Čumenda

Proč ale blátem?

Už od dětství je obdivoval a chtěl s nimi zažít dobrodružství. Ale pravé trampy potkal až po letech. Fotograf Oldřich Malachta se přes objektiv snaží zachytit, proč je u nás už po desetiletí pro určitou skupinu lidí největší štěstí spát venku ve spacáku, rozdělat oheň, než si dáte kafe, nebo tahat po lesích na zádech všechno, co je k tomu potřeba.

AddThis
Kecal, Ruprecht a pes Lump

Kecal, Ruprecht a pes Lump

Hustor

Hustor

Hary

Hary

Puchejř

Puchejř

AddThis
1 comments
PetrJezek
PetrJezek

ééé to je všechno??? jako fotky dobrý ale myslel jsem si že tu bude nějaký příběh nebo něco.... :\


Hustý čtení

Za blbou muziku můžete vy

Asi každá generace bojovala o svůj hudební vkus s rodiči. Je celkem jedno, jestli se mládežník snažil otci vysvětlit kouzlo bebopu, rokenrolu, thrashmetalu nebo hip hopu, dopadlo to stejně. Nechápavým obrácením očí v sloup. Načež se mladý hudební nadšenec zapřísáhne, že až on bude starej, tak neztratí schopnost oceňovat novou a progresivní hudbu, a předsevzetí samozřejmě nedodrží. Teda kromě generace dnešní. Ta to zvládne. Hudba totiž skončila a nikam dál se vyvíjet nebude.

Pokec

Máme Oslíka

Potkat ho na ulici, možná si tipnete, že je to učitel, případně ajťák. Zdání ale klame. Dvaačtyřicetiletý Benjamin Tuček režíruje Kancelář Blaník, píše supervtipné scénáře a odjakživa hraje v dobrých kapelách.

Podobné články: Čumenda

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Bitva o živobytí

Sledovat přijímací testy uchazečů o práci ve státní správě, to musí být tedy zábava, říkáte si asi. Fotograf Michele Borzoni si to neřekl. Proseděl v rámci projektu Workforce – Open Competitive Examinations hodiny na takových zkouškách s tisícovkami Italů, kteří touží po práci. Na snímcích přeplněných sportovních a koncertních hal je ale nejsmutnější to, co není vidět. Selekce odosobněných mas lidí, kteří nemají na živobytí, zato mají malou šanci uspět. V Itálii je nyní bez práce víc než 40 procent mladých lidí, takže boj o potenciální výplatu u policie, v nemocnicích nebo školách přece jen napínavý je. Jen málokdo se dostane do dalšího kola.

2018 | 1 | Spolubydlící

STRACH, kam se podíváš

Prádelny, bary, obchody, kavárny, obýváky – svítící televizní obrazovky se zprávami plnými nemocí, terorismu a válek najdete ve Spojených státech doslova na každém kroku. Jakou silou vlastně znepokojivé zprávy působí na lidské podvědomí? Žijí Američané v úzkosti, které nelze uniknout? Stírá kabelovka hranice mezi tím, co je imigrace, co terorismus a co třeba epidemie eboly? Tyhle otázky si položil fotograf Michael P. Amato ve své sérii Fear Culture, USA. Podle něj média vyzdvihují znepokojivé novinky a zahlcují jimi své diváky v rutinním prostředí, ať už jde o vlastní domov, nebo veřejně navštěvovaná místa. Neustále tak zasahují každodenní život lidí skrze zdánlivě neškodnou obrazovku. Podvědomě ovlivňují naše názory a rozhodnutí, což ale za „neškodné“ rozhodně považovat nemůžeme.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

NEVIDITELNÍ

Jestli je něco opravdu na hraně, tak fotograf, který nakráčí do slumu v jedné z nejchudších periferií na světě a začne místní chudáky fotit stejně jako modelky do lesklého časopisu o módě. Má to být ironie? Nebo to naopak přiláká pozornost veřejnosti a otevře jí oči v tom, jak to na vyloučených místech v rozvojových zemích vypadá? Třiatřicetiletý fotograf Hadi Uddin z Bengálska dennodenní realitu upracovaných a extrémně chudých lidí žijících v bangladéšském hlavním městě Dháka zná. Jeho originální a syrová série z městské části Rayer Bazaar se jmenuje Here, For Now. „Chci, aby lidé viděli, že i přes chudobu a nevyhovující podmínky vzývají místní obyvatelé život, žijí naplno a jsou to zajímavé různorodé osobnosti,“ vysvětluje Uddin.
COOKIES
Google+