Přílohy

Ale tahleta je krásná!

Veronika Zapletalová je sochařka, malířka a fotografka, která strávila několik let procházkami po českých chatových osadách a jejich focením. V knížce Chatařství, kterou pak vydala, najdete chaty z dřevěných sudů i železných skruží, malé budliny pod mezí, třípatrové paláce i sídla vytesaná do skály. O chatách někdy mluví jako o sochách zhmotňujících lidské sny o štěstí.
AddThis

Vypovídá o nás něco naše záliba v chatách a chataření? 
Já v chatařství vidím hlavně projev českého kutilství, kterého třeba v Polsku nebo Maďarsku tolik nenajdete. V prapočátcích si trampové postavili stříšku z jehličí. Zhruba od roku 1928 vznikaly opravdové chaty. Zajímavé je, že se často stavěly z prken, ale obíjely se kulatinou, která měla budit dojem zálesáckého srubu. Tehdejší trampové v sobě pořád chtěli udržet dojem života v kanadské divočině a chata kromě přístřeší fungovala také jako kulisa. Proto také tyto staré chaty, hlavně ty kolem Sázavy a na jih od Prahy, mívaly malá okna. V kanadských srubech to bylo proto, aby dovnitř nemohli vlézt vlci. V Čechách to praktický význam nemělo, ale zachovávalo to romantiku Divokého západu. Kolem Hradce Králové, paralelně s prvorepublikovou architekturou, chaty napodobovaly spíš malé barevné vilky s velkými okny a terasou, která se také později zasklívala. 

Odkud máme fotky

Většina fotek v této příloze pochází z knížky Chatařství / Summerhouses, kterou Veronika Zapletalová vydala roku 2007. Krásná obrazová publikace má podtitul Architektura lidských snů a možností a najdete v ní několik set fotek chat, jejich doplňků, plotů a detailů spolu s doprovodnými texty v češtině a angličtině. O historii českého chataření, a především o naší národní povaze se toho z knížky dozvíte opravdu hodně.

Mění se chaty?
Chaty se mění a upravují od samého začátku. Nejkrásnější je, když na nich jsou postupné úpravy vidět. První chaty bývaly malé sroubky s jednou místností na přespání a vaření. Tu časem obklopovala zastřešená veranda nebo terasa, na které se bydlelo. Postupem doby se začaly verandy zasklívat a stávat se součástí vnitřního prostoru. Jak majitel procházel životem, prochází změnami i jeho chata. Během focení jsem občas zírala, jak přesně může chata zrcadlit svého majitele. 

2015_05-Mistri-Priloha-Jedu_na_chatu

 

A co náš vztah k chatám? Vyvíjí se nějak?
Asi největší posun pozoruji v tom, že se s chatami začalo obchodovat, zatímco dříve bývala chata rodinným majetkem a dědila se. Noví majitelé neznají historii každého trámku a kousku linolea, nemají problém chatu radikálně přestavět nebo úplně zbourat. Tím pádem ale zaniká unikátní architektonický fenomén. Když jsem asi osm let po nafocení knihy osady znovu obcházela, tak jsem dobře 80 procent chat vůbec nenašla. Buď zmizely, nebo byly přestavěné. Hodně z toho mají asi na svědomí záplavy, protože chaty se vždycky stavěly v okolí řek a rybníků. Spousta jich ale jednoduše zmizela a na jejich místě vyrostly sruby z prefabrikovaných materiálů z Obi. 

2015_05-Mistri-Priloha-Jedu_na_chatu

Nedá se proti tomu něco dělat? 
Předloni na jaře proběhl seminář s názvem Individuální a masová rekreace v okolí velkých industriálních měst v 19.–21. století. Zúčastnila jsem se ho jako jedna z přednášejících a přítomných památkářů jsme se ptali, jestli by nepovažovali za vhodné chránit a zachovat třeba původní trampské osady. Z jejich reakce jsem pochopila, že jim vůbec nedochází, proč bychom něco takového měli chtít zachovávat. 

2015_05-Mistri-Priloha-Jedu_na_chatu

Není to ale tak, že bychom chataření začali opouštět…
To ne. Jezdíme sice na dovolenou do zahraničí, ale víkendy pořád chceme trávit na chatách. Hodně z nich se dokonce mění na obytné domy. V tom vidím další velký posun. Zvlášť v okolí Prahy se do nich stěhují mladé rodiny, které tam žijí celoročně. Vlastně se není čemu divit, protože pokud můžete pracovat přes internet a v chatové oblasti je pokrytí, brání vám v celoročním pobytu vlastně jen absence školy.

Vy jste sochařka, malířka, fotografka, teoretička umění. Je v chatách možné vidět určitou, ryze českou formu umění nebo architektury?
Od dob Duchampova pisoáru je definice umění dost nejistá. Já v chatách vidím odraz lidské duše transformovaný do architektury, kterou navíc ovlivňují a formují omezení společnosti a krajina, do které je zasazená. 

Máte mezi těmi pěti stovkami chat ve vaší knize nějakou oblíbenou? 
Nedávno mě oslovila jedna galerie s nabídkou uspořádat výstavu. Chtěli, abych vybrala dvacet fotek, které se pak měly nafotit a zvětšit na velký formát. Já jsem to ale odmítla, protože samotná kniha obsahuje fotek pět set, a ty jsou výběrem z několika tisíců negativů. Na chatách je fascinující jejich rozmanitost. Kdo jsem já, že bych měla vybrat jen dvacet nejhezčích? Na výstavách se mi často stávalo, že jsem se v názorech naprosto rozcházela s návštěvníky. Pán, co mi pomáhá s instalací, bere fotky do rukou a kroutí hlavou: „Teda, co si taky lidi nepostaví, žejo…“ Pak vezme další fotku, která mi přijde naprosto šílená, a zasněně dodá: „Ale tahleta je krásná!“

Jak je to vlastně s vaší knihou? Je ještě k dostání? 
Není. První náklad zmizel během roku. Pořád se mě na ni někdo ptá, ale druhé vydání se zatím nepodařilo, protože vázaná kniha s pěti sty barevnými fotkami je náročná. Mám data i materiály, které by doplnily, co se za těch deset let událo. Kdyby se toho nějaké nakladatelství chtělo chopit, tak budu ráda. Mezitím funguje na chatarstvi-architektura.cz

Co vás vlastně na chatách tak fascinuje, že jste jim věnovala tolik práce? 
Já jsem odjakživa ráda chodila přírodou a bála jsem se, že čím dál tím více mizí kusy krajiny nezasažené civilizací. Ty obavy na mě přicházely vždycky, když jsem při procházce lesem narazila na osadu a musela kličkovat mezi chatami. Přirozenou reakcí člověka je předmět strachu nějak konfrontovat a dívat se na něj zblízka – nedávno jsem se dočetla, že na to existuje termín transformace strachu. Taky jsem si díky cestování uvědomila, že naše chataření je světový unikát, že nic podobného jinde zkrátka nenajdete. No a velkým důvodem bylo, že já sama chatu nemám a majitelům jsem tak trochu záviděla. Hlavně proto, že na chatách se Češi chovají úplně jinak. Potkáte je v tramvaji a vidíte jen, jak se mračí a řeší nějaké problémy. Pak odjedou na chatu a najednou jsou šťastní, usmívají se a jediné, co řeší, je, jestli je ta ženská s foťákem nejde vyloupit.

AddThis
0 comments

Přílohy

Kamera, klapka, stahujeme!

Když se točí jarní reklama, zákon schválnosti samozřejmě zafunguje, a ačkoli v lednu pražilo sluníčko, na jaře přijde vichr a chumelenice.

Podobné články: Přílohy

2017 | 3 | e-Bitka

Romantika na zámku

Kouzelné prostředí zámku Château Herálec na Vysočině uvítalo režiséra Vojtěcha Kotka, celý jeho filmařský štáb a především naši známou rodinku, aby tu společně natočili naší novou kampaň. Máme vám totiž co říct. Nejen, že máme podle nezávislého měření za celý rok 2016 nejrychlejší LTE síť v ČR, ale nově si můžete s tarifem Red+ užít neuvěřitelných 40 GB sdílených dat navíc. Fakt! Jestli nevěříte, mrkněte na stranu 74. A takhle to vypadalo při romantickém natáčení.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Pomoc bez peněz

Hodit kilo do kasičky a cítit se jako filantrop je sice fajn, ale existují i způsoby, jak přispět i bez peněz. A nejsou o nic míň účinné.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

S charitou na tom nejsme špatně

Tereza Pospíšilová působí na Katedře studií občanské společnosti Fakulty humanitních studií UK. Zabývá se neziskovými organizacemi, občanskou angažovaností a dobrovolnickou činností. Tak jsme se jí zeptali, jak jsme na tom s ochotou pomáhat.
COOKIES
Google+