Téma

Optický klam, že konzum opouštějí všichni

Může odmítání spotřeby ohrozit globální ekonomiku? Historik Jakub Rákosník říká, že zatím si trh vždycky poradil a nejspíš by si poradil zase. Jak spolu souvisí blahobyt a štěstí? A jsme už tak bohatí, že si můžeme dovolit pominout kariéru?
AddThis

Náš svět je orientovaný na výkon a spotřebu. Zároveň se čím dál víc lidí touží zastavit a obrací se k dobrovolné skromnosti. Co to znamená?
Na Západě zaznamenali sociologové takovou změnu už dávno. Klíčovou roli sehrála šedesátá léta se svou generační revoltou. Ale ten trend určitě není jednoznačný. Třeba v Německu byla v osmdesátých letech jasně patrná tendence k přesunu k postmateriálním hodnotám. Sehrál v tom roli i úspěšný nástup Strany zelených. Jenže v devadesátých letech se to zase začalo vracet zpátky. 

Doc. PhDr. et JUDr. Jakub Rákosník, PhD. 

*1977 v Praze. Historik, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Univerzitě Jana Amose Komenského. Věnuje se moderním hospodářským a sociálním dějinám.

A jak je na tom Česká republika? 
Ani v Česku tyto výzkumy příliš optimisticky nevyznívají. Pokud jde o věci, jako je používání automobilu a podobně, tak česká společnost výraznější známky přesunu k postmateriálním hodnotám nevykazuje. Řekl bych, že tato změna se týká pouze části populace, městské středostavovské mládeže, mladých rodin, ale zdaleka ne všech. Když se mezi takovými lidmi pohybujete, samozřejmě na vás bude působit optický klam, že se pro odklon od konzumu rozhodli všichni. 

Není možné, že jsme jen trochu pozadu? 
Tyhle posuny trochu souvisejí s vývojem hospodářského cyklu. V dobách relativního blahobytu, stability a konjunktury tendence k rozšiřování postmateriálních hodnot roste. A když přijde ekonomická deprese, tak nadšení pro ně klesá. Proto asi i ti Němci v 90. letech, když začali doplácet na sjednocení země, postmateriální hodnoty přestali řešit. 

V každé společnosti existují lidé, co razí alternativní životní styl. Ale málokdy je jich mnoho. 

Takže odklon od konzumu vyžaduje určitou životní úroveň? 
Vzpomínám si ještě na jeden typ výzkumů, co se zabývají ekonomií štěstí. Ty nejsou jednoznačně přijímané a existuje kolem nich mnoho kontroverzí. Ukazují, že od určité materiální úrovně už neroste subjektivní pocit štěstí (tzv. Easterlinův paradox). I když se nám stále zvyšuje materiální příjem, necítíme se už šťastnější. Najednou musíme hledat zdroje štěstí někde jinde. 

Mohl by takový obrat v hledání osobního štěstí nějakým způsobem ohrozit ekonomiku postavenou na růstu? 
Dokážu si představit situaci, kdy může dojít k nečekaně rychlému posunu hodnot. Po­užiji příklad ze svého oboru: od druhé poloviny 19. století existovaly stovky odborných prací doporučujících aktivní státní zásah do řešení sociální otázky. Přesto trvalo téměř 100 let, než se ty zásahy prosadily. Nejdřív musely přijít katastrofy – obě světové války, velká hospodářská krize a hrozba bolševizace celého kontinentu. V tu chvíli Evropa zareagovala rychlou sociální reformou, která vedla k utvoření základů dnešního evropského sociálního modelu. Ivan Dejmal, ke kterému jsem v polovině devadesátých let chodil na přednášky z trvale udržitelného rozvoje, nám v závěru svého kurzu sdělil myšlenku, že pokud Evropané nezažijí nějakou skutečnou katastrofu, trvale udržitelný rozvoj ani omezení konzumního způsobu života nebude na pořadu dne. Dnešní alternativci stěží můžou jakkoli vychýlit světovou ekonomiku.

A kdyby řekněme celá Evropa přestala o víkendech nakupovat, měla by ekonomika problém? 
I kdyby se něco takového stalo, tak Evropská unie představuje stěží 10 % světové populace. Spotřební potenciál mimoevropských částí světa je pořád obrovský. I kdybychom začali žít skutečně střídmý život, na indické, čínské a dalších rychle rostoucích ekonomikách se to moc nepromítne.

AddThis
0 comments

Téma

Minimalizujte se

Máme sklon hromadit věci, jejichž počet nás nakonec dusí. Proto je na Západě čím dál populárnější minimalismus. Trend jednoduchého života bez haraburdí. Jak na něj?

Téma

Nezaplítej se s Japoncima, radila babička. Špatně

Bývalý kravaťák, který nechtěl uvést jméno, vypráví o tom, že vyskočit z krysího závodu se dá celkem lehce. Co se děje potom, už ale lehké být nemusí.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+