromě kanálů se přitom mění i samotná zábava. V budoucnosti ji budou mít v rukách a hlavách sami uživatelé. Budou její součástí, budou ji v reálném čase ovlivňovat, vstupovat do ní a prožívat ji všemi smysly. Roboti nám dají čas zábavu si užít, a ještě ji sami připraví.
COOKIES
Google+