Reportáž

Děda by byl rád, že sis udělala radost

Kráčím s kamarádkou večerní Prahou. Obě mlčíme a snažíme se vyhýbat se pohledem. Jdeme totiž na večírek do sex shopu. Na webu sice píšou, že o sex shop nejde, ale „luxusní designový butik s intimními pomůckami“ je prostě sex shop s hezkýma věcma. „Prý tam bude alkohol,“ hlesnu, abych nás obě uklidnila.
AddThis

Butik je schovaný hned za obchodním domem Kotva. Výloha svítí do mrazivého vzduchu. Tady nás nebude maskovat žádná černá samolepicí fólie, jde vidět přímo dovnitř. Přešlapujeme venku, jsme tu moc brzo. Kamarádka kouří cigaretu a přes okno zkoumáme interiér. Postel s nebesy ověšená krajkovým prádélkem. Na stěnách květinové tapety a u stropu se vznáší papíroví motýli. „Tady to vypadá jako v průměrné berlínské cukrárně,“ zhodnotí kamarádka. „Plus teda ti pinďouři.“ Ze zelené džungle tapet září jako exotické květy erotické pomůcky roztodivných tvarů v pastelových i neonových barvách. Na ty všechny budeme za chvilku sahat. Rajská zahrada na dotek, napadne mě.

„Jdeme na to,“ típá kamarádka slimku a rozrazí dveře butiku. Hned nás vítají Hanka a Blanka a podávají nám skleničku sektu. Hrkneme ji do sebe raz dva, necháme si pro jistotu dolít a čekáme na další návštěvnice. Zatím se dovnitř odvážily jen dvě. Vysoká blondýnka má oční stíny, tvářenku i rtěnku sladěné do růžovofialové, takže barevně se celá náramně hodí k vibrátorům. „Nejsme tu poprvé,“ prozrazuje malá krátkovlasá zrzka. „Přišla jsem si doplnit sbírku.“ Brzy přichází další návštěvnice. Všechny upravené holky z kanclu nebo mladé ambiciózní podnikatelky. A k tomu jedna sympatická paní okolo padesátky. „Poslala mě sem dcera,“ červená se. „Ta si tady nakoupila a říkala, že si tu prý taky něco rozhodně vyberu.“ 

Holky hrají kuličky

Začínáme hezky zvolna. Hanka ukazuje ozdobné nálepky na bradavky, vonné svíčky, jedlé barvy na tělo. Pak vytáhne parfémy a dává nám přivonět. Když mi na ruku stříkne pánskou vůni a zhluboka zavětřím, postaví se mi všechny chlupy. „To na nás nastříkaly koncentrovaný pižmo, aby nás rozdráždily a teď nám ukážou vibrátory, vsaď se,“ šeptám zastřeným hlasem kamarádce a nos schovám radši do sklenky se zbytkem sektu.

Šperk? No, ne tak úplně...Šperk? No, ne tak úplně…

Tak ještě ne, ještě jsou na řadě Venušiny kuličky. Nejvíc mě zajímají ty, se kterými česká designérka Anna Marešová vyhrála před pár lety hromadu cen. Byly snad v každém časopise. Jednoduché, čisťounké, bílé. Chvíli je zasněně válím v dlaních. Kulička uvnitř tajemně zvoní. „Teď máme dokonce dvě verze. V té lehčí jsou místo kovových kuliček české skleněnky,“ culí se Blanka a povídá o tom, jak jsou kuličky báječná věc a pomáhají posilovat svaly pánevního dna. „Začni těma lehčíma,“ špitá mi blondýnka dofialova, které neušla moje kuličková fascinace. „Já už jsem se propracovala k těm těžším. Teď s nima chodím i běhat.“ Škoda že svaly pánevního dna neukážete tak jako bicepsy. Na ty její jsem totiž fakt zvědavá!

Kladivo na čarodějnice

Pak se už konečně přesouváme k poličkám, po kterých celou dobu pokukujeme. Vibrátorová sekce. Naštěstí tohle není podnik, kde by měli takové ty super naturalistické věci s vystouplou žilní sítí v rádoby tělové barvě. Všechny zdejší falické útvary vypadají jako něco, co by v kalhotách mohl mít Ken. Esteticky ladné, hladké, příjemné na dotek a v žůžo růžových barvách. 

PŘEDÁVÁM TUBUS DÁL A FASUJU KAPESNÍČKY…

 „Tomuhle,“ bere Hanka do ruky olbřímí fialovou věc, „říkáme Kladivo na čarodějnice.“ A zapne ji. Butikem se rozlehne vrnění a mašina o velikosti tyčového mixéru jí začne vibrovat v rukách, až se jí rozechvěje celé předloktí. Všechny instinktivně o půl kroku ustoupíme. „Samozřejmě to není k zavádění, ale k vnější stimulaci. Chodí si sem pro to i lidi z kanclu, co je bolí záda. Koukejte, jak je to příjemné,“ a přiloží mi Kladivo na šíji. Slastný pocit se mi šíří páteří. „Tuhle zrůdnost si fakt někdo kupuje?“ ptám se, jakmile stimulace zad skončí. „Jasně, chlapi se po tom vrhají hned. Chtějí pro svoje holky to největší. Já jim ale říkám, ať radši vyberou něco menšího, než je originál. Aby neměli konkurenci,“ mrkne na nás a všechny se začneme chichotat, protože je jasné, že každá myslíme na ten svůj originál.

 

No, co no... vibrátorNo, co no… vibrátor
 

Čvachtání do silikonu

Sice jsem tu jen v holčičí společnosti, ale mimo tyhle večírky je obchod otevřený pro obě pohlaví. Tak se ptám Hanky a Blanky, jaký nejdivnější dotaz od zákazníka dostaly. „Jednou tu byl pán, co chtěl trojitý vibrátor. A prý ještě aby se točil a pulsoval.“ I když trojitého otáčecího pinďoura na skladě nemají, přesto si tu většinou vyberou i chlapi.

BEZ PORNA

V sex shopech to většinou vypadá jako ve špatných muzeích anatomie. V pražském butiku Intimity ne. Realistické odlitky z umělé hmoty rádoby tělové barvy tu na vás rozhodně nevybafnou, stejně tak se na obalech ani plakátech nikdo nevyšpuluje. Vypadá to tu spíš jako v cukrárně, takže sem můžete s klidem vzít i maminku.

„Tohle je fakt luxusní věc,“ bere Hanka do rukou silikonový tubus. „Dámy ji kupují svým partnerům, třeba když odjíždí někam na delší dobu. Schválně si to vyzkoušejte.“ Blanka je tu v cukuletu s pořádnou porcí lubrikačního gelu, kterou vpraví do věci jménem Flip Hole a pošle ji kolovat. Když dojde ke mně, strčím do klouzavého silikonového otvoru dva prsty. „Uáááááá!“ neubráním se. „A počkej, takhle si tam ještě uděláš podtlak,“ radí kolegyně, která měla tuhle věc přede mnou, a mačká tlačítko. Už jen pro moje prsty je to velmi zajímavý zážitek. A co teprve pro toho manžu, který tohle obdrží. Ten si bude čvachtat! Radši předávám tubus dál a fasuju od Blanky kapesníčky. Stojíme v kruhu a všechny si s mírně provinilým výrazem otíráme prsty. 

zvrhle přesná simulace

Tím je párty u konce. Některé dámy se klidí rovnou, některé courají obchodem. Hanka s Blankou bouchnou ještě jednu lahev sektu. Všechny se nakonec sejdeme u stojánku s luxusní fialovozlatou věcí jménem Ora. Ora od orálního sexu. „Hele, hele, našla jsem novej mód,“ přepínáme tlačítka a navzájem si s holkama, co jsme se ještě před hodinou neznaly, tiskneme věc, která zvrhle přesně simuluje pohyby jazyka, na dlaň. Je to tak reálné, že ta, která má věcičku na dlani, vykulí oči a trochu kníkne. „Ty jo,“ hlesne krátkovlasá zrzka. „Jestli si to koupím, budu potřebovat tak čtrnáct dní dovolenou.“ 

Sekt jsme vypily, tak se šinu k pokladně i já. Hanka s Blankou mi balí nákup do luxusních papírových tašek. Žádné černé úchylácké igelitky. Vytahuju z kabelky papírovou obálku a rovnám na pult fungl nové bankovky. „To ses na dnešek krásně připravila,“ smějou se. „Víš, já jsem dneska dostala dědictví po svým dědovi. Tak nevím, jestli není blbý si za to koupit tohle,“ váhám ještě. „Hele, není. Děda by byl rád, že sis udělala radost.“ A mají pravdu.

AddThis

Pokec

Zuby z gorily, záda z želvy

Rado Turko má obchod s divnými věcmi. V jeho miniaturním starožitnictví máte po levé ruce bauhaus, vpravo africké rituální sochy a před sebou metrákové litinové křeslo. Ke každé z těch věcí zná zvláštní příběh.

Kácíme modly

Savo tvé tě zachrání

Nápady alternativních léčitelů jsou často tak bizarní, že by mohly sloužit jako námět nějaké absurdní komedie. Na něco takového se ovšem mastičkáři berou příliš vážně a jejich nejnovější vynález už ani moc legrační není.

Podobné články: Reportáž

2017 | 4 | Soumrak missek

S Němcem ve Stalingradu

Je to zvláštní místo. Zvláštní místo, které umí vyvolat zvláštní pocity a silné emoce – a na mladého kluka v uniformě, která mu je moc velká, to zjevně funguje. Jsme v hale památníku Mamajev Kurgan, kde hoří Věčný oheň za všechny ty, co tu padli, a na stěnách kolem nás jsou vypsaná jejich jména, nebo spíš některá z nich, protože všechna se ani do téhle chladné obří haly nemůžou vejít.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Jak se vinyl nevrátil

Sbírání gramofonových desek je krásný koníček, okolo kterého se ale točí tolik pověr a dezinformací, že často vytváří nezávisle fungující paralelní reality. Když se do nich zaplete ambiciózní agentura a uspořádá v Česku vinylový veletrh, dopadne to všelijak.

2017 | 1 | PF 2007

Hotel Bejrút

„Cítíš to? Po třech měsících už to začíná vážně smrdět,“ řekne Tres, vysoký vousatý Američan, a podává mi další cigaretu. Stojíme na střeše jednoho z výškových domů v centru Bejrútu, za námi je BBQ party plná místních expatů v plném proudu a kouřením se snažíme přebít smrad odpadků vyskládaných na několik metrů vysokých hromadách dole na ulici.
COOKIES
Google+