Pavlač Emila Hakla

AddThis

S hlavou v klíně

Kdysi v jednom magazínu mě neměl rád šéfredaktor. Nic, co by se nedalo vydržet – pravidelně jsem díky jeho změněným požadavkům překopával noc před uzávěrkou text či jinak nestíhal, za což jsem pak na poradě dostával negativní body plus pokuty. Rád mi také odebíral napůl hotové články a dával mi za ně dodělat neuvěřitelně doprasené žvásty jedné elévky. Zásoboval mě zajímavými tématy – dělal jsem rozhovor s vítězkou krajové ligy fitness, terénní průzkum čtenosti našeho plátku v základních školách na Kladensku a jiné.

Každý má koneckonců co splácet, když už ne hypotéku, aspoň nájem, elektřinu a dluhy. A tak jsem si zvykl. Po třech letech jsem z plátku odešel. 

Nedlouho poté sedím na nějaké oslavě. Z davu se vynoří tenhle šéf a jde ke mně. Než stačím cokoliv říct, sedne si, řekne: „Promiňte, my se neměli rádi, ale já jsem ňákej unavenej, moh bych takhle na chvilku…?“ Složil mi kučeravou hlavu do klína a dobrou půlhodinku sladce spal. Homosexuál nebyl, to by to celé nestálo za řeč. Co tím tedy chci říct? Že i šéfové jsou lidi a je třeba si počkat na chvíli, kdy vyměknou. Ona nepřijde hned, ale můžete si být jisti, že jednou přijde.   

Pak jsem nastoupil do dalšího magáče a nedivil se, když jsem v šéfredaktorské kukani spatřil onu elévku, jíž jsem kdysi přepisoval elaboráty. Potěšilo mě, že až tentokrát skončím a ona se vyskytne na nějaké příští párty zmožená alkoholem, dá mi hlavu na klín ona, což bude rozhodně pokrok.

Nestalo se. Udělali ze mě totiž podšéfa (byl jsem v médiích už moc dlouho, nešlo to jinak) a bylo tedy na mně, abych časem dal někomu hlavu do klína já. S hlavou na něčích kolenou se mi nespí dobře, a tak jsem raději v kamenných médiích skončil a dal se na sólovou dráhu příštipkáře.

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Auta, která neparkují v garáži, jsou otužilejší, E. L. Jamesová si ve sprše omylem smyla 50 odstínů šedi a Václavské náměstí je kvůli magistrále nevyvážené. A to je jenom malá ochutnávka z našeho dalšího Rozjezdu.

Téma

Zklidni hormon

S jazykem na vestě běžíme životem, jako by to byl dostih, a chceme stihnout všechno. Kariéru, rodinu, zábavu, seberealizaci, koníčky, cestování, přátele, sport i domácnost. Abychom se uklidnili, letíme dvakrát týdně na hodinu jógy a pak rychle rychle přebíháme na masáž. Ano, celé je to nesmysl. Čím dál víc lidí se snaží vyskočit z honu za úspěchem a podniká cíleně kroky k tomu, aby získali v životě čas a prostor pro sebe.

Podobné články: Pavlač

2016 | 10 | Instantní strach

Dospívající

Emil Hakl si zavzpomínal na to, jak se žilo bez mobilů a neustálého připojení k internetu. V té době ještě chtěl mít porscháka a žít jako vandrák.

2016 | 9 | Teenageři 2.0

Dospívající

Emil Hakl si zavzpomínal na to, jak se žilo bez mobilů a neustálého připojení k internetu. V té době ještě chtěl mít porscháka a žít jako vandrák.

2016 | 7 | Dovolená na kanapi

Pro většinu lidí je domov

Emil Hakl se má. Na dovolené je totiž pořád...
COOKIES
Google+