Čumenda

Proč ale blátem?

Už od dětství je obdivoval a chtěl s nimi zažít dobrodružství. Ale pravé trampy potkal až po letech. Fotograf Oldřich Malachta se přes objektiv snaží zachytit, proč je u nás už po desetiletí pro určitou skupinu lidí největší štěstí spát venku ve spacáku, rozdělat oheň, než si dáte kafe, nebo tahat po lesích na zádech všechno, co je k tomu potřeba.

AddThis
Kecal, Ruprecht a pes Lump

Kecal, Ruprecht a pes Lump

Hustor

Hustor

Hary

Hary

Puchejř

Puchejř

AddThis
1 comments
PetrJezek
PetrJezek

ééé to je všechno??? jako fotky dobrý ale myslel jsem si že tu bude nějaký příběh nebo něco.... :\


Hustý čtení

Za blbou muziku můžete vy

Asi každá generace bojovala o svůj hudební vkus s rodiči. Je celkem jedno, jestli se mládežník snažil otci vysvětlit kouzlo bebopu, rokenrolu, thrashmetalu nebo hip hopu, dopadlo to stejně. Nechápavým obrácením očí v sloup. Načež se mladý hudební nadšenec zapřísáhne, že až on bude starej, tak neztratí schopnost oceňovat novou a progresivní hudbu, a předsevzetí samozřejmě nedodrží. Teda kromě generace dnešní. Ta to zvládne. Hudba totiž skončila a nikam dál se vyvíjet nebude.

Pokec

Máme Oslíka

Potkat ho na ulici, možná si tipnete, že je to učitel, případně ajťák. Zdání ale klame. Dvaačtyřicetiletý Benjamin Tuček režíruje Kancelář Blaník, píše supervtipné scénáře a odjakživa hraje v dobrých kapelách.

Podobné články: Čumenda

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+