Téma

Mistři

Když se zeptáte na ulici náhodného Čecha, na co je hrdý, určitě si na něco vzpomene. Jestli nic jiného, tak aspoň zmíní pivko a hezké holky. Jsou ale další super věci, na které můžeme být pyšní. A jsou jiné, na které pyšní jsme, a přitom úplně blbě.
AddThis

Kosočtverec s čárkou

Tvar, který si sem netroufneme namalovat, je místní unikát. Kromě Čechů, Moravanů a Slezanů mu rozumějí už jen Slováci a Maďaři. Ostatní, mnohem impotentnější národy, ho malují bez čárky.

S národní hrdostí jsme to nikdy neměli lehké. Ledva se k něčemu podstatnému zbercháme, převálcuje nás nějaká sousedící velmoc, která to s námi myslí dobře. Současník má každopádně aspoň pár útěch: Jardu Jágra, kontaktní čočky, Škodovku a doktora Pomahače, co díky zlatým českým ručičkám dokáže jako jediný na světě přišít člověku na hlavu obličej. Při troše přemýšlení dokonce nabudete dojmu, že bychom nakonec mohli být celkem hrdý a sebevědomý národ. To ale nejsme. Podle výsledků celoevropské studie z roku 2008 jsme v žebříčku srovnání národní hrdosti evropských národů skončili sedmí od konce. Pýcha na úspěchy českého národa ve světě prakticky neexistuje. Mezinárodní proslulost a dobré jméno uváděla v průzkumu Akademie věd ČR coby zdroj české hrdosti pouze 2 % dotazovaných. 

Samozřejmě se můžeme hádat, jestli se něco jako celosvětová proslulost dá vůbec hodnotit. Jedna zajímavá metoda na to ale je. Nadhodil ji americký vědec Neil deGrasse Tyson. Podle něj se úspěchy národa projevují v celosvětově používaných slovech, přejatých z jeho jazyka. Arabská civilizace byla na přelomu prvního tisíciletí centrem matematiky a astronomie, a proto dodnes počítáme arabskými číslicemi algebru a stovky hvězd nesou arabská jména. Staří Řekové a Římané pozorovali pohyb planet, a proto dodnes nesou jména řeckořímského panteonu. Na britských poštovních známkách dodnes nenaleznete jméno země, protože Velká Británie známky vynalezla. Co se stane, když stejnou metodu aplikujeme na Česko? 

V ŽEBŘÍČKU VÝŠE NÁRODNÍ HRDOSTI V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH JSME SKONČILI SEDMÍ OD KONCE.

Vzato hezky po pořádku, z doby husitství si svět pamatuje pistoli a houfnici. Pistole pochází ze slova píšťala, a houfnice se říkalo kanonu, který střílel houf kulí. Pak jsme se odmlčeli a až ve třicátých letech 19. století jsme světu darovali pilsner, slivovici a polku. To nám vystačilo na dalších sto let, po kterých přibyl robot – mechanický pomocník, kterého jsme ale nesestrojili, jen si ho vymysleli. Naše současná generace dala světu jediný výraz: tunneling. 

Pokud bychom tedy chtěli být přísně objektivní, ohodnotíme nás jako národ s násilnou minulostí, který dnes radši dává přednost popíjení pivka a kořalky, tancování, fantazírování o bezpracném životě a kradení ve velkém. A abychom se zbavili vtíravého pocitu, že je to možná až příliš přesná charakteristika, začněme raději honem rychle hledat, v čem jsme na světě opravdu mistři.

Zdroj: Sociologický ústav AV ČR

Zdroj: Sociologický ústav AV ČR

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Bůh se zjevil na Facebooku, budoucností lidstva je rektální hlava a další zásadní zprávy, bez kterých dostanete blechy.

Téma

Nejvíc milujeme průměr

Historik a nakladatel Jiří Padevět zná naše historická traumata do podrobností, které by slabší povahy budily ze sna. V hodnocení našich národních rysů je rázný.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+